Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky,
strasi dcera ma ted obdobi, ze nechce beze mne jit ven ani s dedou ani s babickou (na oba je zvykla) a dokonce i kdyz odchazim 1× tydne na cvico, tak ani s manzelem (kazdy vecer obe dcery koupe…). Place a jen kdyz slysi, ze telefonuji s mym tatou nebo tchyni, jeji nejvetsi starost je „maminka nikam nepujde“. Nikdy takovy nebyla, vzdycky sla s dedou, babi ven, mohli jsme s manzelem dokonce i pres noc byt bez ni, ale ted jsme jak v pasti
nemuzeme nikam, teda muzeme, ale nejde to, trha mi to srdce, kdyz vidim, jak by se trapila ![]()
Nemate nektera zkusenost, zda je tohle obdobi jen docasne nebo jak nejlepe reagovat pri odchodu at uz mne samotne nebo i s manzelem
![]()
Diky predem za prispevky ![]()
Simona
Ahoj Simčo,
tak přesně tohle měl Tomík kolem 2.roku. Byl to docela problém, protože jsem tehdy chodila odpoledne učit, a on každý můj odchod neskutečně ořval
Vydržel vždycky prý tak čtvrt hoďky brečet, pak se zklidnil a začal zase až u usínání, ale to už jsem většinou zrovna přicházela domů. Nechtěl mě pustit ani do obchodu, prostě chtěl být FURT se mnou. To samé, jak píšeš ty - nechtěl babičky, dědu, tety, se kterými byl předtím největší kámoš. A to býval úplně v pohodě třeba u našich na víkend…Nebudu to natahovat, trvalo to plus minus asi tři měsíce, v takové té intenzivní formě
Už jsem začínala být docela nervní, protože jsem si nedovedla představit, jak to vyřešíme, až půjdu do porodnice
Naštěstí asi 2 týdny předtím jako mávnutím kouzelného proutku začal být zase „normální“
Ale bylo to o fous… Takže: vydrž, jak to přišlo, tak to taky odejde…
Ahoj Simonko, … a nemá to nějaký důvod? Tvůj nebo její delší pobyt mimo domov… a nebo narození miminka? Lora
Ahoj Loro, nema, doma jsem furt, jediny kdy jsem byla bez Kristy bylo narozeni Klarky, to jsem byla v H asi tyden, mela jsem cisare a potom jeste na dva dny asi pred 3 mesici, kdy jsem byla na laparoskopii.
S.
Ahoj Simi,
tak kromě čerstvého miminka (a to bude mít podle mého názoru svůj podíl určitě) může jít o „normální“ vývojový skok ve smyslu odpoutávání se holčičky od maminky, který se paradoxně projevuje jako krok zpět k větší závislosti. Já bych jí teď více méně vyhověla (ne, že bych nikam nešla, nebo neposlala dceru k babičce, ale omezila bych to na únosnou dobu, únosnou pro dceru). A mělo by to zase odeznít. Určitě do tanečních už půjde sama. ![]()
Zdravím, Lora
..ahoj maminky,chtěla bych poradit!Náš brouček nám asi od 5 měsíce do 8-ho usínal každý večer sám v postýlce a spával většinou až do rána..ale od té doby zlom-odmítá usínat sám!Takže já mu zazpívám ukolébavky,chvilku ho hladím,dám dobrou noc a při pokusu odejít se strhne obrovský příval slz,doprovázený srdceryvným křikem!Zkoušela jsem odejít na chvilku,vrátit se,aby věděl,že není sám,zase odejít,ale to už pak pláče tak,že se mi z toho několikrát pozvracel,takže musím nekompromisně stát u postýlky,dokud neusne…už to trvá skoro 4 měsíce a já si nevím rady jak zase dosáhnout toho,aby se naučil usínat sám..někdy už je to vyčerpávající…
máte někdo podobnou zkušenost? ![]()
Ahoj NikisN,
já mám podobnou zkušenost s oběma dětmi a přijde mi to přirozené a „normální“. Jak už nějakou dobu sleduji diskuse na emiminu, mám dojem, že hodně maminek usiluje o to, aby jejich miminka a batolata usínala sama. Jistě, chvíli to trvá… Ale já patřím k těm, které uspávají a myslím, že to má smysl a v budoucnu se to vrátí. Už jsem tu někde psala, starší syn nás přestal potřebovat až do usnutí asi v roce a tři čtvrtě, se šestnáctiměsíční dcerou jsem zatím až „do konce“.
Zdravím, Lora
..jsem ráda,že je to běžná věc
..nevádí mi uspávání,je to náš večerní rituál,jen když už to někdy trvá až tři čtvrtě hodiny a při mém dojmu,že spí,se plížím z pokoje a potichu vrznou parkety,začínáme nanovo…takže zkrátka VYDRŽAŤ.. ![]()
Ahoj Niki,
no, názory jsou různé, ale já prostě uspávám. Ale chápu, o čem mluvíš. Teď jsem vylezla po půl hodině od dcerky z pokoje a až tatínek dočte synovi pohádku, tak mu jdu ještě zazpívat. Uf. Mám teď takové období, že u jednoho skoro usnu, pak se musím probudit, pak skoro usnu u druhého a pak máme jít s manželem večeřet…
Těším se, až budou spát oba sami.
Dobrou, Lora