Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
A proc dostal na zadek, protoze se boji, ze uz ho nemate radi?
Mám doma skoro totéž, jen rozdíl mezi dětmi 2 r a 3m. Regrese je potvora… ale běžná
Naštěstí k plínkám se nevrátila. Ale dudlík, oblíkání, krmení… radila jsme se s psycholožkou a tady není žádná snaha špatná… já osobně to řeším tak, že někdy přijmu chování dcerky a jo.. jsi moje malá holčička, moje mimi, pochovám jako mimi…tak můžeš dudlík…
A jindy teď jsi moje šikovná holka a zvládneš si to oblíknout. ty to umíš…
Doma mi neusne bez 3-4 dudlíků v puse a rukou… občas ji ještě opravdu musím oblíknout a přitom, když je sama u našich tak si umí zapnout knoflíky!!! V necelých 3 letech…
A výsledek? PO cca 5 měs už se zas začala oblíkat sama, někdy se i nají. prostě je vidět, že se vrací tam, kde byla před narozením malého…
na zadek je dle mě naprosto k ničemu… v jeho věku určitě…
Proč jsi byla donucena dát mu plínu? Začal se počurávat? Anebo jen tak, že jako chce být miminko? A proč jako dostal na zadeček, za to že chce být malý
? Ale on maličký je! A tak si myslím, že si zaslouží taky péči a lásku od maminky. Které se mu určitě dostává méně než, když ještě sestřičku neměl. U nás pomohlo snažit se věnovat staršímu dostatečnou péči a lásku, a taky jsme si hráli na miminko (jako jen tak jsme se ráno v posteli pomazlili), dudlík bych asi klidně dala(jako při té hře), ale plínku teda ne!!! ![]()
Musis se v prvni rade venovat synovi, kojis, cti mu u toho, koj u nej, prebalujes, pozadej ho o pomoc, mimco spi, bud s malym. Udelejte si neco, co bude jenom vase, nejaky ritual, u nas tohle fungovalo, kdyz jsme byli mali, s brachou jsme se oba citili jako ty jednicky, sice jsme vedeli, ze i s tim druhym maji nasi neco sveho, ale i tak.. Opakuj ho, jak moc je pro tebe dulezity velky bracha, ze ma jeho sestricka stesti, ze ho ma. At se citi jako hvezda ![]()
Plínku jsem nedovolila ani za cenu párkrát počůraných tepláků nebo postele. A ona si to naštěstí nevynucovala… a to tu na ni plínky mám…
Syn mladší ségře dudlíka chodí krást, včera jí kousnul do ruky, po jejím narození se začal bát mravence bez obličeje, kterýho měl večer v pokojíčku, budil se i v noci, vrátil se do ložnice do cestovní postýlky a je spokojenej… na miminko si občas taky hraje, chce mlíko, chce krmit, chce se chovat, ale když příjde řeč na sladký a tak podobně, to je velkej až až… i venku je velkej důležitej kluk a ségra jen malý mimino… všechno komentuju a pořád ho před ségrou vychvaluju, říkám jí, jak ona je mimino a bráška už umí a může spoustu věcí atp… myslím, že už žárlí míň a ségru miluje ![]()
V zásadě NIKDY nebít. I když zlobí. Pouze domluvit, jinak se žárlivost prohloubí. Na to pozor. Moje rada: společné aktivity při obstarávání miminka. Jeho do toho zapojit. Můj bratr mě taky nesnášel, ale prý pomohlo, když mamka z něj najednou udělala „pána velkého“, co se musí starat o malou, bezbrannou sestřičku a že teď je on hrozně důležitý, nenahraditelný.. no pomohlo to, brácha mě střežil, miloval, než se dozvěděl, že jsme nevlastní, od té doby se náš vztah anuloval a jsme jak cizí..
