Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výprask od rodičů a prarodičů
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.2.19 16:55
Já bita nebyla, ale má v paměti pár okamžiků- asi tak 3-4 za celé dětství, kdy jsem dostala pláclé a nebo facku a dodnes vím za co to bylo, a jako trauma to neberu, protože i dnes si pamatuju, ž to bylo za to, že jsem byla drzá jak opice…
Až na jednu- tu facku, to bylo plácnutí, kdy žjsem hned na to zapoměla, že to nebylo, nějaké , že by to bylo fakt hodně bolestivé
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.19 17:04
Já jsem už taky starší ročník, ale pamatuju si jednu facku, která byla ze strachu o mně, mobily nebyly a já se vrátila za tmy, asi o 5 hodin než jsem měla, bylo mi asi 13 a mamku chápu 
Pamatuju si, že bracha jednou tak ve 14 přišel domů z kina úplně našrot (kamarád vzal doma slivovici) a mamka mu flákla a taťka jí říkal, že je to zbytečné, že si to nebude stejně pamatovat, pak ho chodila celý zbytek dne a v noci kontrolovat, druhý den mu bylo strašně zle a naši konstatovali, že je potrestaný až až 
Jinak si nepamatuju, že bychom byli biti a že kolikrát teda bych si nařezala i sama, nebyli jsme žádné zlatíčka. Ode mně dostala dcera přesně 3× v životě, je jí 17, od manžela nikdy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.19 17:35
@amalka3455 píše:
Je hrozně těžké se z toho vymotat, taky jsme (já, bratr i sestra) byli biti za kdeco, já se toho u svých dětí snažím vyvarovat, ale starší už párkrát na zadek dostala. Hrdá na to nejsem, vysvětlily jsme si to, snažím se ovládat, ale občas nervy na uzdě neudržím a křičím, nebo plácnu. A jsou situace, kdy to prostě cítím, že za tohle by nás už máma řezala… Sestra má zatím mimčo a tělesným trestům se hodlá vyhnout a bratr tvrdí, že děti se mají pořádně řezat, aby z nich byli slušní lidé. Děti zatím nemá.
Ano, je to smutné, ale u nás v republice se považuje výprask za normální výchovný prostředek. Tak nám to předali naši rodiče a my to předáváme dál. Já se snažím bití vyvarovat, považuji to za morální hnus.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.19 17:40
@nonina píše:
Byla jsem bita já i obě mé sestry. Za sebe - já byla mlácena nejenom od matky, ale i od jejího druhého manžela. Nejvíce si pamatuji to, když jsem v osmi letech odmítla jít večer do hospody pro pivo a tak jsem místo matky, která pro to pivo otčímovi šla, musela uvařit houbovou smaženici. Dalo se to čekat, spálila jsem to. První facku jsem odstala od matky, zeď mi dala druhou. A pak nastoupil otčím a při jeho fackách jsem se strachy počůrala. Nedokázala jsem se k tomu přiznat (ze strachu z další bitky) , tak jsem se snažila natajňačku jít se převléct do ložnice. Bohužel mne otčím přistihl a dal mi takovou ránu mezi oči, až jsem viděla za prvé jak mi vystříkla krev z nosu na povlečení a za druhé hvězdičky. Ráno jsem měla monokl jako brýle a zlomený nos.
Matka to však neřešila, jenom mne prosila, abych ve škole řekla, že jsem „potkala dveře“ v noci když jsem šla na WC.
Nebylo to ani potřbea, protože nikoho nezajímalo, proč přišla třeťačka s monoklem.Jiné bitky si pamatuji, tu nespravedlnost z toho, že jsem neviděla ani tehdy a ani dnes opravdový důvod pro takové zacházení s dětmi , i dnes vnímám tak, že se mi sevře žaludek.
Samozřejmě to nadobro narušilo můj vztah k matce - tehdejší otčím naštěstí byl jenom na pár roků, další v řadě byl a je naprostý opak, takže tam jsem konečně cítila zastání proti matce, která nás dcery brala - dle jejich slov - jako nepovedené zmetky na cestě k vytouženému synovi, který se narodil, když mi bylo 17 a je z něj dnes rozmazlený nesamostatný smrad, který není schopen matce ani pomoct s nákupem, či si uklidit v pokoji.
Já své dětství pojala jako odstrašující příkad, nikdy bych nechtěla, aby se mne mé dtě bálo tolik, že by mi nesvěřilo ani to, že ho v útlém věku znásilnili dva sousedovic výrostci (což se mi také stalo). Mám nastaveno zcela jinak, jak se chovat k lidem obecně, ne jenom dětem.
Je mi moc líto, žes musela takto bezdůvodně trpět. Matku bych poslala k čertu. Tomu, co ti dělali, se říká týrání a zasloužili by si - matka i otčím - kriminál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Makca87
23.2.19 18:01
Ano, dostávali jsme, kolikrát neoprávněně za mladší sourozence. Já bití neuznávání, ale kolikrát si říkám, že lepší jedna mířená přes zadek, než půlhodinové promlouvání do duše, které stejně k ničemu nevede a dítě se ještě více nas're 
.
