Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vzdělání, problémy s učením
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.12.20 11:56
Zakladatelko, mě přijde, že sama sebe zcela zbytečně shazuješ a podceňuješ. Proč? Zkus to řešit s terapeutem.
Protože dle popisu tvých studijních výsledků a písemného projevu jsi chytrá, vzdělaná ženská. Jen si z nějakého důvodu ukrutně nevěříš, nemáš se ráda a asi to i něchtěně přenášíš na děti, respektivě jak děti rostou, otevírají se ti s nimi nedořešená témata z tvého dětství a dospívání. Vím o čem píšu, mám to také tak, ale v jiné oblasti.
Ad učení. Nezaměřuj se na učení jako učení (kniha, pracovní sešit apod.). Děti se učí za pochodu, pomocí běžného života a her. Je to pro ně mnohem přirozenější, zábavnější a hlavně nenásilné, ani si neuvědomí, že se něco učí, že o nich jako rodič chceš nějaký „výkon“.
Ad hry. Je jich na trhu mnoho. Poznáváme Česko opravdu není hra pro předškoláka. Chce to vybírat s ohledem na věk, zájmy a schpnosti všech hráčů. Už batolata zvládnou batolecí hry (ale je to trochu opruz pro rodiče 
Manžel nerad prohrává? Zkuste nějakou kooperativní hru. Tam hrajete všichni proti hře jako tým. Buď všichni prohrajete, nebo hru porazíte.
Mimo vědomostních her jsou hry postřehové, logické, strategické (tam je velká škála - budovatelské, ekonomické), chodičky, karetní, party hry hry na hrdiny… S různou zápletkou, dle zájmu dětí (království, zvířátka, vlaky, doprava, design, zdravotní apod.)
Tady a emiminu běží několik diskuzí, kde si sdělujeme zkušenosti a vhodnost pro který typ/věk dítěte.
A že jsi neorganizovaná? Určitě máš jiné silné stránky, stejně jako tvůj muž a děti. zkus se zeměřit primárně na to, co Ti jde, do umíš, v čem jsi dobrá. Ne na to, co by mohlo být lepší, srovnávání sebe s jinými v těch „podprůměrných“ vlastnostech.
Já mám třeba super organizační talent, ale jsem těžce nekreativní, ve svých věcech mám spíš organizovaný chaos než pořádek… A fakt si nemyslím, že je to špatně.
Zkus se mít víc ráda. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.20 12:20
Podporuj děti v tom, co jim jde, a to ostatní udržujte na nějakém nutném minimu.
A manžel ať je vede aspoň k manuální práci, ke zručnosti, protože být „blbej a ještě levej“ (promiň, že takto napsáno) je nejhorší kombinace.
Učňáky myslím berou bez problémů, tam žádné jedničky ze základky nepotřebují, a dobře vybrané a dobře zvládnuté řemeslo může být výhra.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.20 12:22
Jinak takový postřeh, v dnešní době internetu a sociálních sítí VŽDYCKY bude milion lidí, kteří jsou ve všem lepší než ty nebo tvoje děti.
Nesmíš se na to koukat z tohohle úhlu, to by chytnul depku každej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.20 12:34
Co dělat? Nic, smířit se s tím. Každý není tak chytrý, aby měl VŠ a neznamená to, že se v životě neuplatní velmi dobře. V 1. třídě nebo ve školce ještě nemůžeš poznat, co tvoje dítě bude bavit a co mu půjde. Co znamená, že to děti nezvládají? Že jim to nejde samo a musíš se s nimi učit? Že nebudou mít samé jedničky? Jsi přehnaně sebektritická a kritická i k okolí. Pokud sis svého muže vzala, má asi jiné klady než matematické a jazykové znalosti, zaměstnaný asi je a uplatní se dobře. Pokud budeš ke svým dětem přehnaně kritická a budou z tebe cítit, že jsi nešťastná, že nejsou tak inteligentní, jak by sis představovala, vyrostou z nich zakomplexovaní, neštastní lidé, co budou mít opravdu problém se uplatnit. Protože se nejlíp uplatní lidi, ne co jsou nejchytřejší, ale co mají k sobě sebeúctu, věří si, protože je jejich okolí mělo rádo i s jejich chybami, neshazovalo je, věřilo jim a povzbuzovalo je. A čím méně si člověk věří, tím víc dělá chyb, protože je nervózní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.20 12:37
@Anonymní píše:
Děkuji za reakci. Čekala jsem spíš, že dostanu vynadano - za dlouhý sloh, za můj přístup. Bydlíme na vesnici, tak je to komplikované tady najít někoho, kdo by se sem dopravil a časově to sladit. A ještě abychom si sedli.
