Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jak reaguješ, když tě bouchne?
Pokud odejde z pokoje, tak vracet zpátky. Prostě tam bude třeba 4 minuty. A bude. Přijde, vrátím zpátky a to do doby, než uplyne čas. My měříme na minutce.
Na to, co chce, bych se ho neptala. Na stole má jídlo. Buď si ho dá, něco ne.
Na zadek je neefektivní.
Neselhala jsi. Selhání vypadá fakt jinak, jen se nepodařilo nastavit hranice tak, aby ti vyhovovaly. A ani se neděje nic tragického, nebo patologického
Ale to že to bude potřebovat trochu přerovnat cesty jakými fungujete vidíš a vidíš to včas a hledáš kudy se vydat - takže všechno je v pořádku, jen to holt nejde úplně samo.
Chodí do školky? Jak funguje tam?
A pokud nechodí - začni ho někam dávat, alespoň na pár dopolední v týdnu. Ideálně někam, kde je menší skupina, než klasická školková třída. V tomhle věku se některé dovednosti prostě učí snáz v kolektivu a od „cizích“, než od rodičů.
Jinak to co potřebuješ je postupně ho učit přemýšlet a komunikovat o tom, co se v něm vlastně děje, jak to říct ostatním a rozumět tomu, co potřebuje.
Dost s tím můžou pomoci třeba emušáci
https://www.scio.cz/emusaci/?…
Plus se hodí takhle knížka
https://obchod.portal.cz/…uji-hranice/
Jinak za ubližování zvířeti musí okamžitě přijít předem domluvený trest a nesmí to procházet. V tomhle potřebuješ být opravdu důsledná.
Pokud by se to nedařilo vlastními silami, tak doporučuju domluvit se s někým na videotréning interakcí - je to fakt rychlý a účinný nástroj, jak prozumět tomu, co běhá mezi rodiči a malým dítětem a jak to proměnit konstruktivnám směrem.
Do školky chodí, chodím už do práce. Ve školce je prý hrozně hodný. Všechno si šetří na mě. S jídlem je to jak kdy. Někdy je to co je, když mám na výběr, dám mu třeba ze dvou tří věcí na výběr.. Prostě nevím, čím mu třeba pohrozit. Na zadek chce, když mu řeknu třeba, že tu hračku dám pryč, kdyz3s ní bude házet, řekne mi že jo.. Já jsem asi málo důsledná, i když mi někdy přijde, že jsem tak důsledná, že už z toho prostě nemůžu. Jo a po dobrým už to vůbec nejde, nějaký vysvětlování nemá cenu. Občas se mi podaří převést pozornost jinam, ale ne vždy.
@Anonymní píše:
Do školky chodí, chodím už do práce. Ve školce je prý hrozně hodný. Všechno si šetří na mě. S jídlem je to jak kdy. Někdy je to co je, když mám na výběr, dám mu třeba ze dvou tří věcí na výběr.. Prostě nevím, čím mu třeba pohrozit. Na zadek chce, když mu řeknu třeba, že tu hračku dám pryč, kdyz3s ní bude házet, řekne mi že jo.. Já jsem asi málo důsledná, i když mi někdy přijde, že jsem tak důsledná, že už z toho prostě nemůžu. Jo a po dobrým už to vůbec nejde, nějaký vysvětlování nemá cenu. Občas se mi podaří převést pozornost jinam, ale ne vždy.
Tak mu tu hračku seber. Oni hází ramena. Až přijde o desátou věc, tak ho humor přejde.
A co potom dál? Je mi líto vyřadit hračky, který třeba nestáli málo peněz.. A když mu je vrátím, tak to zas není trest..
@Anonymní píše:
A co potom dál? Je mi líto vyřadit hračky, který třeba nestáli málo peněz.. A když mu je vrátím, tak to zas není trest..
Vracej za dobre chovani. Kdyz bude cely den (tyden,…) hodny, vratis jednu hracku. Snaz se jako u dospeleho, take ti seberou ridicak a po case vrati, pri spatnem chovani ho seberou znovu. S neprijemnym clovekem se prestanes bavit… Ale ji se nemlatime. Ale je to tezke, nervy pracuji, to chapu…
Hracky sebrat - klidne postupne vsechny. Jen je treba vytrvat, aby pochopil ty nove hranice. Za biti zvirat bude treba bez vecernicku, bez sladkosti atd. Ale taky je potreba mu nejdriv v klidne chvili ty hranice vysvetlit a povidat si s nim o tom - proc se zvirata nebiji, proc se nehazi s hrackama; a hlavne, proc on ma tu potrebu to delat? Aby vedel, ze se ti muze sverit a ventilovat sve emoce jinak, nez hazenim hracek.
