Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anro píše:
Ty normální jsi, tikají ti biologické hodiny, ale já asi nejsem normální, když mám stejné pocity 9m po porodu
Já jsem to tak vnímala taky po 9m po porodu
tak snad normální jsme, ale řekla jsem si, že vydržím, až bude synovi rok a půl. Aby se nám druhé dítě narodilo, až bude syn trochu mluvit apod. Naštěstí jsem vydržela, protože teď by to bylo hustý mít dvě ![]()
A zakladatelko: podle mě máš přirozené pocity, mě to popadlo ve 20, kdy jsem měla dostudování, pracovala jsem a pořád jsem nechápala, na co ještě čekám. Je lepší začít s dětma dřív, než se pak nervovat s opačným problémem. Držím ti palce ![]()
Je to naprosto normální, protože já bych teda taky musela být nenormální…je mi 23 a mám 2,5letou dceru a 5.měsícem se snažíme o druhé(zatím bohužel bezvýsledně). Nemaluj si to, ono to ani v těch 22 nemusí jít hned, o dceru jsme se snažili rok a to si spočítej kolik mi bylo
Já osobně nevidím důvod proč čekat, i když taky bych byla pro nejprve svatbu a pak až mimčo.
@Wishie Přítel ví, že bych chtěla dítě, ale radši před ním úplnou slabost neukazuji, protože on to dítě chce snad víc než já. Možná je jen výmluva, že si chci udělat aspoň 2 roky praxe a něco našetřit, možná mám strach z neznámého a že se celý život obrátí vzhůru nohama. Na jednu stranu to chci, na druhou mám strach
Jsem asi fakt švihlá ![]()
@Michaela13 píše:
Já jsem to tak vnímala taky po 9m po porodutak snad normální jsme, ale řekla jsem si, že vydržím, až bude synovi rok a půl. Aby se nám druhé dítě narodilo, až bude syn trochu mluvit apod. Naštěstí jsem vydržela, protože teď by to bylo hustý mít dvě
A zakladatelko: podle mě máš přirozené pocity, mě to popadlo ve 20, kdy jsem měla dostudování, pracovala jsem a pořád jsem nechápala, na co ještě čekám. Je lepší začít s dětma dřív, než se pak nervovat s opačným problémem. Držím ti palce
Zajímavé je, že po prvním porodu jsem takové pocity neměla
Zatím teda taky nechci hned, to až později, ale manžel už třetí dítko nechce ![]()
@Anonymní píše:
@Wishie Přítel ví, že bych chtěla dítě, ale radši před ním úplnou slabost neukazuji, protože on to dítě chce snad víc než já. Možná je jen výmluva, že si chci udělat aspoň 2 roky praxe a něco našetřit, možná mám strach z neznámého a že se celý život obrátí vzhůru nohama. Na jednu stranu to chci, na druhou mám strachJsem asi fakt švihlá
Už jen to, jak uvažuješ, je známka toho, jak jsi vyspělá a připravená na to stát se dobrou matkou. Ten strach chápu, ncméně opravdu není čeho se bát, pokud má přítel takový příjem, aby Vás uživil, když ty budeš na mateřské/rodičáku, pak to určitě zvládnete. Přeji at se brzy zadaří ![]()
Ja to take tak mela ve 22letech a trvalo mi docela dlouho nez to preslo. Ted je mi 25 a jsem v opacne situaci, deti me desi a to vsech vekovych kategorii ![]()
Já tomu rozumím velmi. Jsem se svým mužem od svých 17 let, ve 22 jsem otěhotněla - chtěně..ač můj gynekolog při prvním utz pozvedl obočí nad mým věkem, což nechápu..neměl by být snad rád? Pořizujeme teď sourozence
a absolutně bych neměnila. Jediné..dobře promyslete finance a ty zvaž, zda to opravdu nemůže být ze tvé ani partnerovy strany „chvilková“ slabost. Rozhodně to není o věku, ale přeci jen, jsi (jste) mladá(í) a dítě je meeega závazek už navždy. A takové nevybouřené 25leté maminky, které se snaží dohnat to, co jim jejich unáhlené rozhodnutí vzalo, to je dost smutný pohled. Každopádně hodně štěstí! ![]()
