Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
tak koukám, že jsme na tom všechny opravdu stejně. Náš Honzík je taky extra ukňouraná protiva a záchvaty vzteku při odchodu z Mš už opravdu nešli přehlídnout. Ale…
je to asi týden, co jsem vymyslela něco geniálního. Dostal záchvat a já už ze zoufalství silně zabušila na postel( tak aby to neviděl, ale on když zuří tak stejně moc nevnímá) a pak začala, úplně vyděšeně a zoufale volat, ticho tichučko, slyšel si to? Já slyšela čerty. Oni tě slyšeli jak vyvádíš a už tě podle sluchu hledají slyšel si to…" Jsem docela dobrá herečka, a v raně byl klid. Taky jsem mu napovídala, že jediné bezpečné místo je postýlka, protože tam nikdy čerti zlobivý děti nehledají, (ty zlobivý nechtějí chodit spinkat, tak co by tam s těma hodnýma dělali že
trvá to už týden a zatím to funguje na oba na jedničku, stačí hned na začátku scény, zajít za linku, botník, otočit se k lavičce, silně zabouchat a pak sehrát ustrašený divadlo na téma rychle zmlkni čerti jdou.. vraně je klid a já jsem doma snad nikdy neměla tak hodné děti.
Tak vyzkoušejte a přeji pohodové vánoce bez čertů
Lacenka a kluci
ještě pro upřesnění, u nás doma ještě letos Mikuláš a spol. nebyl. Takže žádné drama okolo Mikuláše to nezpůsobilo. Viděli je jen dvakrát na besídce a ve školce, ale všichni byli hodní tak nevím proč se jich tak bojí, ale bojí.
Ahoj holky, nad vašimi příspěvky jsem se mooooc pobavila
, taky máme doma tvrdohlavého berana, který si občas postaví hlavu a myslí si, že všechno bude tak jak on zrovna chce.
Jo jo, došlo na mě, pamatuju si dobu, kdy jsme ještě byli bez HOnzíka a já viděla někde vztekající se dítě, tvrdila jsem, že moje děti si tohle nikdy v životě nedovolí a když ano, hned je srovnám do latě..........teď je to tak, že na našeho malého platí vůbec si ho při vztekání nevšímat, takže si každá dokážete představit jaké pozdvižení náš drahoušek udělá, když se umane třeba v nákupním centru, nedávno to vyšperkoval, když se tam válel po zemi, my na něho koukali a nakupující se křižovali, jako kdysi já, no jak se říká na každého dojde, ale jsem ráda, že máme temperamentního chlapečka, protože ti moc klidní, jak já jím říkám buchťáci
, jsou sice hodní a maminky mají víc času si něco udělat, ale temperament je temperament. ![]()
Jezisi, holky, diky moc Vam vsem
..fakt jsem se uklidnila, ze to taky znate ![]()
Zrovna dneska zase rvaci serie zacala hned ve skolce: Maminko, pujde k nam Misa (kamarad)? Ja rekla, ze dneska nemuze, protoze nekam s maminkou jdou a uz to zacalo: uaaaa, jsi zlaaa, ja chci Misu, uaaaa, nemam te raaaad, nikdy te uz nechci, uaaa.. No a kdyz jsem mu na to odpovedela, ze kdyz jsem tedy zla, tak si s nim nebudu hrat, tak v momente otocil, jako kdyz mavne kouzelnym proutkem a pro zmenu: Maminko, mam ted rad, budes si se mnou hrat, vid..moje nejhodnejsi maminko,ja uz nikdy nebudu zlobit,ja to tak nemyslel, ver mi, pusinku ti dam!..tak jsem mu v klidu vysvetlovala, ze to neni hezke, at to uz nikdy nerika (jako ostatne potisici)…a vylezli jsme ze skolky a zase uaaaaa, jsi zlaaaa, ze mi nechces koupit zmrzlinu, uaaaa…
Grrrr, hruza, fakt uz nekdy skripu zubama.. a tohle se opakuje opravdu nekolikrat behem dne. Neplati na nej ani hrozba, ze Jezisek nic neprinese - tvrdi, ze Jezisek to urcite nevidi, protoze je daleko a on je prece hodnej a nezlobi, takze darecky budou.. Nekdy po takovem dni mam OBROVSKOU chut nic mu pod stromek fakt nedat..coz samozrejme neudelam… ![]()
A to si myslim, ze fakt jsem docela prisna, snazim se stat si opravdu za svym slovem a nepovolim..ale bez efektu - nepouci se.. fascinuje me, jak na neco jsou uz i v tomhle veku chytri jako opicky, ale neco se tisickrat opakuje stejne a fakt si z toho nic nevezme…
Tak jeste jednou diky moc za rady a podporu a vsem Vam i Vasim rodinkam preji krasne svatky a hodne zdravicka, stesticka a spokojenosti do Noveho roku! ![]()
Amiro, taky jsem chtěla ve svém předešlém příspěvku napsat: No lepší, než mít buchťáka, že jo… ale tak nějak jsem si nedovolila
, tak jsem ráda, že nejsem sama, kdo v závěru ocení, že má doma takovýho „živočicha“
.