- Citovat
- Upravit
23.2.19 18:36
Dcera občas na zadek dostane,ale to je tak ze ji placnu a když hodně zlobi a nic nepomaha tak ji řeknu ze dostane na holou a to okamžitě poslechne, protože kdyz ji dam na halou tak kolem toho akorát udělám hunbuk a úplně jemnoucce ji naplacam,ze ji to nemůže bolet aale plati to na ni. Jina ona je strašně zlatá a tohle jsou naprosto výjimečne situace. My jsme byly se segrou bity vařekou až sme měli modřiny,tohle bych nepripistila,stejně tak mi by.mi vadilo.kdyby dal male na zadek jeji tatinek,prostě chlap by děti mlatit neměl..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.19 19:53
@nonina píše:
Byla jsem bita já i obě mé sestry. Za sebe - já byla mlácena nejenom od matky, ale i od jejího druhého manžela. Nejvíce si pamatuji to, když jsem v osmi letech odmítla jít večer do hospody pro pivo a tak jsem místo matky, která pro to pivo otčímovi šla, musela uvařit houbovou smaženici. Dalo se to čekat, spálila jsem to. První facku jsem odstala od matky, zeď mi dala druhou. A pak nastoupil otčím a při jeho fackách jsem se strachy počůrala. Nedokázala jsem se k tomu přiznat (ze strachu z další bitky) , tak jsem se snažila natajňačku jít se převléct do ložnice. Bohužel mne otčím přistihl a dal mi takovou ránu mezi oči, až jsem viděla za prvé jak mi vystříkla krev z nosu na povlečení a za druhé hvězdičky. Ráno jsem měla monokl jako brýle a zlomený nos.
Matka to však neřešila, jenom mne prosila, abych ve škole řekla, že jsem „potkala dveře“ v noci když jsem šla na WC.
Nebylo to ani potřbea, protože nikoho nezajímalo, proč přišla třeťačka s monoklem.Jiné bitky si pamatuji, tu nespravedlnost z toho, že jsem neviděla ani tehdy a ani dnes opravdový důvod pro takové zacházení s dětmi , i dnes vnímám tak, že se mi sevře žaludek.
Samozřejmě to nadobro narušilo můj vztah k matce - tehdejší otčím naštěstí byl jenom na pár roků, další v řadě byl a je naprostý opak, takže tam jsem konečně cítila zastání proti matce, která nás dcery brala - dle jejich slov - jako nepovedené zmetky na cestě k vytouženému synovi, který se narodil, když mi bylo 17 a je z něj dnes rozmazlený nesamostatný smrad, který není schopen matce ani pomoct s nákupem, či si uklidit v pokoji.
Já své dětství pojala jako odstrašující příkad, nikdy bych nechtěla, aby se mne mé dtě bálo tolik, že by mi nesvěřilo ani to, že ho v útlém věku znásilnili dva sousedovic výrostci (což se mi také stalo). Mám nastaveno zcela jinak, jak se chovat k lidem obecně, ne jenom dětem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.19 19:58
Za prve udělej něco s tou češtinou, BILA je teda fakt extrém.
Za druhé, ja jsem byla opravdu hodně rezana za každou blbost, díky tomu mám prisernej vztah k otci a vůbec se s nim nestykam. Takže ja svoje dítě bit nebudu. Je to ponižující a ničí to vztahy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.19 20:25
Jak jsi přišla na to, že se dnes děti nebijou? Tady kolikrát čtu o použití vařečky a dotyčné se za to vůbec nestydí. Dávání na zadek a plácání přes ruku je dodnes víceméně norma, i když ty pořádně výprasky na hranici týrání jsou asi méně časté.
Nás rodiče bili, ne moc, ale bála jsem se, a v tu chvíli je nenáviděla. Nic mi to nedalo, naopak ta klasická autoritativní výchova vedla k nedostatku sebevědomí.
