Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Vztek a negativní přístup
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
21.7.23 04:41
Určitě se tady dozvíš, že máš nastavit hranice a pracovat na zvyšování frustrační tolerance. Že máš syna učit sebeovládání, správnému zvládání hněvu formou verbalizace pocitů nebo jiného přijatelného ventilu. Ale za sebe ti mohu říct, pokud je to povahou, nedá se s tím prakticky dělat vůbec. Mám takový exemplář bohužel doma. Je mu 12 let a je to pořád stejné. Vlastně čím dál horší, protože právě nastupuje puberta. Jsem z toho strašně vyčerpaná, je to pořád dokola, nic na něj nefunguje. Je to prostě taková debi.lni vznětlivá a cholerická povaha. Byl takový můj děda, manželův děda, částečně to má syn po mě. Taky umím být pěkný rapl, když to na mě přijde. U něj se to geny bohužel jen znásobilo. Jsem fakt už vyhořela, neuděláš prostě nic. Máme za sebou x návštěv psychologů, všichni radí to samé, výše uvedené. Bohužel to opravdu nefunguje. PS: mám doma také dvě další děti, s nimi tyto výchovné problémy nejsou. Také se různé vztekaly, jecely, ale tam bez problémů zafungovaly všechny obecné rady. Takže je to prostě tou povahou.
- Citovat
- Upravit
21.7.23 08:56
@Anonymní píše:
Určitě se tady dozvíš, že máš nastavit hranice a pracovat na zvyšování frustrační tolerance. Že máš syna učit sebeovládání, správnému zvládání hněvu formou verbalizace pocitů nebo jiného přijatelného ventilu. Ale za sebe ti mohu říct, pokud je to povahou, nedá se s tím prakticky dělat vůbec. Mám takový exemplář bohužel doma. Je mu 12 let a je to pořád stejné. Vlastně čím dál horší, protože právě nastupuje puberta. Jsem z toho strašně vyčerpaná, je to pořád dokola, nic na něj nefunguje. Je to prostě taková debi.lni vznětlivá a cholerická povaha. Byl takový můj děda, manželův děda, částečně to má syn po mě. Taky umím být pěkný rapl, když to na mě přijde. U něj se to geny bohužel jen znásobilo. Jsem fakt už vyhořela, neuděláš prostě nic. Máme za sebou x návštěv psychologů, všichni radí to samé, výše uvedené. Bohužel to opravdu nefunguje. PS: mám doma také dvě další děti, s nimi tyto výchovné problémy nejsou. Také se různé vztekaly, jecely, ale tam bez problémů zafungovaly všechny obecné rady. Takže je to prostě tou povahou.
Takze povaha a geny, protoze je jak pres kopirak s manzelem 😏 jenze tim, ze on je na nej zly, se to jeste zhorsuje a hadame se porad dokola, protoze si stoji za tim, ze on vychovava (revem), ja rozmazluju (klidem). Ne ze bych nebouchla, taky se umim nastvat, ale neresim prkotiny jako je u deti spinave triko, vylity caj a podobne.
Druha věc je ta, ze kdyz je syn s nekym sam, at uz ja, manzel, babicka, je to celkem pohoda. Kdyz jsme pokupe i s jeho malou segrou, je mnohonasobne horsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.23 09:14
Očividně mu vadí změny. Snaž se ho na ně dopředu připravovat (ne vždy je to možné). Ale u těch kol bych mu vysvětlila varianty, buď ještě budeme na hřišti delší čas a nestihneme projížďku nebo stihneme projížďku ale musíme vyjít za pět minut, můžeš se ještě 5× sklouznout. Čím konkrétnější jsou instrukce tím jednodušší pro zvládnutí změny. Taky funguje dát dítěti možnost si to plánovat sám. Dostane hodinky, řekneš mu kolik má času a až bude ručička tady a tady tak odcházíme, on má pak možnost naučit se rozplánovat si aktivity sám, trénuje samostatnost a řídí si čas a hru dle sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.23 09:20
@Barbucha3 píše:
Očividně mu vadí změny. Snaž se ho na ně dopředu připravovat (ne vždy je to možné). Ale u těch kol bych mu vysvětlila varianty, buď ještě budeme na hřišti delší čas a nestihneme projížďku nebo stihneme projížďku ale musíme vyjít za pět minut, můžeš se ještě 5× sklouznout. Čím konkrétnější jsou instrukce tím jednodušší pro zvládnutí změny. Taky funguje dát dítěti možnost si to plánovat sám. Dostane hodinky, řekneš mu kolik má času a až bude ručička tady a tady tak odcházíme, on má pak možnost naučit se rozplánovat si aktivity sám, trénuje samostatnost a řídí si čas a hru dle sebe.
