Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Chtěla bych Vás poprosit o radu. Mám syna (3 roky), který je dosti žárlivý na svou mladší sestřičku ( 1 rok). Myslím si, že je žárlivý, protože si jeho chování jinak neumím vysvětlit. Když si dcerka hraje je s hračkou, tak syn příjde a sebere ji, že tu hračku právě potřebuje. Dcerku tahá, postrkuje, štípe, třeba autem do ní jezdí, líbí se mu, když křičí a brečí. Nechce ji u sebe, když ji mám na rukou, tak chce taky. Když jdu po schodech a nesu ji, tak musím vzít i jeho, říká, že neumí chodit. Už si opravdu nevím rady, myslela jsem si, že to přejde, ale trvá to od narození dcerky. Synovi se snažím věnovat jak to jde, hrajeme si spolu, chodíme ven, čteme knížky atd. Ale když je malá při nás, tak je agresivní a ubližuje ji. Nemáte nějaké rady, jak postupovat, aby aspoň pochopil, že je to jeho sestřička a je třeba ji příjmout? Chápu, že jsou to sourozenci, taky mám bráchu, ale tak agresivní to mezi náma nikdy nebylo. Jde mi hlavně o to, jak mu vysvětlit, že se má chovat k sestře hezky a neubližovat ji. Vím, že sourozenecký boj bude pořád, ale u nás to je pořád jenom křik… Děkuji za rady.
Já bych se sebrala a odešla s dovětkem:že až si uvědomí, že ubližuje sestřičce, tak teprve se mu budeš věnovat.
Tříletý dobře chápe, tohle mi příjde přez čáru ![]()
Já teda mám druhé dítě teprve ve fázi před vyloděním ale myslím si že syn reaguje typicky a musí z toho prostě vyrůst. Ona dcera taky začne prosazovat svoje zájmy, ted pro něj není vlastně sok ale tím jak porostou se to podle mě srovná. Určitě bych zachovala vlídnost a zbytečně nedělala vlny, spíš usměrňovala a vysvětlovala. V klidu.
btw. mám mladšího bratra a štípala jsem ho do tváří když spal, protože mi přišel strašně nudný a já se o něj chtěla starat (věk rozdíl 2 roky a 3 měsíce) a myslím že máme skvělý vztah ![]()
@Isia nevím, zda ti poradím. Já to mám obráceně, starší dceru, mladší syna. S těmi hračkami to u nás bylo (je) stejné. Když takto dcera přišla k synovi a vyrvala mu hračku, došla jsem a hračku jsem vrátila synovi. Dceři jsem řekla, že tu hračku měl první syn a jestli si s ní chce hrát, tak ho musí požádat. Toto jsem omýlala pořád dokola, i když jsem žádný výsledek neviděla. Až nyní skoro po roce jsou vidět malé výsledky. Stačí když řeknu, jak se říká, když něco chceš či potřebuješ? A dcera už ví a dokáže si říci. U syna to praktikuji stejně, když má hračku první dcera, musí ji syn požádat. Ale rozbroje, bouchání, pošťuchování máme stále.
Tohle jsme taky resili, nakonec jsem si uvedomila, ze prilis lpim na tom, aby starsi byla ta velka segra… Obcas ji ponosim, oblecu, nakrmim, rikame si, ze delame jenom takovou srandicku pro mimina. Je tezke ty deti merit stejnym metrem, když jsou jinak stare, ale je to potreba.
@LadyTommy píše:
Tohle jsme taky resili, nakonec jsem si uvedomila, ze prilis lpim na tom, aby starsi byla ta velka segra… Obcas ji ponosim, oblecu, nakrmim, rikame si, ze delame jenom takovou srandicku pro mimina. Je tezke ty deti merit stejnym metrem, když jsou jinak stare, ale je to potreba.
Souhlas. U nás stejné.
@elen-ka Synovi to taky vysvětluji, že malá měla hračku první, tak jí hračku musí vrátit nebo poprosit anebo dát něco jiného. Ale pak zase křičí syn, že on tu hračku chce… takže blázinec.
@LadyTommy Syna taky nosím, krmím, oblékám, někdy se chová opravdu jak mimino, to by mi tak nevadilo. Když se narodila dcerka tak samostatnost se u nás nějak vytratila. Takže já mám vlastně doma dvě malé děti kolem kterých lítám, oblékám, nosím… Jde mi hlavně o tu agresivitu, plácání atp.
Chápu, že syn žárlí, že malou nosím a starám se o ni, ale trvá to už rok a nějak nevídím, že by to šlo k lepšímu.
@Isia u nás to tak opravdu taky bylo, dcera dostávala záchvaty vzteku apod. Snažila jsem se vytrvat a když se vztekala, obejmula jsem ji. A až se uklidnila, snažila jsem se jí to vysvětlit znovu.
