Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Dlouho jsem váhala, zda mám založit tuto diskuzi… Čerstvě čtyřletá dcera mi přijde, jak to říci, maličko natvrdlá. Předem podotýkám, že na ní nemám žádné zvláštní nároky, vím, že každé dítě je originál a nedá se srovnávat. Ale ve mně to hrozně hlodá, zda jsem něco nezanedbala. Je společenská, krásně zpívá, tancuje, miluje aktivní pohyb, dokáže se sama obléci, svléci (i když většinou jsou hysterčáky). Oproti vrstevníkům, ale hůře mluví a to nemám na mysli pouze logopedické záležitosti (sykavky, atd). Skoro to vypadá jakoby se zasekla někde na úrovni tříletého (možná i mladšího) dítěte. Když mluví ve větách (a to většinou ne), tak je to jak z jiného světa (často si vymýšlí a mluví takové pro okolní svět hlouposti). Třeba se jí zeptala lektorka na cvičení, zda má doma nějaké zvíře a ona řekne, že ne (při tom celý život má psa), popř. ani neřekne jeho jméno. Nebo že k obědu měli brambůrky s čokoládkou (a to třeba říká každý den). Bojujeme s barvami, kreslením. Hrozně mě mrzí, že s ní nemůžu normálně komunikovat (nebo alespoň částečně). Ve školce mi učitelky jen říkají, že si prostě nevěří… A to jí neshazuji, chválím jí co se dá (ale zase ne nějak přehnaně). Nebaví ji žádné deskové hry či statická cvičení. Docela už začínám zvažovat návštěvu pediatra, zda by něco nedoporučil.
Měl někdo z Vás takové smýšlení o svém dítěti, nebo spíše já potřebuji nějakou pomoc od odborníka, že nedokáži na své dítě pohlížet s pokorou a brát ho takové jaké je…
Děkuji všem za rady a omlouvám se za anonym.
Jestli hodně špatně mluví, pomůže jí logoped. Jinak se mi nezdá nijak „divná“.
Mně to nepřijde nijak zvláštní. Syn měl 4 na konci roku a je na tom podobně. Taky si dost vymysli, ve školce běžně obedvaji gumový medvídky s nutelou
dárkové hry ho sice baví, ale vymysli svoje pravidla a nikdy u toho nevydrží. Chce číst a sotva otevřu knížku, už staví koleje. Na logo jsme objednání, jeho omluva je děs a hrůza. R a Ř neřeším, ale neumí ani L, Ž, Š, Č a i to, co umí, neříká ve všech slovech. Navíc kokta nebo hrozně natahuje první slabiku. Ve větách mluvit umí, ale rád na mě po vzoru mladšího bratra pokřikují jednoslovné pokyny. Ty věty bych asi jako jediné řešila.
Ahoj, já bych pro tvůj klid zašla za dětským psychologem. My máme syna - v červnu mu budou tři. Nemluví, má asi tak 8 slov a už rok. Je sice bilingvinni (já mluvím česky, manžel německy), nočník začíná zvládat až teď… taky už jsem byla na nervy, co dělám špatně. Byli jsme celá rodina na konzultaci, celkem mě uklidnila, řekla, že syn je očividně v „ukladaci“ fázi, prostě všechny slova ukládá na „hard disk“ a nemáme se znepokojovat. Nočník jsme taky probrali - nemáme tlačit, on si to chce dělat po svém. Řekla pro mě hezkou věc: tráva neporoste rychleji, když za ni budete tahat. Čili netlacit a jen vytvářet podmínky. Čili bych na tvem místě zkusila dětského psychologa a třeba na začátek konzultace bez dcery jen pro tebe. Byla jsem u jedný šikovný v Praze na andělu, můžu dát kontakt.
