Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Další dítě X bydlení
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.7.10 14:17
Bydlíme v nájemním bytě, který patři obci, tak tu není tak vysoký nájem. Té hypotéky se bojíme, mně už je 32 a přítel je o 11 let starší. Práci má na dobu určitou, ale prý prodlužují po roce na neurčito. I tak, pokud budu na mateřské, tak budeme muset min. další čtyři roky čekat, to už přítelovi bude 47 let. To nám nikdo hypotéku na dlouhou dobu a nižší splátky nedá 
…a jsme v začarovaném kruhu. Moc děkuju za podporu,jsem ráda, že dokážete pochopit, že uvažuju o dítku do tak malého bytu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.10 14:19
A o větší obecní byt se pak případně s dalším dítětem nedá požádat? Nevím jak to chodí, jen píšu co mě napadá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.10 14:33
Máme požádáno, ale bydlí tu lidé, ktří jsou na tom podobně jako my. Mají ovšem hodně dalších žádostí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
teresa20
12.7.10 14:36
Taky bych se raději podívala po větším bytě, když chcete ještě jedno dítko. Ono dvě malé děti v 1+1 by ještě šlo, jenže co až vyrostou, budou chtít určitě své soukromí…
My bydlíme v jedné místnosti, kuchyni a koupelnu máme společnou s rodiči. Je to provizorium, než si zprovozníme vlastní bydlení. Další dítko jsme chtěli brzy po malém, ale musíme počkat až do vlastního. Do našeho pokoje by se ještě jedna postýlka vlezla, to ano, ale malý má křehké spaní, mimčo by ho budilo. A už teď jsme zavalení jeho hračkami, nemáme to kam dávat. 
- Citovat
- Upravit
12.7.10 14:43
Já jsem dětství prožila v pididomečku, v jedné místnosti jsem spala já, můj bratr, rodiče a ještě babička 
Byla jsem v první třídě, když jsme se stěhovali, to jsem pak měla svůj samostatný pokoj. Ale vůbec mi nepřišlo, že se nějak tísníme, rodiče to asi vnímali jinak, ale my děti jsme stejně furt lítaly po venku. Myslím že s malými dětmi není problém, horší až jim bude třeba 15 a víc a budou si chtít přivést partnera a třeba ho nechat přespat. Ale za sebe bych do dalšího dítěte šla, nejsem náročná na prostor, takže bych dětem nechala jeden pokojík a sama spala v „obýváku“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.10 14:50
BohunkaP píše:suvik píše:Jojo, taky mám jednu takovou kamarádku… děti má sice jen dvě, ale k tomu ještě dědečka a 4 kočky… a jsou spokojení.
Jinak znám rodinu, kde mají 3 děti a žijí v bytě 1+1 a když jsem u nich byla, vůbec mi to nepřišlo jako problém.
Ale já bych nebyla… nepotřebuju k životu luxus (taky panelákový 3+1 žádný není, co si budem povídat), ale určité zázemí ano. Znám se, vím, že bych to špatně snášela a přenášela svou nervozitu na rodinu.
Já jsem taky nervák a tohle by mě stresovalo. Tak nějak potřebuji svoje soukromí a aspoň občas chvilku klid. Jak to nemám, jsem nervní matka. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.10 14:53
Já jsem racionální typ, takže u mně to šlo úplně všechno naopak, a děti jsem si pořídila „na stará kolena“ poté, co mám vyřešené účty, rodinný dům, „zážitky“, atd.
ALE: Vyrůstala jsem s dvěma bratry a rodiči v pošumavském městě v panelákovém bytě 2+1. Díky tomu, že táta, jakmile dorazil domů, nás všechny vzal a parkticky do tmy jsme někde lezli, lítali, chodili, atd. Později jsme zdědili chalupu na vsi, kde jsme trávili všechno colno, a kterou táta přestavěl na normální bydlení a my se tam posléze přestěhovali. Jenže to já prakticky odcházela na intr. Takže my v tom paneláckém bytě jakoby ani nebyli. Ale můžu ti říct, možná tahle zkušenost, bydlet všich pět jako sardinky u mně vyvolal právě tu potřebu mít nejdřív spoustu, spoustu vlastního prostoru, a pak teprve děti …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.10 14:54
Kaczenka píše:
Bydlíme v nájemním bytě, který patři obci, tak tu není tak vysoký nájem. Té hypotéky se bojíme, mně už je 32 a přítel je o 11 let starší. Práci má na dobu určitou, ale prý prodlužují po roce na neurčito. I tak, pokud budu na mateřské, tak budeme muset min. další čtyři roky čekat, to už přítelovi bude 47 let. To nám nikdo hypotéku na dlouhou dobu a nižší splátky nedá
S vlastním bydlením neházej flintu do žita. Jsou banky, které posuzují délku hypotéky podle věku mladšího z žadatelů (tedy tebe). Klidně byste mohli i za 4 roky mít hypotéku na 30 let (nejpozději musí být spaceno max. v 70 letech).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.10 15:01
Mám zkušenost s bydlením v takhle velkém bytě. Ve dvou je to pohodička, s prckem jsme tam vydrželi do jeho jednoho roku a dál už bych to asi nedala ani s tím jedním děckem (no kdyby bylo nejhůř, tak asi dala) ale druhé bych si nepořizovala. Doporučuji nejdřív vyřešit bytovou situaci a pak poslouchat mateřské pudy
Zas něco jinýho je byt a něco jinýho domeček, jak píše karkuš - tam můžou být roztahané děti i na zahrádce, ale vy máte ten byt, tak bych radši s druhým počkala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.10 15:08
Kaczenka píše:
Ahoj holky, založila jsem toto téma, protože by mě zajímal názor vás ostatních. Bydlíme s přítelem a naším dvouletým synkem v nájemním bytě 2+kk (spíš 1+1) o rozloze 36m2 a jsme rádi i za něj. Mám vysokoškolské vzdělání a práci na dobu neurčitou (teď jsem na rodičáku). Přítel je středoškolák a po dlouhé nemoci přišel o práci. Naštěstí po třech měsících nastoupil do nového zaměstnání. Opravdu si nemůžeme dovolit pořídit vlastní bydlení a ani rodiče nám pomoci nemohou. Já však moc toužím po druhém dítěti (ne hned, třeba za dva tři roky), ale problém je v tom našem bydlení. Poslechly by jste mateřský pud nebo by jste spíše uvažovaly racionálně a zůstaly u jednoho dítěte. Kdybych šla na matěřskou, tak je naše bytová situace neřešitelná. Díky za vaše názory a připomínky..
