Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Na naseho mladeho plati kompromisy. On se začne kvůli něčemu vztekat, já si ho vyslechnu a rychle v hlavě vystracham, na co by mohl zabrat
A většinou zabere
podstatné je, že nedovolím/nedám to, co bylo předmětem konfliktu, ale zároveň najdu jiné, uspokojivé řešení. Mela jsem tendenci bouchnout a hulakat, ale pak jsme náhodně zjistili, že tohle docela funguje ????při dětech se člověk leccos naučí
nekompromisní jsme jen když dojde k situaci, že skotaci až příliš a mohl by někoho nechtěně ohrozit (na hřišti a pod.).
A co se týče období vzdoru, myslim, že to je ten meznik, kdy je potřeba dítěti vytycit hranice. Jaký způsob si k tomu zvoliš, to je na tobě, resp.na vás.
Mam triletaka a tohle období (snad) pomalu konci
Ja nejsem typ, který by toleroval scény a vyrvavani, takže jsem půl roku jela přísný režim. A světe div se, byl se mnou zdaleka nejklidnejsi. Co předváděl otci nebo babičce si se mnou nedovolil ani omylem. Dej mu najevo, ze takto ne. Sušenky nechápu - nedavej mu to pokud je to dalsi místo konfliktu. Navíc teda po cukru jsou děti jak na speedu. S jídlem mam pravidlo - sníst to nemusíš, ale ochutnat ano. Občas sní ty povinné tři lžičky a nechce - smůla, ma az svačinu. Občas sní nakonec všechno, když zjisti, ze se ho nepokousim otrávit. Když se vztekal venku, tak se šlo domu. A naopak, když je hodný, tak chválit a chválit - zdůrazňovat za co ho chvalis. Matce bych řekla, ze mame náročné výchovné období a potrebuji její podporu ne kritiku.
Jo tohle znám, můj dvouletý andílek je taky teď na zabití, kromě vzteku si snaží svoje vydobýt bitím. Naštěstí jehu úmysly jsou jasné natolik dopředu, že s přehledem stihnu chytit ruku a jasně mu říct, že do lidí se nebijí protože nedostal piškoty. Když to zkouší opakovaně, tak ho plácnu přes zadek a v minutě je klid, prostě je důležité nastavit mantinely a myslím, že na každé dítě platí něco trochu jiného.
Mně to přijde normální. Máš normální vztekající se batole
Neříkám, že bys mu měla všechno dovolit, prostě když řekneš ne, tak musí platit ne. Záleží, jak mu to podáš. Nedělat jenom důsledné zákazy, ale upoutat pozornost jinak, dělat kompromisy apod. Zaujalo mě to „prosím“ a „děkuji“. Já to svoje dítě ani neučím. Přijde mi to divný. Sama prosím a děkuju, když něco chci a předpokládám, že se to naučí ode mě. Děkuju i dítěti, když mi něco podá nebo udělá. Podle mě 2,5 leté dítě nechápe význam těchto slov.
@Anonymní píše:
Do 2 let byl syn andilek. Sikovny, pekne jedl, nevztekal se, mamince i babickam delal jenom radost. Pote prislo obdobi vzdoru. Nyni mu je rok a pul a i pres snahu cca 5 mesicu nesedne na nocnik natoz aby si aspon rekl ze se mu chce. Driv papal vse co sem uvarila a jesze si pridaval. Ted pokud to neni omacka nebo testoviny tak jist nechce. Pokud ho nekdo nuti, lzici bouchne do polevky a ta rozstrikne.
I kdyz se ho snazime naucit aby aspon u babicek rikal kvuli susence nebo bonbonku prosim nebo dekuji. Rekne to jen vyjmecne.
Pokud dostane susenku ktera je nefej bize rozlimema vzteka se, ze chce celou a tuhle nechce az chyta hysterak a danou susenku vruce uplne vzteky rozdroli.