Ty hodinky vyzkousim, dekuju. Takhle ustne ho vzdycky pripravuju co jak bude, taky ma moznost volby, ale ne vzdy to jde. Treba zrovna vcera jsme planovali na kole jet dal, ale prekazilo to pocasi. A za to muzu ja zejo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.23 09:41
@Sylvie.O píše:
Ty hodinky vyzkousim, dekuju. Takhle ustne ho vzdycky pripravuju co jak bude, taky ma moznost volby, ale ne vzdy to jde. Treba zrovna vcera jsme planovali na kole jet dal, ale prekazilo to pocasi. A za to muzu ja zejo
Zkus, kamarádky malička dcera si tak kontroluje samostatnou hru běžně. Sama už ví, jak dlouho se ručička přesune a má třeba jen dvě minuty a stejně jde ještě něco udělat, člověk by ji už naháněl, ale ona ví, že se ještě sklouzne a sama hlásí, že už je čas. Navíc trénuje samostatnost.
S počasím se dá využít klidně předpověď na tvém telefonu. Vím, že má dnes pršet, nechám dítě ať se podívá se mnou, ukážeme si v kolik má přijít bouřka a podle toho naplanujeme společné aktivity. On si to zase ověří na hodinkách. Je to takový plánování jak u blbých, ale děti, které nezvládají změny (děti s PAS často), tak je to celé pro ně pak přijatelnější, místo toho, aby člověk během jejich hry přiběhl a řekl: honem Péťo začíná pršet, jdeme domů. To je jasné, že bude vztek. Ne vždy se dá vše naplánovat nebo dopředu říct, ale dají se třeba vytvořit alternativy, které počítají s různými situacemi a ty pak dle změny využít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.23 10:49
Take bych ho zacala ucit hlidat si cas samostatne. Konfrontovala bych ho s jeho rozhodnutimi (chtel sis dele hrat na hristi, tak jsme projizdku museli zkratit, protoze potrebujeme doma stihnout veceri), sdilela s nim pocity (taky mne stve, ze prsi, na dalsi projizdku jsem se taky tesila). S dusledky chovani v afektu bych ho taky konfrontovala ( Zamotal sis snurku na aute, protoze si byl vztekly, hm, tak to se ted nemuzes divit, ze to jde spatne rozmotat, to tak je), nabidla alternativu ( co kdybys sis priste rekl o pomoc/ohlidal si cas odchodu sam) Je to dost drsne, ale vychazi mi to jako dobry zpusob ucit se, ze jsou veci, ktere neovlyvnime a pak veci, ktere ovlyvnime zase jen my sami.
Mozna, kdyz manzel uvidi, ze syna tolik „neofukujes a neomlouvas“, tak taky svuj pristup zjemni. Protoze toto chovani pro dalsi zivot neni uplne ok a je treba hledat zpusoby jak ho udelat snesitelnejsim pro syna i okoli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.23 10:59
@starfish_at_night píše:
Take bych ho zacala ucit hlidat si cas samostatne. Konfrontovala bych ho s jeho rozhodnutimi (chtel sis dele hrat na hristi, tak jsme projizdku museli zkratit, protoze potrebujeme doma stihnout veceri), sdilela s nim pocity (taky mne stve, ze prsi, na dalsi projizdku jsem se taky tesila). S dusledky chovani v afektu bych ho taky konfrontovala ( Zamotal sis snurku na aute, protoze si byl vztekly, hm, tak to se ted nemuzes divit, ze to jde spatne rozmotat, to tak je), nabidla alternativu ( co kdybys sis priste rekl o pomoc/ohlidal si cas odchodu sam) Je to dost drsne, ale vychazi mi to jako dobry zpusob ucit se, ze jsou veci, ktere neovlyvnime a pak veci, ktere ovlyvnime zase jen my sami.