Proč vynadáno? Dle tvého popisu situace a zpracování textu jsi inteligentní ženská, tak se nepodceňuj. Věř, že dítko před nástupem do školy nemusí umět číst a psát. Od toho je ta škola a předškolák má svůj program ve školce, který rozvíjí a na školu připravuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.20 13:35
Zakladatelko, já ti rozumím, taky chci, aby moje děti, pokud na to budou mít, vystudovaly aspon VOŠ. Já si ted, na stará kolena, dodělávám vysokou školu, abych se dostala do vyšší platové třídy, což mi bude dělat měsíčně o 9000,– víc. Můj bratr dělá na celní správě, má gymnázium, tenkrát, před 25 lety, ještě nebyl problém se tam dostat jen s maturitou, dnes by už neměl šanci. On v práci už nemůže postoupit do vyšší platové třídy, protože nemá vysokou. Dělá víc, jak jeho kolegové, kteří mají ale vysokou a díky tomu mají i lepší výplatu. Říká, že už je na to starý a nechce se mu. Když pracuješ ve státním sektoru, tak ta vysoká je hodně důležitá. Chci, aby děti měly pak možnost volby a nemusely si dodělávat vysokou na stará kolena, jako já. Čím si starší, tím to do té hlavy hůř leze. Já mám studium hodně vydřené, učím se téměř každý den, už mi to do té hlavy neleze, jako před 20 lety. Říkejte si, co chcete, vzdělání je hodně důležité. Pokud to dětem jde, tak by se měly podporovat a vysvětlovat jim, jak je vzdělání důležité. Samozřejmě, když je někdo manuálně zručný a učení mu moc nejde, tak ho nebudu cpát do škol. Průser je, když je někdo levý, neučí se, nebo mu to nejde a co pak bude dělat? Ted budou vycházet z 9 tříd silné ročníky a budou to mít hodně těžké, aby se dostaly na dobré školy. Ono i dost záleží, na jakou školu se vaše dítě dostane, jestli to bude nějaká, kde berou každého a podle toho to tam taky vypadá, tak člověk nemůže čekat, že se dítě bude učit. Právě je na nás rodičích, abychom dětem vysvětlovali, jak důležité je vzdělání, jazykové znalosti, pracovitost, aby nežili od vyplaty, k výplatě. Roky jsem pracovala na recepci v hotelu, což není nijak lukrativní práce, a docela mě dostávalo, jaká se dělala výběrová řízení. Já, pokud bych už neměla roky praxe, jazykové znalosti, tak bych se nechytala. Automaticky se vyřazovaly žádosti, kde dotyčný nebo dotyčná, neuváděla nějakou brigádu, šéf to vysvětloval tak, že dotyčná nemá žádné pracovní návyky, takže takovou nebrat. Samozřejmě, že jsou spokojení i šikovní řemeslníci, ale né každý je manuálně zručný. Můj bratr je velmi chytrý, a i když má pouze gympl, vydělá si přes 40 000,– /měsíčně + odměny, pružná pracovní doba a má už nárok na velmi slušnou rentu. Je ale manuálně velmi nešikovný a pokud by nepracoval ve státním sektoru, tak fakt nevím, kde by se s maturitou uplatnil, když si zaměstnavatel může vybírat mladší s vysokou školou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.12.20 13:54
Strašně negativní, pesimistická a už teď vidíš ve všem problém.
Už tohle těm dětem, víc ublíží než pomůže.
Napíšu ty jak jsem to měla já 
U učení jsem brečela, že mi to nejde, logopedii jsem se učit nechtěla, do školy jsem měla odklad dokonce 2 roky, jsem dysgrafik a dysgletik.
Ale krom těchto 2 nálepek dys jsem chodila do normální školy a učitele mi dávali co nejmíň úlev. prostě se ke mně chovali jako k normální žačce.