Své děti nebiju vůbec, vychovat se dá většinou i bez toho, když se člověk trochu víc snaží a hledá jiné možnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.19 21:25
@astoret píše:
za mě je bití selhání rodiče, neříkám nevychovávat a dětem nedat mantinely, ale uchylovat se k bití, to se bijete i mezi partnery, když jeden udělá něco co nemá? dát facku dospělému je zle, ale mlátil malé děti je v normě? a ještě to omlouvat výchovou..a řeči typu, že děti jsou pak nevychované, to je fakt smíchu, znám děcka co jsou bity jak žito a jsou to parchanti, naopak přijde jim normální v krajní situaci plácnout jiné dítě a děti co bity nejsou a jsou spořádané..vše je jen o výchově..vidím to často kolemsebe, matka šílí, že ji děcko neposlouchá, tak ho plácne, přitom k té situaci došlo z nějakého důvodu, třeba dítě v obchodě cloumá s regálem, matka to vidí a nic jen poznamená, nedělj to a věnuje se telefonnímu rozhovoru, dítěti spadnou nějaké potraviny z regálu, matka vylítně, že to musí uklízet a dítěti naplácá, opravdu celá situace výchovná a celé je to chyba rodiče..dnes ráno..a takových situací vidím dnes a denně..navíc u dost rodičů se stírá ta hranice nějakého plácnutí, sklouznou k intenzivnějším trestům a ventilují svůj vztek, přetažení a neschopnost zabránit dané situaci či zvládnutí stresu. taky mám hodně živé dítě, občas neposlouchá, taky jsme se 2× uchýlila k plácnutí, na ruku, pak to dcera dělala na písku dětem, těžko se vysvětluje, že se to nedělá, když maminka to udělala, začala jsme jinak, jde to, ale je to mnohem těžší, chce to hodně trpělivosti a prostě nepolevit a rozhodně nemám jak je dnes zvykem říkat rozcapeného parchanta, který by potřeboval na holou..fakt ne, občas zlobí jako každé dítě, ale ty situace řešíme jinak než bitím..
a jak bys resila .aby ty mantinely dite neprekracovalo …s partnerem se muzes rozejit ,s ditetem tezko …a jedna dobre zvolena facka vyresi vic nez tuna kecu . Nejhorsi je vecny poucovani .
Bita jsem nebyla , jen v krajnich pripadech ,to same jsem aplikovala na vlastnich detech .A kam vede vychova , kdy se diteti vse povoli bohuzel vidim kazdy den .
@astoret píše:
tak to mlátíš i zvířata, ty vychováváš ne? ono hodně lidí co si pořídí psa, tak ho vychovává bitím, taky znám..přitom víc se tomu věnovat, dá se to i bez bití, prostě uchýlit se k tomuto je..nevim, za mě prostě výchova nerovná se bití..bití pro mě nemá s výchovou nic společného..
psi se nebijou , na ty jsou jine metody
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.19 21:26
Pamatuju si jednu jedinou facku od táty. Když mi bylo tak 8. Jinak si nevybavuju, že by nás někdy rodice bili. I tak z nás všech vyrostli normální lidi. Já to neuznávam, svoje děti nemám, ale nedokážu si představit, že bych třeba placla synovce nebo neteř. Asi bych nedokázala uhodit žádný dítě.
Edit - párkrát jsem placla psa, když už fakt hodně zlobila. Ale měla jsem pak z toho takový výčitky, že si myslím, že už to nikdy neudělám. A to jsem ji placla jen trošku přes zadek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.19 21:39
Proboha, nebijte ty děti do hlavy, budou ještě blbější než jejích rodiče! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.19 21:58
@Venetia pokud máš představu, že mantinely se dají nastavit pouze fyzickým trestem, tak prostě jen volíš primitivní řešení. Ale rozhodně fyzický či psychický trest není jediné možné řešení, o čemž těžko přesvědčovat lidi, kterým rodiče jiný způsob neukázali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.19 22:09
@Fjodorka píše:
@Venetia pokud máš představu, že mantinely se dají nastavit pouze fyzickým trestem, tak prostě jen volíš primitivní řešení. Ale rozhodně fyzický či psychický trest není jediné možné řešení, o čemž těžko přesvědčovat lidi, kterým rodiče jiný způsob neukázali.
to je fakt , vubec nevim o cem mluvis
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.19 22:46
@Enmamma píše:
Když vidím, jak se historie opakuje - prarodiče mlátili rodiče, rodiče mlátili své děti, děti pak tvrdí, že je to výchovné a budou své děti mlátit - tak je mi z toho smutno. Vidím, že mnoho lidí bití považuje za normální. Chce se mi z toho
Jo, taky se mi z týhle diskuse udělalo normálně blbě. Já jsem od rodičů dostala občas na zadek (facky fakt nikdy) a hodnotím to hodně negativně, vnímala jsem to jako strašně ponižující a výchovný efekt nula. Ale když tu čtu o těch fackách… co za psychopata může fyzicky napadnout malé dítě??? A naprosto šílené je i to hodnocení, prý že to „hraničí“ s týráním, jak jako hraničí? Nebo to odhodlání bít vlastní děti, sice míň, ale přece, protože bez bití není výchova, že… jediné, co mě trochu uklidňuje, je, že se z generace na generaci snižuje intenzita násilí na dětech, tak třeba to přestane časem být normální. Mimochodem, za bití (facky, větší plácance) už pár lidí i u nás dostalo podmínku. Tak aspoň tu máme nějaké první vlaštovky. Jo a zajímalo by mě, kolik lidí vidělo toho zbitého chlapečka z Loun a říkalo si, že prostě asi první vzdor a rodiče ho musejí výchovně usměrňovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
