Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Zdravím
… Trochu se bojím svěřit a zeptat, ale doufám že je tu někdo kdo to měl stejně a uklidní mě. Snažili jsme se o miminko, povedlo se nám celkem rychle. Byli jsme šťastný a natěšený až přijde a teď jsem ve druhém měsíci a cítím se strašně. Přijde mi že se vůbec na nic netěším, všeho se akorát bojím, říkám si jestli to nebyla chyba… Zkrátka psychika se mi úplně změnila a bojím se že se to nezmění ani až to miminko uvidím. Měla jste to taky některá na začátku těhotenství? Změní se to? Opravdu se snažím se do toho vžít a být šťastná ale asi mi to moc nejde…
Tak mě když vyšel pozitivní test, tak jsem si taky říkala, jestli to byl dobrý nápad, jestli není brzo a tak.. ale pak jak jsem to už měla potvrzeny od doktorky tak už si takový pocity nevybavují. Přítel se taky těšil..
Ale mě ty pocity pomohla rozpustit nevolnost, takže jsem pak jen přemýšlela jak přežít. 😂 😂 😂
Nejsi sama
jsem ted v 15.tt a mam od zacatku stejne pocity, najednou me to vubec nebere ale podle me je to normalni protoze nam neni dobre a ikdyz je tak hormony delaji svoje, urcite se to zlomi neboj ![]()
Mám to úplně stejně. Mám za sebou první prohlídku u gynekologa, kdy potvrdil těhotenství, ale v gestacnim vacku ještě není embryo. Takze do toho neustále strachy, jestli nepotratim, jestli to vše dobre dopadne, jestli nebyla chyba si dítě v teto době pořizovat, jestli těmi svými strachy neodradim manžela atp.
Proste věci, které jsem si nikdy s tehotenstvim nespojovala. Sama pochybnost, přemýšlení, obavy, sebe pozorovani.. nikdy mě nenapadlo, ze to budu takto prožívat a upřímně je to šíleně otrávne.. ![]()
@Holka Lolka přesně no, já taky měla za to jak to bude nejhezčí období a třeba mi hrozně vadí když se mě někdo ptá jak mi je a jak se těším, nechci se o tom ani bavit jako bych se na to snažila nemyslet 😏 snad jsou to jen ty hormony no…
Neboj, podobné stavy jsou na začátku těhotenství celkem běžné, jen se o nich moc nemluví. Hlavně u prvního těhotenství vůbec nevíš, do čeho jdeš, takže strach je úplně přirozený, jen ho ještě umocňuje vliv hormonů. Taky jsem to zažila - první trimestr byl dost hrozný, od druhého to bylo o dost lepší. Na psychiku pak byl záhul ještě šestinedělí, ale po něm se to taky srovnalo. Troufnu si říct, že na náš vztah s dcerou nic z toho nemělo vliv.
@AnetVV píše:
@Holka Lolka přesně no, já taky měla za to jak to bude nejhezčí období a třeba mi hrozně vadí když se mě někdo ptá jak mi je a jak se těším, nechci se o tom ani bavit jako bych se na to snažila nemyslet 😏 snad jsou to jen ty hormony no…
Hele na rovinu těhotenství fakt není nejhezčí období, vadit to bude ještě spousta věcí a hodně budeš pochybovat, ale to k tomu patří.
Mám teď 15tt a teda… konečně mi je trochu dobre a začínám si to trochu užívat. Dost mi pomohl ultrazvuk, kde už byly vidět ručičky a nozicky a ty si uvědomil, ze vše jsi vyrobila ty
. Fakt zázrak prirody. Každopádně i tak mám chvíle, kdy to buď nevnimam, mám strach nebo se nedokážu na dítě psychicky “napojit”. Je to normální a to se o dítě snažíme přes 2 roky.
Je to „jiný stav“. Své pocity k dítěti zkoumej až tak po šestinedělí, vážně. Nečekej návaly lásky po porodu.
Po potvrzení těhotenství jsem brečela u účetní v kanclíku, kam jsem jí nesla neschopenku - mě tam utěšovala, viděla jsem ji podruhé v životě ![]()
Ale nakonec to bude dobré… Budeš koukat, jak spinká a najednou - mateřská láska, to bude ono.
(A nejkrásnější období těhotenství fakt nebude - je ti blbě, furt něco bolí, tlačí, táhne, plus ty psychické stavy, dost peklíčko
)