Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Nejhur bylo kolem terminu porodu, pak Vanoce. Ale prezili jsme, sli dal a nakonec i zvitezili. ![]()
Pavli to máme stejné. No já mám problém že k doktorce chodím do Olomouce ale na operaci jsem byla v Boskovicích a přesnou adresu jsem nevěděla..
tak nevím, zda jí to pošlou.. ale že si mám zavolat nebo tak vůbec nic neříkali.. jen že v příp. komplik. tam mám dojet a jinak k obv. gyn za 14dní.
Tak nevím, zda se to vůbec dozvíme. ![]()
Člověk si to musí oddžít, obrečet, vyvztekat - a pak se nad to prostě povznést. My jsme v tomhle obdobné psychu už pět let (léčba neplodnosti, riziková těhotenství, potrat) a já jsem si prostě řekla, že nehodlám strávit nejlepší roky svýho života tím, že budu sedět doma na zadku a brečet, kor když mi to beztak nepomůže.
Wobludko jj kdyby aspon do toho člověk spadl bez problémů.. ale když se někdo o mimi snaží třeba dva roky a pak toto tak to musí být šílený.
Pořád si říkám, kde ta chyba u nás byla.. ještě na genetice mi říkali, že je 1 : 200 000cům, že mimi bude postižené a za týden po genetice se to zhruba stalo.. Nechápu, že třeba pokud bylo něco špatně, že to gen. neodhalila a že mimi neumřelo už hned v začátku… je mi to fakt divný. Má doktorka byla fakt v šoku… a v nemocnici na mě všechen personál na odd. hleděl, jako bych byla nějaký zvláští případ.. bylo to hrozný. Dali mě na pokoj s dvěma těhulama co šli na potrat sami od sebe a k tomu na odd..ty těhule a taky jim tam monitorovali ozvy..všechno bylo slyšet na tom mém pokoji.. a vedle je tam dětský pro menší dětičky.. takže kolikrát jsem ani nešla jíst, abych to nemusela vidět a slyšet. ![]()
@Pavca3388 Bohužel no,,, s tím nic nenaděláme. Já jsem v těhotenství problémy měla, ale s MA nijak nesouvisely, protože jsem,,případ", chodím do rizikovky a měla jsem tu nejlepší možnou péči. Stalo se, nešlo tomu zabránit a můžeme jen doufat, že se to nebude opakovat. Pokud další příležitost vůbec budeme mít. Je to poměrně výjimečné, můj dr. o tom občas slýchal od kolegů, ale jeho pacientce se to ještě nestalo - byla jsem první ![]()
Snad se nám všem brzy zadaří zdravé miminko bez jakýchkoliv komplikací!
Já aspon ty dvě mám..třetí jsme neplánovali ale ted jej moc chceme.. snad pak bude líp..co se týče psychiky.
@MaDoRaBe toho termínu porodu se opravdu bojím nejvíc. Myslím, že ten den se budu muset jít někam zahrabat. A musím říct, že okolo mě se teď všem rodí děti, nebo oznamují těhu a mě to vnitřně totálně ubíjí ![]()
@Pavca3388 tak zkus zavolat třeba své doktorce a ona ti určitě poradí. No ono se prý stejně většinou na nic nepřijde. Já si přála aby se na něco přišlo, abych věděla proč se to stalo, ale bohužel nic ![]()
@wobludka vím jak to myslíš, my se o miminko snažili 2 roky a dopadlo to takhle
Nějak ale mám pocit, že bych si potřebovala tu ztrátu něčím vynahradit.
@Pavca3388 No, mne u dcery hrozil opet potrat v 8tt a jelikoz byla gynda v rekonstrukci, lezela jsem na sestinedeli porodnice.
@PavlaPir Urcite to zvladnes, uz pro tu nadeji, mimco prijde!
Ono v té nemocnici to nikdy není s okolím ideální - i vyloženě na rizikovce leží holky, co bojujou o život svůj i svých dětí, rodí mrtvé děti apod. a mezi ně pak nakráčí nějaká nádhera, co má ve třetím trimestru trochu zvýšenou děložní činnost a vykřikuje tam, jak se děsně nudí. Holt není tam člověk na dovolené, tak musí něco trochu překousnout, to se nedá nic dělat.
Wobludko přesně ten případ jsem tam měla..těhule a vykřikovala tam, že by nejraději šla domů..a nechce tam být, že se nudí… jsem jí řekla, at je ráda, že si jí tam hlídají.. a šla jsem pryč.. ![]()
@Pavca3388 píše:
Wobludko jj kdyby aspon do toho člověk spadl bez problémů.. ale když se někdo o mimi snaží třeba dva roky a pak toto tak to musí být šílený.Pořád si říkám, kde ta chyba u nás byla.. ještě na genetice mi říkali, že je 1 : 200 000cům, že mimi bude postižené a za týden po genetice se to zhruba stalo.. Nechápu, že třeba pokud bylo něco špatně, že to gen. neodhalila a že mimi neumřelo už hned v začátku… je mi to fakt divný. Má doktorka byla fakt v šoku… a v nemocnici na mě všechen personál na odd. hleděl, jako bych byla nějaký zvláští případ.. bylo to hrozný. Dali mě na pokoj s dvěma těhulama co šli na potrat sami od sebe a k tomu na odd..ty těhule a taky jim tam monitorovali ozvy..všechno bylo slyšet na tom mém pokoji.. a vedle je tam dětský pro menší dětičky.. takže kolikrát jsem ani nešla jíst, abych to nemusela vidět a slyšet.
Taky mám bohužel za sebou zkušenost s revizí - v 10.týdnu. Měla jsem v té době jednoho 15letého syna (jeho otec zemřel, když byl syn v první třídě) a s novým přítelem jsme se rozhodli mít mimčo - jeho první. Pracovala jsem tehdy v nemocnici na gynekologickém operačním sále, denně jsem chodila kolem chodby, kdy čekali maminky na UZ, viděla šťastné maminky s fotkou z UZ procházet chodbou…bylo to pro mě strašné. Skoro denně jsem brečela. A k tomu jsme tak ob den dělali na sále potrat z rozhodnutí matky - prostě zdravé miminko, jen z nějakého důvodu nechtěné. To bylo pro mě snad ještě horší. Říkala jsem si, jak je to nespravedlivé, někdo má zdravé mimčo a jen tak se ho zbaví, a já bych po něm tolik toužila… Podotýkám, že 90% těch žen nebyly nějaké sociální případy, které by si nemohly třeba dítě dovolit. To bych ještě pochopit dokázala. Skoro po roce se zadařilo i nám - tomu rošťákovi už jsou 4 roky a s bráškou (kterému bylo teď 19) mají nádherný vztah.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.