Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Cítím se zbytečná, přebytečná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.2.20 11:48
No drž se a hlavně nikam nechod ubližovat lidem. Možná víc těch léků? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.2.20 11:56
@Bubla Bůčková píše:
No drž se a hlavně nikam nechod ubližovat lidem. Možná víc těch léků?
Lidem nikdy neubližuji, bojím se jich. Léků mám dost, ale jsem tak nějak farmakorezistentní.
- Citovat
- Upravit
20.2.20 11:59
I když to máš hodně těžký, tak věř tomu, že jsou lidi, co jsou na tom mnohem hůř než ty. Máš přítele, který ti pomáhá, živí tě, má tě rád. Tyhle stavy máš pořád, nebo to na tebe prostě teď padlo? Deprese jsou hrozný, kdo nezažil, nepochopí. Měla bys ale zajít k lékaři a to co píšeš tady, mu pěkně říct. Vše se dá řešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.20 12:02
Život cenu má i pro nemocného člověka. Třeba to nevidíš teď, když ti není dobře, ale raději zavolej na Riaps nebo do Bohnic, než bys to řešila takhle radikálně. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.2.20 12:11
@arinecka píše:
I když to máš hodně těžký, tak věř tomu, že jsou lidi, co jsou na tom mnohem hůř než ty. Máš přítele, který ti pomáhá, živí tě, má tě rád. Tyhle stavy máš pořád, nebo to na tebe prostě teď padlo? Deprese jsou hrozný, kdo nezažil, nepochopí. Měla bys ale zajít k lékaři a to co píšeš tady, mu pěkně říct. Vše se dá řešit.
Lékař to ví, zkouší na mě AD. Už jsem měla přes 20 různých druhů a nic. Jen jednou jsem měla po nich vyrážku. Nic mi nezabralo. Tyhle stavy mám stále dokola. Chci z toho už ven.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.2.20 12:12
@infinity01 píše: Život cenu má i pro nemocného člověka. Třeba to nevidíš teď, když ti není dobře, ale raději zavolej na Riaps nebo do Bohnic, než bys to řešila takhle radikálně.
Už jsem zkoušela, nepomohli. Život hold asi není pro každého…
- Citovat
- Upravit
20.2.20 12:21
@Anonymní píše:
Už jsem zkoušela, nepomohli. Život hold asi není pro každého…
Je těžké to vidět, ale bude líp. Pokud teď uvažuješ, že si ublížíš, kontaktuj prosím přítele nebo záchranku nebo linku bezpečí na číslo 116 111.
Existují centra duševního zdraví, kde by ti mohli pomoci v ostatních oblastech - ziskat práci, stabilizovat se. Podívej se, jestli nějaké není poblíž https://www.mzcr.cz/…_3854_8.html, případně nějaká organizace, která pracuje s lidmi s psychiatrickou diagnózou. Odkud jsi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.20 12:33
@Anonymní píše:
Od května minulého roku jsem bez práce. Kvůli zdravotnímu stavu.
Bludy a halucinace jsem měla vždycky, jen jsem nevěděla že to není normální. Byla jsem dlouhodobě léčena kvůli depresím, ale nic mi nějak nepomohlo.
Dozvěděla jsem se, že trpím schizoafektivní poruchou a doktor mi nasadil antipsychotika. Ta mě dost ztlumila, ale pomohla.
Nikde mě jako OZP s psychickými obtíži nechtějí zaměstnat. Živí mě přítel.
On je zlatý člověk, jsem s ním už třetím rokem. Je to vůči němu nefér. Dokonce jsem uvažovala, že se půjdu prodávat abych alespoň něco vydělala… Je mi 22,jsem štíhlá a vcelku hezká. Ale přijde mi to odporný a hnusný vůči němu.
V listopadu jsem žádala o ID, nic mi nedají. Vůbec nic.
Matka mě nenávidí, nikdy nevěděla zda mě vůbec chce. Otec mě má rád, ale matka ho týrá.
Nikdo kromě přítele mi nepomůže. Nemám ani pořádné kamarády protože jsem dost samotářská.
Jsem v koncích. Nemám nic. Nemám rodinu. Nemám peníze. Přišla jsem i o víru. A už ani nemám chuť žít.
Zatímco tohle píšu ležím na balkoně, pláču, okolo se povalují plechovky od energy drinků, popel od cigaret je všude a do toho mi teče krev z nosu.
Všechno je k ničemu. Kdykoliv se pokusím získat práci tak to je děkujeme, ale žádné blázny tu nechceme. Stejně se na mě dívají i na úřadech.
Už tři dny jsem nejedla, vůbec nemám chuť.
