Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ja bych teda zaroven jeste dodala mluvit s ditetem. Vypada jako ze nerozumi, ale rozumi. samozrejme, ze kdyz se vzteka a nekam musis jit nebo neco udelat, je to popis a delej, reknu mu, co ted musim udelat a ze to tak proste je a delam. Cili ted te oblecu a jdeme domu. takze te oblekam a odchazime. ale zaroven treba i rict, proc musime uz jit domu, ze zase prijdeme atd..
@ka2ka píše:
@miclaacek kup si hodně čokolády
A hořčík k tomu. ![]()
@Fima píše:
Ne, vy taky?![]()
To jsem ráda, že v tom nejsem sama.
Kolikrát mám pocit, že to dítě zabiju dřív, než se dožije dospělosti.
Taky 4 roky pryč…
jo to mi říkej už jsem včera pěnila, že jsem myslela, že to nepřežijeme ani jeden, a to byl krizový kolem druhého roku, ve třech jsem si říkala jak mám zlatý a hodný dítě a ted posledních pár měsíců mu ruplo v hlavičce a zkouší a zkouší ale jako šíleně
@miclaacek Moje děcka tohle taky moc nedělaly. Teda mladší párkrát ztropil povyk kolem dvou let. Byla to ale moje chyba. Nechtěl chodit, byl unavený a já trvala na svém. Naprosto zbytečně. Stačilo ho vzít do náruče a popojít. Ohledně toho křiku, že nechce odcházet bych ti poradila, ať ji na to připravuješ s předstihem. Tzn: josefínko, za chvilku půjdeme pá. A ukaž jí, že už chystáš čepici nebo tak něco. Ona bude mít čas se s tím nějak srovnat, udžije si, co nechce hned ukončit a tím bys to mohla alespoň částečně eliminovat. U nás tohle dělali synovci. A ti teda tak strašně řičeli, že to bylo úplně šílený. tam to bylo ale později a byla to taková umanutost jako. U takto malých dětí to je prostě nepochopení situace, že se někam musí a jí se nechce a je z toho prostě rozčilená a jinak to neumí dát najevo, než takto se zlobit. Chyť jí ručky a řekni jí, ať se nezlobí, že zase přijdete a musíte papat nebo prostě klidným hlasem si stát za svým. Držím palce ať to brzo přejde.
![]()
Jak jí dozrává mozek a jak postupně získává nezávislost v pohybu a zjišuje, že má i nezávislost v chování, tak se s tím učí zacházet. Zároveň se jí spolu s dozráváním mozku najednou začíná vyplavovat více mozkové chemie, která doprovází kažodu emoci. A tím že na to není zvyklá, tak je tím zaplavená a ještě s tím neumí zacházet.
To bude hlavní téma jak pro vaši dceru, tak pro celou vaši rodinu příší rok, dva, aby se s tím zacházet naučila.
Pro začátek doporučuju tyhle texty
https://blog.linkabezpeci.cz/…jeho-rodicu/
https://blog.linkabezpeci.cz/…ekle-batole/
https://blog.linkabezpeci.cz/…u-potrebuje/
a pak jsou šikovní knihy
https://www.kosmas.cz/…respektovan/
https://www.kosmas.cz/…respektovan/
https://www.kosmas.cz/…-komunikace/
Já doporučuji tuto knihu: Jak žít a nezbláznit se - Psychologie dítěte od předškolního věku do dospělosti - Lidmila Pekařová
Ahoj holky, potřebuji radu, prosím anonym, nechci aby si mě někdo spojil s přezdívkou.
