Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
pandora píše:
Já osobně tě neodsuzuji ikdyž před 4 lety mi toto jedna slečna také provedla ale jsem znovu vdana mám 3 měsični mimi a hrozně štastná.Kdyby to neudělala tak bych se doted trápila se svým ex a přišla o to štěsti které ted proživam. Ted se s nim trápi ona. Zakladatelko myslim že než si se stihla rozkoukat byla jsi v tom až po uši . Jen si dej pozor aby se ti za pár let nestalo to samé. Možná mě tu odsoudi ale přeji ti abys našla svůj klid už kvůli tvé maličké která za nic nemůže a zaslouži si klidné a štastné dětství.
To píšeš o mě?? Já toto zažila 2× s exmanželem… nakonec jsem té nešťastnici, která mi ho odvedla byla vděčná!!!! Byly to roky krádeží, nevěr, bití… chtěla jsme udržet dcerce otce za každou cenu… bože to byla hovadina.
Přesto, že má s Kity velmi dobrá vztah…požádala ( ve světle mé blížící se svatby a změny příjmení) o změnu příjmení po mě, resp. mém příteli na kterém neskutečně visí… už nechce být po Otci…
Kde je řečeno, že právě biologický otec pro to mrně bude to nejlepší?? A ono je někdy spokojená matka a otčím lepší, než vlastní otec a nespokojená a neklidná rodina plná konfliktů.
navíc je to maličké dost malé na to, aby si otce nepamatovalo…pokud o to budete stát, což jsi psala, že nestojíš…
A co se týká vztahu s ženatými… nebo spíš sexu… kdo to nezažil? Jak víte, že všichni, se kterými jste měly třeba jednonoční románek nejsou ženatí?? Kdyby byl ženáč spokojený,nebude hledat jinde!!!! Vždy je to o 2 lidech.
A pro dítě je lepší klidné vyrovnané prostředí než vztah nespokojených.
Moc ti držím palce, Tobě i malé, ať ti to teď vyjde!!!
Příspěvek upraven 21.04.10 v 22:08
já nechápu tak zakladatelku může někdo omlouvat, můj názor je ten ze zakladatelka je neskutečný sobec vzala milujícímu otci dceru který se s ní bude třeba vídat třeba i často vídat, a je to velký rozdíl s ní žít doma, tohle by si měly všichni pořádně rozmyslet jak vážněto myslí s tím s kým si pořizují dítě pak to dopadá takhle
za chvilku pani zase přijde do ěnjaké party tak potká někoho ještě lepšího než má
U některých lidí tady mám pocit, jako by žili ve vakuu.
Jak mohla zakladatelka počít dítě, když si nebyla jistá, že partnera miluje?
Vy jste nikdy neměli krizi, slabší období? Vždycky jste si byli jistí, že partnera maximálně milujete? To vám opravdu gratuluju.
A když pak otěhotněla, co podle vás měla dělat, aby to bylo košer? Jít na potrat? Vychovávat dítě sama? To si myslíte, že je nějaké terno? Jaký by asi měl otec k malé vztah, když by u ní nebyl od malinka? Pár hodin o víkendu, to je opravdu prostor pro navázání kvalitního vztahu ![]()
Opravdu místním škatulkářkám přeju, aby nemusely řešit žádné zásadní životní dilemata, protože by z toho taky nemusely vyjít s čistým štítem ![]()
zuzi - jak víš, že je ten otec milující?? A proč myslíš, že bude hledat dál?? Zdá se, že já toho pravého našla teď - 3 vztah v pořadí…a to rozhodně nejsem přelétavka ani dobrodružka…
Prosotě manželství byl velký krok vedle a další vztah taky nevyšel.. strane se…
ZÁVIDÍM TĚM, KTEŘÍ SI NEJSOU TOHO PRAVÉHO NAPOPRVÉ!!!!!!
martia1 píše:
U některých lidí tady mám pocit, jako by žili ve vakuu.
Jak mohla zakladatelka počít dítě, když si nebyla jistá, že partnera miluje?
Vy jste nikdy neměli krizi, slabší období? Vždycky jste si byli jistí, že partnera maximálně milujete? To vám opravdu gratuluju.
A když pak otěhotněla, co podle vás měla dělat, aby to bylo košer? Jít na potrat? Vychovávat dítě sama? To si myslíte, že je nějaké terno? Jaký by asi měl otec k malé vztah, když by u ní nebyl od malinka? Pár hodin o víkendu, to je opravdu prostor pro navázání kvalitního vztahuOpravdu místním škatulkářkám přeju, aby nemusely řešit žádné zásadní životní dilemata, protože by z toho taky nemusely vyjít s čistým štítem
Mám ledasco za sebou apod toto se opravdu podepíšu!!!
to je váš nazor, a můj názor jsem také vyjádřila a zatím si stojím, az píšete co chcete
Její otec ji moc miluje a já bych nikdy nedopustila, aby na něj zapomněla. Asi mě některé čtenářky nepochopily. Někde dál jsem četla, že mám co jsem chtěla, že jsem nespokojená, nebo něco podobného. Ano, já mám, co jsem chtěla. A jsem za to ráda. Dokázala jsem odejít z pro mě nefunkčního manželství a další partnerství bude takové, jaké si ho uděláme. To, že je můj milenec náš kamarád, je jistě chyba, ale lásce prostě (většinou) poručit nejde. Tak jako jsem nedokázala znovu manžela milovat, tak jsem nedokázala, posléze ani nechtěla, nemilovat toho druhého. Pevně věřím, že se dokážeme dohodnout jako dospělí lidé a až poleví šok, vztek a deprese, přijde smíření se s danou situací. Manžel potřebuje jen čas. Já to vím. Dostane ho, kolik jen bude potřebovat. Štěstí mojí dcery je pro mě nesmírně důležité, ač se to některým z vás nezdá. Bude mít dva milující rodiče a jednoho milujícího strejdu. Otec je prostě otec..a pokud se budeme všichni snažit, bude mít dětství jako každé jiné dítě.
Držím pěsti ať vám to vyjde… Kdysi jsem byla (týden) aupair u jedné „rodinky“ ve Vídni… Kluk cca 7 let, matka mlaďoučká, žijící s přítelem, otec prcka o něco starší a 3 dny v týdnu u nich bydlel aby si prcka užil… To jsem trochu nepobírala, ale očividně jim to fungovalo. Hlavně aby nezůstaly žádný zášti, táhnoucí se soudy a tak… Všechno jde… Ale musí se chtít na všech stranách.
Ze začátku jsem to trošku odsoudila, ale jak píše Market - stát se to může každému, já jednou byla díky zamilovanosti tou co mohla zničit něčí rodinu. Naštěstí osud zasáhl a dopadlo to jinak a teď mám svoje dva kluky a (teď už) hodnýho manžela ![]()
Naučila jsem se jedno - nesoudím nikoho, v jehož botách jsem se neprošla…
Mám vztah, který mi neskutečně vyhovuje, mám muže, kterého velmi miluju, ale stačilo málo a vzala bych si o pár let dřív někoho jiného… Něvěřím, že bych byla v tom vztahu šťastná, přesto jsem hodně dlouho věřila, že to je to pravé (a velmi děkuji té, která to za mě vyřešila, i když to neskutečně bolelo). Taky bych byla rozvedená, možná s dítětem, dětma…
A přestože jsem (jsme) šťastná a přeji si, aby to bylo napořád, v koutku duše pořád počítám s tím, že statistika je proti nám… Neberu to jako samozřejmost, spíš jako propůjčený dar o který se musíme starat…
Zakladatelce bych radila jen jediné - pokusit se co nejdříve a nejlépe a s co největší noblesou domluvit s tatínkem své holčičky… Jakékoli boje odnese především ta maličká.
