Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Zdravim, Jde o mou kamaradku,
Jde o to, ze byla na miniinterupci-je to uz nrjaky ten mesic. S pritelem jim praskl kondom a ona od zacatku pry vedela, ze si dite nechat nechce, nikdy nebyla moc na deti, mozna je to vekem- je ji 22 a treba se u ni jeste neprobudily materske city - rikam si. Je ovsem naprosto vyrovnana s tim, co se stalo, kdyz jsem se ji ptala, jestli nema vycitky, rekla ze ne, ze si je jista, ze se rozhodla dobre a ze dite nechce. Obdivuji jeji pristup ale zaroven mi vrta hlavou, jestli je normalni aby k tomu zena pristupovala s takovou vyrovnanosti? Kdyz vidim kolik zen po interupci se s tim faktem nedokaue srovnat treba nekolik let.. Je to dukaz vyrovnanosti nebo spise necitlivosti? ![]()
Hele, neřeš to. Nechápu, proč nad tím přemýšlíš. Důkaz necitlivosti to je, ovšem z té strany, proč se jako kamarádky po interupci ptáš, jestli nemá výčitky? To je jako, co? Moralizování nad potratářkou? V první řadě jsi velmi necitlivá ty. Takže ji nech být, ona se rozhodla, bylo to její těhotenství a její tělo. Je to její psychika a fakt nepotřebuje kamarádku, co má pocit, že by měla cítit výčitky.
Kdyby interupci zvažovala, promlouvej s ní a rozmlouvej, ale tady už je dokonáno, není potřena se nad ní morálně povyšovat řečma o výčitkách debatě jesti náhodou není necitlivá, když si dostatečně nesype popel na hlavu. Tohůe dělají cizí lidé, a mě potraty hodně popouzí, ale ne kamarádky.
@Leali Já si myslím, že to má v hlavě velmi dobře srovnané. A ani mě ani manžela přerušení nepoškodilo. Výčitky nemám, je pravda, že si vzpomenu jednou za rok, ale jinak mě to také netrápí. A bohužel moc dobře vím, že moje okolí to trápí daleko víc než mě.
@Leali Nekteri lide jsou realisti. Dite by neuzivili, tak zvoli interupci. Prijde mne to naprosto logicke, proc se zbytecne sypat sul do ran. To spis okoli/ media nuti lidem, jak by se meli citit.
Znám víc holek, co byly na interrupci a nijak to s nimi nezamávalo. Na někoho to třeba dolehne až za pár let, až bude čekat další dítko a najednou jí dojde, že už tu jedno takové mohlo pár let běhat. Na někoho to dolehne, pokud má potrat následky a nemůže otěhotnět. Někdo za tím udělá tlustou čáru a neřeší.
Ovšem šťourat se v kamarádčiných pocitech a vyvolávat v ní pocit, že by měla cítit nějakou lítost, kterou necítí, mi přijde všechno, jenom ne kamarádské. Nebo bys byla raději, kdyby se psychicky sesypala?
@Leali píše:
Zdravim, Jde o mou kamaradku,
Jde o to, ze byla na miniinterupci-je to uz nrjaky ten mesic. S pritelem jim praskl kondom a ona od zacatku pry vedela, ze si dite nechat nechce, nikdy nebyla moc na deti, mozna je to vekem- je ji 22 a treba se u ni jeste neprobudily materske city - rikam si. Je ovsem naprosto vyrovnana s tim, co se stalo, kdyz jsem se ji ptala, jestli nema vycitky, rekla ze ne, ze si je jista, ze se rozhodla dobre a ze dite nechce. Obdivuji jeji pristup ale zaroven mi vrta hlavou, jestli je normalni aby k tomu zena pristupovala s takovou vyrovnanosti? Kdyz vidim kolik zen po interupci se s tim faktem nedokaue srovnat treba nekolik let.. Je to dukaz vyrovnanosti nebo spise necitlivosti?
Taky jsem byla na mini a nemyslím si, že bych po výkonu byla nějak rozhozená. Upřimně v tomto stádiu beru plod, jako shluk buňěk nic víc-tak třeba to taky tak cítí. Ono taky jejedna věc jít na mini když tě někdo nutí, nebo když víš že tedy těhotná opravdu být nechceš.
Nemyslím, že to je důkaz ani vyrovnanosti ani necitlivosti. Spíš v přístupu k shluku buněk- jak už jsem psala, někdo vidí jen to, někdo mimino.
Neřešila bych Tvou kamarádku a její přístup.