Oproti mému kámošovi a jeho sourozenců, kteří taky měli nějaké dys a chodili na zvláštní školu. Ta jim sice šla bez problému (jejich mamka si zvláštní školu, velmi chválila), ale vystudovat nějakou normální střední školu byl velký problém
Doma jsem si vždy pobrečela, že mi to nejde, ale pak mi to zázračně šlo. U diktátu jsem měla úlevy, i/y a kde se píše čárka mezi slovy, nevím dodnes. Ale oproti době na škole, se to teď chci učit takže napíšu něco špatného, podtrhne se to červeně tak se podívám jak se to píše dobře a snažím se to zapamatovat
Ale zase mi šla úžasně matika. (miluji ji dodnes) Ve škole jsem matiku vysvětlovala, těm pár kámoškám, které jsem měla. Ve 4 ročníku celé třídě, myslela jsem si, že mě pak vezmou na milost a budeme se kamošit, ale šlo jim jen o dobrou známku
Logopedie - nechtělo se mi učit, rodiče to neřešili, takže mě a sourozence odhlásili z logopedie. Já mluvila strašně ještě v 9 třídě. Klobouk dolů před učiteli, že mě nechali dokončit zš, když mi skoro vůbec nerozuměli. Řeč jsem si spravila sama až jako dospělá - jedná logopedie na střední škole, odešla jsem, se školou jsem to nedokázala zkombinovat, učila jsem se doma. Pak jsem začala ještě jednou chodit, ale taky to mělo rychlý konec.
Jinak iq nadprůměrně, v ppp poradně mi řekli to co mi řekli i učitele, že blbá nejsem, ale musí se mí chtít.
Jinak rodiče učňák, jak moc byli či nebyli ve škole chytří a jaké byli v minulosti možnosti nevím. Až tak jsem s nimi možnost studování v době před x lety neprobírali.
Ale i tak sourozenec má vš, několik cizích jazyku a naprostá pohoda. Druhý sourozenec má učňák pak i maturitu. Taky není až tak blbý.
Já mám na první pokus maturitu i z češtiny, kdy jsem udělala i slohovou práci bez úlev počítali pravopisné chyby. (Opravovali to v Praze, raději jsem neřešila, proč jsem neměla úleva a byla ráda, že slohovku mám hotovou
Odklad 2 roky, ve škole v první třídě mi bylo 8 let. Bylo to šílené, neměla jsem si co říct se spolužáky, ty mě šikanovali, upřímně se s nimi bavim až teď když je někde uvidím, ale kontakt s většinou nevyhledávám
Na střední škole jsem si myslela, že mě učitele zabijou. Odmítla jsem jít na vš. Nemám ji dodnes, spíš chci zkusit v době mateřské něco studovat. Mám ráda když si toho naložím hodně a musím to zvládnout.
Jinak mám krom maturity, řidičák a dva kurzy na které jsem se taky musela dost učit, ale ono když už se pak člověkovi chce tak to jde.
Do budoucna jestli mé dětí budou mít nějaký problém, tak se to budu snažit řešit podle sebe, to co mi hodně pomohlo.
Minimální úlevy, dát jim co nejvíc najevo, že jsou v pohodě bez nějakých diagnóz a šikovní v něčem jiném a do školy co nejdřív to půjde
- Citovat
- Upravit
5.12.20 15:45
Zakladatelkou, nějak nerozumím, tomu vleklýmu úvodu. Mám pocit, že proste s tím, nejseš „smířená“. Tvůj syn ve škole nevyniká, ale může za to nějakej manželovo gen. Přijmi situaci tak jak je, důležité je, aby si syn dokázal najít něco, v čem je opravdu dobrý, aby zažíval pocity úspěchu a podporuj ho v tom. Může to být cokoli - zpěv, sport, rybaření, vaření, nevím. Neměl by mít pocit, že je špatný, protože mu nejde tohle a tamto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.20 21:23
Zkusila bych si udelat rezim dne. KAZDY den si tam dat alespon kratkou oddychovku s detma (klidne na stridacku s kazdym zvlast nebo vsichni dohromady). Manzel by se mel zapojit taky i kdyz ho to nebavi. Nedela to pro sebe, ale pro deti! Zahrat si clovece, karty, pexeso, precist si pohadku, neco spolecne vytvorit,… proste si uzit spolecne par minut v pohode. V cem jsou tve deti dobre? Jde jim sport, jsou kreativni, tvorive, umi zpivat? At neco s tatinkem vyrobi (napr. krmitko), jdete si zakopat micem, poustet draky… cestou si ukazujte stromy, pojmenujte, spocitejte, atd. Zarazuj vzdelavani do beznych cinnosti (at ti zvazi ingredience na testo). Zamer se na to, v cem jsou deti dobre a to jim pripominej. Neupozornuj na nedostatky. Zrovna nedavno jsme si s detma rikali (a zpivali) "ten umi to a ten zas tohle… " 
A je to tak… nekomu jde matika, jiny zpiva, nekdo krasne kresli, jiny rozumi elektrine, nekdo rad pece, jiny umi komunikovat s lidma atd atd… Jo a jeste bych si kazdy den s detma a manzelem rekla, co se mi ten den povedlo. Kazdy by mel mit prilezitost se vyjadrit treba u spolecne vecere. A nikdo nesmi zesmesnit toho druheho a rict, ze to je preci banalita nebo tak neco.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.20 21:45
Vůbec nejsi hloupá. Dej synovi odklad a uvidíš. Potřebuje ještě vyzrát, každé dítko je jiné. A každý nemusí být Ing. Hodně řešíš vzdělání a co dětem půjde a nepůjde. Na tebe někdo tlačil v učení? Třeba rodiče? Vyhledej psychologa, opravdu ho potřebuješ, nebo se propadneš do deprese.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.12.20 23:44
Ahoj zakladatelko, asi moc neporadím, ale momentálně prožívám něco podobného, i když výchozí podmínky mám trochu jiné.