Dokonce jsem i zkoušela vybírat popelnice, člověk by se divil co všechno normální lidé vyhodí… Říkala jsem si, že bych měla jít na ulici. Prostě hodit příteli klíče do schránky a zmizet. Umrznout. Nebo skočit pod metro. Vzít si léky, dát do kapes kamení a jít se utopit.
Nikomu bych nechyběla. Jsem zbytečná.
Ani nevím proč to píšu a otravuji ostatní lidi. Omlouvám se.
Snad doufám, že v tom nejsem sama. Ale v depresích je každý nakonec úplně sám. Dokud nepřijde smrt, nezaklepe na rameno a neřekne že je čas jít.
Tohle je konec. Už jen padnout a nikdy se neprobudit.
Pokud mas opravdu diagnozu schizoafektivni porucha, pak bys ID dostala priznany. Zrejme ti to Dr. jen rekl, ale za diagnozou si nestoji 
Doporucuji hospitalizaci na psychiatrii, kde te poradne vysetri.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.20 12:33
@Anonymní píše:
Od května minulého roku jsem bez práce. Kvůli zdravotnímu stavu.
Bludy a halucinace jsem měla vždycky, jen jsem nevěděla že to není normální. Byla jsem dlouhodobě léčena kvůli depresím, ale nic mi nějak nepomohlo.
Dozvěděla jsem se, že trpím schizoafektivní poruchou a doktor mi nasadil antipsychotika. Ta mě dost ztlumila, ale pomohla.
Nikde mě jako OZP s psychickými obtíži nechtějí zaměstnat. Živí mě přítel.
On je zlatý člověk, jsem s ním už třetím rokem. Je to vůči němu nefér. Dokonce jsem uvažovala, že se půjdu prodávat abych alespoň něco vydělala… Je mi 22,jsem štíhlá a vcelku hezká. Ale přijde mi to odporný a hnusný vůči němu.
V listopadu jsem žádala o ID, nic mi nedají. Vůbec nic.
Matka mě nenávidí, nikdy nevěděla zda mě vůbec chce. Otec mě má rád, ale matka ho týrá.
Nikdo kromě přítele mi nepomůže. Nemám ani pořádné kamarády protože jsem dost samotářská.
Jsem v koncích. Nemám nic. Nemám rodinu. Nemám peníze. Přišla jsem i o víru. A už ani nemám chuť žít.
Zatímco tohle píšu ležím na balkoně, pláču, okolo se povalují plechovky od energy drinků, popel od cigaret je všude a do toho mi teče krev z nosu.
Všechno je k ničemu. Kdykoliv se pokusím získat práci tak to je děkujeme, ale žádné blázny tu nechceme. Stejně se na mě dívají i na úřadech.
Už tři dny jsem nejedla, vůbec nemám chuť.
Dokonce jsem i zkoušela vybírat popelnice, člověk by se divil co všechno normální lidé vyhodí… Říkala jsem si, že bych měla jít na ulici. Prostě hodit příteli klíče do schránky a zmizet. Umrznout. Nebo skočit pod metro. Vzít si léky, dát do kapes kamení a jít se utopit.
Nikomu bych nechyběla. Jsem zbytečná.
Ani nevím proč to píšu a otravuji ostatní lidi. Omlouvám se.
Snad doufám, že v tom nejsem sama. Ale v depresích je každý nakonec úplně sám. Dokud nepřijde smrt, nezaklepe na rameno a neřekne že je čas jít.
Tohle je konec. Už jen padnout a nikdy se neprobudit.
A proč nemáš nárok na inv. důchod, lidé s psychiatr. diagnozou jsou největší pobiratelé důchodu..řekni mu, že nezvládáš, máš sebevražedné myšlenky a měl by přeci napsat solidní psych. zprávu..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.20 12:56
@Anonymní píše:
Lékař to ví, zkouší na mě AD. Už jsem měla přes 20 různých druhů a nic. Jen jednou jsem měla po nich vyrážku. Nic mi nezabralo. Tyhle stavy mám stále dokola. Chci z toho už ven.
