Závidím mateřství

Napsat příspěvek
Velikost písma:
378
9.7.15 20:25
@Anro píše:
Ty normální jsi, tikají ti biologické hodiny, ale já asi nejsem normální, když mám stejné pocity 9m po porodu :mrgreen:

Já jsem to tak vnímala taky po 9m po porodu :-D tak snad normální jsme, ale řekla jsem si, že vydržím, až bude synovi rok a půl. Aby se nám druhé dítě narodilo, až bude syn trochu mluvit apod. Naštěstí jsem vydržela, protože teď by to bylo hustý mít dvě :-D

A zakladatelko: podle mě máš přirozené pocity, mě to popadlo ve 20, kdy jsem měla dostudování, pracovala jsem a pořád jsem nechápala, na co ještě čekám. Je lepší začít s dětma dřív, než se pak nervovat s opačným problémem. Držím ti palce :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4658
9.7.15 20:27

Je to naprosto normální, protože já bych teda taky musela být nenormální…je mi 23 a mám 2,5letou dceru a 5.měsícem se snažíme o druhé(zatím bohužel bezvýsledně). Nemaluj si to, ono to ani v těch 22 nemusí jít hned, o dceru jsme se snažili rok a to si spočítej kolik mi bylo :D Já osobně nevidím důvod proč čekat, i když taky bych byla pro nejprve svatbu a pak až mimčo.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
9.7.15 20:28

@Wishie Přítel ví, že bych chtěla dítě, ale radši před ním úplnou slabost neukazuji, protože on to dítě chce snad víc než já. Možná je jen výmluva, že si chci udělat aspoň 2 roky praxe a něco našetřit, možná mám strach z neznámého a že se celý život obrátí vzhůru nohama. Na jednu stranu to chci, na druhou mám strach :oops: Jsem asi fakt švihlá :zed:

  • Citovat
  • Upravit
Anro
9.7.15 20:33
@Michaela13 píše:
Já jsem to tak vnímala taky po 9m po porodu :-D tak snad normální jsme, ale řekla jsem si, že vydržím, až bude synovi rok a půl. Aby se nám druhé dítě narodilo, až bude syn trochu mluvit apod. Naštěstí jsem vydržela, protože teď by to bylo hustý mít dvě :-DA zakladatelko: podle mě máš přirozené pocity, mě to popadlo ve 20, kdy jsem měla dostudování, pracovala jsem a pořád jsem nechápala, na co ještě čekám. Je lepší začít s dětma dřív, než se pak nervovat s opačným problémem. Držím ti palce :kytka:

Zajímavé je, že po prvním porodu jsem takové pocity neměla :mrgreen: Zatím teda taky nechci hned, to až později, ale manžel už třetí dítko nechce :(

  • Citovat
  • Upravit
4658
9.7.15 20:39
@Anonymní píše:
@Wishie Přítel ví, že bych chtěla dítě, ale radši před ním úplnou slabost neukazuji, protože on to dítě chce snad víc než já. Možná je jen výmluva, že si chci udělat aspoň 2 roky praxe a něco našetřit, možná mám strach z neznámého a že se celý život obrátí vzhůru nohama. Na jednu stranu to chci, na druhou mám strach :oops: Jsem asi fakt švihlá :zed:

Už jen to, jak uvažuješ, je známka toho, jak jsi vyspělá a připravená na to stát se dobrou matkou. Ten strach chápu, ncméně opravdu není čeho se bát, pokud má přítel takový příjem, aby Vás uživil, když ty budeš na mateřské/rodičáku, pak to určitě zvládnete. Přeji at se brzy zadaří :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
935
9.7.15 20:44

Ja to take tak mela ve 22letech a trvalo mi docela dlouho nez to preslo. Ted je mi 25 a jsem v opacne situaci, deti me desi a to vsech vekovych kategorii :lol:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
152
9.7.15 20:58

Já tomu rozumím velmi. Jsem se svým mužem od svých 17 let, ve 22 jsem otěhotněla - chtěně..ač můj gynekolog při prvním utz pozvedl obočí nad mým věkem, což nechápu..neměl by být snad rád? Pořizujeme teď sourozence :lol: a absolutně bych neměnila. Jediné..dobře promyslete finance a ty zvaž, zda to opravdu nemůže být ze tvé ani partnerovy strany „chvilková“ slabost. Rozhodně to není o věku, ale přeci jen, jsi (jste) mladá(í) a dítě je meeega závazek už navždy. A takové nevybouřené 25leté maminky, které se snaží dohnat to, co jim jejich unáhlené rozhodnutí vzalo, to je dost smutný pohled. Každopádně hodně štěstí! :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
31672
9.7.15 21:05