A také aby našla lásku už napořád ![]()
Anonymní píše:
Její otec ji moc miluje a já bych nikdy nedopustila, aby na něj zapomněla. Asi mě některé čtenářky nepochopily. Někde dál jsem četla, že mám co jsem chtěla, že jsem nespokojená, nebo něco podobného. Ano, já mám, co jsem chtěla. A jsem za to ráda. Dokázala jsem odejít z pro mě nefunkčního manželství a další partnerství bude takové, jaké si ho uděláme. To, že je můj milenec náš kamarád, je jistě chyba, ale lásce prostě (většinou) poručit nejde. Tak jako jsem nedokázala znovu manžela milovat, tak jsem nedokázala, posléze ani nechtěla, nemilovat toho druhého. Pevně věřím, že se dokážeme dohodnout jako dospělí lidé a až poleví šok, vztek a deprese, přijde smíření se s danou situací. Manžel potřebuje jen čas. Já to vím. Dostane ho, kolik jen bude potřebovat. Štěstí mojí dcery je pro mě nesmírně důležité, ač se to některým z vás nezdá. Bude mít dva milující rodiče a jednoho milujícího strejdu. Otec je prostě otec..a pokud se budeme všichni snažit, bude mít dětství jako každé jiné dítě.
Tvou reakci jsem četla teď nahlas a ozvalo se "BINGO. A taky bude mít 3 dědečky a babičky…
Můj partner je taky už rozvedený, manželství vylo velmi špatné, brali se kvůli dítku na cestě… klid byl rok!! Pak peklo. Ono nejsou jen týrané ženy, ale i muži… a to co za žil přítel bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli… stále ale ve vztahu zůstával, protože dcerku neskutečně miluje…nechtěl ji ztratit… což se nakonec opakovaným navázáním vztahu se mnou bohužel stalo… co myslíte? Jak bylo dítěti, kde matka otci neustále sprostě nadává,ponižuje ho? mlátí až do krve a zlomených žeber?? A šitého obočí nepočítaje…
Myslíte, že tohle čekal, když se brali??? A nebo já věděla, že si beru agresivního chlapa, zloděje, flákače, děvkaře co mě v opilosti bude nejen mlátit, ale i mě znásilní??? Jen díky tomu, že s dcerkou mají dobrá vztah s ním jsem schopná mluvit normálně…
S takovým jsem podle vás měla dál žít, jen kvůli tomu, aby měla dcerka doma otce, který ji miluje a kterého má ona hodně ráda. Dneska je jí s přítelem mnohem líp a ona to opravdu i nahlas uznává (v době rozvodu jí bylo 7)
Kde máte odsuzovačky jistotu, že by to tak neskončilo třeba u zakladatelky?? Jak víte, že po nějaké vážnější životní změně se nestane totéž i u vás?? Myslíte, že jsme si oba brali vědomě takové lidi??
Ahoj zakladatelko,
tvůj příběh jsem dočetla do konce. soudit nemůžu. každý má životní dráhu takovou, jakou si ji buď udělá nebo kam všude se nechá nastrkat.
chci ti ale dát k dispozici další zkušenost. hned na první stránce odpovědí jsem se dočetla (víc jsem nečetla, už je toho moc), že soudkyně i soc.pracovnice se přiklánějí na stranu matky. je to ale jen regionální praxe. já jsem z regionu, kde se právě soc.pracovnice i soudkyně přiklání výhradně na stranu otce. takže na toto tvrzení (útěchu) velký pozor. najdi si právníka a psychologa. psycholog ti pomůže tím rozcházecím martíriem projít důstojně a právník podle práva. přeji hodně štěstí a nevzdávej se dítěte, to je blbost. návštěvy si navrhni jak uznáš za vhodné, ale nedopusť, abys ji mohla jen navštěvovat. dej vědět, jak jste na tom.
