Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výprask od rodičů a prarodičů
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.2.19 15:41
Já dostala od mámy facku ještě v 18, byla jsem drzá 
Od táty jsem dostávala dost, většinou nespravedlivě… 
Své děti nebudu řezat hlava nehlava, ale rozhodně občas nějaký plácnutí přes zadek asi zažijí. Protože když to v dnešní době občas vidím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.19 15:46
Když vidím, jak se historie opakuje - prarodiče mlátili rodiče, rodiče mlátili své děti, děti pak tvrdí, že je to výchovné a budou své děti mlátit - tak je mi z toho smutno. Vidím, že mnoho lidí bití považuje za normální. Chce se mi z toho 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.2.19 15:47
Byla jsem prvorozena a meli me ve 20. Byla jsem rezana vareckou, od placacky na mouchy jsem mela jelita. Bylo toho vic a dodnes nemame vztahy v poradku a nesnesu jenom videt, kdyz otec zacne moje deti peskovat. Parkrat jsem dala malemu pres ruku, ale nikdy bych ho neserezala a uz vubec ne facku. Zpetne to beru jako jejich selhani a sama jsem deti mela az dost po 30, kdy uz mam dostatek zkusenosti a trpelivosti.
- Citovat
- Upravit
23.2.19 15:47
za mě je bití selhání rodiče, neříkám nevychovávat a dětem nedat mantinely, ale uchylovat se k bití, to se bijete i mezi partnery, když jeden udělá něco co nemá? dát facku dospělému je zle, ale mlátil malé děti je v normě? a ještě to omlouvat výchovou..a řeči typu, že děti jsou pak nevychované, to je fakt smíchu, znám děcka co jsou bity jak žito a jsou to parchanti, naopak přijde jim normální v krajní situaci plácnout jiné dítě a děti co bity nejsou a jsou spořádané..vše je jen o výchově..vidím to často kolemsebe, matka šílí, že ji děcko neposlouchá, tak ho plácne, přitom k té situaci došlo z nějakého důvodu, třeba dítě v obchodě cloumá s regálem, matka to vidí a nic jen poznamená, nedělj to a věnuje se telefonnímu rozhovoru, dítěti spadnou nějaké potraviny z regálu, matka vylítně, že to musí uklízet a dítěti naplácá, opravdu celá situace výchovná a celé je to chyba rodiče..dnes ráno..a takových situací vidím dnes a denně..navíc u dost rodičů se stírá ta hranice nějakého plácnutí, sklouznou k intenzivnějším trestům a ventilují svůj vztek, přetažení a neschopnost zabránit dané situaci či zvládnutí stresu. taky mám hodně živé dítě, občas neposlouchá, taky jsme se 2× uchýlila k plácnutí, na ruku, pak to dcera dělala na písku dětem, těžko se vysvětluje, že se to nedělá, když maminka to udělala, začala jsme jinak, jde to, ale je to mnohem těžší, chce to hodně trpělivosti a prostě nepolevit a rozhodně nemám jak je dnes zvykem říkat rozcapeného parchanta, který by potřeboval na holou..fakt ne, občas zlobí jako každé dítě, ale ty situace řešíme jinak než bitím..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.19 15:50
btw přijde mi to stejně hrozné bát dítě jako ho ponižovat nebo urážet, efekt to má stejný
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.19 15:55
Nebyla jsem bita ani jinak trestana a to jsem ročník 76, v té době bylo úplně běžné děti řezat.. Samozrejme, že svoje děti nebiju a netrestam, kupodivu to funguje a nemám žádné výchovné problémy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.19 15:55
Dostávala jsem fyzické tresty málo, ale o to horší byly ty psychické (vyhodim ti andulky z okna). Své syny plesknu přes zadek výjimečně, když přes četné vysvětlování ohrozí sebe nebo druhé, nebo je zlobení už fakt hodně přes čáru a nic nepomáhá. Včetně nevhodného chování ke zvířatům, neboť považuji za lepší plesk než psí zuby (eventuálně kopyto). Většinou si kouzelník odnese hračky, které vrátí jen za dobré chování.🙂
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.19 15:58
