Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Rok bydlím v Praze-předtím jsem bydlela v Londýně i Mnichově, teď jsem zakotvila v Praze a nějak si prostě nemůžu zvyknout. Vždy jsem byla typ městské holky-kavárny, divadla, kultura, procházky atd. Původně jsem z maloměsta, ale tam mi tehdy přišla nuda, tak jsem šla do světa. No a teď se zdá, že jsem se toho světa přejedla. S manželem se bavíme, že bychom za rok, dva z Prahy odešli někam do hor-nejlépe do naší oblíbené vesnice, kde mám chatu. Není to úplná samota, vedla nás 2 sousedi, autobus minutu od chaty, do nejbližšího většího města 8 km, do mého rodného asi 27. Otázka je, jestli to zvládnu. Rodiče mě odrazují-že nejsem ten typ, že neumím ani kopat na zahrádce, že si neumí představit, jak se starám o dům a nedejbože zahradu. Částečně je fakt, že jsem prostě holka z bytu, ale proč bych se to nemohla naučit? Další věc je práce..nejraději bych pracovala z domova nebo někde v blízkosti, ale je mi jasné, že „pražský“ plat a standart bych už neměla a manžel také ne.
Co se týče Prahy, nenašla jsem se tady…neustálé davy mě šíleně vyčerpávají, došlo to tak daleko, že pokud nemusím, tak nevycházím z domu, protože bych se musela vyhýbat davům
V Londýně ani Mnichově jsem to nezažila, možná už stárnu…
zažil jste někdo podobné pocity? Ještě dodám, že jsem spíše introvert a vystačím si sama doma, nepotřebuji k sobě velkou společnost typu večírky, akce, koncerty, takže to by mi nechybělo. Je tady třeba někdo, kdo se rozhodoval podobně?
Mluvíš mi z duše holka…šli bychom hned, ale obávám se, že bychom se neuživili, kromě toho daleko k dr., s malou do školy apod. Ale z Prahy jsme odešli - připadali jsme si tam jak „křečci v kleci“
Já jsem z Prahy, vždy mi to tam přišlo dobrý, pak jsem se odstěhovala za Prahu kvůli manželovi, tady máme děti a vyhovuje mi to. Pracuji ale v Praze a po rodičáku se tam do práce vrátím. Možná tam budou muset i děti do školky, abychom to stihli objezdit, uvidíme. Bydlet už bych tam nechtěla, vadí mi taky lidi, hluk. Hory by nám s manželem asi vyhovovaly oběma, jsme oba introverti, nepotřebujeme noční život a tak, jezdíme na hory vlastně všechny dovolené. Ale mimo Prahu se neuživíme ani zdaleka tak dobře jako v Praze a ten životní standart by bylo fakt těžký opustit a to je náš důvod, proč do toho nepůjdem. Ale pokud jsi třeba státní zaměstnanec, tak ten plat bude všude podobný, u nás je to jinak. Okopávání zahrady bych se nebála
.
@leslie01 píše:
Rok bydlím v Praze-předtím jsem bydlela v Londýně i Mnichově, teď jsem zakotvila v Praze a nějak si prostě nemůžu zvyknout. Vždy jsem byla typ městské holky-kavárny, divadla, kultura, procházky atd. Původně jsem z maloměsta, ale tam mi tehdy přišla nuda, tak jsem šla do světa. No a teď se zdá, že jsem se toho světa přejedla. S manželem se bavíme, že bychom za rok, dva z Prahy odešli někam do hor-nejlépe do naší oblíbené vesnice, kde mám chatu. Není to úplná samota, vedla nás 2 sousedi, autobus minutu od chaty, do nejbližšího většího města 8 km, do mého rodného asi 27. Otázka je, jestli to zvládnu. Rodiče mě odrazují-že nejsem ten typ, že neumím ani kopat na zahrádce, že si neumí představit, jak se starám o dům a nedejbože zahradu. Částečně je fakt, že jsem prostě holka z bytu, ale proč bych se to nemohla naučit? Další věc je práce..nejraději bych pracovala z domova nebo někde v blízkosti, ale je mi jasné, že „pražský“ plat a standart bych už neměla a manžel také ne.
Co se týče Prahy, nenašla jsem se tady…neustálé davy mě šíleně vyčerpávají, došlo to tak daleko, že pokud nemusím, tak nevycházím z domu, protože bych se musela vyhýbat davůmV Londýně ani Mnichově jsem to nezažila, možná už stárnu…
zažil jste někdo podobné pocity? Ještě dodám, že jsem spíše introvert a vystačím si sama doma, nepotřebuji k sobě velkou společnost typu večírky, akce, koncerty, takže to by mi nechybělo. Je tady třeba někdo, kdo se rozhodoval podobně?