Jo, jsi normální..na mě to přišlo v 17, postupně, že by se mi i líbilo mít mimčo..od dětství jsme nemohla dospat, když jsme náhpdou šli na návštěvu někam, kde bylo malý dítě, vždycky jsme na takový návštěvě byla „chůvička“..ve 20 už to bylo hodně silný, to jsem taky trpěla, při pohledu na bříška amaminky..pak v 21 jsem otěhotněla, ve 22 porodila, ted je mi 27, děti mám 3, a jsou to mnejlepší, co mě kdy potkalo :srdce: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
9.7.15 21:13

@slavuska1 To jsem opravdu ráda. Jak jsem psala, tak když jsem se dřív zmínila o dítěti v „brzkém“ věku, tak se mi kamarádky div nevysmály, proč si chci ještě mladá kazit život :( Už jsem se jednou zeptala i mamky, jestli někdy litovala, že si víc neužívala život a že nás má (bráchu v 21 letech) a hrozně se mi ulevilo, když řekla, že nikdy :srdce: Tak jsem ráda, že i v dnešní době se najdou ženy, které v dítěti nevidí konec vlastního života :hug:

  • Citovat
  • Upravit
14541
9.7.15 21:29
@Anonymní píše:
@Wishie Přítel ví, že bych chtěla dítě, ale radši před ním úplnou slabost neukazuji, protože on to dítě chce snad víc než já. Možná je jen výmluva, že si chci udělat aspoň 2 roky praxe a něco našetřit, možná mám strach z neznámého a že se celý život obrátí vzhůru nohama. Na jednu stranu to chci, na druhou mám strach :oops: Jsem asi fakt švihlá :zed:

Ale jsou ale naprosto normální pocity :D
Mně bily biologické hodiny na poplach taky ve 22. Ale já studovala, partner teprve začínal pracovat, zázemí žádné… Drželo mě to přes rok a nikdy už se to pořádně nevrátilo :)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
25376
9.7.15 21:35
@Anonymní píše:
Myslela jsem, že ten pomyslný tikot biologických hodin trápí starší ženy, až tak po třicítce. Já tohle pomalu začínala pociťovat už ve 20ti, ale poslední rok je to čím dál horší :oops:

Měla jsem to stejně s tím, že bývalý nechtěl ani slyšet. Jsi normální a být tebou, tak do toho prostě jdu ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1826
9.7.15 21:44

@Anro :lol: A kde je problem?? Mela jsem to stejne, velmi chtene jsem otehotnela, kdyz bylo dceri 8m ;) Ted uz teda brzdim, ackoliv jsem driv hlasala, ze chci aspon 3 deti blizko k sobe, tehotenstvi s takovym prckem za zady mi dalo dost zabrat.
Zakladatelko je chvalyhodny, ze nad tim takhle premyslis :palec: Jestli jste aspon trochu prijatelne zajisteni a oba chcete, tak do mimca klidne jdete. Ja studovala vysokou, pak jsme staveli barak, chodila jsem do prace…otehotnela jsem v 28, coz za danych okolnosti bylo tak akorat. Ale vnitrne jsem citila uz od nejakych 22, ze jsem na dite pripravena. Kdyz to ted vim, o cem je rec, klidne bych byla i mladsi rodic ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anro
9.7.15 21:51

@Ptewin Problém je v tom, že manžel už třetí dítě nechce :(

  • Citovat
  • Upravit
rokris
10.7.15 00:20
@Sini píše:
Ja to take tak mela ve 22letech a trvalo mi docela dlouho nez to preslo. Ted je mi 25 a jsem v opacne situaci, deti me desi a to vsech vekovych kategorii :lol:
:mrgreen:
  • Citovat
  • Upravit
2313
10.7.15 21:38
@Anonymní píše:
@Wishie Přítel ví, že bych chtěla dítě, ale radši před ním úplnou slabost neukazuji, protože on to dítě chce snad víc než já. Možná je jen výmluva, že si chci udělat aspoň 2 roky praxe a něco našetřit, možná mám strach z neznámého a že se celý život obrátí vzhůru nohama. Na jednu stranu to chci, na druhou mám strach :oops: Jsem asi fakt švihlá :zed:

jsi zodpovědná, to je jenom dobře. Ten strach z neznámého budeš mít i ve třiceti, takže netřeba to kvůli tomu odkládat. A i za mě: dítě mi dalo to poslední co mi chybělo :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová