Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Vzteklý syn - trest není trest
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.9.19 10:21
Na mě si teď 4 letej taky začíná vyskakovat. A já začínám pritvrzovat. Taky hrde hlasi, že mu nevadí, když mu tu hračku seberu, ale jakmile ji opravdu seberu, tak mu to už vadí. Sebrat neznamená vyhodit, já to vždy beru na nějaké časové úseky. Třeba od rána do oběda, od oběda do večera… taly nepomáhá rozdávat pokyny z gauče, ale když neposlechne, tak se zvednu a ručně zařídím, aby udělal to, co jsem po něm chtěla. Nebiju ho, ale třeba za ruku odvádí do pokoje a sedím. u něj tak dlouho, dokud ty hračky neuklidi. Když přestane protestovat, tak mu i pomuzu. Tohle jsem dělala už dávno a dlouho, ale ted jsem dost polevila (těhotenství, novorozenec, nemoc), takže začínáme znovu. Ale jde to líp, asi mu v té hlavě něco přece jen zůstalo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.9.19 10:26
@Anonymní píše:
A co potom dál? Je mi líto vyřadit hračky, který třeba nestáli málo peněz.. A když mu je vrátím, tak to zas není trest..
Pokud mu ji nedáš za 10 minut, tak to je trest. Nesmíš to ale komentovat, že ji vyhodis. Prostě nazvat to tak, jak to je. Hračka se uklidí a dostane ji až… Vyhnula bych se tomu, že az bude hodný. Ale až nikoho 3 dny neuhodí, až bude 3 dny jíst bez vztekáni, až nebude 3 dny mlátit žádnou hračkou.
My dáváme hračky na skříň. On je vidí a štve ho, že je nesmí. Takže jak skončí něco na skříni, je problém. My máme ještě staršího a ten ty hračky smí, ale jen ve svém pokoji. On mladoch pak schválně házel hračky bráchy, protože jeho to neovlivnilo.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.9.19 10:36
@Kačus82 já teda určitě neztrácím vztah se svým dítětem. Naopak je na mě hodně závislý, hodně se tulíme, mazlíme, je šikovný, na vše se pořád ptá, vše ho zajímá. Jem ta vzteklost a vzdorovitost. Ale určitě s nim neztrácím vztah.
- Citovat
- Upravit
PaníKadrnožková
23.9.19 11:12
@Anonymní píše:
@Kačus82 já teda určitě neztrácím vztah se svým dítětem. Naopak je na mě hodně závislý, hodně se tulíme, mazlíme, je šikovný, na vše se pořád ptá, vše ho zajímá. Jem ta vzteklost a vzdorovitost. Ale určitě s nim neztrácím vztah.
Ok ok. To je dobře 
- Citovat
- Upravit
23.9.19 13:22
@Anonymní píše:
Do školky chodí, chodím už do práce. Ve školce je prý hrozně hodný. Všechno si šetří na mě. S jídlem je to jak kdy. Někdy je to co je, když mám na výběr, dám mu třeba ze dvou tří věcí na výběr.. Prostě nevím, čím mu třeba pohrozit. Na zadek chce, když mu řeknu třeba, že tu hračku dám pryč, kdyz3s ní bude házet, řekne mi že jo.. Já jsem asi málo důsledná, i když mi někdy přijde, že jsem tak důsledná, že už z toho prostě nemůžu. Jo a po dobrým už to vůbec nejde, nějaký vysvětlování nemá cenu. Občas se mi podaří převést pozornost jinam, ale ne vždy.
No tak tím pádem opravdu potřebuješ změnit svůj přístup k tomu, jak řešit případný konflikt, jak mu usnadnit zvládání frustrace a podobně.
Hledat větší a větší tresty nemá smysl.
Imho ten videotréning interakcí by byl nejjednodušší, ale já ho prostě mám ráda, jako funkční metodi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.19 13:43
@Anonymní píše:
A co potom dál? Je mi líto vyřadit hračky, který třeba nestáli málo peněz.. A když mu je vrátím, tak to zas není trest..
tak ale to si musíš rozmyslet, jestli chceš mít pokojíček plný hraček nebo dítě, co ti kálí na hlavu… 
Možná to mláděti dojde, až mu ve sklepě skončí poslední autíčko.
A vracet za slušné chování.
Za opakované bití zvířat už bych klidně přistoupila i k fyzickému trestu, tohle se fakt nedělá, takže pokud by nepomohly promluvy, zákazy, odebrané výhody (telka, tablet, pohádky).
