Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Život bez otce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.9.21 19:37
@Martina84 tím, že jsem na ně prakticky od začátku sama ani vlastně nevím jak. Hlídání moc nemám, takže veškerý čas trávím s nimi. Ještě jsem na rodicaku. Na druhou stranu jsem muži dost zklamaná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.21 20:23
A co jejich děda, strejdabnebo tvůj kamarád? Nemusí to být někdo, kdo s nimi bydlí, stačí někdo, kdo se jim bude občas plně věnovat. Taky časem vedoucí ve skautu nebo tak někdo. Navíc nehazej flintu do žita, třeba se někdo v tvém životě objeví. A také děti budou spokojené, když budou mít spokojenou mámu a šťastný domov, oni ti otcové jsou leckdy pořád v práci a i v úplně rodině nemusí vytvářet bůhví jaké vzory.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.21 20:44
@topkiss - mám tedy dceru a když vidím naše dva sousedy - otce, tak mám pocit, že dcera skutečně o moc nepřichází. Hraje závodně fotbal, takže mužských má kolem se dost Samozřejmě, je spousta bezvadných tatínků, ale s tím už prostě teď nic neuděláme a je škoda se s tím trápit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.21 20:46
@Hojuza v životě mají mužských vzorů dost. Mamky přítel je super, bere je jako svoje, říkají mu dědo. I dost kamarádi chlapů. Ale doma jen já a pes no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.21 08:06
Ahoj,
naši se rozvedli, když mi bylo 13 a od té doby jsem otce viděla asi pětkrát. Nutno podotknout, že je to skoro dvacet let 
Alimenty platil, ale jinak jakmile za sebou zavřel dveře, ztratil o svoje děti zájem. Upřímně řečeno si myslím, že mě to hodně ovlivnilo ať už co se týče vztahů (žádná hitparáda) nebo důvěry ke komukoli. Naštěstí jsem měla super dědu, jedinýho chlapa na světě, co mě kdy opravdu miloval a ten mi absenci táty vynahradil. S ním jsem tancovala na maturáku, s ním se radovala z každých svých úspěchů…Ale je pravda, že dodnes závidím holkám, které jejich tátové odvádí k oltáři nebo jen prostě mají šťastné rodinné zázemí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.21 14:01
A ty chceš byt do konce života sama? I kdyby ti bylo 40, tak je to dlouhá doba. Deti vyrostou a ty budeš sama. To je smutné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.21 14:40
@Tamtama to máš pravdu, ale pak si zakladatelka nemůže stěžovat, že nemá otce pro své děti. To se jaksi vylučuje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.9.21 16:07
Vyrůstala jsem s otcem a asi od 10let jsem si přála aby s nama nebyl, choval se jako magor, především k mamince. Vzor byl pro mě v tom, že jsem věděl jakého chlapa určitě nechci. Bohužel i tak jsem si prvního manžela vybrala špatně i když s povahou mého otce neměl společného nic. První dcera vyrůstala cast dětství bez otce, částečně ji ho pak nahradil můj další manžel. Druhá dcera má to štěstí, že má milujiciho otce a až s ní vidím jak velký význam to pro děti má, když mají oba rodiče.
- Citovat
- Upravit
10.9.21 20:36
Mě měla moje maminka sama dobrovolně.
Je to ten typ, kterého se muži bojí. Udělá si stejně všechno sama a lépe.
Měla mě i celkem pozdě, svůj byt i úspory. A vydržela být na mateřské 2 měsíce. Šlo o mužskou konkurenci v práci. Ona je prostě chtěla “porazit” a nenechala si ujet vlak. Muže nemá ráda stále. Je to pro ní jen prostředek, bez kterého se zatím neobejde plození.
Mě dopřála vždy všechno a měla jsem štěstí, že jsem dcera, a ne syn. Často mi i opakovala, jak je ráda, že má dceru.
Na maturitním plese jsem měla tehdy přítele, který by věkem klidně mohl byt otec. Tam mi to snad poprvé bylo líto. Vždy jsem si hledala o hodně starší partnery. Byl to komplex. Ten sem si rychle uvědomila a vyřešila na terapii. Na VŠ jsem už chodila se spolužákem, kterého jsem si vzala a jsem spolu 20 let. Na svatbě mě k oltáři doprovodil společný kamarád. To už mi nevadilo.
Maminka měla důvod, který chápu. V dětství ji zneužíval otčím. Již od 5 let.
Ta to v sobě zpracovala stylem, že nesnáší muže. A dělá jí dobře, že ho nepotřebuje. V prvním těhotenství mi jen řekla:” proboha ať to není kluk.” Máme dva, a má k nim velmi odměřený vztah. Ani je nechce vidět. I k manželovi má chladný a formální vztah ze slušnosti. Chce vidět jen mě. Říká, že je stará a nemá sílu. Já vím, že je to jen výmluva, protože do penze jít nehodlá a chce pracovat do smrti.
Naštěstí mají kluci i úžasnou babičku a dědečka v rodičích manžela.
Pokud citíš, že tě to trápí, doporučuji tu kognitivně behaviorální terapii. Spoustu věcí si pak dokážeš v sobě uvědomit, odpustit, zahodit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.11.24 23:51
Ahoj, mě táta umřel, když mi bylo 14, ale měli jsme složité vztahy v rodině a nikdy jsem vlastně nebyla tatínkova holčička. Na taneční jsem ani nechtěla jít, protože by se mnou nikdo nemohl tancovat při rodičovském tanci nakonec jsem šla a jeho roli zaplnil strýc ( jeho bratr), maturiťák jsem zvládla bez něj, ale jeho role mi tam chyběla a myslím že chybět bude vždycky při všech částech mého života. Dodnes občas cítím takové to píchnutí u srdce, když vidím táty s holčičkami jak jdou ze školky a cestou si vypráví o zážitcích co ten den zažili. Já tohle štěstí neměla. Dlouho jsem trpěla tím, že můj táta tu pro mě nebyl ani v době kdy ještě žil. Myslím že mi chybět bude už navždy a cestu před oltář si raději ani nepředstavuji. Už každé další vánoce bez něj jsou boj. V mém dětství otec byl, ale tak napůl tu lásku neuměl projevovat a vlastně se ani nějak postarat o chod domácnosti, jako jsou různé opravy atd. takže jsem jeho roli z části přijmula já a naučila jsem se dělat tyto mužské věci co měl dělat on. Na jednu stranu jsem ráda protože vím, že jsem silná nezávislá osobnost, která dokáže zaujmout mužskou roli a ví, že jí jen tak něco nezlomí. Na stranu druhou chci být tatínkova holčička a cítit ten pocit bezpečí a toho, že mě nějaký muž bezpodínečně miluje. Prostě mi někdy hrozně chybí ten pocit bezpečí, který jsem nikdy nemněla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.24 00:09
Tak třeba já bez otce (neuveden ani v RL), mamka s námi (starší bratr, který otce má) byla celý život sama. Na maturitním plese jsem tancovala s bráchou a se spolužáky, k oltáři mě vedl kmotr. Poznamenalo mě to tak, že mi trvalo dlouho najít si životního partnera. Ale našla jsem, a máme spolu velkou a šťastnou rodinu, jak jsem si to už od dětství přála.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