Tak já bych to spíš viděla na druhé dítě hned, mateřskou překlepete a až se vrátíš do práce, pořešíte bydlení. Když budete čekat, budete bydlení řešit stejně a pak už možná do druhého dítěte nepůjdete protože se budete bát, že na to nebude.
Takže za mě druhé dítě hned 
L.
PS: navíc děti blízko u sebe spíš dědí věci, spíš mají obdobné zájmy a spíš ušetříte než dvě děti hodně věkově od sebe. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.7.10 15:20
máme 2 malé děti v 2+kk. Jde to a v pohodě. Přes den jsem s dětma sama, manžel se vrací až večer, to jsme pak rádi spolu všichni dohromady. O víkendech se snažíme být venku, jezdíme na chatu k babičce a dědečkovi. Ale i doma to celkem v pohodě zvládáme. Jde i o to, jak ten byt vypadá, kolik je v něm volného prostoru na hraní pro děti, jak je rozestavěný nábytek, jak je byt řešený. Když má někdo manželskou postel a noční stolky, pak holt to místo chybí někde jinde… My jsme zrušili počítačový stolek (máme na kuchyňském stole noťas), nemáme konferenční stolek (stejně jsme se pořád báli, že nám děti vylejou kafe), máme spací patro. V obýváku máme plac cca 2×3 m kde nic není, tedy jsou tu pořád děti a hračky. Myslím, že tolik místa děti doma leckde ve větších bytech ani nemaj. Stavíme tu veliký vláčkodráhy nebo si kopem balonem, necítím se v tomto omezená prostorem.
Neříkám, že jsem super nadšená a že bych z fleku nešla do většího. Jasně že šla. Ale v malém bytě jsem si 2 děti klidně pořídila a podle mě se tu s nima dá vydržet než začnou chodit do školy.
nevýhoda je menší až malé soukromí, spojená kuchyń s obývákem a ložnicí v jeden pokoj, málo uložných prostor… Rozhodně si ale nemyslím, že by děti v našem malém bytě trpěly.
inko, neb nikdo nemusí vědět, jak žijem
- Citovat
- Upravit
12.7.10 15:25
Ahojky… tak my bydlime presne v tom samem mame 2+kk, puvodni 1+kk bylo mozne predelat na dve mistnosti… i kdyz tedy prevazne jsem doma jen ja sama s holkama (manzel je kamionak, takze je vzdy 4-6 tydnu pryc a tyden doma), ale i kdyz je manzel doma, tak se v pohode vlezem… za me bych to nevidela jako problem. S vice detma ale urco neeee 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.10 15:30
Kaczenko,Lesina to napsala přesně tak,jak jsem to chtěla napsat.Zvolila bych variantu třetí-dítko nyní,potom bydlení.
Vím o čem mluvím,prošli jsme si tím samým-byt 2+1,rozměrově jako 1+1,celá plocha včetně chodby a koupelny 34 metrů.Neříkám,že je to naprosto jednoduché,ale nikdo z nás neměl pocit,že je to hrozné,že se to nedá vydržet.A moc rádi na tu dobu vzpomínáme.Spali jsme v obýváku,děti měly malinkatý dětský pokojíček.
Stěhovali jsme se do baráčku,který jsme koupili když bylo dětem 6 a 4 roky.
Postupně jsme ho předělali,máme to tu pěkný,ale rádi vzpomínáme na koupelnu,kam jsme se dva nevešli,na kuchyň,kde 4 lidi bylo moc…
Hlavně pokud se rozohdnete pro druhé dítko nyní,tak je to lepší v malém bytě na organizaci,většinou obě chodí večer stejně spát,spolu si hrajou,spolu jedí.
A je lepší nyní mimčo,potom se vrátit do práce a vědět,že je šance něco ušetřit,zbytek si půjčit.
Držím palce,aby ses rozhodla tak,aby si toho nikdy nemusela litovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.10 16:00
Já myslím že 2kk ještě není tak hrozné a mrnavé.
Také jsme dceru měli ve stejném bytě až do 4 let a nepřišla jsem si stísněně..
Já myslím, že nejvíc ten stísněný prostor řeší a vnímají rodiče, tedy jde o to, jak to vidíš ty a manžel, né zda se to nebude zajídat více dětem. Pokud nejsi nerváček či nepotřebuješ nadmíru soukromí, tak v tom nevidím problém.
Vyrůstala jsem v pidi 2+1 se sestrou, naši spali v obýváku a až dnes vím, že nejvíc to odnesli sice oni, ale dalo se to zvládnout.
A jak píše Lesi, je docela dobré vzít to jedním vrzem druhé dítko a pak zapracovat na penězích a hypotéce až půjdeš do práce.
Tedy shrnuto podtrženo, za mě - v bytě problém nevidím, já bych do toho asi šla.( hlavně i kvůli věku)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