@Lealitak hlavně je to její věc. A ano myslim si že je v pořádky že je s tím vyrovnaná. Uděla to o čem si myslela ž eje to spravné a jako dospělá se s tím vyrovnala. Na druhou stranu má kvůli tomu brecet? stejne se nic nezmění.
Taky jsem byla.. V té době jsem byla mladá a bez přítele. Ten mě opustil. Mě to strašně trápilo ale taky na jednu stranu je to dobře.. Neměla bych se jak postarat a td.. Bohužel o dva roky později jsem otěhotněla znovu a odmítala jsem interrupci… V 5 měsíci jsem potratila a od začátku komplikace.. Do teď premyslim jestli za to může předešlá interrupce nebo ne.. Momentalne se snažím o mimi zas a strach je hroznej.. Ale každej svého štěstí strůjce takže se o ní nestarej
(prosím zachovat anonym jde o citlivé tema)
Já jsem byla na revizi, protože se nijak nevyvíjel. Obrečela jsem to den před. V nemocnici už jsem byla v klidu.
Byla jsem na pokoji se dvěma naneštěstí kamarádkama, co se potkaly očividně po dlouhé době, tak si vyprávěly. Shodou náhod šly obě na potrat, protože měly doma malé dítě a lásku by prý neuměly ještě rozdělit. Jedna se na mě s úsměvem otočila a zeptala se, jestli to mám taky tak. Šla jsem na sál až po nich, ale byla jsem v pokoji, když přijely ze sálu (ještě asi hodinu potom) a obě hrozně moc brečely.
Jinak nerozumim tomu, proč to řešíš ![]()
@Leali píše:
Zdravim, Jde o mou kamaradku,
Jde o to, ze byla na miniinterupci-je to uz nrjaky ten mesic. S pritelem jim praskl kondom a ona od zacatku pry vedela, ze si dite nechat nechce, nikdy nebyla moc na deti, mozna je to vekem- je ji 22 a treba se u ni jeste neprobudily materske city - rikam si. Je ovsem naprosto vyrovnana s tim, co se stalo, kdyz jsem se ji ptala, jestli nema vycitky, rekla ze ne, ze si je jista, ze se rozhodla dobre a ze dite nechce. Obdivuji jeji pristup ale zaroven mi vrta hlavou, jestli je normalni aby k tomu zena pristupovala s takovou vyrovnanosti? Kdyz vidim kolik zen po interupci se s tim faktem nedokaue srovnat treba nekolik let.. Je to dukaz vyrovnanosti nebo spise necitlivosti?
Za prvé je to její věc… takže jak k tomu přistupuje, tak to je…
Za druhé stejně jí do nitra nevidíš, takže vidíš jen to, co je navenek…
Za třetí je úplně normálně možné, že se s tím tak vyrovnala a že je v pohodě… jak je psáno v bodě jedna, je to jen a jen její věc…
Za čtvrté bych takovou kamarádku, která by se nimrala v mých citech a pocitech a pátrala po mé normálnosti, asi moc nechtěla… a není to důkaz ničeho… každý každou životní situaci vidíme a vnímáme jinak… po svém… prostě to tak je… nerýpej se v tom a nech ji žít… zejména jestli je to fakt kamarádka…
1.Nemyslím si, že bys jí jako kamarádka měla podsouvat nějaké výčitky svědomí.
2.Stejně nevíš, jak se v nitru opravdu cítí.
Před třemi týdny jsem musela absolvovat revizi zamlklého těhotenství z důvodu neprosperujících plodů. Nervu si vlasy a nebrečím po večerech do polštáře, ani nepřemýšlím o sebevraždě. Znamená to, že jsem bezcitná?
@JituleF píše:
Před třemi týdny jsem musela absolvovat revizi zamlklého těhotenství z důvodu neprosperujících plodů. Nervu si vlasy a nebrečím po večerech do polštáře, ani nepřemýšlím o sebevraždě. Znamená to, že jsem bezcitná?
ano a mrcha k tomu. Předpokládám, že ani v černém nechodíš ![]()
@Leali zase nějaký výkřik do tmy. Nikdo tě tu neplácá po ramenou, že je kamarádka mrcha a tak raději neodpovídáš. Co konkrétně ti vadí? Ž e toho nelituje, aby jsi jí mohla říct,,já jsem ti to říkala,, nebo co? Šla na ten zákrok dobrovolně, je s tím smířená, embro bere jako lidskou bytost až od určité hranice…
@lleennttiillkkaa No tak o víkendu jsem měla černé tričko a mikinu… stačí to? ![]()
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.