Zdravím a pevné nervy ![]()
@Anonymní píše:
Dlouho jsem váhala, zda mám založit tuto diskuzi… Čerstvě čtyřletá dcera mi přijde, jak to říci, maličko natvrdlá. Předem podotýkám, že na ní nemám žádné zvláštní nároky, vím, že každé dítě je originál a nedá se srovnávat. Ale ve mně to hrozně hlodá, zda jsem něco nezanedbala. Je společenská, krásně zpívá, tancuje, miluje aktivní pohyb, dokáže se sama obléci, svléci (i když většinou jsou hysterčáky). Oproti vrstevníkům, ale hůře mluví a to nemám na mysli pouze logopedické záležitosti (sykavky, atd). Skoro to vypadá jakoby se zasekla někde na úrovni tříletého (možná i mladšího) dítěte. Když mluví ve větách (a to většinou ne), tak je to jak z jiného světa (často si vymýšlí a mluví takové pro okolní svět hlouposti). Třeba se jí zeptala lektorka na cvičení, zda má doma nějaké zvíře a ona řekne, že ne (při tom celý život má psa), popř. ani neřekne jeho jméno. Nebo že k obědu měli brambůrky s čokoládkou (a to třeba říká každý den). Bojujeme s barvami, kreslením. Hrozně mě mrzí, že s ní nemůžu normálně komunikovat (nebo alespoň částečně). Ve školce mi učitelky jen říkají, že si prostě nevěří… A to jí neshazuji, chválím jí co se dá (ale zase ne nějak přehnaně). Nebaví ji žádné deskové hry či statická cvičení. Docela už začínám zvažovat návštěvu pediatra, zda by něco nedoporučil.
Měl někdo z Vás takové smýšlení o svém dítěti, nebo spíše já potřebuji nějakou pomoc od odborníka, že nedokáži na své dítě pohlížet s pokorou a brát ho takové jaké je…
Děkuji všem za rady a omlouvám se za anonym.
K tomu mluvení - chodíte na logopedii? Obě mé děti špatně, ale opravdu velmi špatně mluvily, co se týče výslovnosti. No a tak prostě dokud se alespoň trochu po této stránce nezdokonalily, tak nemluvily s cizími ani ve školce skoro vůbec. Doma tedy komunikovaly normálně. Řekla bych, že si to uvědomovaly a styděly se za to. Ono když člověk dvakrát něco řekne a okolí se pořád ptá, co říkáš, já ti nerozumím, tak ti to na sebevědomí nepřidá
A počítám, že se jim i děti ve školce smály… Pokud je výslovnost opravdu špatná, tak ve čtyřech letech je nevyšší čas začít s logopedií. My začínali takto a měli jsme to tak tak, abychom to zvládli do školy… Navíc logoped to bere komplexně - on neřeší jen výslovnost, ale ta naše i grafomotoriku, celkově komunikační dovednosti, logiku atd. Kamarádky syn tam třeba dochází, protože má opožděný vývoj řeči a skoro nemluví.
To vymýšlení je normální. Synovec celou školku tvrdil, že měli k obědu Hajanka. Synovci je 20 a je to velice inteligentní kluk, co studuje vysokou školu. Celý gympl měl vyznamenání.
Ale jinak co popisujes, mám doma v 5letem provedení.
Neumí barvy, neumí počítat, neumí tvary. Teď jsem do něj dostala části dne. Nakreslí auto, ale jinak to je katastrofa a vybrarvuje šíleně, ani se to vybarvováním nedá nazvat. Tužku drží naprosto hrozně.
Když se ho zeptám na něco, co neví, dostanu odpověď úplně mimo. Např. proč si nejedl oběd a on mi odpoví, protože děda vyboural auto. Děda auto nevyboural.
Teď už mluví ve větách, ale neumí spoustu hlásek a má i problémy se slovosledem a časováním.
On do toho má veliké výkyvy nálad, je nepozorný a spoustu věcí jde mimo něj.
Syn má vývojovou dysfazii. Takže hodně věcí je z toho.
Vím, že je chytrý kluk, ale je zaměřený jinak. Co ho nezajímá, neřeší. Proto neumí barvy, ale logicky vymyslí takové věci, že občas ziram.
@Russet píše:
Jestli hodně špatně mluví, pomůže jí logoped. Jinak se mi nezdá nijak „divná“.
Chodí na skupinovou logopedii, ale z té mám takové smíšené pocity. Navíc začala koktat, ale není to pořád… Logopedka říkala, že kdyby něco vypozorovala, tak nám doporučí klinickou logopedku, ale zatím ticho po pěšině.
Deskové hry hrajeme az teď. Dřív je nechápal. Ale máme upravená pravidla, hrajeme jednoduché věci a nikdo nesmí vyhrát. A to ani on, jinak brečí, že jsem nevyhrála. Klidne mi dá i své kartičky.
@lecijasek záleží na logopedce. Naše neřeší nic. My dodnes nenapravujeme výslovnost a to už by měl, protože bude předškolák a chybí mu 10 hlásek.