Mozna, kdyz manzel uvidi, ze syna tolik „neofukujes a neomlouvas“, tak taky svuj pristup zjemni. Protoze toto chovani pro dalsi zivot neni uplne ok a je treba hledat zpusoby jak ho udelat snesitelnejsim pro syna i okoli.
Děkuju, zkusím se na to zaměřit.
S manželem je to trochu horší, on má klapky na očích. Přehání, protože není po jeho (vlastně skoro to samé co syn)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Denny.5
21.7.23 11:09
@Sylvie.O píše:
Takze povaha a geny, protoze je jak pres kopirak s manzelem 😏 jenze tim, ze on je na nej zly, se to jeste zhorsuje a hadame se porad dokola, protoze si stoji za tim, ze on vychovava (revem), ja rozmazluju (klidem). Ne ze bych nebouchla, taky se umim nastvat, ale neresim prkotiny jako je u deti spinave triko, vylity caj a podobne.
Druha věc je ta, ze kdyz je syn s nekym sam, at uz ja, manzel, babicka, je to celkem pohoda. Kdyz jsme pokupe i s jeho malou segrou, je mnohonasobne horsi.
Ono by pak bylo potřeba “pracovat” i s manželem, protože dítě k tomu jednak muže mít sklony (pokud to fakt není tím, že se mu od malička dávalo vše pod nos), jednat dítě vidí, jak se chová dospělý a to napodobuje. U choleriků je doporučený postup - jakmile začne zvedat hlas a nastupuje to cholerické “vystoupení”, okamžitě beze slova odejít. Pokud jde za vámi, obout se a beze slova odejít ven. Může to znít neprakticky, ale po určité době by to mělo fungovat 
- Citovat
- Upravit
pet p
21.7.23 13:16
Nějak nechápu, čemu se divíš, když píšeš, že manžel je nepříčetný, kdykoli se něco takového stane. Evidentně na stresové situace reaguje nepřiměřeně. Syn to vidí u něj. Děti se učí vzorem.
Až se manžel naučí sebeovládání a až se spolu shodnete a budete mít doma pohodu, dítě bude mnohem klidněji snášet své nezdary a stresy. To je můj názor.
Pokud tedy není problém např. ve spánkové deprivaci, že dlouhodobě špatně spí nebo něco takového.
- Citovat
- Upravit
21.7.23 13:43
@pet p píše:
Nějak nechápu, čemu se divíš, když píšeš, že manžel je nepříčetný, kdykoli se něco takového stane. Evidentně na stresové situace reaguje nepřiměřeně. Syn to vidí u něj. Děti se učí vzorem.
Až se manžel naučí sebeovládání a až se spolu shodnete a budete mít doma pohodu, dítě bude mnohem klidněji snášet své nezdary a stresy. To je můj názor.
Pokud tedy není problém např. ve spánkové deprivaci, že dlouhodobě špatně spí nebo něco takového.
Já se nedivím, je mi jasné, že je to tím ještě podpořené. A bojuju s tím, jenže on se sebeovládání nenaučí, protože je to pro něj přirozené. Děcko prostě musí poslouchat. Nesmí vybočovat. Ty vzory a nápodobu řešíme dokolečka od samého začátku. Nevysvětlíš. To že nasává tu atmosféru, že se před ním nemá dohadovat, nevysvětlíš.
Prostě je to past, začarovaný kruh. Jako upřímně, kdyby to bylo tak jednoduché, vezmu děti a jdu. Ale…
@Denny.5 Syn nikdy neměl na co si ukázal. Je chytrý, šikovný, rychle se učí, je zvídavý od malička. Ale teď má ještě k tomu období to je moje a já chci.