Jinak u nás to bylo nejhorší kolem roku a půl, pak se postupně syn naučil taky plácnout a začal oplácet. Dnes (mají 4 a 2 roky) tak je vidět to, že se mají rádi, ale taky se umí pěkně pošťuchovat. Syn je dceři už alespoň malým parťákem pro hraní, takže alespoň na doma ho jako parťáka akceptuje a je vidět, že si i sami krásně hrají.
Chápu, že to je na budku, ale u nás nepomohlo nic, krom vysvětlovaní, vysvětlování, vracení hraček, obejmutí, vysvětlování, že mám dceru (starší dítko) ráda v podstatě ať dělá co dělá, ale dané chování, za které dostala vynadáno se mi nelíbí. Plácnutí přes zadek u nás nemělo žádný efekt. Takže možná moje jediná rada je vydržet ![]()
Podle mě se s ním moc mažeš
Takhle ho akorát utvrzuješ v tom, že bude vždycky po jeho a že má navrch.
Já jsem teda nikdy nenechala starší dceru, aby brala mladší hračky. Prostě teď si s tím hraje jedna, druhá musí počkat. Naopak to funguje stejně, když se mladší natahuje po hračce, kterou má starší, má smůlu.
Když chovám mladší a starší chce taky, prostě musí počkat. Řeknu jí, že teď musím chovat mladší, protože ještě neumí chodit a jí pochovám potom.
Jinak souhlasím s tím, že se i ke staršímu dítěti můžeme občas chovat jako k miminu, aby se necítilo odstrčené, ale ne na úkor mladšího.
A tahat po schodech 2 děti je teda odvaha ![]()
Je mi tvé malé líto, nechat jí šikanovat starším bráchou, jen aby se náhodou necítil na druhém místě ![]()
@celipipka54 píše:
Podle mě se s ním moc mažešTakhle ho akorát utvrzuješ v tom, že bude vždycky po jeho a že má navrch.
Já jsem teda nikdy nenechala starší dceru, aby brala mladší hračky. Prostě teď si s tím hraje jedna, druhá musí počkat. Naopak to funguje stejně, když se mladší natahuje po hračce, kterou má starší, má smůlu.
Když chovám mladší a starší chce taky, prostě musí počkat. Řeknu jí, že teď musím chovat mladší, protože ještě neumí chodit a jí pochovám potom.
Jinak souhlasím s tím, že se i ke staršímu dítěti můžeme občas chovat jako k miminu, aby se necítilo odstrčené, ale ne na úkor mladšího.
A tahat po schodech 2 děti je teda odvaha
Je mi tvé malé líto, nechat jí šikanovat starším bráchou, jen aby se náhodou necítil na druhém místě
Co tohle je proboha za vetu?
Mam doma zachvilku 4leteho a rocni dceru. Je to u nas furt. Nepomaha na zadek, nepomaha domluva, proste nic. Resim to porad. Chce byt taky mimino, pozornost maji oba, hracky beru tomu kdo ji vzal a vracim zpet tomu kdo si s ni hral. Vysvetluju a vysvetluju a neni to u nas „ona je mala a muze kdyzto ty si velky tak uz nemuzes“ proste mam dve mimina z nichz jedno je na baby box
@Ondrášovka.N píše:
Co tohle je proboha za vetu?
Jak to mají doma samo nevím, ale příjde mi to tak, že ho zakladatelka nechá, aby malé bral hračky, nebo na ní najížděl autíčkem, štípal jí.
Takže mě je jí prostě líto ![]()
@celipipka54 píše:
Jak to mají doma samo nevím, ale příjde mi to tak, že ho zakladatelka nechá, aby malé bral hračky, nebo na ní najížděl autíčkem, štípal jí.Takže mě je jí prostě líto
Beru to podle sebe. Mam doma to stejne a rozhodne syna nenecham aby to delal. Nevis jak to maji doma ale je ti ji lito ![]()
Ano, je mi jí líto, protože jsem si to zažila ze strany mladšího sourozence a zlepšilo se to až v mých 18ti letech, kdy jsem se odstěhovala ![]()
Navíc přístup zakladatelky mě fakt zaráží
Nese malou po schodech a MUSÍ vzít i tříleťáka, protože on prostě chce. No kdyby z těch schodů slítla s dvouma dětma, tak by to asi žádná sranda nebyla ![]()
Já osobně bych malého upozornila, že jestli bude malé ubližovat, dostane. Příště by dostal, hranice urči, musí vědět, že tudy cesta nevede. Vynucuje si pozornost, všichni chceme být obdivovaní, nejlepší, jen děti to nedělají rafinovaně, skrytě, ale otevřeně. Nikdy jsem toto ze strany dětí nezažila, mám dvojky, i sebemenší náznak tohoto jednání jsem potlačila, takové jednání netoleruji.Je zajímavé, že ani třetí syn toto nedělal.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.