Misak
jenomže, tady nikdo nikoho nemlátil, ten pán je miloval obě ne?
to co píšeš je trochu mimo
zuzka.mamka píše:
jenomže, tady nikdo nikoho nemlátil, ten pán je miloval obě ne?to co píšeš je trochu mimo
Taky si myslím, že je rozdíl odejít od otce mého dítěte co mě mlátí nebo psychicky týrá, chlastá apod. a odejít od otce mého dítěte jen kvůli tomu, že se zabouchnu do jiného typa. Mmch to mám jako teď odejít od svého úžasného přítele jen proto, že v budoucnu je nepatrná pravděpodobnost, že třeba začne chlastat?
Já vidím problém zakladatelky v tom, že se zamilovává jak na běžícím pásu. Ne že bych to třeba „zamlada“ nedělala taky, ale nepořizovala jsem si hned děti s kdekým, do koho jsem se právě zamilovala, tudíž nemám problémy co zakladatelka.
To mě manžel ze začátku taky ale pak začal být nespokojený a takhle to dopadlo.....
trochu odboč to je, to uznávám…
Ze začátku spokojené manželství, oba jsme se milovali, pak začal být nespokojený…
Anonymní píše:
Její otec ji moc miluje a já bych nikdy nedopustila, aby na něj zapomněla. Asi mě některé čtenářky nepochopily. Někde dál jsem četla, že mám co jsem chtěla, že jsem nespokojená, nebo něco podobného. Ano, já mám, co jsem chtěla. A jsem za to ráda. Dokázala jsem odejít z pro mě nefunkčního manželství a další partnerství bude takové, jaké si ho uděláme. To, že je můj milenec náš kamarád, je jistě chyba, ale lásce prostě (většinou) poručit nejde. Tak jako jsem nedokázala znovu manžela milovat, tak jsem nedokázala, posléze ani nechtěla, nemilovat toho druhého. Pevně věřím, že se dokážeme dohodnout jako dospělí lidé a až poleví šok, vztek a deprese, přijde smíření se s danou situací. Manžel potřebuje jen čas. Já to vím. Dostane ho, kolik jen bude potřebovat. Štěstí mojí dcery je pro mě nesmírně důležité, ač se to některým z vás nezdá. Bude mít dva milující rodiče a jednoho milujícího strejdu. Otec je prostě otec..a pokud se budeme všichni snažit, bude mít dětství jako každé jiné dítě.
Přiznám se,že jsem nechtěla reagovat,ale musím,bo mi to nedá.Trochu nechápu,proč ses nesnažila si udělat kvylitní vztah s manželem a s nynějším to chceš?
Píše,vše pro dítě.Uvědomuješ si,jak mu ublížíš,kdyš ho odloučíš od otce?
Vím o čem píšu,EX mého syna po tříletém manželství prohlásila,že už ho nemiluje a požádala o rozvod.Měli dvouleté dítě,Adámek byl moc šikovný,vnímavý chlapeček.A co je z něj dnes?Zamlklé dítě,bez úsměvu,na stejné úrovni jak byl přede dvěma roky,vůbec se nerozvíjí.Člověk by brečel,když ho vidí.On pláče,když má jít k mamince od tatínka a chce oba pohromadě.
Jestli si někdo myslí,že to je to nejlepší pro dítě?No nevim.
Zakladatelka mě nadzvedla ze židle,připoměla mi vyčůranou eksku syna,bo on měl byt a o ten jí šlo.Když budu mít dítě a rozvedu se,byt připadne mě.To byly její nahlas vyslovené úvahy.
Byt nakonec nezískala,bo si ho odkoupili od města,ale syn se na hodně dlouho zadlužil a díky tomu si nemůže dovolit založit novou rodinu,bo by ji neuživil.
Je mladý,platí vysoké alimenty a dívá se na nešťastné dítě.