Fakt to chce důslednost, důslednost, důslednost.
Jo a co se týče vyřvávání věcí, u nás pomohla „ignorace“. Bylo období, kdy jsem mu neustále opakovala, že buď bude mluvit normálně, nebo ho neslyším, a pak jsem prostě nereagovala, dokud se nezačal chovat jako člověk. Pomohlo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.19 14:53
Jenže vztahy mezi lidmi nejsou postavené na odměně/trestu.
Tedy ani vztah dítě - rodič.
Zkus se na to podívat jinak - dítě (a každý živý tvor) bude vždy opakovat to, co se mu vyplatí, a ustávat v tom, co se mu nevyplatí.
Zamysli se, co přesně tím „špatným“ chováním chce získat, a dbej na to, aby se mu nevyplatilo to dělat - ne trestem, ale tím, že to prostě nezíská.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.19 22:55
@Anonymní píše:
Ahoj, nevím jak vše shrnout, protože je to pořád omýlané téma do kola, ale já si s tím nevím rady a mam až pocit, že jsem jako matka selhala, když se můj syn takhle chová. Učím ho, že máme rádi zvířátka, ale věčně bije našeho psa nebo kočky. Klidně do nich kopne. Nebo se ho zeptám, co chce k snídani. Chceš jogurt? A on mě misto odpovědi přijde uhodit. Nebo si v klidu hraje, najednou se naštve a tříska hračkama nebo čímkoli. Na zadek mu dát nepomáhá. To mi ještě řekne, ať mu na ten zadek dám. Do pokoje zavřít nepomáhá, s tím, at přijde, až se uklidní, ale okamžitě letí za mnou. Musela bych ho zamknout a to by tam zešílel nebo rozbil kliku.. Řve že chce pomazlit, hned na to že nechce pomazlit.. Nechce me5nikam pouštět, ani na záchod. Když chci jít ven třeba běhat, řev, někdy ho beru sebou. Pořád se mnou chodí i na záchod. Ne vždy, ale často. Nemá to někdo podobně? Díky moc a rozmýšlela jsem se, jestli anonym nebo ne, ale stydím se za to.
Ahoj, nečetla jsem všechny příspěvky, tak se omlouvám, jestli se budu opakovat. Já jen, že jsem zažívala podobné pocity s mladším synem. Taky jsem se tady radila. U nás to ale bylo ještě i s šílenýma nočníma děsama, které postupně přešly do šílených stavů zuřivosti…až jsme jednoho dne skončili v nemocnici, kdy se zdálo, že se zbláznil. Bylo to hrozné. Docházeli jsme k psycholožce a psychiatričce. Tím Tě nechci strašit, my byli vážně ojedinělý případ…jen Ti tu můžu napsat, co pomohlo nám. Zcela jsme změnili přístup a učilli se, jak se chovat při těchto vzdorovitých stavech. Syn měl i pocity méněcennosti, s tím bojuje dodnes. Žádné bití, řvaní, nadávání. Pokud se začal chovat neadekvátně, tak jsme řekli, že se nám toto nelíbí, že chceme, aby nám všem bylo spolu doma fajn, protože se tady máme rádi a ptali jsme se, jestli ho něco netrápí nebo nezlobí, když se takto chová. Když nereagoval, tak jsme ho prostě ignorovali a začali se bavit třeba o tom, co uděláme na večeři. Jakmile se zklidnil, tak jsme si s ním třeba začali hrát nebo povídat. Psychiatrička nás upozorňovala, že je možné, že udělá všechno proto, aby upoutal na sebe pozornost, bude se bít do hlavy o zem apod. Bylo to tak a jakmile zjistil, že na to nijak zvlášť nereagujeme, jen si řekneme, že se nám to nelíbí a že tím nic nezmění a že teda počkáme, až si to Pepík vyřeší, tak s tím přestal. Samozřejmě vždycky jsme nabídli pomoc, řekli, že ho máme rádi a jsme tu, abychom mu pomohli, že je ale nutné, aby každý dodržoval pravidla. U Pepíka hrála velkou roli žárlivost na staršího bratra a zřejmě i sepse, kterou prodělal jako miminko a byl dlouho v nemocnici znehybněn na lůžku.