Jo, jsi normální..na mě to přišlo v 17, postupně, že by se mi i líbilo mít mimčo..od dětství jsme nemohla dospat, když jsme náhpdou šli na návštěvu někam, kde bylo malý dítě, vždycky jsme na takový návštěvě byla „chůvička“..ve 20 už to bylo hodně silný, to jsem taky trpěla, při pohledu na bříška amaminky..pak v 21 jsem otěhotněla, ve 22 porodila, ted je mi 27, děti mám 3, a jsou to mnejlepší, co mě kdy potkalo
![]()
@slavuska1 To jsem opravdu ráda. Jak jsem psala, tak když jsem se dřív zmínila o dítěti v „brzkém“ věku, tak se mi kamarádky div nevysmály, proč si chci ještě mladá kazit život
Už jsem se jednou zeptala i mamky, jestli někdy litovala, že si víc neužívala život a že nás má (bráchu v 21 letech) a hrozně se mi ulevilo, když řekla, že nikdy
Tak jsem ráda, že i v dnešní době se najdou ženy, které v dítěti nevidí konec vlastního života ![]()
@Anonymní píše:
@Wishie Přítel ví, že bych chtěla dítě, ale radši před ním úplnou slabost neukazuji, protože on to dítě chce snad víc než já. Možná je jen výmluva, že si chci udělat aspoň 2 roky praxe a něco našetřit, možná mám strach z neznámého a že se celý život obrátí vzhůru nohama. Na jednu stranu to chci, na druhou mám strachJsem asi fakt švihlá
Ale jsou ale naprosto normální pocity ![]()
Mně bily biologické hodiny na poplach taky ve 22. Ale já studovala, partner teprve začínal pracovat, zázemí žádné… Drželo mě to přes rok a nikdy už se to pořádně nevrátilo ![]()
@Anonymní píše:
Myslela jsem, že ten pomyslný tikot biologických hodin trápí starší ženy, až tak po třicítce. Já tohle pomalu začínala pociťovat už ve 20ti, ale poslední rok je to čím dál horší
Měla jsem to stejně s tím, že bývalý nechtěl ani slyšet. Jsi normální a být tebou, tak do toho prostě jdu ![]()
@Anro
A kde je problem?? Mela jsem to stejne, velmi chtene jsem otehotnela, kdyz bylo dceri 8m
Ted uz teda brzdim, ackoliv jsem driv hlasala, ze chci aspon 3 deti blizko k sobe, tehotenstvi s takovym prckem za zady mi dalo dost zabrat.
Zakladatelko je chvalyhodny, ze nad tim takhle premyslis
Jestli jste aspon trochu prijatelne zajisteni a oba chcete, tak do mimca klidne jdete. Ja studovala vysokou, pak jsme staveli barak, chodila jsem do prace…otehotnela jsem v 28, coz za danych okolnosti bylo tak akorat. Ale vnitrne jsem citila uz od nejakych 22, ze jsem na dite pripravena. Kdyz to ted vim, o cem je rec, klidne bych byla i mladsi rodic ![]()
@Sini píše:
Ja to take tak mela ve 22letech a trvalo mi docela dlouho nez to preslo. Ted je mi 25 a jsem v opacne situaci, deti me desi a to vsech vekovych kategorii
@Anonymní píše:
@Wishie Přítel ví, že bych chtěla dítě, ale radši před ním úplnou slabost neukazuji, protože on to dítě chce snad víc než já. Možná je jen výmluva, že si chci udělat aspoň 2 roky praxe a něco našetřit, možná mám strach z neznámého a že se celý život obrátí vzhůru nohama. Na jednu stranu to chci, na druhou mám strachJsem asi fakt švihlá
jsi zodpovědná, to je jenom dobře. Ten strach z neznámého budeš mít i ve třiceti, takže netřeba to kvůli tomu odkládat. A i za mě: dítě mi dalo to poslední co mi chybělo ![]()