Syna (4) jsem vzala na logopedii někdy v 3,5 letech, přehazoval slabiky. Teď řešíme L, pak má přijít na řadu c/č a s/š. Blbiny si vymýšlí pořád, malovat ho nebaví, vymalovat ho občas něco „donutím“, občas vezme na milost omalovánky se samolepkami. Co chodí do školky, tak od ostatních okoukal žvatlání a podobné hovadiny
A když se ho ptám jak se měl ve školce, co dělali, co měli k jídlu apod., tak v 90 % řekne „nevim“.
Zvládá pexeso, Člověče nezlob se (princip pochopil u obrázkové verze), ale teď se u toho začal vztekat, když nevyhraje. A baví ho Jenga věž, když prohraje, tak to aspoň udělá kravál
Jinak u Lega apod. akorát řeší, kudy vedou dráty, kde poteče voda a „staví“ podlahu ![]()
@chaela Dobrá školka - medvídky s čokoládou, to tam musí mít narváno!
@inkakřivák píše:
@chaela Dobrá školka - medvídky s čokoládou, to tam musí mít narváno!
V nasi skolce maji denne maso s medem!
Myslím že jste v norme. Syn bude mít 4 za měsíc, mluvit začal až v září po nástupu do školky, i tak mu občas rozumím jenom já, ale zas je dopředu pohybově, je zručný, baví ho ty deskovky (minimalne poslednich pár měsíců hrajeme prakticky denně), je takový dobrosrdecny vždycky musí vyhrát všichni
jinak vymýšlí si taky, spíš teda říká každý den to samé, já ho vždycky patm co měli k obědu a každý den řekne polívku (což je teda pravda) a brambory, ale ty určitě každý den nemají a co měl k nim už si nevzpomene.
Určitě zajdi za pediatrem a možná pak někdo další na diagnostiku. Neříkám, že to co popisuješ je nějaká porucha - klidně to může být jen škytavka ve vývoji. Ale rozhodně nepíšeš jako příliš ambiciozní matka.
Dítě můžeš přijímat takové jaké je a k domu vědět jestli je v pořádku a nebo má nějaký handicap, co se bude muset naučit zvládat. Bez té znalosti mu to neusnadníš…l
@Anonymní píše:
V nasi skolce maji denne maso s medem!
A v naší školce chodí na procházku do kanálu.
Ty děti su kolikrát vymýšlí takové blbosti. ![]()
Dlouho jsem váhala, zda mám založit tuto diskuzi… Čerstvě čtyřletá dcera mi přijde, jak to říci, maličko natvrdlá. Předem podotýkám, že na ní nemám žádné zvláštní nároky, vím, že každé dítě je originál a nedá se srovnávat. Ale ve mně to hrozně hlodá, zda jsem něco nezanedbala. Je společenská, krásně zpívá, tancuje, miluje aktivní pohyb, dokáže se sama obléci, svléci (i když většinou jsou hysterčáky). Oproti vrstevníkům, ale hůře mluví a to nemám na mysli pouze logopedické záležitosti (sykavky, atd). Skoro to vypadá jakoby se zasekla někde na úrovni tříletého (možná i mladšího) dítěte. Když mluví ve větách (a to většinou ne), tak je to jak z jiného světa (často si vymýšlí a mluví takové pro okolní svět hlouposti). Třeba se jí zeptala lektorka na cvičení, zda má doma nějaké zvíře a ona řekne, že ne (při tom celý život má psa), popř. ani neřekne jeho jméno. Nebo že k obědu měli brambůrky s čokoládkou (a to třeba říká každý den). Bojujeme s barvami, kreslením. Hrozně mě mrzí, že s ní nemůžu normálně komunikovat (nebo alespoň částečně). Ve školce mi učitelky jen říkají, že si prostě nevěří… A to jí neshazuji, chválím jí co se dá (ale zase ne nějak přehnaně). Nebaví ji žádné deskové hry či statická cvičení. Docela už začínám zvažovat návštěvu pediatra, zda by něco nedoporučil.
Měl někdo z Vás takové smýšlení o svém dítěti, nebo spíše já potřebuji nějakou pomoc od odborníka, že nedokáži na své dítě pohlížet s pokorou a brát ho takové jaké je…
Děkuji všem za rady a omlouvám se za anonym.