Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Vztek na staršího sourozence
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.12.25 19:30
U psychologa bych to asi neřešila okrajově, ale jako prioritu. Chlapečka je mi strašně líto.
Mám první dítě taky,,jiné,, a proto jsme i se sourozencem čekali až bude víc samostatný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.12.25 19:34
@Anonymní píše: Více
Takže je toho na tebe prostě moc. Je fajn, že si problém uvědomuješ, ale nervy ti musí strašně pracovat. Co nějaká antidepresiva? To by třeba nepomohlo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.12.25 19:37
@kavenka od zjištění beru tritico, ale zatím si žádné změny nevšímám. Chtěla jsem to za 14 dní probrat s psychiatrem.
- Citovat
- Upravit
1.12.25 19:40
Já se přiznám, že s podobnými pocity jsem bojovala, když byl nejstarší rok a půl a narodila se mi druhá dcera. Byla jsem unavená, frustrovaná, nevyspalá atd. odbourávaly jsme právě plenky a dcerka mluvila hrozně nesrozumitelně, nechtěla chodit na procházky.. prostě mi připadalo v poporodním propadu, že mi dělá všechno naschvál. Kolikrát jsem na ni houkla, ať už konečně začne mluvit atd. Snažila jsem se s tím bojovat, pomohlo, když si jedno z dětí vzal manžel - ať už novorozence v kočárku nebo chovat, nebo starší někam na výlet. Odpočinout si je fajn.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.25 19:42
@Anonymní píše: Více
To je mi líto. Možná ti je změní a třeba se budeš cítit aspoň trochu lépe. Někdy to hned nesedne.
Drž se 
věřím, že děláš co můžeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.25 20:13
S starsi dcerou bylo hodne veci vydrenych. Asi jinak nez u vas, ona byla recove i motoricky celkem v pohode, ale treba do 7r nepozdravila nikoho, mladsim sourozencum jsem jednou, dvakrat rekla, ze se zdravi, a delali to. Ja si uz moc nevzpomenu na priklady, jsou velci. Ale bylo toho hodne, co doteklo doslova po nekolika letech. Ja byla u mladsich spis prekvapena, ze vychova muze byt tak „easy“ a hlavne jsem tedy byla vdecna, ze to nemam jeste podruhe a potreti.
Kazdopadne mas toho moc, drz se 
. Co odejit do jine mistnosti, kdyz te ten vztek popadne 
?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.25 20:58
Je vidět, že jsi v nervech, ale snaž se to nevybíjet na synovi.
Jinak malá rada, to dítě ti neodpoví, co chce k večeři, pokud mu nedáš na výběr. Co chce k večeři neví kolikrát ani dospělý a dítě opravdu netuší, co máte v lednici. Musíš se ho zeptat konkrétně? Chceš k večeři rohlík se šunkou nebo krupicovou kaši? Pak bude dítě vědět, co odpověď a ty nebudeš v nervech. A tohle se aplikuje na všechno. Co chceš dělat? Hrát si s legem nebo kreslit? Co si chceš vzít na sebe? Modré nebo zelené tričko? Musíš dávat možnosti, jinak je to pro dítě moc abstraktní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.25 21:03
@Anonymní píše: Více
Bohužel nepočká. Takhle se ti k tlaku na psychiku kromě umírání rodičů ještě přidávají oprávněné výčitky, že jsi zlá na syna.
Nehledě na to, že on je v tom skutečně nevinne.
Kromě toho, co radi @Lil Kitkatt, bych ještě přidala vycouváni ze situace, kterou nezvládáš. Prostě na chvíli odejdi do vedlejší místnosti, tam vypěň nebo se uklidni jinak a pak bez zpět k synovi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.25 21:06
My jsme pro dítě co nemluvilo a nerozumělo k věku používali komunikační kartičky / sešity. Dost to usnadnilo situace …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.25 21:11
Každému občas ujedou nervy a ano ty si v extrémním stresu ideální by bylo kdyby si na syna tyhle věci neházela ale… za me by mohlo pomoci, kdyz uz k te situaci dojde, si k synovi sednou/kleknout a říct mu … ty za nic nemůžeš omlouvam se ze jsem ne tebe byla ošklivá neni ti tvoje chyba jsem ted vystresovaná protože de děje tohle a tohle pracuji na tom snažím se aby se to neopakovalo mrzi me to miluju tě…. Aby proste věděl 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.25 21:17
On to z tebe cítí to je fakt moc příjemnej pocit pro dítě aha máma se na mě zlobí ikdyž nic nedělám…takže situaci s rodiči nezávidím ale ty jsi rodič a,,ubližuješ" svému dítěti byť ne fyzicky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.12.25 21:47
@Anonymní píše: Více
To beru na spaní, vezmu i dvě a také žádné změny
- Citovat
- Upravit
1.12.25 22:26
Za mě je dobré pracovat na tom uvědomění si, že je to dítě, ne malý dospělý, dítě. Když na tebe jde vztek, udělej pár kroků dozadu, dostan se fyzicky pryč z té situace. Ať se můžeš resetovat a uvědomit si, že po něm opravdu chceš něco, co ještě nezvládne. Když vycouveš a zmlkneš, tak ti to dá možnost vědomi toho, že ty vole, vždyť se nic neděje, proč na sebe ječet kvůli otázce k jidlu. Dosaď jakoukoliv situaci. Je fakt málo věcí, které zrovna nejdou přerušit. Držím palce, je toho na tebe opravdu hodně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Máte někdo zkušenost? Co Vám pomohlo, případně to přešlo někdy?
Na úvod ještě dodávám, že k psychologovi chodím a řešíme to, ale aktuálně spíše jen okrajově, řešíme jiné věci (taky to na to může mít vliv, hodně mě to ovlivňuje).
Mám dva kluky 3 roky a 13 měsíců. První byl od malá dost náročný, doteď nespí, je ve všem pozadu. Na diagnózu to asi není, ač teda termín u klinika a fyzio mám. Je mu špatně rozumět, jeho porozumění taky není zdaleka ideální. Ale teď od nástupu do školky hodně poskočil, už nemá tak často echolálie a více reálně povídá. Fyzicky šel taky dost kupředu.
Ale k věci, ať se zbytečně nerozepisuju. Od cca půl roku mladšího se mi občas stává, že chytnu na staršího vztek, když mi v něčem nerozumí, nebo mu něco nejde. Je to kvůli tomu, že mladší je vývojově drak, už mi tu běhá a leze po skříních a říká první reálná slova a já si skrze to uvědomuju, jak obrovský rozdíl v nich je (vývojově).
Jsem na něj vyloženě vzteklá, zvyšuji hlas. Pak je mi to líto, ale v ten moment se zatím neumím ovládnout. Jsem frustrovaná, že je s ním vše tak těžké. V okolí jsou všechny děti stejného věku napřed, takže už od mala neustále vidím, že prostě pozadu je. V něčem hodně, v něčem méně. Dle mudry to spíše dožene, je prostě svůj (ale jak jsem psala výše, termíny už máme)
Občas si myslím, že to i přehráním (samozřejmě to přehráním celkově, teď to myslím tak, že můj požadavek není na jeho věk oprávněný). Prostě už mi hlava automaticky skáče k tomu, že je vše kvůli jeho pomalosti, místo abych se zamyslela nad tím, zda toho po něm nechci moc. Např. dnes jsem se ptala „co chceš k večeři?“ a naštvaně na něj vyjela, když pořád jen opakoval „haminku nějakou“
Hrozně moc se toho chci zbavit, ale často se neuhlídám.
Je to někdo, kdo se s něčím podobným potýkal?