Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Vyléčení z psychických problémů
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.5.20 22:33
Tak sklon k tomu asi budeš mít navždy, ale leccos jde zmírnit kvalitní psychoterapií, což je ale dlouhodobá záležitost. Naučíš se se svými emocemi pracovat a těm stavům předcházet nebo je aspon mírnit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.5.20 22:41
Měla jsem úzkosti(omdlevala jsem v metru-strach, že se nezastaví)atd atd… Doktorka mi to popsala jako strach ze svého strachu. Dobrovolně jsem v 16ti nastoupila do PL. Po 20ti dnech mě propustily…stim, že nejsem případ pro ně. Pochopila jsem. Oni jsou jen berlička ale člověk to musí zvládnout sám. Naučily mě zvládat situace. AD jsem brala od února a vysadila jsem se po domluvě s dr v září. Nějaký doznělky úzkostí pár týdnů tam byly ale nic hrozného… Byla to obrana těla z nervů. Už je to 11let a od té doby klid 
. Drž se. Bude líp. Pozitivni myšlení je základ. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.5.20 23:00
@Anonymní píše:
Měla jsem úzkosti(omdlevala jsem v metru-strach, že se nezastaví)atd atd… Doktorka mi to popsala jako strach ze svého strachu. Dobrovolně jsem v 16ti nastoupila do PL. Po 20ti dnech mě propustily…stim, že nejsem případ pro ně. Pochopila jsem. Oni jsou jen berlička ale člověk to musí zvládnout sám. Naučily mě zvládat situace. AD jsem brala od února a vysadila jsem se po domluvě s dr v září. Nějaký doznělky úzkostí pár týdnů tam byly ale nic hrozného… Byla to obrana těla z nervů. Už je to 11let a od té doby klid
Ahoj. Děkuji za odpověď… To musí bejt taky síla co… Jaký bylo nabírání AD? Já je jim asi 5 dnů a hrůza. Beru zatím jen 5mg citalek večer před spaním a jako berlicku mám atarax a neurol. Jenomže to nějak nezvládám takže první dva dny neurol a teď 3× po sobě atarax aspoň půlku. Nemůžu spát a v noci se budim s panickou atakou. Volala jsem lékařce a ta mi je moc měnit nechce takže jdu k ní ve středu. Děkuji za zprávu, mám alespoň malou naději že to bude dobrý. 
přeji hodně štěstí
- Citovat
- Upravit
14.5.20 23:01
Já s tim zatim bojuji od porodu sve dcery tzn 3 roky, ale kdyz se ohlédnu zpět, tak jsem na tom ted mnohem mnohem lépe. Dalo by se říct, že skoro z toho venku, ale ještě to není ono. Ještě počítám s tím, že to nějakou dobu potrvá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.5.20 23:03
@pe-terka píše:
Tak sklon k tomu asi budeš mít navždy, ale leccos jde zmírnit kvalitní psychoterapií, což je ale dlouhodobá záležitost. Naučíš se se svými emocemi pracovat a těm stavům předcházet nebo je aspon mírnit.
Ty jo… To je mazec… Najednou se člověku převrátí život vzhůru nohama a představa že nebudu žít jako předtím mě trochu děsí. Teď ještě najít dobrého psychoterapeuta a přežít nasazení AD. Tady u nás psychoterapeutu moc není. Děkuji za odpověď.
- Citovat
- Upravit
14.5.20 23:04
5 dní je ještě brzo, ulevu bys měla cítit tak po 14 dnech většinou. Neboj bude lépe. Já když v noci nemohla spát měla jsem ataky, třes těla, tak jsem si vzala mobil a šla do obýváku. Dala na zem polštář, protáhla se. Zapla jsem si videa o úzkosti jak s tím pracovat takže dechové cvičení a zkoušela jsem meditoval. Třeba za 2 hodiny jsem si šla lehnout
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.5.20 23:06
@Lucie.Kusa píše:
Já s tim zatim bojuji od porodu sve dcery tzn 3 roky, ale kdyz se ohlédnu zpět, tak jsem na tom ted mnohem mnohem lépe. Dalo by se říct, že skoro z toho venku, ale ještě to není ono. Ještě počítám s tím, že to nějakou dobu potrvá.
Držím moc palce a máš můj velký obdiv. Starat se ještě v tomhle stavu o dítě bych nezvládla. Je to hrozný jak se člověku během chvíle obrátí život vzhůru nohama a co pak musí vše podstupovat…
- Citovat
- Upravit
14.5.20 23:11
No já mám děti dvě a díky ním prostě člověk musí fungovat takže neexistovalo já to nezadnu. Já to znám. Celou dobu jsem byla absolutně bez příznaků, náznaku úplně v pohodě věčně vysmátá, veselá a pak to přišlo já byla ale hodně v čudu 14 dní u mě bydlela mamka a se vším mi pomáhala každý den mě tahala prostě ven. Hodně mi pomohla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.5.20 23:15
@Lucie.Kusa píše:
5 dní je ještě brzo, ulevu bys měla cítit tak po 14 dnech většinou. Neboj bude lépe. Já když v noci nemohla spát měla jsem ataky, třes těla, tak jsem si vzala mobil a šla do obýváku. Dala na zem polštář, protáhla se. Zapla jsem si videa o úzkosti jak s tím pracovat takže dechové cvičení a zkoušela jsem meditoval. Třeba za 2 hodiny jsem si šla lehnout
Jsem úplně na začátku. Před tím jsem měla 3 dny po sobě půlku (10mg) a myslela jsem že asi umřu. Vysadila jsem a asi po měsíci jsem se k tomu s obrovským přemlouváním vrátila. Teď beru právě jen 5mg na noc a v noci mě to slušně budí… Jojo o dechovém cvičení mi lékař dal nějaký papír a poradil nějakou aplikaci. Mě to ale moc nepomáhá… A v tu chvíli se nedokážu soustředit vůbec na nic. Jen hystercim že umiram. Když jsem u přítele tak to zvládám ale když jsem doma a sama tak to je šílený… Teď až se to ustali mě čeká navyšování. 
