Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Vztah k miminku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.8.17 18:38
Jde 
měla jsem podobný průběh s prvním synem. Láska naskakovala neskutečně dlouho. S druhým to bylo lepší, ale taky se nekonala blazena radost hned po porodu. Chce to čas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.17 18:38
Znám musíš vydržet a nic si nevyčítat ono se to bude dobrý chce to čas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.17 18:47
Chce to čas. Ona ta láska přijde. Prožitý stres se musí napřed odžít. Hlavně si nic nevyčítat a dát sobě i prďolkovi. Za pár měsíců bez sebe nedáte ani ránu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.8.17 18:54
Ja jsem pocitovala to samy a to ho jen meli na sestrerne sest hodin na po porodu. Vydrz a bud vdecna za miminko, opravdu se to zlepsi a je skoda ztracet cas timto, strasne rychle to utece. Ja si koupila kapky rescue remedy od bachovych esenci.
- Citovat
- Upravit
Verun83
29.8.17 18:55
Laska prijde, neboj. Meli jste horsi start. Proto je i vic uplakany. Co satek? Mit ho u sebe, at te citi. Budes mit volne ruce, muzes fungovat. Zkusit zavinovani, pustit vysavac.
Pockej az se na tebe poprve usmeje. Vydrz. U prvniho jsme meli taky dresne obdobi.
- Citovat
- Upravit
29.8.17 19:15
Myslim, ze to zbytecne pricitas porodu a trapis se tim. Ja mela porod za odmenu, krasnou poporodni adaptaci a stejne jem mela stejne pocity. Kdyby mne dali jine miminko, starala bych se o nej uplne stejne jako o vlastni, ten vztah naskoci casem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.17 19:16
Zkusila bych šátek. Mohlo by ho to uklidnit a pořádně by jste se pomazlili a dohnali ten ztracený čas 
neboj, všechno se srovná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.17 19:19
Rodila jsem císařem a nespala 2 dny a 2 noci. Kdybych měla sílu, asi odejdu z porodnice sama a nechám jim ho tam. Né, dělám si legraci. Ale bylo to fakt náročné. Syn jen řval první noc a pak první noc doma. Ta láska, kterou jsem k němu cítila po porodu a nějakou dobu po něm, se s tou láskou, která přišla pak postupně, nedá ani srovnávat. NEBOJTE SE, je to úplně normální to, jak Vám teď je a své dítě budete milovat tak, že si budete přát, aby to nebylo tak moc a mohla se o něj trošku odpoutat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.17 19:38
Nic si s toho nědělej, já třeba nechtěla moc děti chovat, nějak mě to netáhlo se s nima muckat.Jsou mí první, takže jsem byla ráda, že vše zvládám. Hlavně mám dva a snažíme se ani jednoho neupřednostnovat…tím že jsou dva, musím fungovat spíše prakticky, takže to co píšeš tvrdím už dlouho. Spíše je hlídám a vychovávám a nějaký pocit mateřské nekonečné lásky na mě nedolehl. Ovšem časem pozoruju, že je mám ráda postupem času víc a víc.
Více mě „pohltilo“ období jak rostli, jak se začli za mnou batolit a zvedat ručky"pochovej mě"a takové podobné situace, které taky brzo zažiješ. Takže nevěš hlavu
Příspěvek upraven 29.08.17 v 19:44
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Marie432875
29.8.17 19:39
Hele. Okamžitě se hod do klidu, vyplac se, a nech odeznit hormony. Ja přesně nemlich to stejný zazivam ted, po velmi pohodovém a rychlém porodu, bez komplikaci, mimco na rooming in, pohodicka největší. A stejne jsem 100× denně na kaši z přesně se stejnými pocity jako ty. Ale jelikož je to uz me druhe dite, a u prvniho jsem prožívala to stejne, vidím to vic racionálně a mam zkušenost ze to opravdu skončí a láska k mimcu naskočí. Ted jeste melu hubou z extrémní únavy, pac mi doma běhá batole a odpočinku fakt neni nazbyt. Ale porad si říkám ze je to normalni a počítám dny kdy to prejde. (S prvním synem koncem sestinedeli, lásku jsem k němu začala pociťovat az během par mesicu, a po roce uz jsem ho milovala naprosto bez výhrad a stal se mým uzasnym partakem, tak snad to ted bude rychlejší). 
