Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já bych ji sledovala a možná chvíli spala s ní v tom pokoji nebo byla víc nablízku.. možná se jen bojí a neví jak si říct..
Já bych taky zkusila spát s ní v pokoji a sledovat, zda se to nelepší. Třeba to pocit bezpečí pomůže vyřešit.
Mám osmiletou, tedy sice bez diagnózy, ale často to bývá podobné. Slyším pláč, přijdu a většinou sedí na posteli, nebo leze po žebříku dolů. Trvá to třeba 5 minut, fňuká i když na ni mluvím, vůbec nereaguje-jako bych tam nebyla a ráno o ničem neví ![]()
Přeji pěkný večer
Mám skoro sedmiletou dceru, která je velice citlivé povahy, má ADHD a lehké svalové postižení. Půl roku zpět ještě spala v pokoji s námi, ve své vlastní posteli. Občas se stalo, že v noci vstala a šla nás,,zkontrolovat", jestli jsme tam. Před půl rokem začala spát sama, těšila se, asi měsíc bylo vše v pořádku. Jenže potom začala mít živé sny, náměsíčnost, nevím jak přesně to nazvat. Vypadá to tak, že usne a za hodinu slyším v chůvičce její pláč (chůvičku máme proto, že pokoje jsou v patře domu, kde nemáme WC, takže když potřebuje na WC, řekne to do chůvičky a mi s ní jdeme ze schodů, aby nespadla). Když přijdu k ní do pokoje, tak chodí po pokoji a brečí. Ihned po mém příchodu se otočí a jde si lehnout. Když se jí zeptám, co se děje, neodpoví. Když se zeptám, jestli něco potřebuje, řekne nevím. Reaguje až na druhé, třetí oslovení. Když se zeptám, proč chodí po pokoji, řekne že neví. Toto se opakuje třikrát, čtyřikrát. Pak už spí klidně až do rána. Ráno když se ptám, co to bylo, tak na mě kouká a neví o tom, že se něco dělo. Já už si připadám trochu jako blázen. Nemám s tímto absolutně zkušenosti, tak mě napadlo, zeptat se zde. Vás. Co to je? Přejde to? Nebo jí mám vzít někam k lékaři? Fakt mě to dost děsí. Děkuji