chm…
ještě znám jednu větu, která mě roztočí. „Tss… To chce studenou sprchu.“
Na svém dítěti to bohužel nemohu vyzkoušet, jelikož pravděpodobně nějak tuší, co jí přibližně chci provést, a natáhne se jak pravítko a JÁ S NÍ NEPROJDU DVEŘMA - ano vážené, toto myslím naprosto vážně. Ona se prostě napne do totální přímky, a není ani v mých ani v manželových silách ji ohnout a projít dveřma do koupelny. A když ji zkusím natočit tak, abych prošla, roztáhne ruce a křečovitě se chytí futer. A zase neprojdu. Sundám ručičky z futer - napne se do přímky a jsme kde jsme byli.
Takže : studená sprcha: absurdní téma.
No a můj muž - ten dodnes slýchá historky kterak když něco chtěl, práskl sebou do louže.
A TAK KLADU OTÁZKU: PO KOM TO DÍTĚ JE???
Nejspíš po mně a po manželovi.
Ahojky,
nakoukla jsem a jen jsem chtela prispet svou zkusenosti.
Ja mam dcerku s ADHD a jestli to nekomu jen trosku neco rika tak vi, ze takove dite je velmi vzdorovite (a nemuze za to, to uz nejde o obdobi vzdoru), nase zachvaty vzteku trvaji cca 45 minut pri tezsim stavu - emocni porucha, ale u nas je to trochu slozitejsi i vzhledem k poruse autistickeho spektra. Pokusy trhani vlasu, skrabani se apod.
No jen jsem chtela napsat, ze v tezsich stavech pomaha u nas metoda pevneho objeti (nekdy si lide boji, ze diteti ublizi, ale neni treba), hlavne aby si mala nejak neublizila tak je opravdu u ni treba drzet ruce i nohy, jde vzdy o takovy chvilkovy stisk toho ditka.. kdybych to mela popsat, tak se jakoby to dite v tom objeti nadechne a pak celym tlakem se snazi vymanit ze sevreni. Pak zase povoli, nekdy se znova pokusi a zase je treba udelat ten samy postup. U nas je to tak, ze po chvili uz je to o litostivosti a mala se vylozene rozplace, pak uz je po zachvatu. Je treba ji uklidnit, ze uz je to za nami.
Nekdy, kdyz je to opravdu jen detsky vzdor od ni - jako u jinych deti, kdyz jim neco clovek nedovoli, necham ji proste vyvztekat - at se vali po zemi, dupe atd. pokud vim, ze se nikde o nic neuhodi nebo tak neco, tak at se treba v pokojicku vyvzteka, na me to jako neplati
no a taky jsem jednou udelala to, ze jsem si do sklenicky dala vlaznou vodu a naprosto necekane malou polila (vody bylo tak ani ne ctvrt sklenicky) a pro ni to byl ulek, ze na vztek okamzite zapomnela. A VODY SE VUBEC NEBOJI. Takze to zadny negativni vliv nema.
Samozrejme ne kazdemu tyhle metody musi prijit vhod, nebo tak nejak, ale pisu pouze ze sve zkusenosti a co u nas pomuze.
PISU VYLOZENE V PRIPADE JIZ PROBIHAJICIHO VZTEKANI.
Ale samozrejme, je treba nejdriv resit veci domluvou, vysvetlenim atd. U nas je to slozitejsi, protoze je mala jeste s tezkou dysfazii.
no toz tak… ![]()
Tak jen informuji, že čert už na nás bohužel neplatí, teda na toho staršího neplatí. Tomík se pořád bojí, ale toho zas tak často strašit nepotřebuji, je hodnej. Teď ještě co s tím naším ukňouraným protivou a budu mít vzorný děti ![]()
Ahoj holky, obnovuji diskusi, ale narozdíl od zakladatelky se to týká dvouleťáka.
