Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výprask od rodičů a prarodičů
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
26.2.19 20:17
@Fjodorka však říkám, že bych tam stále ještě teď. Nemám takovou trpělivost, to bych je asi oba zabila. S tou silnicí je to taky dobrý příklad. Co starší začal chodit, u každé silnice vždycky upozorňuju, že se musíme zastavit a rozhlédnout, protože by nás mohlo přejet auto. A přesto v sedmi letech do každé silnice vběhne bez rozhlédnutí. Jednou už kvůli němu muselo auto prudce zabrzdit, to měl tenkrát z pr.dele kliku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Makca87
26.2.19 21:53
@Tamtama píše:
@Fjodorka však říkám, že bych tam stále ještě teď. Nemám takovou trpělivost, to bych je asi oba zabila. S tou silnicí je to taky dobrý příklad. Co starší začal chodit, u každé silnice vždycky upozorňuju, že se musíme zastavit a rozhlédnout, protože by nás mohlo přejet auto. A přesto v sedmi letech do každé silnice vběhne bez rozhlédnutí. Jednou už kvůli němu muselo auto prudce zabrzdit, to měl tenkrát z pr.dele kliku.
Proto jsem od malička učila chodit mé děti za ruku.
- Citovat
- Upravit
27.2.19 09:35
@Makca87 píše:
Proto jsem od malička učila chodit mé děti za ruku.
a já asi ne.. 
mladší třeba bez ruky neudělá ani krok, starší mi prostě ruku nedá, a když jsem ho jako malého chytila, byl okamžitě na zemi a ruku by si vykloubil, jen abych ho za ni nedržela.. mamka mi taky tenkrát tvrdila, „je mu rok a půl, když nechce za ruku, dej ho do kočáru“, pak ho hlídala a zjistila, že aby ho dala do kočáru, musela by mu nejdřív zlomit ruce i nohy, že to prostě není možný ho tam posadit a připoutat.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Makca87
27.2.19 09:51
@Tamtama naše děti měly také vzdorovací období, ale mě to nezajímalo 
. I přes protesty a válení se po zemi, se to naučily . Nic jsem jim nevykloubila, ani nezlomila. Chce to trpělivost.
- Citovat
- Upravit
27.2.19 10:50
@Tamtama píše:
@Fjodorka však říkám, že bych tam stále ještě teď. Nemám takovou trpělivost, to bych je asi oba zabila. S tou silnicí je to taky dobrý příklad. Co starší začal chodit, u každé silnice vždycky upozorňuju, že se musíme zastavit a rozhlédnout, protože by nás mohlo přejet auto. A přesto v sedmi letech do každé silnice vběhne bez rozhlédnutí. Jednou už kvůli němu muselo auto prudce zabrzdit, to měl tenkrát z pr.dele kliku.
To je těžké, přijde mi, že tě má těžce na háku. A bití jako pomáhá?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.19 11:42
@Fjodorka to on mě má těžce na háku, od malinka.. plácnutí nepomáhá, domluva nepomáhá, křik nepomáhá, zákazy nepomáhají, nepomáhá nic.. hele, na mladším vidím, že fakt jde fungovat jinak, když funguje komunikace..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Makca87
27.2.19 12:12
@Tamtama píše:
@Fjodorka to on mě má těžce na háku, od malinka.. plácnutí nepomáhá, domluva nepomáhá, křik nepomáhá, zákazy nepomáhají, nepomáhá nic..
Nemá z tebe respekt, nevidí v tobě autoritu.
- Citovat
- Upravit
28.2.19 11:04
@Tamtama píše:
@Fjodorka to on mě má těžce na háku, od malinka.. plácnutí nepomáhá, domluva nepomáhá, křik nepomáhá, zákazy nepomáhají, nepomáhá nic..
Holt osobnost 
Možná bych v tvém případě vytáhla nějaké prachy a zkusila nějaký intenzivní kurz RaBR, třeba prostě tresty nejsou cesta, ale nějaká specifická komunikace, jen na to přijít. Něco musí jít.
Bude to řádný svéráz, nezávidím jeho budoucí manželce, jí z něj hrábne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.19 11:16
@Fjodorka prachy by mi musel někdo poslat, čtyři tisíce navíc fakt nemám.. 
a koukám, že je to stejně dost mimo, nic pro mě..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.5.19 22:06
Zdravím všechny. Abych také přispěla k tématu tak za sebe můžu říci, že jsem naštěstí výprask moc nedostávala, pouze jako malá. Ale starší bratr dostával dost často a dokonce i když byl starší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.19 23:23
Snad jednou mi mamka dala přes rameno (asi v 15ti) menšího facáka. To už jsem fakt byla drzá. Jinak nikdy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.5.19 18:54
Bita jsem byla moc. Mamkou. Ve jménu dobrého prospěchu ve škole. Dobrý prospěch byly jedničky, dvojky byly tolerovány, cokoli horšího byl příšerný průšvih. Nic nebylo dost dobře udělané. Babka, její matka, u které jsme deset let žili, ji v tom podporovala, pro ni to bylo normální a správné, babka měla 5 dětí, z toho 3 kluky a ještě si děda přivedl dvě dcery z prvního manželství. Výchova podle stylu „škoda rány, která padne vedle“. Domů jsem chodila se strachem, co zas bude. Matka nad námi se sestrou stála s vařečkou a psaly jsme úkoly, donekonečna psaly diktáty, opisovaly články z novin, protože jsme podle jejího názoru škrábaly jak kocouři (ne, neškrábaly).
Od táty jsem na zadek dostala 2×, jednou jsem koupila fixy místo donesení peněz do školy na cosi a podruhé našel svačiny za kredencí v kuchyni. Jinak nás nebránil, maximálně „není to už moc?“.
Moje první myšlenka při neudělané zkoušce na VŠ byla, že nemůžu domů.
Mám fakt špatné sebevědomí, strašně se to podepsalo na mých vztazích.
Protože jsem si práci po VŠ nenašla dostatečně rychle, vyhodila mne z domova.
Na moje narozeniny.
Teď spolu fungujeme, ale prostě to není z mé strany láskyplný vztah, ale spíš „patří se to“. A dlouho mi trvalo pochopit, že to prostě neuměla jinak.
Ale i tak dokáže zranit i teď. Mladší sestra má dvě děti, mamka byla hlídat, nějak se poškorpila kvůli mladšímu dítěti se svým zetěm a mně to komentovala „to víš, rodiče mají to mladší dítě vždycky radši“…
Děti nemám a už asi mít nebudu.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