Byla jsem zoufalá a bála jsem se, že to nezvládne a bude mít záchvaty vzteku. Postupně, pomaličku se zlepšoval. Pořád jsem mu připomínala, že ho máme rádi, že jsme se na něj těšili, když byl v bříšku, že má tady své místo a my jsme tu, abychom si naše děti vyslechli a poradili. Že má každý problémy a ne vždy se vše povede, že si máme věřit. Pepíkovi pomohlo nazvat své pocity - skřítci, kteří nás zlobí a jen my je umíme zahnat. Mají je i dospělí, ale už většinou ví, jak na ně. Jakmile se tyto své negativní emoce pojmenoval a byly hmatatelnější, tak se s ním mnohem lépe mluvilo a začal se lépe ovládat. Říkali jsme si, že je normální, že když ho něco zlobí, tak jde na něj vztek. Že je právě proto lepší, když nám o tom, co ho zlobí nebo mrzí řekne a vztek pak bude slabší. Že se nemusí za své pocity stydět. Já mu vyprávěla o svých pocitech a o tom, čeho se bojím nebo co mě štve. Zkuste to, třeba to pomůže i u vás. Držím pěsti. U nás ještě na noční děsy a podivné chování přes den pomohly homeopatika.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.19 23:03
Jo a taky důslednost, hranice, režim! Moc důležité. Děti se prý takto často chovají, když se cítí nejistě, potřebují nastavit hranice a rodič je tu od toho, aby dohlížel na dodržování. Pořád dokola jsme vysvětlovali, že jsou věci, které nemůžeme tolerovat a pak jsou věci, na kterých se můžeme domlouvat, nebo si může dítě vybrat z možností, které nabídneme, nebo může vymyslet i své vlastní pravidla. To se dětem moc líbilo . Každý večer jsme si dali 10min před spaním, kdy jsme si v postelích povídali o pravidlech, co se nám nelíbí, co si nebudeme navzájem dělat, co nás za ten den mrzelo apod.
A vymýšlela jsem pohádky o lesních zvířátkách, které měly taky různé své problémy a jak to řešily.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.9.19 09:01
@1pipa tak jak jsem si tohle přečetla, tak jsem konečně sebrala odvahu a objednala nás k osychoterapeutce. Už se tam chystám dlouho. Já totiž na malým vidím, že má taky sebevědomí na bodu mrazu, když je v kolektivu. Když mu byl asi rok, tak jsem ten jeho záchvat natočila že to ukážu doktorovi, jestli je to vůbec normální, ale nakonec to neudělala. Taky se mlátí. Dříve o zeď a o zem teď se spíš fackuje. Pomalu nás má okolí za blázny. Včera jsme se chystali ven a najednou mi přilítla facka. A zas byl u nás řev, protože to nezvládám.
- Citovat
- Upravit
24.9.19 22:09
@Anonymní píše:
@1pipa tak jak jsem si tohle přečetla, tak jsem konečně sebrala odvahu a objednala nás k osychoterapeutce. Už se tam chystám dlouho. Já totiž na malým vidím, že má taky sebevědomí na bodu mrazu, když je v kolektivu. Když mu byl asi rok, tak jsem ten jeho záchvat natočila že to ukážu doktorovi, jestli je to vůbec normální, ale nakonec to neudělala. Taky se mlátí. Dříve o zeď a o zem teď se spíš fackuje. Pomalu nás má okolí za blázny. Včera jsme se chystali ven a najednou mi přilítla facka. A zas byl u nás řev, protože to nezvládám.