Mně škola vždycky šla s lehkostí, víceméně vše téměř bez snažení. S minimálním úsilím jsem prošla výběrovým gymplem a posléze i náročnou VŠ. Mám dobrou a slušně placenou práci a asi navenek vypadám úspěšně. Manžel je na tom podobně.
Nicméně máme synka, který je sice dle mého názoru chytrý, ale ve škole se to bohužel moc neprojevuje. Má diagnostikovanou poruchu pozornosti, ale někdy si říkám, jestli k tomu nemá i něco jiného (Asperger?).Nikdy během vlastní školní docházky jsem neměla ze školy žádný velký stres, ale to se bohužel změnilo s nástupem syna do první třídy. Vždy, když mi přišlo oznámení o zprávě od třídní učitelky na Bakalářích, otvírala jsem to se staženým zadkem. Chtěli nám syna vrátit na dodatečný odklad, ale nakonec jsme to ustáli (částečně asi i díky covid situaci).
Synovi jdou některé věci dost dobře a bez velkého úsilí, např. matematika, angličtina, intuitivně i dost slušně píše česky bez chyb (a to nám ze začátku hrozili, že vůbec nezvládne psací písmo- nyní je ve 2. třídě). Ale v některých předmětech je to těžký boj, hlavně když se musí učit něco zpaměti, co ho moc nezajímá (třeba prvouka). Má zjevně trochu posunuté vnímání jazyka - pokud jsou v učebnici zadány pokyny tak, že je nelze zcela jednoznačně vyložit, prostě je nepochopí a vede to pak k chybným až absurdním odpovědím (celkem mě překvapilo, jak relativně často se to děje).
K učení má syn vztah spíše negativní, v podstatě se snaží, aby udělal jen nutné minimum. Díky přístupu učitelky ve škole má již narušené sebevědomí, často o sobě říká „hm, já vím, že jsem hloupý“. Vždy mu říkám, že to není pravda, když toho tolik umí (a skutečně si to i myslím), ale přiznám se, že když mu něco opakuji již po sté a stále si to nepamatuje, někdy mi ujedou nervy. Přitom paměť má zjevně v pořádku, ale jen na to, na co chce. Manuálně zručný moc není, takže šikovný truhlář z něj zřejmě také nebude, a já se hrozně bojím, že bude mít v životě problémy.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.12.20 00:00
Jo a manžel mi taky moc nepomůže. Když synovi něco vysvětluje, baví se s ním, jako s dospělým a neuvědomuje si, že např. u toho používá cizí slova, kterým syn nemůže rozumět. Syn přitom kouká a kývá a jde mu to jedním uchem tam a druhým ven, efekt nulový. Aspoň ho naučil třeba základy šachu. Avšak když syn zjistil, že vyhrávat není tak jednoduché, tak už hrát nechtěl.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.12.20 00:15
A ještě dodám, že odklad jsem nedala (PPP ho ani nedoporučila, i když syn byl „hraniční“) a jsem tomu ráda, protože by to u nás nic neřešilo. Tkaničku si pravda teď již zaváže na uzel (nikoli už ovšem na mašličku), a maluje občas osoby, které mají trup a pět prstů (tedy nejen hlavonožce s hráběmi místo rukou), takže v tomto vnímám jistý pokrok. Na druhou stranu si ale nedokážu představit, že by teď začínal v 1. třídě s počítáním do 20 a máma mele mísu, je už neskutečně dále.
- Citovat
- Upravit
6.12.20 00:33
@Anonymní píše:
Ahoj zakladatelko, asi moc neporadím, ale momentálně prožívám něco podobného, i když výchozí podmínky mám trochu jiné.Mně škola vždycky šla s lehkostí, víceméně vše téměř bez snažení. S minimálním úsilím jsem prošla výběrovým gymplem a posléze i náročnou VŠ. Mám dobrou a slušně placenou práci a asi navenek vypadám úspěšně. Manžel je na tom podobně.
