Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Nevím, jak se s ní žije dotyčnému, ale okolí se s člověkem s poruchou osobnosti žije špatně. A teď mě ukamenujte, že se zakladatelkou nesoucítím.
No to je jedna z těch, co se dlouhodobou terapií dá srovnat.
Bez podpory z venčí a soustatvne sebereflexe? To se žije debilně.
V případě že ses diagnostikovala sama na základně četby internetu a Heinze Röhra, tak vono to s tou poruchou osobnosti nebude tak žhave. Sebediagnostika je záležitost neurotiku, ne poruch osbnosti. To nevylučuje vytávřeníí závislých vztahu, ale terapie a případně antidepresiva, když jsou potřeba, to řeší efektivněji, než při poruše osobnosti.
@Ou ja ani nevedela, ze nejake poruchy osobnosti existuji. Mam zavislou a anxiozni. Dekuji za reakci na muj prispevek
@Anonymní píše:
@Ou ja ani nevedela, ze nejake poruchy osobnosti existuji. Mam zavislou a anxiozni. Dekuji za reakci na muj prispevek
tak tím pádem chceš toho Heize Rohra ![]()
A jakou poruchu? Je jich víc některé jsou slabší a některé horší..ale dnes má každej druhej nějakou poruchu z toho jak čumí stále do telefonu.
@Jan32144 píše:
A jakou poruchu? Je jich víc některé jsou slabší a některé horší..ale dnes má každej druhej nějakou poruchu z toho jak čumí stále do telefonu.
O takovou závislost tu nejde.
Jestli Tě to zajímá, tak třeba toto https://www.psychiatriepropraxi.cz/…04/02/02.pdf Zjednodušeně řečeno je to zvýšená potřeba pocitu, že se o mě někdo stará, že se můžu o něj opřít, že mi zlepší náladu apod. Věřím, že pokud o tom člověk ví, ztotožní se s tou myšlenkou a má snahu něco dělat, tak se s tím něco dělat dá.
@Anonymní píše:
Dobry den, ma nekdo z vas tuto poruchu osobnosti? Jak se vam s ni zije?
Ahoj, vím, že je to starý příspěvek, ale chci jen říct, že mám tuhle poruchu už roky a dost s tím bojuju, žije s ní fakt těžko, snažím se trávit čas hlavně sama, protože když trávím čas s jakýmkoliv druhým člověkem, tak pak nezvládám ten odchod nebo odjezd domů, cítím strašnej smutek, prázdnotu, že už zůstanu navždy zase sama a to mě úplně ničí, mám hned ten pocit, že mě ten člověk opustil a to mě bolí, proto se bojím se s někým stýkat, kvůli tomuhle pocitu, který pak mám, když se vrátím domů, nikdo to nechápe, ale to hodně těžký s touhle poruchou žít, mám pocit, že sama nic v životě nedokážu, mám čast i sklony k nejhoršímu, když cítím ten pocit, že mě někdo opouští, nedokážu se v ničem rozhodnout podle sebe, jako by můj názor byl vždy neplatný a nebyla možnost se rozhodovat podle sebe (v ničem) a jak se žije tobě, pokud tohle ještě čteš? ![]()
Dobry den, ma nekdo z vas tuto poruchu osobnosti? Jak se vam s ni zije?