Mám přesně ročního syna, chodí už měsíc. Doteď velmi šikovný kluk ( asi pilně normální, ale to si myslí každá matka
) no a co se děje teď je o nervy. Od božího rána na božího večera, řev a vztekani. Prebalit pokadenou plinu, horor, neudrží ho kope, kroutí se, nejde ničím zabavit, nechápu proč tak pláče. Nevydrží si hrát sám, to nevydržel nikdy, ale krásně stavěl komíny, hrál si semnou, koukali jsme na zvířátka a tak. Teď ho nemůžu ničím zabavit, zabaví ho lotroviny, ale tam hrozi úraz, takže ho odhanim a řev, totální histericky řev. Dnes venku na hřišti, jsem nedovolila lézt na houpačku, řev, že si matky šeptaly. Vzala Jsem ho nalozila s do kočáru a šlo se. S totálním pisklavym křikem zmitajici se v kočárku. Tak jsme šli do parku chodit. Jedl kameny, po upozornění řev, řev, řev. Nálože do kočárku a šlo se domů, řval… Teď jídlo, doteď jedl slušně, teď ji tak že v toho řve i když ji a má hlad… Holky moje nervy… Dnes jsem na něj už zařvala, nebiju ho. Bere si kostičky a schválně ji a hází po osobách. Okrikuji, řev… Mám pocit, že se u nás jen řve… Nechci na něj řvát, ale po dobrým nic, nereaguje, po zlým neskutečný vztek… Co dělat jinak? Poraďte…
Asi tak jak normalne prislo obdobi prdu, rustu zubu, separacni uzkost, rustovy spurt, lezeni, staveni se, prvni kroky, chuze…, doslo i na obdobi vzdoru. Obycejny vyvoj ditete, jestli je nebo neni velmi sikovny na to nema zadny vliv ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky, potřebuji radu, prosím anonym, nechci aby si mě někdo spojil s přezdívkou.Mám přesně ročního syna, chodí už měsíc. Doteď velmi šikovný kluk ( asi pilně normální, ale to si myslí každá matka) no a co se děje teď je o nervy. Od božího rána na božího večera, řev a vztekani. Prebalit pokadenou plinu, horor, neudrží ho kope, kroutí se, nejde ničím zabavit, nechápu proč tak pláče. Nevydrží si hrát sám, to nevydržel nikdy, ale krásně stavěl komíny, hrál si semnou, koukali jsme na zvířátka a tak. Teď ho nemůžu ničím zabavit, zabaví ho lotroviny, ale tam hrozi úraz, takže ho odhanim a řev, totální histericky řev. Dnes venku na hřišti, jsem nedovolila lézt na houpačku, řev, že si matky šeptaly. Vzala Jsem ho nalozila s do kočáru a šlo se. S totálním pisklavym křikem zmitajici se v kočárku. Tak jsme šli do parku chodit. Jedl kameny, po upozornění řev, řev, řev. Nálože do kočárku a šlo se domů, řval… Teď jídlo, doteď jedl slušně, teď ji tak že v toho řve i když ji a má hlad… Holky moje nervy… Dnes jsem na něj už zařvala, nebiju ho. Bere si kostičky a schválně ji a hází po osobách. Okrikuji, řev… Mám pocit, že se u nás jen řve… Nechci na něj řvát, ale po dobrým nic, nereaguje, po zlým neskutečný vztek… Co dělat jinak? Poraďte…
neni po ockovani?
@Anonymní píše:
@svycarka ne, teprv jo to čeká
Tak ti nevim holka, a kdy s tim zacal?Pokud doted mile ditko…mozna jen etapa,ale vydrz a neustupuj ![]()
@svycarka já bychu tak někdy nejradši nasekala… Ale v tomdle věku si myslím, že to nepochopí. Dneska už mi tekly nervy… Málem už ji schytal. Hovínko všude. Do toho řev. Kopání… Je vzteklej až to bolí…
@Anonymní píše:
@svycarka já bychu tak někdy nejradši nasekala… Ale v tomdle věku si myslím, že to nepochopí. Dneska už mi tekly nervy… Málem už ji schytal. Hovínko všude. Do toho řev. Kopání… Je vzteklej až to bolí…
Podivej, az ho chytne rapl,proste si ho nevsimej. Na hristi ho posbirej a odchod domu,zadne vysvetlovacky,zadne mluveni.odjedz. A az se zklidni zase mluv hezkym,prijemnym hlasem. Ja treba na zadek davam ale je fakt,ze jsem s tim zacala az decko odrostlo a chapalo duvod potrestani.Jednou mi pomohlo ho natocit na Telefon a jak zacal besnit, tak jsem mu to pustila a rikam- vidis,to jsi ty a dokud takovy budes,nepohnem se nikam. Zabralo.Ver mi, ze te chapu, ted syn 5 byl v podstate zlate dite,az na par vykyvu,zato mladsi rok a pul se zacina vybarvovat a tam se teda chystam na rodeo-drive ![]()