Zažívací problémy u dětí

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu

Monchichik

32064

23424

4.7.17 11:25

načítám...

Dělá mi to velký problém :poblion: . Narvu to komplet do pračky, ze země to musí uklidit někdo jinej :lol: . Naštěstí už mám děti velký, tak by si to po sobě i uklidily.

načítám...
Citovat
Zmínit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

Katerina308

496

4.7.17 11:57

načítám...

@dudlíneček
Já jsem vždycky byla blicí typ, bylo mi blbě v autě a buse a jakmile se někdo jiný pozvracel, blila jsem taky. Měla jsem obavu jak to budu zvládat u dětí a kupodivu jsem se ještě ani jednou nepozvracela. Dětem je 3,5 roku a rok. Oba od narození zvraceli po kojení a to tak, že opravdu markantně…ale to není tak hrozné. Starší mělo zatím jednu střevní virózu, která spočívala v tom, že se mi třikrát pozvracel a bylo po všem…akorát to bylo v autě, v centru Prahy mezi Národním divadlem a Karlovo mostem, kde se dá horkotěžko zastavit:-( Naštěstí vše na sebe a do autosedačky…auto přežilo bez úhony. Vůbec mi to v tu chvíli nedošlo, že by se mi mělo dělat špatně nebo tak něco, prostě jsem ho rychle převlíkla (byl listopad), opucovala z nejhoršího sedačku a jelo se dál, po dalších šavlích jsem už prostě uháněla domů a stejně už toho tolik nebylo a další převlečení už jsem stejně neměla.
Co teda bylo nejhorší, když se nám pozvracel po prvním kravském mléku co dostal a poblil si postel a i matraci vedle postele, to jsme měli co dělat, abychom se udrželi…prostě jsme to stáhli z postele a rovnou do pračky, se vším co tam bylo…žádné pucování z nejhoršího.
Jednou po sirupu na kašel se chudák taky pozvracel…já jsem mu nastavila ruce, aby nepoblilo gauč, ovšem to jsem byla bláhová, takže jsem celá ohozená, popadla dítě a letěli jsme do sprchyi v oblečení. Já vždycky spíš asi myslím na chudáka to dítě, tak mi ty blitky nějak uniknou :-D (opravdu nevím jak)

načítám...
Citovat
Zmínit

Katerina308

496

4.7.17 12:07

načítám...

@dudlíneček
Já jsem u syna spala v pokoji na té spodní matraci, protože jsem měla strach, aby nezvracel ze spaní, ale naštěstí to bylo OK. Zrovna ani nebyl doma manžel a v ložnici 5m dítě. Syn byl druhý den OK a já to chytlaza dva dny a myslela jsem, že umřu. V životě mi tak blbě nebylo. Já měla i průjem a co hodinu jsem v noci běhala na záchod. Nad ránem jsem musela zavolat tchánům, aby někdo přijel, že tu péči o děti asi nedám. Akorát oni bydlí 200km daleko, ale přijeli naštěstí a naštěstí to ani pak nechytili

načítám...
Citovat
Zmínit

Helileli

3145

4.7.17 19:34

načítám...

Zvládám, bez zásadních obtíží, uklidit, osprchovat případně lůžkoviny z nejhoršího, dítě, držet mu kyblíček, vyplachovat… Jsem vždycky tak konsternována hrůzou, že to chytnu, že se mi nestíhá dělat špatně z aktuální situace. Plus teda když se k tomu dětem přidá i nějaká bolest, tak mi je jich líto. Naposled byl mladší docela brutálně dehydrovaný, bolela ho hlava, nohy, nemohl chodit, už jsem byla prakticky na cestě do nemocnice a to se člověk o to dítě tak boji, že snad ani nejde řešit, že je poblite a pokakane.