- Citovat
- Upravit
29.8.17 19:55
Neboj, je to přesně takové, jaké to být má. Vždy nám v životě přichází to, co je pro nás důležité. To dobré i to špatné. Byla jsi od miminka dva týdny, ale 9 měsíců předtím jsi ho měla ve svém těle, to je nejsilnější pouto, které vás dva pojí. Dej tomu čas, hodně si s miminkem povídej, i když spí, vnímá to. Vnímá všehny tvé pocity i myšlenky. Láska vás spojí, ničeho se neboj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.17 19:59
Ono to prijde, casem, postupne. Treba s prvnim usmevem nebo jen tak samo od sebe… u me taky nebyla bezmezna laska automaticky a cim vic jsem si to vycitala a snazila jsem se ji v sobe vydolovat, tim min to slo. Po nekolika mesicich pocitu, ze se o dite jen staram, jsem to v sobe prestala resit a casem jsem si uvedomila, ze tam ta laska vlastne je, ze bych se o deti klidne porvala. A casem uz ta laska jen rostla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.8.17 20:01
Satek nam prave taky moc nepomaha zatim, place i tam, mozna o trosku min, ale place 
.
Dekuju moc za nazory holky, je to fakt tezky, ale snad se po podda, asi jsem si akorat vse predstavovala jinak, tak me to zpetne vsechno moc mrzi 
- Citovat
- Upravit
29.8.17 20:03
Nebojte se, přijde to! Já začala 47,5 hod. porodem (špatné vzpomínky nemám, dopadlo to nejlépe, jak mohlo), malý byl pořád se mnou, bonding s tatínkem, z tohoto pohledu vše ukázkové. Akorát plakal a hodiny byl vzhůru. Já nemohla usnout, když už spal. Po týdnu od porodu jsem zkolabovala na nevyspání a začal nájezd laktační horečky. Nějakou dobu jsme fungovali tak, že přítel se staral o malého obecně a já kojila - on přebaloval, oblékal, uspával. Z uspávání jsem měla příšerný blok do jeho několika měsíců. Kolem miminka usínala únavou, malý ne a plakal a plakal. Byla jsem totálně KO, sáhla jsem i k lékům na nervy, abych se o malého mohla starat 
.
Poté jsem to začala řešit s lidmi okolo a alternativnější maminky mi říkaly, že je možné, že vyplakává zážitek z porodu. Věřím tomu, ale myslela jsem, že to je bezprostředně po porodu a ne třeba po 3 měsících znovu. Nicméně už nám nezbývalo co zkusit, tak jsme si nechali namíchat Bachovy esence na míru a šli na kraniosakrální terapii…od té doby máme doma neplačící usměvavé pohodové miminko. Mám pocit, že si rozumíme, je to vše v pohodě. I když má trápení, tak já se z toho neskládám a on tak příšerně nekřičí, spíš fňuká. Teď má laryngitidu, v noci stojíme co hodinu na balkóně, aby dýchal studený vzduch atd., a cítím se v pohodě. Unavená, ale psychicky v pohodě.
Držím pěsti, ono se to všechno zlomí. Hlavně ty hormony jsou příšerné, až povolí, bude líp! Kdybyste chtěla, mrkněte na některou z možností, zda by Vás to oslovilo a můžete zkusit! My si vyžrali více věcí - ten dlouhý komplikovaný porod, koliky do 6 měsíců (hodiny křiku od bolesti), zuby od 3 měsíců (první vylezl po 6. měsíci), hrozná střeva (problémy s příkrmy, denně kakal ještě před týdnem 6-12×…), měsíce pláče, vstávání v noci po hodině, ve dne spánek po 10 min. s tím, že není vyspaný a pláče…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
Ahoj holky, potrebuju se vypovidat a slyset nazor jinych.
Mame doma mesicni miminko, porod byl komplikovany a moc moc dlouhy, nakonec skoncil akutnim cisarem v celkove anestezii a aby toho nebylo malo, vyskytl se u miminka problem, kvuli kteremu musel byt prevezen do jine nemocnice, takze mi ho pred tim prinesli ukazat asi jen na 5min
.
Z nemocnice ho propustili po 14ti dnech, bouzel jsem tam nemohla byt s nim, pouze nekolik velmi kratkych navstev, ani poradne pochovat jsem si ho nemohla.. ted ho necele 3 tydny mame doma a ja mivam hrozne pocity, jako by mi nekdo dal miminko pouze na hlidani, kolikrat ani nemam pocit ze je moje
, mam ho moc rada, to jo, ale mam pocit ze by si ten drobecek zaslouzil mnohem vic lasky, strasne moc se snazim a nevim jak na to, je mi z toho hrozne 
. Navic je to dost uplakane miminko a ja jsem z toho uplupnane na nervy, jsem nejradsi kdyz spi, protoze jinak porad place a ja nevim co s nim poradne.
Mam pocit ze me taky nepoznava a nema ke me takovy vztah, kdyz jsme byli tak dlouho od sebe.
Nevim jak to popsat, ale mam pocit ze jak jsme spatne zacali a nebylo nam doprano byt spolu, ze uz se to nikdy nebude takove jako by to byt melo. Je mi z toho fakt hrozne, na cely porod a vse kolem nej vzpominam fakt spatne, hlavne z toho duvodu, ze jsme nemohli byt spolu
, vsude slysim o te bezmezne lasce hned po porodu a nam to proste doprano nebylo a nevim jak to dohnat, jestli to vubec jde 
.