Nicméně máme synka, který je sice dle mého názoru chytrý, ale ve škole se to bohužel moc neprojevuje. Má diagnostikovanou poruchu pozornosti, ale někdy si říkám, jestli k tomu nemá i něco jiného (Asperger?).Nikdy během vlastní školní docházky jsem neměla ze školy žádný velký stres, ale to se bohužel změnilo s nástupem syna do první třídy. Vždy, když mi přišlo oznámení o zprávě od třídní učitelky na Bakalářích, otvírala jsem to se staženým zadkem. Chtěli nám syna vrátit na dodatečný odklad, ale nakonec jsme to ustáli (částečně asi i díky covid situaci).
Synovi jdou některé věci dost dobře a bez velkého úsilí, např. matematika, angličtina, intuitivně i dost slušně píše česky bez chyb (a to nám ze začátku hrozili, že vůbec nezvládne psací písmo- nyní je ve 2. třídě). Ale v některých předmětech je to těžký boj, hlavně když se musí učit něco zpaměti, co ho moc nezajímá (třeba prvouka). Má zjevně trochu posunuté vnímání jazyka - pokud jsou v učebnici zadány pokyny tak, že je nelze zcela jednoznačně vyložit, prostě je nepochopí a vede to pak k chybným až absurdním odpovědím (celkem mě překvapilo, jak relativně často se to děje).
K učení má syn vztah spíše negativní, v podstatě se snaží, aby udělal jen nutné minimum. Díky přístupu učitelky ve škole má již narušené sebevědomí, často o sobě říká „hm, já vím, že jsem hloupý“. Vždy mu říkám, že to není pravda, když toho tolik umí (a skutečně si to i myslím), ale přiznám se, že když mu něco opakuji již po sté a stále si to nepamatuje, někdy mi ujedou nervy. Přitom paměť má zjevně v pořádku, ale jen na to, na co chce. Manuálně zručný moc není, takže šikovný truhlář z něj zřejmě také nebude, a já se hrozně bojím, že bude mít v životě problémy.
Mám doma to samý. Do školy musel, protože už počítal, četl jako druhák. Ale hned první měsíc jsem se dozvěděla, že měl jít o rok déle, že ještě nedozral, neudrzi pozornost atd. Teď ve třetí třídě to není s pozorností ani o fous lepší. Co ho baví v tom je výbornej. Ale na fotce nepozná třetinu spolužáků, protože proč by si je měl pamatovat. Pravá a levá strana je děsná záhada. A když se má učit něco zpaměti- slovíčka na AJ, je to na panáka nebo čokoládu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.20 00:43
Myslím, že známky na ZŠ nějak extra nesouvisí s intelektem. Mám manžela, který sotva prolezl ZŠ, protože věděl, že stačí splnit jen něco na to, aby prolezl a to stačí. Jinak to normálně chápal a o některý věci jako třeba ve fyzice se i aktivně dost zajimal.
Střední proplul v podobným duchu, jen byl většinu času nepřítomen a když už došel do školy tak se šel vyspat z kocoviny. No, taky vždy na poslední chvíli tak aby to stačilo se chvilku připravil a dobrý. Jeho snaha se projevila až na ČVUT (Ing.)Kdy ho to začalo už doooravdy bavit. IQ má 144. U mě to bylo naopak. Zakladka s velkým úsilím a snahou šla dobře. Každopádně to bylo za snahu. Stredni školu jsem měla nějakou podezřele lehkou, ale zase jsem byl fakt hodně ambiciózní s chtěla jsem mít nejlepší známky ze všech 
I u maturity mi řekli ze mluvím jak kniha. 
(Naučit se texty a recitovat,, jo to mi šlo. Když jsem se hlásila na práva tak jsem úplně bouchla v všeobecných studijních předpokladech. Tak jsem šla studovat soukromou VŠ,(Bc.) která byla o tom zase odrecitovat texty. (Gendrová studia) Jako rodiče jsme tedy dva vysokoškoláci a syn by měl mít potenciál. A co myslíš? Dopadlo to tak, ze je chudák po mě. Jenže teď s Hejneho matematickou a jinym přístupem snaha ani maminka v rodicovskem klubu nic nezmuze. My se spolu ucime a spousta věci co mu nejde, tak nejde ani mě. Hejneho nepobiram. Naopak když přijde manžel ten to hned vidí. Bohužel je zbroho syn taky hodně smutný. Dokonce se i jednou učil do rána blszinek. Druhy den mrtvej s zhroucenej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Mateřské školy na eMiminu
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
Pracovní listy k vytisknutí na eMiminu
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
