Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nejsem žádný expert, a nemám ani zkušenosti, ale neni možné, že žárlí na vaše 2mes.miminko? Není třeba frustrovaný? Zkus mu dát dostatek lásky a pohlazení a když bude triskat zase vecma tak ho zaraz, chyť ho za ruce, obejmi a zeptej se ho, co se děje?
To bych udělala ja,…ale samozřejmě mě se to povídá…já mám své děťátko ještě v bříšku.
Vykašlala bych se na nevychovu. Taky jsem si to nacetla, v principu se mi to líbí, ale děti je potřeba vychovat. V tomto věku už chápe, když mu rekneš, že vecma se nehazi. Mam doma to samý, taky ve vzteku rozmeta všechno kolem a že se vzteka fakt často. Naucila jsem ho, ze kdyz necim mrskne, tak mu to seberu. Rozmeta si koleje? Fajn, jdeme je uklidit. Shazuje věci že stolu? Seberu auto a ty věci musí sám uklidit. Klidně mu u toho výklad, že chápu, za je naštvaně, ale takhle to řešit nesmí. Snažím se vymyslet i to, jak by to řešit mohl. Ale na takový proslov je ještě malej, to si spíš já trénuji trpělivost. Je To lepší než na něj ječet, ať přestane.
Prostě na nej houkni. V tomhle věku už moc dobre chápe, co se smí a co ne. Jen mu to musíš dostatečně důrazně sdělit.
Ano, kamarádka praktikuje nevýchovu.V této situaci chlapci vybrala věc a prostor kde se může vyvztekat a uvolnit tak svou frustraci (gumový míček v pokojíčku a pod.).Když vyléval pití tak na zem dala fólii aby pití mohl svobodně rozlét na určené místo.Na této bázi fungují do teď (skoro pět let).Oproti tomu já synovi věc prostě sebrala a nevydala z krátkým odůvodněním že nic ničit se nesmí a nedostal to řev neřev.Pokud něco rozmetal v místnosti tak jsem ho odvlekla jinam s tím že tam si tedy hrát nebude.Dnes mám skoro pětileté zlatíčko.Nevýchovu hanit nechci ale nepraktikuji ji.Osvědčila se mi důslednost (bez bití!).
Mala je stejne stara, dela to same, neco ji nastve, rozmeta to vsude, zahodi to…az se uklidni, vetsinou spolu s ni „zanadavam“ neco jako zlobivy vlacek, no fuj
…a pak to jdeme SPLOLECNE posbirat. Na stul teda nedosahne, ale kdyby neco mela rozhazet co nema, vemu ji to z ruky
…jestli se vzteka, neda se nic delat. Necham ji, jak jsem psala, pockam az se uklidni. Hned jak prejdou emoce, vetsinou prijde a chce utesit, obejmout. Nemyslim si, ze nevychova znamena, ze ho nechas rozbijet, hazet veci, ktere na to nejsou dost odolne atd. Spis jen ukazat, ze vztek ti k nicemu nepomuze…
@Oplatečka s tímto naprosto souhlasím.. Mě potom přijde, že ty děti jsou orpavdu zvyklé na to, že se jim ve všem vyhoví.. Já teda s nevýchovou zkušenost nemám! nebudu ji kritizovat, ale mám v rodině maminku co ji praktikuje a řeknu to tak- má víc práce s klukem jak ostatní. myšleno tak, že je víc nesamostatný, a víc si dělá co chce.. Je předškolák, má odklad.. protože když třeba šli do školky a u dveří se začal vztekat a v vzpírat, že nejde, tak si tam s ním začala vyprávět, proč a dovůdy, a nakonec se otočila a šla s ním domů. Důvody, byly jenom takové, že tam nechce, se chce být doma atd. Ted měl jít do školy a prostě to nejde.. ani by se nevypravili..
Nevýchova by to řešila tak, jak bylo uvedeno výše, nechat vyvztekat, uznat jeho pocity, být s ním. Pokud háže něčím, co nechceš, aby se rozbilo, tak už naráží na tvé hranice, za které nechceš jít. Takže mu to vysvětlíš, zabavíš, zabráníš mu v tom to dělat a když řve, tak uznáš jeho pocity a necháš ho vyřvat, jsi s ním ![]()
Prostě ta nevýchova je o uznávání pocitů, ať se děje cokoliv.
Jestli je to to, co chceš dělat, to je na tobě.
Nevýchova ale taky znamená, že když si dítě roztrhá knížku, tak budeš v klidu, protože je to jeho knížka a on si může rozhodnout. Když si počmárá zdi v pokojíčku, jsi v klidu, je to jeho pokojíček. Nechce se učit, má blbé známky, jsi v klidu, jsou to jeho známky a jeho život. Nechce někomu něco půjčit, OK, je to jeho majetek, je jedno, že návštěva (dítě) odejde smutné, že se nesměla na nic ani podívat. Někomu sebere hračku v herně, stojíš za ním, protože je to jejich spor a mají si to vyřešit děti samy. Jako jsou tam momenty, kdy si fakt klepu na čelo.
Mě některý věci v nevýchově baví a líbí se mi, s některými tak docela nesouhlasím a některý prostě nechápu ![]()
Třeba zrovna to zvládání vzteku.