To odcházení vyzkouším 
Spíš jsem doufala, jestli jsou nějaké finty, jak ukázat i tomu otci, že to jde po dobrém. Zatím se mi to dycky vymstí. Třeba tím, že i po skvěle stráveném dni se syn naštve, že už jdeme odněkud domů a vracíme se s řevem… A je úplně jedno jak se k tomu stavím já, on má už tmu a všechno je špatně a k jednomu problému si nabalí další 3
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
21.7.23 19:44
@Sylvie.O Manžel si nejspíš žádnou knížku o výchově nepřečte. Konzultaci s terapeutem zaměřeným na rodinné vztahy nejspíš taky odmítne. Nebo se pletu? Každá rada drahá.
- Citovat
- Upravit
21.7.23 20:02
@pet p píše:
@Sylvie.O Manžel si nejspíš žádnou knížku o výchově nepřečte. Konzultaci s terapeutem zaměřeným na rodinné vztahy nejspíš taky odmítne. Nebo se pletu? Každá rada drahá.
Je absolutně proti všemu. Je to podle něj jen móda. Mi by ani nevadilo, že nechce číst, nechce k psychologovi ani on, ani poslat syna. Ale tak ať se zamyslí nad tím, co to dítě vidí. Ale to zas padá kritika na moji hlavu… Je to těžko. Proto se snažím sama. Ale je to sakra vyčerpávající a nezvládám to tak jak bych chtěla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
21.7.23 21:43
@Sylvie.O Ano, ve vztahu bez respektu a snahy pochopit druhou stranu se opravdu nežije lehce. Bohužel - ale to si určitě uvědomuješ - to určitým způsobem ovlivní i děti (vzor partnerského soužití, nenaslouchání a kritizování druhé strany, hledání chyby vždy jinde než u sebe atd.) Tohle jsou věci, které se děti učí o fungování vztahů a které jen jeden rodič sám nenaučí, učí to oba rodiče.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Hezký večer, dobrý den,
začínám být zoufalá. Už dříve jsem tady řešila svéhlavost a vztek syna. Tenkrát mu byly 3.
Teď má 5 let a potýkáme se s podobnými problémy.
Pravda je, že to není denně, ale dost často se vzteká kvůli maličkostem, které si kolikrát sám přivodí i svou vlastní netrpělivostí. Nevím, např zatažená šňůrka na autě, kterou nedokáže rozmotat, protože už s tím vztekle točí a graduje to.
Nebo dnes jsme byli s jeho kamarádem na kole. Včera dostal větší kolo s přehazovačkou a těšil se, že ho vyzkouší, tak jsme vyrazili, zastavili jsme se na pití u restaurace, kde je pro děti super zázemí, kluci se vyřádili a pak jsme chtěli ještě udělat projížďku, ale bavilo je to tam, tak trvalo dýl, než jsme vyrazili a už jsme tu další projížďku nestihli. Pohroma, řev, pištění, nevysvětlíte a pak už to jelo. S kolem se 2× převrátil, protože už byl navztekaný a hloupé kolo a já nevím co všechno. A když to není kolo, je to autíčko nebo létající talíř nebo cokoli se mu zrovna nedaří.
Taky má problém se rozloučit, ukončit aktivitu. Ať je na to sebevíc připravený, vždy začne křičet, že nic nestihl a že ještě nechce…
Nebo i když se jen trochu bouchne, spadne…, křičí, jako kdyby měl na 3× zlomenou nohu a žebro venku.
Snad to dává trochu smysl, je to prostě pořád něco a pořád je všechno špatně. Snažím se zůstávat v klidu, bavit se s ním normálně, ale nedá se to vždy vydržet. Jsem z toho unavená, kamkoli přijedeme, je ostuda.
Nevím, jestli má smysl to řešit s odborníkem nebo čekat, že se to spraví…
Manžel je nepříčetný kdykoli se něco takového stane a všechno hází na mě, že nikdy nedostane a pořád si s ním jen povídám…
Ono je to na strašně dlouhé povídání. A pes je asi zakopaný v tom, že se s manželem neshodneme, ale na vojenskou výchovu nepřistoupím.