Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Všechny zdravím. Je tu prosím někdo, kdo má doma vzteklé batole? Dcera byla donedávna tak hodňoučká, má 15 měsíců. Teď ale začíná zlobit, vzteká se kvůli všemu, lehne na zem a zuří, mlátí do všeho, když jí něco vezmu hrůza. Když ji mám přebalit nebo oblíct, katastrofa, když jdem ven, naštvaně kouká a vůbec nereaguje a většinou jen stojí. Nedokážu jí už ani vyčistit zuby. Prosím, prosím, mám pocit, že mi to vůbec nejde. Nevím, jak se správně chovat, nechci aby byla rozmazlená
Obvykle je to andílek, ale jakmile není po jejím, je zle.
Ahoj, tak já mám úplně, ale úplně to samé. Taky už si s ní nevím rady a přitom to býval takový andílek. Neporadim, ale nejsi v tom sama. Třeba tu bude někdo zkušenější
Já mám totiž pocit, že ty ostatní děti kolem nás takový nejsou, pěkně si hrajou, jsou rádi, že jsou venku. Já co otevřu dveře ven, řvaní pokračuje. Někdy se fakt hodně stydím.
Ahoj, taky mám doma skoro 15m vzteklouna. Vzteká se ale už dlouho. Dělat se s tím nic moc nedá. Pokud jí kvůli řevu hned ve všem nevyhovíš, rozmazlená nebude. Ale potrvá ještě hodně dlouho, než pochopí, že si řevem (nebo mlácením, zuřením) nic nevymůže. A ještě dýl potrvá, než se naučí svůj vztek ovládat nebo alespoň vyjadřovat jinak než řevem (mlácením, zuřením). Mám k tomu ještě tříletýho a ani ten se zatím moc neovládá. Základem je nereagovat a stát si za svým.
To je normální, zhruba kolem roku a půl to bylo se synem na zabití, nikam jsme nechodili, procházka skončila vzteklým záchvatem před domem. Trvalo to dva-tři měsíce a pak to najednou bylo lepší. Ještě pomohlo když se vztekal doma (mlácení hlavou do země a podobné lahůdky), tak jsem ho odnesla do pokojíčku na dva velké polštáře a odešla. Bez obecenstva se ve chvilce uklidnil a šel si hrát. Teď je mu dva a půl a doteď když se vztekne, tak se jde sám uklidnit na polštáře.
@Katka66 Taky.mám takový pocit, ze jen naše je taková. Moje kamarádky s dětmi takové problémy nemají.
Jo jo tímto si projde asi kazdy dite. Me se u syna osvědčilo to nejak nedramatizovat, na vztek moc nereagovat. Proste jsem se chovala porad stejne. U čištění zubu to na me taky mockrát zkoušel - ale v důležitých vecech jsem byla nekompromisní. Proste jsem ho zalehla, zuby tak trochu násilím vycistila a nazdar. Kdyz se vztekal kvůli napr hračkam, tak jsem to moc neřešila, ať se vyvzteka a pak bude hej. Hlavne nepolevit v nastavených pravidlech, dodržovat slovo a byt důsledná. To mi zachránilo zdravý rozum.
Takové jsou všechny děti (s výjimkami).
Co dělat, aby nebyla rozmazlená? Neustupovat. Takže pokud chceš jít ven, oblíkat i když se dítěti nechce (ano, může u toho rozptylovat, aby to nebyl jen hysterák, ale dojít k tomu výsledku, který jsi řekla)
A vždycky si rozmyslet, jestli máš dost síly (psychické), když něco zakážeš nebo chceš, aby něco udělala, to taky dotáhnout do konce.
Starší syn začal v roce a skončil ve 3,5 letech. Od těch 12 do cca 20 měsíců to byla vlastně ještě sranda, pak nastaly výživnější amoky, kdy byl schopen se vztekat a řvát klidně hodinu, dokud vyčerpáním neodpadnul. Byly dny, kdy šel že vzteku do vzteku. Teď je mu osm a je zcela normální, poslušný, inteligentní kluk.
Neboj, vyroste z toho. Je potřeba si držet nějaké hranice, nelezt dítěti do zadku, na druhou stranu nevyhledávat situace, o kterých ví, že nezvládá. Až z toho vyroste, zůstane v ní to, co do ní vlozis v období, kdy to bude vypadat beznadějně.
Dej do googlu a mas informaci spousty ![]()
Bohuzel, tim si musi projit kazde dite ![]()
Mám doma to samé. Náš syn jako miminko miliónové. V říjnu mu byl rok a od té doby ho nepoznavam. Vzteklý a neposlušný. Věcné mě provokuje aby viděl jak budu reagovat když jde ale do tuhého a placnu mu ji přes zadek tak se mi k tomu všemu začne smát. Aspoň že z manžela má respekt. Mě má absolutně na salámu. Nevím jak si u něj vybudovat autoritu. Pořád si říkám vždyť je ještě malej ale aby to nepokračovalo a nebylo to potom ještě horší