Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Závidím mateřství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.7.15 20:08
Protože se vdává 
tak šéfova počítá s mateřskou..tak se záměr na svatbu a pak už s tebou bude také takto počítat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
elot
9.7.15 20:10
Tak, když chcete oba, tak v čem je problém? 
Věk máš podle mě v pohodě. Ale zase si to nemaluj na růžovo já mám děti tři a, i když je miluju tak si někdy zavzpomínám jaký to bylo krásný se o nikoho nestarat! Takže si užívejte volnosti a nebul
- Citovat
- Upravit
elot
Anonymní
9.7.15 20:16
@Aony píše:
Jsi:)) proste ti zacaly tikat biolog. Hodiny:))
Myslela jsem, že ten pomyslný tikot biologických hodin trápí starší ženy, až tak po třicítce. Já tohle pomalu začínala pociťovat už ve 20ti, ale poslední rok je to čím dál horší 
- Citovat
- Upravit
9.7.15 20:18
@elot píše:
Tak, když chcete oba, tak v čem je problém?
jojo ne nadarmo se říká že člověk není spokojený nikdy.Zakladatelko, chápu tě, ale opravdu si to nemaluj narůžovo, nocméně máš věk vpohodě, pokud chcete oba, není dle mého problém
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.15 20:18
@Anonymní píše:
Myslela jsem, že ten pomyslný tikot biologických hodin trápí starší ženy, až tak po třicítce. Já tohle pomalu začínala pociťovat už ve 20ti, ale poslední rok je to čím dál horší
cit a rozum.Pro mateřství je třeba kvalitní partner a elementární zázemí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anro
9.7.15 20:18
Ty normální jsi, tikají ti biologické hodiny, ale já asi nejsem normální, když mám stejné pocity 9m po porodu
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.7.15 20:20
@Attila8 No právě, z toho mám taky trochu strach. Kamarádky si dřív ťukaly na čelo, že s dítětem nechci čekat aspoň do třícítky (takové to „nekaž si život“). Stát se může cokoliv a trochu se obávám, abych nakonec nebyla z nich poslední, ba abych se těch dětí vůbec někdy dočkala. Ale zatím takové myšlenky hned vypouštím z hlavy 
- Citovat
- Upravit
9.7.15 20:21
To mi připomíná jednu procházku - bylo mi asi 23, kamarádkám stejně, jedna hlídala asi půlročního syna jiné kamarádce a mně ho do ruky na pochování nedala, protože jsem neměla před svatbou jako ta druhá, doteď mi to přijde líto.
Jinak včera jsme měli s manželem výročí tři roky, co jsme se potkali poprvé. Byli jsme spolu rok, když jsem otěhotněla a brali jsme se až když bylo mimino půlroční. Proč prostě nejdeš za přítelem a neřekneš mu, že toužíš po dítěti? hm?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.15 20:24
Tak to je zcela normální, mě je také 22 let a už teda čekám na miminko Nechtěla jsem být maminkou dlouho, protože vím že to třeba pak jít nemusí 
Každopádně se nejak nestresuj Být tebou tak přestanu brát antikoncepci a nechám to na přírodě ( samozřejmě to prober s přítelem ), ono se muže zadařit třeba až za rok ,ale taky za měsíc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.15 20:25
@Anro píše:
Ty normální jsi, tikají ti biologické hodiny, ale já asi nejsem normální, když mám stejné pocity 9m po porodu
Já jsem to tak vnímala taky po 9m po porodu 
tak snad normální jsme, ale řekla jsem si, že vydržím, až bude synovi rok a půl. Aby se nám druhé dítě narodilo, až bude syn trochu mluvit apod. Naštěstí jsem vydržela, protože teď by to bylo hustý mít dvě
A zakladatelko: podle mě máš přirozené pocity, mě to popadlo ve 20, kdy jsem měla dostudování, pracovala jsem a pořád jsem nechápala, na co ještě čekám. Je lepší začít s dětma dřív, než se pak nervovat s opačným problémem. Držím ti palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.15 20:27
Je to naprosto normální, protože já bych teda taky musela být nenormální…je mi 23 a mám 2,5letou dceru a 5.měsícem se snažíme o druhé(zatím bohužel bezvýsledně). Nemaluj si to, ono to ani v těch 22 nemusí jít hned, o dceru jsme se snažili rok a to si spočítej kolik mi bylo Já osobně nevidím důvod proč čekat, i když taky bych byla pro nejprve svatbu a pak až mimčo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.7.15 20:28
@Wishie Přítel ví, že bych chtěla dítě, ale radši před ním úplnou slabost neukazuji, protože on to dítě chce snad víc než já. Možná je jen výmluva, že si chci udělat aspoň 2 roky praxe a něco našetřit, možná mám strach z neznámého a že se celý život obrátí vzhůru nohama. Na jednu stranu to chci, na druhou mám strach Jsem asi fakt švihlá 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj.
Jsem vůbec normální?
Asi budu znít jako husa, ale poslední dobou mě trápí, jak potkávám maminky s kočárkama nebo těhotné a hrozně jim závidím a je pro mě těžké se tvářit „jako by nic“, když mám několik těhotných nebo s miminkem v blízkém okolí. Dokonce mě trochu uráží, že nikoho ani nenapadne, že bych i já mohla plánovat rodinu. Je mi 22, loni jsem dostudovala, rok pracuji a rok bych ještě aspoň chtěla. Ale třeba příklad: šéfová mi po roce chtěla dát opět smlouvu na rok a omlouvala se tím, že plný úvazek a smlouvu na neurčito dává kolegyni (21 let, letos dodělala školu a za pár měsíců se vdává) a neví, jestli půjde za rok na mateřskou nebo ne, a tak uvidíme potom… Ok, ale proč u téhle kolgyně s těhotenstvím rovnou počítá, zatímco u mě ji to ani nenapadlo? Přítele mám sice jen 2 roky, ale bydlíme spolu a on by miminko moc chtěl.
Navíc nesnáším návštěvy na gynekologii, když vidím ty těhulky, hrozně v nitru cítím závist. Rozum mi pořád říká, ať neblázním a aspoň ten rok ještě vydržím, než se budem pokoušet o mimi, ale stejně mě to kolikrát hrozně zasáhne, někdy se mi chce až brečet