Ma matka mi rekla, ze je to s nim horsi a horsi. Ze driv byl takovi sikovny andilek a ted ze je vyslovene dabel. A vse je ma vina, ze neumim vychovavat, ze se mu malo venuju i kdyz uz nevim jak vic se venovat. Kdyz se zacne takhle nezduvodne vstekat dam reknu mu "takhle teda ne a odvedu ho za dvere a reknu ze az se vyrve at pride a to taky udela. Chvili tam stoji na miste, rve a pak dojde kdyz uz prestane. Trva to max 3 minuty
Ja uz sem z te kritiky tak na dne ze uz se citim jako neschopna matka a ze dalsi dite uz snad nikdy mit nemuzu kdyz neumim vychovavat.
Neschopná matka nejsi! ![]()
Mě dcera začala období vzdoru v roce a půl, v roce mi přestala jíst vše, co jsme doma vařili, jak když mávneme proutkem.
Co se týče nočníku, zkus koupit redukci na záchod, třeba to pro něho bude lepší, bude se cítit více „jako velký kluk“. Na jídlo, já díky dceři, už mám vybudováné „chceš? Ne! Fajn, jíst to nemusíš, další jídlo je svačina/oběd/večeře/snídaně a v množství obvyklé pro dané jídlo.“ Ale je potřeba to dodržet a mezi tím NIC nedat, ani bonbon, ani ovoce, sušenku, prostě NIC. Jen jsem jí davala pít - vodu. Jinak jedno z dětí se mi taky zkoušelo vztekat, že nechce rozlomenou sušenku, ale celou - no, mělo se pak rozhodnout, zda tuto (rozlomenou) sušenku, nebo žádnou. Pokud by mi ji vztekem rozdrolilo, žádnou by nemělo.
Přiznám se, že tak jak moc mám ráda své děti, tak co se týče vztekání, tak to mám nastavené tak, že se klidně vztekej a až na vyjímečné případy nemusí nikam odcházet, ale stejně si nic nevyvztekáš. Po chvilce vztekání mu nastavím ruce jako na obejmutí, kdych přijde, obejmu ho a je to pro mě znamení, že vztek už pomalu odchází, pokud je odmítne, není ještě připraven a zkusím to znovu.
Jak ty reaguješ na některé ty situace, které jsi popsala, třeba na tu s tou sušenkou nebo na jídlo, když ho nechce?
@Pomka Dítě už v roce a pul je schopné pochopit, ze pokud něco chce, musí použít určitou frází nebo gesto.
Dcera děkuje a prosí téměř automaticky. Nekterym dětem stačí odkoukat, jiné potřebují víc připomínat.
@Svistice ale je to pro ně jen fráze. Význam dle mě nechápou. Rozhodně mi nepřijde normální připomínat to 2,5 letému dítěti. Moje dcera mi děkuje a nikdy jsem jí to neřekla, že to má říkat.
@Pomka Ano, je to fráze, plný vyznam a spolecensje dusledky, vhodnost a nevhodnost pochopi plne az pozdeji. Stejne jako, to, ze se po zachode myji ruce, ze se neublizuje treba zviratum, zuby se cisti 2× denne, jime priborem apod. Výmluva, ze jé dité jeste malé neberu. Znám nekolik nezdravicich, nedekujicich, neprosicich skolaku. Ty jsou na ti asi taky jeste male, ze? No, nezbyva nez doufat, ze jim to do dospělosti dojde. Ale proč by to dělali, když to po nich nikdy nikdo nechtěl. ![]()
@Pomka také mu to připomínám. Nic špatného na tom nevidim. To je v dnešní době nenormální uz i učit děkovat? Teď uz děkuje a zdraví automaticky, prosím ještě pilujeme ![]()
@Svistice @Tichošlápek neříkám, že je to špatné. Jen říkám, že to své dítě neučím a taky mi to špatné nepřijde. Nemyslím si, že by to mělo být něco zásadního ve výchově. Oproti týrajícím zvířatům například
Myslím si, že téměř každé dítě je schopné se to naučit. Pokud neděkuje školák, pak už něco špatně je. Tam to nebude o zanedbané výchově, ale pravděpodobně to nevidí ani u svých rodičů.