Na zadek dostal jen trochu
plínu jsem mu dala záměrně on si ty bobky
vždy rozmatlal a měl upatlané ruce
než abych čistila vše od hoven toho raděj přebalím
už kolikrát jsem šlápla do mokra když se vyčůral
@Anonymní píše:
Na zadek dostal jen trochu
plínu jsem mu dala záměrně on si ty bobky
vždy rozmatlal a měl upatlané ruce
než abych čistila vše od hoven toho raděj přebalím
už kolikrát jsem šlápla do mokra když se vyčůral
Tak z něj udělej pána důležitého, že je teď plný zodpovědností, je to prostě dospělý chlap. Nakecat mu to do hlavinky, že teď na něm pomalu „závisí svět“
Na chlapy to tak funguje všeobecně. -udělejme jim pocit jak jsou potřebnými a nepostradatelnými a máme vyhráno.. paradox je, že to funguje jak na chlapečky, tak i na staré chlapy
![]()
No já nevím, ale můj starší na takové snahy odpoví, že on nechce být velký
Samozřejmě taky ho chválím jak je šikovný, jak mi pomáhá a jak jsem za to ráda, ale že by to mělo nějaký dopad na jeho touhu být opečováván, to se mi nezdá. Naopak mi přijde, že tím jakoby začal mít trochu pocit, že může ségru umravňovat ![]()
Společné aktivity u obstarávání miminka u nás jaksi nezabraly. To si myslím, že platí tak u holčiček, které mají pečovatelské sklony - jeho to nikdy extra nezajímalo. Jako většinou mi vyhoví a věc mi podá, protože jsem ho o to požádala, ale že by to mělo nějaké pozitivní dopady na jejich vztah, to pochybuju. Klidně mi řekne „ale já teď nemám čas, já musím spravovat auto“ ![]()
Jinak na pleny u nás naštěstí nedošlo, dudlíky taky krade (to teda nerada vidím, za to dostává vynadané - kvůli ožužlávání, nejsem zastáncem olizování dudlíků, lžiček atd.) a jinak se snažím mu to dopřát taky - chce vzít do nosítka - tak když se to zrovna hodí a není v něm ségra, tak ho vezmu (stačí mu chvilka, nabaží se, má ten pocit a pak se nechá vyndat), chce přebalit, tak ho „jakože“ přebalím (plenky už dávno nemá), chce krmit, tak mu pár lžic nakrmím, chce pomoct s oblékáním, tak mu jdu jakože pomoct a jen mírně koriguju…
Mě třeba spíš trápí, že mu neumím vysvětlit, že k ní nemůže přijít, chytit ji za hlavu a zvednout. Nebo obecně, aby ji nenosil, i když to už pomalu přestává vadit. Nebo když přijde a oznámí mi, že ségru kousnul, protože je pes. A když mu začnu vysvětlovat, že se do nikoho nekouše, tak na mě upře tázavý pohled a řekne - ale já jsem pes… Haf!
![]()
My naštěstí neměli problém s návratem k plenám, ale u nás byl problém s dudlíkem. Prostě jsem ji nechala si hrát taky na miminko a dovolila doma dudlík (četla jsem v „chytré knížce“ že se má nechat staršího sourozence zahrát na miminko
) a přerostlo nám to přes hlavu, cucala pak dudlík celou noc a nemohla bez něj usnout. Jednoho večera mi už prostě hráblo a naštvala jsem se a fakt hnusně jsem ji ty dudlíky rozstříhala a ono to zafungovalo…mladšímu jsem dávala dudlík minimálně, aby to neměla pořád před očima. Pár měsíců to bylo v pohodě a pak si mladší začal cucat palec a ona to odkoukala a do teď si cucá doma palec (v školce se stydí si cucat palec, tam to nedělá) a teď nevím co s tím palcem…žárlí ale mnohem míň, už ho přijala, hrají si spolu.
U nás se osvědčilo okolo miminka co nejmín běhat, věnovat se jemu. To mi asi nejvíc usnadnil šátek, mimino do šátku a dělali jsme to co dřív - jít blbnout ven,, hraní doma, návštěva… mimina si kolikrát ani nevšimnul, že je s námi.
Dudlík v době narození stejnak měl, takže tam problém neměl. Mimino i on ho měli jen na spaní. Čurání - bezplenkovala jsem. Takže regrese syna spoačívala v tom, že chtěl čurat do čurací misky miminka, což se dalo zvládnout.
Ale jinak teď vidím, že s tříleťákem to je asi těžší, než tenkrát necelý dvoule´ták. Tříleťák si te´d konkurenci uvědomuje mnohem zřetelněji, hlavně přesně ví, kdo je původce, jde si tvrdě a velmi důsledně za svým a nenechá se utáhnout na vařené nudli. ![]()
Radu pro tebe nemám, ale jestli tě to uklidní, tak já budu mít zároveň tři plínkový děti (syn má 15m. a v lednu se narodí dvojčata) sice mi z toho asi hrábne, ale zase nebudu tuhle regresi k plínkám řešit. Tak ti nevím, kdo jsme na tom hůř
Každopádně hodně štěstí ![]()
@novo123 píše:
Radu pro tebe nemám, ale jestli tě to uklidní, tak já budu mít zároveň tři plínkový děti (syn má 15m. a v lednu se narodí dvojčata) sice mi z toho asi hrábne, ale zase nebudu tuhle regresi k plínkám řešit. Tak ti nevím, kdo jsme na tom hůřKaždopádně hodně štěstí
já měla částečně plínovné 2 děti, třetí by mi už asi nezabilo. Ono jde ale spíš o tu psychickou stránku - vracet se u tříleťáka k plínkám je přecijen něco jiného, než u 15m, u kterého se s tím tak nějak obvykle počítá. ![]()
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Ahoj holky mám dotaz můj 3 syn začal žárlit na mladšího sourozence
Máme doma 14 dení miminko Dceru.
Syn nezlobí ale chce být opečováván jako jeho malá sestřička.
Nevím si rady co mám dělat ted mám doma dvě mimina.
Byla jsem nucena mu dát plínu
nazadek dostal ale nepomohlo to vysvětlovala jsem mu vše a nic
mám druhého kojence dává si do pusinky dudlík