meditaci ale zkusím 
- Citovat
- Upravit
14.5.20 23:15
A neboj, mám třeba kamarádku, která měla taky psychické problémy po 2 měsících brání AD se srovnala úplně. Brala léky rok. A pak už nikdy. A do dnes je v pohodě. Dá se z toho dostat. Záleží na člověku. Doporučuji psychoterapii, taky chodím, to ti hodně pomůže vše pochopit a pracovat s tím:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.20 23:17
1. nesnaž se zbavit se léků, dokud tě drží nad vodou. Léky fakt nejsou slabost, léky zachraňájí životy. doslova.
2. ano, pokud máš dobře nastavené léky a tudíž jsi bez dramtických propadů, tak je potřeba přidat k tomu psychoterapii a naučit se přebírat kontrolu nad svým životem, odvahu dělat změny, hledat pozitivní a láskyplný vztah k sobě a sílu mluvit vlastním hlasem. To léky nedovedou. Když se to posléze spojí s rozumným životním stylem, u běžných případů jako jsou úzkosti a spol. může člověk na obtížích co zvládl dost vyrůst.
pokud si bohužel zdědila závažnější trable, podobné jako měli tvoji rodiče, bývá součástí onoho vztahu k sobě samé i akceptování případných omezení a hledání cesty jak žít spokojeý život i s křehčí psychikou. jde to.
pokud závažnější problémy začaly až hormonálně po porodu, tak kombinace léků a psychoterapie to umí řešit velmi efektivně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.20 23:18
@Anonymní píše:
Jsem úplně na začátku. Před tím jsem měla 3 dny po sobě půlku (10mg) a myslela jsem že asi umřu. Vysadila jsem a asi po měsíci jsem se k tomu s obrovským přemlouváním vrátila. Teď beru právě jen 5mg na noc a v noci mě to slušně budí… Jojo o dechovém cvičení mi lékař dal nějaký papír a poradil nějakou aplikaci. Mě to ale moc nepomáhá… A v tu chvíli se nedokážu soustředit vůbec na nic. Jen hystercim že umiram. Když jsem u přítele tak to zvládám ale když jsem doma a sama tak to je šílený… Teď až se to ustali mě čeká navyšování.
Musíš vydržet. Já když začala brát AD, tak to byl taky brutal. Já měla silně úzkosti úplně pálení v rukou do žil, konečky prstu mě úplně brneli. Tak po těch 14 dnech úleva fakt a během měsíce úplně zklidnění. Od ty doby co beru léky jsem neměla ataku a třes celého těla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.20 23:18
Ano léky ze skupiny SSRI nabíhají tak, že první týdny se příznaky můžou zhoršit. Je potřeba to přežít, být v tu dobu na sebe co nejhornější a prostě počkat - to že se ti to děje znamená, že léky zabírají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.5.20 23:23
@Lucie.Kusa píše:
No já mám děti dvě a díky ním prostě člověk musí fungovat takže neexistovalo já to nezadnu. Já to znám. Celou dobu jsem byla absolutně bez příznaků, náznaku úplně v pohodě věčně vysmátá, veselá a pak to přišlo já byla ale hodně v čudu 14 dní u mě bydlela mamka a se vším mi pomáhala každý den mě tahala prostě ven. Hodně mi pomohla.
Takže to u tebe přišlo z čista jasna? To je super že tě mamka takhle podržela a pomohla ti. A teda ještě k tomu zvládat 2 děti? To tě opravdu obdivuji. Mě dělá problém dojít se psem ven jak jsem furt unavená. U mě to třeba mělo delší dobu příznaky ale já je zanedbavala. Deprese, nespavost, věčně vystrašená, všeho jsem se hrozně lekala. Zacla jsem být uzavřena, protivná, zlá, domýšlivá… Ale to bylo ze začátku prostě jen občas. Začalo se to stupňovat až se mi rozjeli ataky. Byla jsem doma zavřená, nikam nechodila a nekomunikovala, nestarala se o sebe, vlasy mám tak zničený a vypadany až to není hezky. Teď se ale snažím zase díky pritelovi začlenit a dát se dohromady…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahoj. Je vůbec možné zbavit se úplně psych. Problémů nebo to alespoň naučit se zvládat bez léků? Myslím tím spíš úzkost, deprese, panicke ataky atd… Nebo to je prostě věc, která se a člověkem protáhne celý život? Předem děkuji za odpovědi