Já osobně sem to dělala tak, že sem mu danou věc sebrala z ruky (ale nesklidila sem ji, jakože mu ji beru „úplně“, nechala sem ji ležet v pokoji) a řekla, že chápu, že se zlobí, ale že nemůže věcmi házet. Že někomu ublíží nebo si hračku zničí a nebude si s ní moct hrát. Tlačila sem ho do mluvení - že když řekne, co je za problém, tak to vyřešíme, ale řevem a bitím ne.
No, dneska mám doma malýho kecala, už ve školce říkali, že z něj bude politik, ale vztek ventiluje jinak, než záchvatem nebo agresí…
Pokud to jde a jsi blizko, tak bych chytila za ruku a nedovolila vecma hazet. „Vecma se nehazi, rozbijou se. Nove hracky ti nekoupim. Na MOJE veci nesahnes! Mam tu micek. S nim muzes hazet. Zkusis to? Schvalne, jestli ho chytim?/ kdo hodi dal?/ jakou das ranu?…“ a neopomenout rict, ze ho mas rada, ale takoveto chovani se ti nelibi.
Edit: odeslano pred dopsanim
Příspěvek upraven 27.03.19 v 16:32
@Mar__tanka1983 píše:
Mě některý věci v nevýchově baví a líbí se mi, s některými tak docela nesouhlasím a některý prostě nechápu
Třeba zrovna to zvládání vzteku.
Já osobně sem to dělala tak, že sem mu danou věc sebrala z ruky (ale nesklidila sem ji, jakože mu ji beru „úplně“, nechala sem ji ležet v pokoji) a řekla, že chápu, že se zlobí, ale že nemůže věcmi házet. Že někomu ublíží nebo si hračku zničí a nebude si s ní moct hrát. Tlačila sem ho do mluvení - že když řekne, co je za problém, tak to vyřešíme, ale řevem a bitím ne.No, dneska mám doma malýho kecala, už ve školce říkali, že z něj bude politik, ale vztek ventiluje jinak, než záchvatem nebo agresí…
@Meily píše:
Nejsem žádný expert, a nemám ani zkušenosti, ale neni možné, že žárlí na vaše 2mes.miminko? Není třeba frustrovaný? Zkus mu dát dostatek lásky a pohlazení a když bude triskat zase vecma tak ho zaraz, chyť ho za ruce, obejmi a zeptej se ho, co se děje?
To bych udělala ja,…ale samozřejmě mě se to povídá…já mám své děťátko ještě v bříšku.
Tyto situace byly již před narozením druhého dítka a na mimčo moc hezky reaguje, pusinkuje ho a hladí.
@chaela píše:
Vykašlala bych se na nevychovu. Taky jsem si to nacetla, v principu se mi to líbí, ale děti je potřeba vychovat. V tomto věku už chápe, když mu rekneš, že vecma se nehazi. Mam doma to samý, taky ve vzteku rozmeta všechno kolem a že se vzteka fakt často. Naucila jsem ho, ze kdyz necim mrskne, tak mu to seberu. Rozmeta si koleje? Fajn, jdeme je uklidit. Shazuje věci že stolu? Seberu auto a ty věci musí sám uklidit. Klidně mu u toho výklad, že chápu, za je naštvaně, ale takhle to řešit nesmí. Snažím se vymyslet i to, jak by to řešit mohl. Ale na takový proslov je ještě malej, to si spíš já trénuji trpělivost. Je To lepší než na něj ječet, ať přestane.
To jsem dělala doteď, když to rozházel nebo shodil, musel to uklidit. Dělám to tak i teď, ale začíná to být čím dal častější, tak hledám různé cesty. Trochu již ze zoufalství, protože mi z něho tečou nervy a pak řvu a to mě pak mrzí.
@Oplatečka píše:
Ano, kamarádka praktikuje nevýchovu.V této situaci chlapci vybrala věc a prostor kde se může vyvztekat a uvolnit tak svou frustraci (gumový míček v pokojíčku a pod.).Když vyléval pití tak na zem dala fólii aby pití mohl svobodně rozlét na určené místo.Na této bázi fungují do teď (skoro pět let).Oproti tomu já synovi věc prostě sebrala a nevydala z krátkým odůvodněním že nic ničit se nesmí a nedostal to řev neřev.Pokud něco rozmetal v místnosti tak jsem ho odvlekla jinam s tím že tam si tedy hrát nebude.Dnes mám skoro pětileté zlatíčko.Nevýchovu hanit nechci ale nepraktikuji ji.Osvědčila se mi důslednost (bez bití!).
Tak takto do extrému jít nechci, abych mu dávala na zem fólii, jen jsem hledala cestu jak na něj bez věčného hulákání, protože poslední dobou to nějak jinak nejde. Vše je u něj problém.
Já jsem jednou četla názor tuším nějakého psychologa, když komentoval chování nějaké tenistky. Nevyhrála nad nějakou soupeřkou, tak po zápase rozsekala raketu o beton. A on na to, že v pohodě, že tomu zápasu věnovala takovou energii, pak se zase soustředila na zápas, tak že je v pohodě, že si ten adrenalin neschovává, že by to bylo nezdravé. Tak od té doby jsem v pohodě, když se nějaké dítě vztekne. Uvědomím si kvůli čemu, jestli kvůli nějaké nespravedlnosti, tak se mi to zdá v pohodě. U nás pomáhá, že uznám ten vztek a ono má pak čím dál tím míň chuť nečím mrsknout. Pro začátek bych na házení povolila nějaké měkčí věci - třeba míčky na líný tenis.