@astoret že? když dá chlap facku ženě, hned se brojí, týrání apod, ale dá se facka dítěti a je to normální a ještě se řekne, že to bylo málo..měla jsme známou, byla z arabské země, manžel ji fackoval, když udělala něco jinak, přišla déle než řekla apod..a když ho konfrontoval manžel, tak mu řekl, že si ji musí vychovat a že co jsme tak z toho vyděšení, že my přece jako evropani taky bijeme děti a vychováváme je, měl pravdu, jen za mě je hnus oboje..u dítěte je to snad ještě horší, neumí se bránit, dostává od nejbližších, kterým nejvíce věří a kolikrát dostává za něco, co rodiče nebyli schopni ho odnaučit nebo naučit, vše je ve výchově už v prvopočátcích, jak píšeš, bití je selhání rodičů, ale i to chování toho dítěte, co k face vede, holt tam nebyli dost důslední a ted sklízí plody, ale místo zamyšlení se nad sebou ztrestat dítě je to samé..taky mám jeden případ, sestřenice má syna, odmala nemá žádný denní rytmus, spát chodí pokaždí jinak, protože jí se nechtělo vytrvat u uspávání, tak přestala a dítě jde spát kdy se mu zachce, s nastupem do školky začal problém, že byl ráno unaven, ze dne na den , že musí chodit spát brzo a když to nešlo, protože dítko nebylo zvyklé, přišly na řadu tresty a na zadek, když dítě nechce do postele..já to ještě chápu, když dítě udělá neco nebezpečného, vlítne do silnice, že se dá jedna na zadek, že je to nebezpečné, ale taky kolem sebe vidím ty situace, kdy rodiče ve výchově polevili a najednou si myslí, že ze dne na den bude něco jinak apod..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.2.19 15:59
Ano byla jsem bita. Od mámy . Nechtěla jsem se učit a mame ruply nervy . Zlomila o mě varicku a ne jen jednu. Při hysetrcaku jsem šla pod studenou vodu a už nikdy jsem to nepředvedla. Svoje děti taky za velké zlobeni plácnu po zadku… Ale toť vše.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.2.19 16:01
Moje mama byla konarka. Bila nas bicem na kone. Syna obcas placnu pres zadek, ale rukou, vareckou ani bicem ho bit nehodlam. Placnuti pres zadek v krajnim pripade bohuzel na nej zabira vic nez domluva, ale dostava malokdy. Nektere deti to proste obcas potrebuji, kdyz jina metoda nezabira, nenecham si skakat po hlave. Nezastavam nazor, ze dospeli se neplacaji na zadek, tak ani deti nesmi dostat, dospele nevychovavam, sve dite ano. Ale samozrejme odsud podsud, dite by se nemelo nikdy rodice bat
- Citovat
- Upravit
23.2.19 16:05
Byli jsme doma tři děti, takže občas někdo dostal na zadek spíš od mamky, jinak spíš řvala nebo házela. Po mne popelnik kdyz jsem ji vzbudila po nocni ci po brachovi krem kdyz se nechtel jit mýt. Taťka se jen podíval a my se dekovali, ale on je autorita. Dostala jsem od nej jednou kdyz jsem se mu pozde vecer schovavala za barakem a pak delala, ze jsem uz davno doma. To mi bylo asi 12. Babicky nad nikdy nebily a jedna ani nervala a zvladla nad tři. Ja spíš řvu, na zadek jen ve vypjatých chvílích a nemám z toho radost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.19 16:06
@Anonymní píše:
Moje mama byla konarka. Bila nas bicem na kone. Syna obcas placnu pres zadek, ale rukou, vareckou ani bicem ho bit nehodlam. Placnuti pres zadek v krajnim pripade bohuzel na nej zabira vic nez domluva, ale dostava malokdy. Nektere deti to proste obcas potrebuji, kdyz jina metoda nezabira, nenecham si skakat po hlave. Nezastavam nazor, ze dospeli se neplacaji na zadek, tak ani deti nesmi dostat, dospele nevychovavam, sve dite ano. Ale samozrejme odsud podsud, dite by se nemelo nikdy rodice bat
tak to mlátíš i zvířata, ty vychováváš ne? ono hodně lidí co si pořídí psa, tak ho vychovává bitím, taky znám..přitom víc se tomu věnovat, dá se to i bez bití, prostě uchýlit se k tomuto je..nevim, za mě prostě výchova nerovná se bití..bití pro mě nemá s výchovou nic společného..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.2.19 16:38
Mamka byla přísná a od té jsem na zadek občas dostala (co si pamatuji, jelikož zemřela, když jsem byla malá). Taťka mě seřezal jednou v šesti letech a to jsem si zasloužila, jelikož jsem se vztekala docela dlouho a chvíli mě bylo určitě slyšet na celé sídliště.
