Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
P. S. jo a v zimě, když to tady pořádně napadne, tak je to i na řetězy, dost se tady stává, že to prostě klouže (i mě se to stalo a sousedce už 3×) a člověk bourá.
Zakladatelko, znám několik rodin, co se takhle odstěhovaly zpět do města a barák v „nikde“ velice úspěšně a rychle prodaly
o některých vím, a jsou spokojeni
tohle co popisujete úplně na 3 malé děti není
nebo je, ale bude z vás dlouholetý taxikář a to zase tak úplně každého nebaví
sedněte doma, udělejte rodinnou radu a vážně uvažujte o stěhování zpět do města
proč trávit svá nejlepší léta někde, kde nechcete
ale jestli bude chlap striktně proti, uffff tak to pak nevím, to je 1 na jednoho a pak prekérka
Příspěvek upraven 31.07.23 v 20:04
Radu nemám, jen že strašně lituji. To, co popisuješ, to je moje noční můra. Naštěstí máme s manželem na tyto věci stejný názor a bydlíme v širším centru velkoměsta.
Možná se s manželem domluv, ať si už nyní vyzkouší logistiku kolem dětí sám. A minimálně na 14 dní. To by mu mohlo trochu pomoct zažít realitu po tvém návratu do práce. A nebo jste na tom finančně tak dobře, že bys chodila jen na poloviční úvazek, abys tu logistiku zvládala?
@nozu píše:Možná se s manželem domluv, ať si už nyní vyzkouší logistiku kolem dětí sám. A minimálně na 14 dní. To by mu mohlo trochu pomoct zažít realitu po tvém návratu do práce. A nebo jste na tom finančně tak dobře, že bys chodila jen na poloviční úvazek, abys tu logistiku zvládala?
ano přesně tak
a jakmile bude muset žena bydlet kde nechce a bude muset taxikařit, tak její práce jen na nějaký malý úvazek
protože jak taky jinak — a má argument na manžela
Kdo bude šéfovat ty děti až se vrátíš do zaměstnání? Manžel?
Ty to máš 1,5 hodiny do práce?
Soucitim s Tebou. Počkala bych na nabrat do práce, pak se třeba manžel pohne. ![]()
Jako, souhlasit s odstěhovanim a pořídit si tam 3 děti je teda sila
tak si holt ve městě pronajmi byt a děti do střídavé péče
chlap je zjevně tam, kde jsi dobrovolně s životem souhlasila, spokojenej ![]()
Jinak ono i ve městě ošéfovat 3 děti + kroužky ( pokud nejsou ve školce nebo ZŠ v době družiny)je hukot.
Stačí jako bonus aby pak měl člověk děti každé v jiné budově a je o zábavu postaráno. Kamarádka se 3 měla udělaného pavouka v září s kým kde má stát;) Ale zase bylo to jen pár let, časem se děti začaly dopravovat sami. Já třeba ale dítě vozila roky na sport 30 km, protože tam byl lepší ( dostal nabídku).
Logistiku a celé šéfování dětí by musel zajišťovat manžel, je s tím i obeznámen, peněz on vydělá víc než já, může mít i HO, ale máme hypotéku na ten dům a ještě byt, vše dohromady, takže pak i mé vydělané peníze se budou hodit. Jako dělat malý úvazek, to moc v mé práci pozitivně nevidím, nejsou tomu příliš nakloněni, navíc se tam i stává, že člověk musí zůstat přesčas (což samozřejmě proplatí), do práce dle vlastní zkušenosti necelou hodinu, jsem to špatně napsala, budu muset vstávat nejpozději v 5.30.
Já jsem na tom skoro stejně. Akorát do úplné díry bych fakt nešla. Šli jsme z velkého města do malého města. Blízko tomu velkému. V našem městě je ale dostupnost tak nějak všeho, co člověk pro běžný život potřebuje. Školky, školy, kroužky, obchody, hřiště, dětské herny, dětské skupiny… nemusíme kvůli tomuto nikam jezdit. Do toho velkého města hypoteticky vůbec nemusíme. Ale stejně tam často jsme, protože tam máme kamarády, pribuzne, divadlo, kino, saunu, specializované obchody, odborné doktory,… mne to štve, přece jen je lepší dojet 20 min salinou než 20 min busem a pak teprve těch 20 min salinou. Nehledě na to, že ty busy a vlaky nejezdí co 5 minut, kor o víkendu. My tu sice máme v podstatě všechno, ale čím větší město, tím větší výběr všeho. Práci bych tam měla hned a ještě bych si mohla vybírat. Tady jsem hledala skoro čtvrt roku a ještě to není to, co jsem chtěla. Ale zase zahrada je k nezaplacení. Stejně tak velkej barák. Ono všechno má něco do sebe. Každopádně já jsem evidentně městský typ, hned, jak děcka odrostou, jdu zpět do svého rodiště do nějakého mini bytu. Do širšího centra. Anebo do úplného, tam je kus přírody taky, ale ty ceny… jenže to je hudba daleké budoucnosti, kdo ví, co bude. Teď kvůli deckam žádný stěhování nehrozí.