Pokud to lékař ví, zkouší na tebe všechno možný a nic nezabírá, tak se opravdu divím, že tě nenechá hospitalizovat na psychiatrii, kde bys byla pod dohledem a nějak se to vyřešilo. Pokud máš diagnozu takovou jak píšeš, tak není možné, že by ti ID nepřiznali Jaký byl důvod zamítnutí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.2.20 13:38
@arinecka píše:
Pokud to lékař ví, zkouší na tebe všechno možný a nic nezabírá, tak se opravdu divím, že tě nenechá hospitalizovat na psychiatrii, kde bys byla pod dohledem a nějak se to vyřešilo. Pokud máš diagnozu takovou jak píšeš, tak není možné, že by ti ID nepřiznali
Mám druhý stupeň invalidity, ale na ID z mládí se vztahuje jen třetí. Důvod: Nedostatečná doba pojištění.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.2.20 13:39
@DeeSocialWorker píše:
Je těžké to vidět, ale bude líp. Pokud teď uvažuješ, že si ublížíš, kontaktuj prosím přítele nebo záchranku nebo linku bezpečí na číslo 116 111.Existují centra duševního zdraví, kde by ti mohli pomoci v ostatních oblastech - ziskat práci, stabilizovat se. Podívej se, jestli nějaké není poblíž https://www.mzcr.cz/…_3854_8.html, případně nějaká organizace, která pracuje s lidmi s psychiatrickou diagnózou. Odkud jsi?
Z Prahy.
- Citovat
- Upravit
elibro
20.2.20 14:44
Vůbec to nemáš jednoduchý :/ ale kromě prášků, máš taky svého psychoterapeuta? Další člověk, o kterého by ses mohla opřít, by se ti zjevně hodil. Možná víc než to, stacionář nebo skupinová terapie… Prostě podpůrní lidé.
A prosím tě, životospráva. Ještě v tomhle stavu. Energy drinky fakt nepomůžou a už vůbec ne, když se tím svinstvem předávkuješ.
Zapomeň na to, že na tobě nikomu nezáleží. To je deprese, ne realita. Přinejmenším tátovi a příteli, těm bys chyběla, nemyslíš?
- Citovat
- Upravit
20.2.20 14:48
@Anonymní píše:
Mám druhý stupeň invalidity, ale na ID z mládí se vztahuje jen třetí. Důvod: Nedostatečná doba pojištění.
Nemas odpracovano vubec nic ani predtim? Co mas za skolu? Kdyz te partner zivi, tak co zkusit rozjet neco svehi. Fotografka, cukrarka, neco u ceho bude vetsi klid a budes si moci praci upravit dle sveho zdr. stavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Od května minulého roku jsem bez práce. Kvůli zdravotnímu stavu.
Bludy a halucinace jsem měla vždycky, jen jsem nevěděla že to není normální. Byla jsem dlouhodobě léčena kvůli depresím, ale nic mi nějak nepomohlo.
Dozvěděla jsem se, že trpím schizoafektivní poruchou a doktor mi nasadil antipsychotika. Ta mě dost ztlumila, ale pomohla.
Nikde mě jako OZP s psychickými obtíži nechtějí zaměstnat. Živí mě přítel.
On je zlatý člověk, jsem s ním už třetím rokem. Je to vůči němu nefér. Dokonce jsem uvažovala, že se půjdu prodávat abych alespoň něco vydělala… Je mi 22,jsem štíhlá a vcelku hezká. Ale přijde mi to odporný a hnusný vůči němu.
V listopadu jsem žádala o ID, nic mi nedají. Vůbec nic.
Matka mě nenávidí, nikdy nevěděla zda mě vůbec chce. Otec mě má rád, ale matka ho týrá.
Nikdo kromě přítele mi nepomůže. Nemám ani pořádné kamarády protože jsem dost samotářská.
Jsem v koncích. Nemám nic. Nemám rodinu. Nemám peníze. Přišla jsem i o víru. A už ani nemám chuť žít.
Zatímco tohle píšu ležím na balkoně, pláču, okolo se povalují plechovky od energy drinků, popel od cigaret je všude a do toho mi teče krev z nosu.
Všechno je k ničemu. Kdykoliv se pokusím získat práci tak to je děkujeme, ale žádné blázny tu nechceme. Stejně se na mě dívají i na úřadech.
Už tři dny jsem nejedla, vůbec nemám chuť.
Dokonce jsem i zkoušela vybírat popelnice, člověk by se divil co všechno normální lidé vyhodí… Říkala jsem si, že bych měla jít na ulici. Prostě hodit příteli klíče do schránky a zmizet. Umrznout. Nebo skočit pod metro. Vzít si léky, dát do kapes kamení a jít se utopit.
Nikomu bych nechyběla. Jsem zbytečná.
Ani nevím proč to píšu a otravuji ostatní lidi. Omlouvám se.
Snad doufám, že v tom nejsem sama. Ale v depresích je každý nakonec úplně sám. Dokud nepřijde smrt, nezaklepe na rameno a neřekne že je čas jít.
Tohle je konec. Už jen padnout a nikdy se neprobudit.