Dnes jsem se synem byla „nakupovat“ v Hypernově a po tom hrůzném zážitku se ještě teď klepu. Syna jsem posadila, jako již několikrát předtím, do toho auto/vozíku a jedeme, když v tom zahlédl v regálu autíčka a už to začalo. Začal se vztekat, že jsem k těm autíčkám raději jela, ať mu je teda ukážu, uklidním ho a pojedeme dál (můj naivní plán a moje chyba, asi jsem se u těch autíček vůbec neměla zdržovat). To, co malý začal předvádět potom, bylo něco strašného. Vyklápěl se z toho vozíku/auta, ale byl připnutý pásem, nemohl naštěstí vypadnout a hystericky sebou škubal a řval přes celý obchod.
Zkoušela jsem na něj mluvit hezky, škaredě, uklidňovat, dát mu pití, rohlík - nezabralo nic. Naházela jsem pár nejdůležitějších věcí do vozíku a upalovala k pokladně. Ale ty pohledy těch lidí
![]()
Jinak v obchodě jsem to ještě ustála, chovala se „jakoby nic“, ale už u pokladny jsem zjistila, že se mi nohy i ruce třásly tak, že jsem skoro nemohla vytáhnout peníze z peněženky.
V autě jsem to zrovna psychicky taky nezvládla a rozbrečela se. Na tento zážitek asi do smrti nezapomenu a nechci to už nikdy zažít. JAK TO DÍTĚ, PROBOHA, V TU CHVÍLI UKLIDNIT??? Tak zní má otázka, na kterou chci jasnou a stručnou odpověď.
Díky všem!
![]()
@lovesmile Tak jak na ně, to neporadím a podle toho, co mám doma, brzy budu radu potřebovat taky.
Každopádně si z toho nic nedělej. Věřím, že je to dost na palici, ale já narážím na takovéto nepříjemné zážitky skoro každou návštěvu supermarketu a jsou maminky, které naprosto v klidu dál chodí se řvoucím a vztekajícím se dítětem další hodinu po obchodě.
A na lidi se nedívej, chtěla bych vidět je na tvém místě.
Ať se každý radši stará sám o sebe! ![]()
V afektu ho už nijak neuklidníš. Já občas v tomto stavu nesla staršího s nákupy v náručí, přes celé město až domů a tam se vyklepaná složila.
Pokud to nechceš zažívat, musíš tomu předcházet a to jen tím, že ho tam nebudeš brát. Je to věkem, časem se to zlepší ![]()
Mladší mi to neudělal nikdy, takže je to i povahou.
@lovesmile vratila bych mu to v podobe hyteraku, az bude chtit jit v puberte na diskoteku
![]()
Taky mam dvouletou.sice nedela az takovyhle sceny nebo me to proste nenervuje, nevim. Kdyz spusti tak pokud nefunguje vysvetleni tak holt dostane. Rev pak jeste vetsi ale behem chvile dobry. A lidi kolem me nejak nezajimaj. Je to moje dite tak at si koukaj jak chteji. A nemyslim to tak ze bych ji mlatila porad a hodne ale proste nekdy na ten zadek dostane.
@lovesmile Nijak, neuklidníš ho. Buď ráda, že byl připoutaný ve vozíku. Mě to syn jednou udělal pěšky, ve druhé ruce jsem nesla nákupní košík. A bylo to s celou parádou - říznul sebou uprostřed obchodu na zem a řval a škubal sebou jako při epileptickém záchvatu. To byly teprve pohledy
Já na pohledy okolí už kašlu, čapnu za ruku a jde se, případně někdy ho vleču za sebou po kolenou, ve druhé ruce kočár nebo na zádech mladšího. Ani nebudu popisovat, kde až bývám zpocená. Přitom pořád opakuju, proč nejde zrovna to, co chtěl a pro co řve, ale mám pocit, že on to ani nevnímá, je to spíš takové divadýlko pro okolí, abych nebyla za úplně krkavčí matku. A budou mu teď tři a pravidelně to opakuje asi posledního čtvrt roku (předtím to byla spíše ojedinělá extempóre).