Hlavně je důležité, jak to vidíte vy dva s přítelem. Můj kamarád je z velkoměsta, z paneláku a teď spokojeně hospodaří na vesnici. ![]()
@AlphaOmega Nám jde taky o to, že k té vesnici a místu máme vztah, což by někde za Prahou nebylo. ![]()
Řekla bych, že se v sobě nevyznáš, asi máš těžké období a nebude to jen tou Prahou. Vyhovoval ti městský život - kavárny, divadla a teď píšeš, že nikam nechodíš. Z maloměsta jsi znuděná utekla a teď chceš z jediného českého velkoměsta utéct do hor? Dej tomu čas - ať se ti srovnají myšlenky, třeba ti jen nevyhovuje lokalita, kde bydlíte.
Tak tento trend často vídám u lidí po 30ce, 35ce. Ne že by člověk vyloženě stárl, ale tak nějak se zklidnuje, už nevyhledává tolik hluku, ruchu a společenského vyžití. Spíš touží po klidu, usazení se, mnohdy chtějí lidi vychovávat svoje děti mimo velkoměsto.
Je možné, že se Tvé tělo prostě naladilo na tuhle vlnu. Nebran se jí, ale zvaž, abyste se v místě nového bydliště dobře uživili a aby zde byla v dosahu škola, školka, lékařské péče, základní obchody…
@Capelucita V Praze jsme se stěhovali už 3× a vždy to bylo podobné. Já jsem z maloměsta utekla hned po maturitě a měla velký oči, dnes to vidím zpětně, že jsem byla pohlcená tím, co u nás nebylo-ty kavárny, možnost nakupování do noci, restaurace atd. Ale už jsem se toho přejedla, čím jsem starší, tím více se mi mění priority.
@pe-terka píše:
Tak tento trend často vídám u lidí po 30ce, 35ce. Ne že by člověk vyloženě stárl, ale tak nějak se zklidnuje, už nevyhledává tolik hluku, ruchu a společenského vyžití. Spíš touží po klidu, usazení se, mnohdy chtějí lidi vychovávat svoje děti mimo velkoměsto.
Je možné, že se Tvé tělo prostě naladilo na tuhle vlnu. Nebran se jí, ale zvaž, abyste se v místě nového bydliště dobře uživili a aby zde byla v dosahu škola, školka, lékařské péče, základní obchody…
Ideální jsou střední Čechy s dobrou dostupností Prahy.
Miluju starou Prahu. Žít bych tam nemohla. Pocházím ze 40tis města, v době studia na VŠ mi to přišlo jako díra, šílená nuda, nic. V krajském městě jsem se cítila dobře. Tvrdila jsem, že zpět mě nikdo nedostane.
Teď žiju ve 3tisícovém městečku, kde mám práci, kupujeme tu dům našich snů. Mám k tomuhle městečku velmi silnou vazbu a jsem šťastná, že tu jsem. Taky nejsem úplně typ na zahradu, ale jak se to blíží, tak se na to víc a víc těším.
Takže těžko radit. Někdo se v tom najde, někdo ne. I tady byly diskuze město versus vesnice a názory se samozřejmě lišily.
Držim palce, at se rozhodnete správně.
@janeshort píše:
Ideální jsou střední Čechy s dobrou dostupností Prahy.
Jojo, nebo okolí Brna či jiného velkého města.
Tak já jsem šla z Ústí do Prahy, neboť Ústí mi přišlo jako hrozná díra, v Praze jsem vydržela 3 roky a odešli jsme do Brd do rodinného baráku. A všichni mi říkali to, co tobě… a jak mě teď baví vypnout hlavu u plení záhonu
a je mi 26, takže se přechodu neblížím
ale prostě jsem se nějak vyřádila a už chci mít klid
Ale zároveň jsem za chvilku ve Zličíně, takže když mě chytne nakupovací, tak jsem v nákupáku hned, ale zase se hrozně ráda vracím zpět domů do ticha.
Já potřebuju ve svém okolí nějaký ten obchod a ten už je v dnešní době opravdu kdekoli. Školka, škola, zaměstnání. Nic víc není třeba. Že bych nutně potřebovala velký město za humny, to fakt ne. Krajský město máme 60km a nijak netrpíme.
Ale mám dojem, že Pražáci mají dojem, že za Prahou končí svět a že kdo se nedostane do hodiny do Prahy je prostě chudák. Nepíšu to ve zlém, ale mám z toho takový dojem už z několika diskuzí.
Příbuzná sháněla dům v Praze, když mi posílala odkazy na ty hrůzy za takový peníze, nestačila jsem si divit. Tady za zlomek ceny koupíme lepší dům a život tu vedeme naprosto normální. Žádné omezení nepociťuju, spíš jen výhody.
Já jsem z Vinohrad a teď spokojeně žijem v buranově ve Virgini. Město snesu, dokonce mám dojem, že velkoměsto jako DC nebo New York mne psychicky nabíjí, ale žít už bych tam nechtěl.