Děti dostaly asi 2× (plácnutí, žádná hrůza) to jim bude k patnácti.
- Citovat
- Upravit
23.2.19 16:47
@Enmamma píše:
Když vidím, jak se historie opakuje - prarodiče mlátili rodiče, rodiče mlátili své děti, děti pak tvrdí, že je to výchovné a budou své děti mlátit - tak je mi z toho smutno. Vidím, že mnoho lidí bití považuje za normální. Chce se mi z toho
Je hrozně těžké se z toho vymotat, taky jsme (já, bratr i sestra) byli biti za kdeco, já se toho u svých dětí snažím vyvarovat, ale starší už párkrát na zadek dostala. Hrdá na to nejsem, vysvětlily jsme si to, snažím se ovládat, ale občas nervy na uzdě neudržím a křičím, nebo plácnu. A jsou situace, kdy to prostě cítím, že za tohle by nás už máma řezala… Sestra má zatím mimčo a tělesným trestům se hodlá vyhnout a bratr tvrdí, že děti se mají pořádně řezat, aby z nich byli slušní lidé. Děti zatím nemá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.19 16:54
Byla jsem bita já i obě mé sestry. Za sebe - já byla mlácena nejenom od matky, ale i od jejího druhého manžela. Nejvíce si pamatuji to, když jsem v osmi letech odmítla jít večer do hospody pro pivo a tak jsem místo matky, která pro to pivo otčímovi šla, musela uvařit houbovou smaženici. Dalo se to čekat, spálila jsem to. První facku jsem odstala od matky, zeď mi dala druhou. A pak nastoupil otčím a při jeho fackách jsem se strachy počůrala. Nedokázala jsem se k tomu přiznat (ze strachu z další bitky) , tak jsem se snažila natajňačku jít se převléct do ložnice. Bohužel mne otčím přistihl a dal mi takovou ránu mezi oči, až jsem viděla za prvé jak mi vystříkla krev z nosu na povlečení a za druhé hvězdičky. Ráno jsem měla monokl jako brýle a zlomený nos.
Matka to však neřešila, jenom mne prosila, abych ve škole řekla, že jsem „potkala dveře“ v noci když jsem šla na WC.
Nebylo to ani potřbea, protože nikoho nezajímalo, proč přišla třeťačka s monoklem.
Jiné bitky si pamatuji, tu nespravedlnost z toho, že jsem neviděla ani tehdy a ani dnes opravdový důvod pro takové zacházení s dětmi , i dnes vnímám tak, že se mi sevře žaludek.
Samozřejmě to nadobro narušilo můj vztah k matce - tehdejší otčím naštěstí byl jenom na pár roků, další v řadě byl a je naprostý opak, takže tam jsem konečně cítila zastání proti matce, která nás dcery brala - dle jejich slov - jako nepovedené zmetky na cestě k vytouženému synovi, který se narodil, když mi bylo 17 a je z něj dnes rozmazlený nesamostatný smrad, který není schopen matce ani pomoct s nákupem, či si uklidit v pokoji.
Já své dětství pojala jako odstrašující příkad, nikdy bych nechtěla, aby se mne mé dtě bálo tolik, že by mi nesvěřilo ani to, že ho v útlém věku znásilnili dva sousedovic výrostci (což se mi také stalo). Mám nastaveno zcela jinak, jak se chovat k lidem obecně, ne jenom dětem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