@smile_xxx přesně to si myslím, že by bylo lepší teď, dokud jsem i na RD, než pak až budou děcka ve školách, já v práci a třeba se rozhoupeme k nějakému stěhování, že
Zásadní dotaz? Kde je škola a školka, kam děti chodí / budou přijaty? A co pracuje pan manžel?
Bydlíme ve městě ale stejně musíme dojíždět do práce já cca 30 a partner 45. V zimě je to tu úplně na HoO. Nedá se parkovat když sněží, mrzne. Bydlíme na kopci. Si vem když to klouže. Nevyjedem k paneláku a musíme přes noční sídliště pěšky a brodit se sněhem nebo se modlit aby to neklouzalo i na chodnících. Ano je 5u všechno ale tahej se z nákupem do zamrzlého kopce! Pokud je jo teplá zima, zase tu není kam s dětmi jít, na bláto? Bydlela jsem na vesnici půl hodina do města. Na do školy jsme dojížděli vedle do vesnic. Naučili jsme se být samostatní co se týče hromadné dopraví. A když nám v zimě nejel bus, měli jsme prázdniny.
Není to všechno spíš tím, že chceš aby to bylo špatně? Buď to půjde nebo nepůjde a když nepůjde tak se zaříd jinak než manžel. ![]()
Dobrý večer, jak už z názvu čtete, fakt mě to ničí, hlavně psychicky. Začnu od začátku, s manželem jsme se potkali ve velkoměstě, kde jsme pracovali, oba jsme ze středně velkého města, muž pořád říkal, že chce domek, já jsem souhlasila, tak bylo hledání pozemku, chtěla jsem co nejblíž městu, abychom nemuseli jezdit autem, lékaře měli blízko, služby, sportoviště, koupák atd…muž oponoval tím, že nechce za pozemek dávat 2 mega (max 1), tak našel místo v jedné vesničce, ano stálo to teda milion, já mu stále říkala, že budeme furt dojíždět a on, že to přece neva, že to bude super, že tak jako tak jsme v tom velkém městě dojížděli (to jo, ale je sakra rozdíl jezdit MHD nebo autem). Už mi to fakt leze na mozek, prarodiče z obou stran bydlí 3 hodiny daleko, máme 3 děcka, takže občasné hlídání by se šiklo, děcka tedy zatím školkové, ale už mají nějaké kroužky, tzn.30 min jízdy do města, 30 min jízdy zpět a jsem taxikář jak vyšitý. Chlapovi jsem říkala, že až nastoupím do práce (zatím jsem na RD), tak se z toho po.se.re.me, resp.on, já bude dělat ve velkém městě od 7 do 16, tzn. vyjet kolem 5.30 a dom se dostanu taky pěkně pozdě. Pořád ale oponuje, že to „nějak dáme.“ A to ještě nepočítám kroužky dětí, tady ani v okolí není absolutně nic, jen v tom městě.
Myslím si, že dům by se prodal, udržovaná novostavba, moderní technologie, pěkná zahrada, jen tedy město 30min autem. Fakt trpím a chlap to moc nechce vidět, ani slyšet jak špačkuju, jsem už kolikrát říkala, že bydlíme v zádeli světa achjo.
I jsem mu říkala o nabídkách práce pro něj poblíž menších měst (kde je kompletní občanská vybavenost a dokonce i novostavby ke koupi), ale on že stěhovat se nechce. Klidně bych uvítala i bydlení ve stejném městě jako má své rodiče, ti by i rádi děcka pohlídali, jak sami říkali.
Jde mi o to, nebýt celý život zhuntovaná a uhoněná, taky v pohodě jít do města, dát si kino, bazén, wellness, vínko a pak dojít domů.
Je mi jasné, že některé z vás napíšou, že co jsme si vybrali, to máme, že to chce používat mozek atd…ale prosím měly jste to některá stejně/podobně? Odstěhovali jste se zpátky do města nebo poblíž? Jak jste chlapa přemluvily?