Vratis mu ji za odmenu treba za mesic. My to obcas delame tak, ze rekneme ze se hracka pobezi schovat - ve tvem pripade by to bylo proto, ze se boji ze ji rozbije / zlobi se, ze s ni majznul maminku. Proste vezmu a odchazim s ni a davam ji do satny na skrin, aby nevidel kam. A pak za nejakou dobu, kdyz je klid, se hracka zas objevi. Bonus: bavi ho zase znovu jak nova.
@Anonymní píše:
A co potom dál? Je mi líto vyřadit hračky, který třeba nestáli málo peněz.. A když mu je vrátím, tak to zas není trest..
Já synovi hračky nevyhazuju, ale dám na skříň tak aby na ní bylo pěkně vidět s tím že jí dostane za týden když bude hodný. Dokud jsem hračky schovávala tak to nemělo efekt, protože na ně zapomněl, takhle mu sedí na skříni jako připomínka toho že udělal něco špatně a proto si s ní nesmí hrát. Teď máme na skříni veliký vrtulník, protože s ním otravoval psy. Jednou šel opravdu přes čáru a schválně dupnul na ocas psovi to dostal na zadek tak že prosil abych přestala (dostal dvě pořádná plácnutí na holou) a ještě musel vybrat jednu hračku a odnést jí do sběrného kontejneru pro klokánek od té doby je klid a dokonce krotí malou ségru aby pejskům neubližovala protože když se pal uklidnil, tak jsem mu vysvětlila že pejska to bolelo úplně stejně, ale narozdíl od něj ten pes neprovedl nic špatného.
@Anonymní píše:
A co potom dál? Je mi líto vyřadit hračky, který třeba nestáli málo peněz.. A když mu je vrátím, tak to zas není trest..
Me by bylo lito, ze ty pekne hracky rozbiji. Nas mel obdobi hazeni a „niceni“ hracek, tak jsem vzala velky černý leskly pytel, posbirala a odnesla k popelnici. Bez revu. To byl infarkt. Zopakovali jsme to dvakrat a byl klid. Nebo me napadá mu rict, ze kdyz on si s nimi nehraje a nici je, ze to odvezete detem do detskeho domova, ony budou rady. Zase - pytel, sebrat a dat do auta, ze se tam pristi tyden odvezou. A ticho. Za par hodin si troufam tvrdit, ze bude plac a přemlouvání, aby se neodvazely. Nepovolit hned na poprvé cela stastna, ze jsi zmanipulovala dítě. Ty hracky se vrati za urcitych podminek. Ty je treba dodrzet.
Jinak je ti lito kramu, kdyz ztracis vztah se svym ditetem?
radeji definitivne ztratit auto na dalkove ovladani, nez aby mi dite skakalo po hlave ![]()
@Anonymní píše:
A co potom dál? Je mi líto vyřadit hračky, který třeba nestáli málo peněz.. A když mu je vrátím, tak to zas není trest..
Hracky se po splneni domluveneho vraci. Kdyz cceme hracku vratit, nechame ji nekde, kde je videt, ale kam syn nedosahne. Kdyz si hracky vsimne a rekne, ze ji chce, tak si s nim nejdriv povidame o tom, proc vlastne byla hracka pryc.
Nikdy by me nenapadlo tu hracku uz nevratit. Vzdycky je potreba si rovnou rict, kdy se hracka vraci.
Ahoj, nevím jak vše shrnout, protože je to pořád omýlané téma do kola, ale já si s tím nevím rady a mam až pocit, že jsem jako matka selhala, když se můj syn takhle chová. Učím ho, že máme rádi zvířátka, ale věčně bije našeho psa nebo kočky. Klidně do nich kopne. Nebo se ho zeptám, co chce k snídani. Chceš jogurt? A on mě misto odpovědi přijde uhodit. Nebo si v klidu hraje, najednou se naštve a tříska hračkama nebo čímkoli. Na zadek mu dát nepomáhá. To mi ještě řekne, ať mu na ten zadek dám. Do pokoje zavřít nepomáhá, s tím, at přijde, až se uklidní, ale okamžitě letí za mnou. Musela bych ho zamknout a to by tam zešílel nebo rozbil kliku.. Řve že chce pomazlit, hned na to že nechce pomazlit.. Nechce me5nikam pouštět, ani na záchod. Když chci jít ven třeba běhat, řev, někdy ho beru sebou. Pořád se mnou chodí i na záchod. Ne vždy, ale často. Nemá to někdo podobně? Díky moc a rozmýšlela jsem se, jestli anonym nebo ne, ale stydím se za to.