Nic si nevyčítej, dokud jsme si to nesrovnala v hlavě já sama a byla jsem neustále ve vředu, kde bude jaká scéna, bála se, aby neměl nějakou psychickou poruchu, neublížil si apod., bylo to zlé. Musí z tebe cítit klid a jistotu i v situacích, kdy se chová divně, zle apod. Musí vědět, že to zvládneš ukočírovat. Musí vědět, že ho milujete a patří k vám a že všechno špatné společně zvládnete. My pořád občas bojujeme a já se pořád občas bojím, ale už se to dá zvládnout jinak než dříve. Taky už je starší a hodně dospěl. Děti se strašně rychle mění a to co třeba nezvládá chápat dnes, bude chápat za měsíc…
Dobrý psycholog je určitě na místě, už jen proto, aby pomohl s nastavováním hranic. Pracoval spíš s námi než se synem a vysvětloval, jak se máme v určitých situacích chovat. Pomohlo nám to. A taky doporučuji ty homeopatika, ale taky to chce najít homeopata, který má dobré doporučení. BUDE DOBŘE, uvidíš. Hlavně, že to řešíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.19 23:53
1901002350
@Anonymní píše:
Ahoj, nevím jak vše shrnout, protože je to pořád omýlané téma do kola, ale já si s tím nevím rady a mam až pocit, že jsem jako matka selhala, když se můj syn takhle chová. Učím ho, že máme rádi zvířátka, ale věčně bije našeho psa nebo kočky. Klidně do nich kopne. Nebo se ho zeptám, co chce k snídani. Chceš jogurt? A on mě misto odpovědi přijde uhodit. Nebo si v klidu hraje, najednou se naštve a tříska hračkama nebo čímkoli. Na zadek mu dát nepomáhá. To mi ještě řekne, ať mu na ten zadek dám. Do pokoje zavřít nepomáhá, s tím, at přijde, až se uklidní, ale okamžitě letí za mnou. Musela bych ho zamknout a to by tam zešílel nebo rozbil kliku.. Řve že chce pomazlit, hned na to že nechce pomazlit.. Nechce me5nikam pouštět, ani na záchod. Když chci jít ven třeba běhat, řev, někdy ho beru sebou. Pořád se mnou chodí i na záchod. Ne vždy, ale často. Nemá to někdo podobně? Díky moc a rozmýšlela jsem se, jestli anonym nebo ne, ale stydím se za to.
Nemyslím si, že jste selhala. Selžete, až to nebudete řešit, a Vy to řešit chcete.
Rozhodně nedoporučuji plácat na zadek, zavírat do pokoje a jinak trestat. Sama jste už zjistila, že to nepomáhá Výsledkem je akorát zpětná agresivní reakce. A v tom případě je potřeba se proti tomuto chování ohradit a neakceptovat ho. Nejdříve však je potřeba nebít dítě. Není možno „kázat vodu a pít víno“ - když budete syna bít, nude bít on Vás, protože, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá…
Všechno nasvědčuje tomu, že potřebuje být ve Vaší přítomnosti. Takže když ho chcete zavřít do pokoje, jeho potřebu ještě umocňujete místo, abyste jí uspokojila.
Bije Vaše kočky nebo psa? Nejspíš jenom potřebuje více Vaší pozornosti a vadí mu, že se staráte o kočky a psa.
Zkuste se podívat na jednotlivé situace očima syna. A představte si, že Váš syn má zvýšenou potřebu být ve Vaší pozornosti a zkuste tuto jeho potřebu uspokojovat. Je pro Vás opravdu problém, že chce chodit s Vámi na záchod?
A že je náladový? Jsem přesvědčený, že je potřeba dítě respektovat, což znamená vnímat jeho potřeby, pocity a emoce, ale současně je nutné nastavovat hranice (nenechat do sebe kopat)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.9.19 09:26
Děkuji moc za rady. V pátek jdu k psychoterapeutce, tak jsem tam na to zvědavá a snad mi pomůže. Já sama jsem celkem dost citlivá, nízké sebevědomí a tak a nechci to předávat synovi.
- Citovat
- Upravit
30.9.19 08:18
@Anonymní píše:
Děkuji moc za rady. V pátek jdu k psychoterapeutce, tak jsem tam na to zvědavá a snad mi pomůže. Já sama jsem celkem dost citlivá, nízké sebevědomí a tak a nechci to předávat synovi.
Možná to na Vás bude působit neomaleně, přesto se zeptám, jaké máte z páteční návštěvy u psychoterapeutky pocity? Bylo to pro Vás přínosem? Je něco nového, o co byste se chtěla podělit nebo se na něco zeptat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.9.19 09:02
@MartinPP zakládala jsem tu na to dokonce i novou diskuzi, protože jsem z té návštěvy byla chvíli trochu mimo. Nějak mě nenapadlo si o tom něco zjistit a psychoterapeutka na konci sezení se mnou provedla EFT. To dvouhodinové povídání předtím mi ale přineslo si myslím že dost. Ale zpetne5si uvědomuji, že mi řekla to samé, co mi celou dobu radila maminka, jen to stálo 1000kc musím dávat malému hodně lásky a tak.. Ne že bych to nedělala už předtím, ale prostě to teď vnímám jinak. Třeba se snažím, když na něj jde vztel, ještě se více do něj vcítit a jít na to s láskou a nebit ho hned po zadku. Hodně mi ujížděli nervy, když už jsem toho měla dost a pak už to jelo a mydlilinse navzájem. Takže teď hodně pracuju na sobě, abych mu šla správným vzorem. Ale že by na to mělo vliv to EFT, to si nemyslím.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
