Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Život s alkoholikem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
14.5.17 10:48
- Citovat
- Upravit
14.5.17 12:42
@Conulka píše:
@pe-terka jojo máma je stará škola, nic od ní nečekám, ale uznávám, že si trochu užívám, když se samozřejmě jen po telefonu ptá na malou (nemůže přijet, protože dělá starýmu fullservis), tak vždycky zmíním jaký skvělý vztah má malá s tchyní
asi ji to mrzí, ale co, mě to tenkrát mrzelo víc
to je ale její problém. Kdyby chtěla, má možnost to změnit. Její volba, její hodnoty.
Je dobře, že ty jsi spokojená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.17 14:00
Chtěla jsem napsat všem, které jako děti zažily to peklo (alkohol, násilí) - nedělejte to sami sobě ani svým dětem v době až dospějete
chlapi nejsou skoro žádný ideální, ale jen málo jich pije a je agresivních, pak je plno chlapů s nějakýma chybama, ale hodných a z těch se dá vybrat a strávit s nima krásný život 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.17 16:06
@Conulka Já přesně tohle nechápu…že ženský, které měly doma otce alkoholika/agresora/hrubiána si pak v dospělosti nedají pozor a vezmou si to stejný jen v bledě modrým…člověk by řekl, že si na to dají pozor a budou opatrné. A ať mi nikdo nevykládá, že se to nedá poznat před svatbou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.17 13:34
@ellie94 To je jednoduché, v době kdy se formuje vnímání co je správně a špatně, tak jediný vzor je násilí a tak pak hledají stejné vzory chování v dospělosti. Je to začarovaný kruh 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.5.17 17:05
Děkuju všem za kometáře a rady, ale...
Jsem Vám všem tak neskutečně vděčná, že jste si to vůbec přečetli a nevyprdli se na to 
Moc všem děkuju, ale myslím, že jsem se jenom potřebovala vypsat, nic proti tomu totiž nezmůžu. Otce nenávidím a byla bych tak šťastná, kdyby odešel a už nikdy se nevrátil, ale mámu opustit nemůžu. Je tak neskutečně sobecká, zajímá ji jenom její štěstí (protože otce přeci tak hrozně miluje, dokonce mi řekla, že za všechno může ona a že mu vždycky taky ubližovala a když jsem se na ní se zdviženým obočím koukla a zeptala se jí,,Ty jsi ho snad někdy byla? Nadávala mu? Brečel kvůli tobě, nebo snad měl deprese?„, tak už neodpověděla. Můžu jí říkat milionkrát, jak tu trpím, že ji nezajímá, jak se tu cítím, ale ona na to jen,,Já tvému otci ten barák nenechám.“. Prostě se vymlouvá na to, že mu nechce nechat barák, protože by si sem nastěhoval svou ženskou (zmínila jsem se, že má ženskou? Vyplulo na povrch, že s ní mámu podvádí už asi 6 let - ale ona ho pořád miluje). Vždycky to byla milující úžasná máma, tohle s ní udělal on. Zmanipuloval ji, vymyl ji mozek tak, že všechnu vinu svádí na sebe a dělá pro něj první poslední, na svou dceru už nemyslí.
Exekuce na baráku, hypotéka, plná sedinka půjček… Přesto všechno mámu nemůžu opustit. Vím, že až jí od něj dostanu, zase se psychicky hodí do klidu a začne se smát, jen se mi to musí povést. 
S mámou jsem o intru mluvila a ona se smutným obličejem a větou,,Mě tady z toho s ním cvakne.„, souhlasila. Doufala jsem, že jí třeba obalamutím, aby si myslela, že vážně odejdu na ten intr a nechám ji tu samotnou, ona se vyděsí a pomaže jako namydlenej blesk, ale jak tak na to koukám, taky se z toho máma už asi nevyhrabe. Otec alespoň na tři dny v týdnu odjede za tou svojí, a když mámě zavolá stylem,,Přivez mi prachy.“, ona se sebere a veze mu celou svou výplatu, jen aby jí mohl za víkend prochlastat. 
Dobře tedy, dejme tomu, že půjdu na intr - ale za 1.Pořád zbávají 3 a půl měsíce a za 2.Stejně budu trnout hrůzou, kdy jí praští víc než obvykle - což asi nebude problém, když budu mimo a nebudu moct mámě dělat štít a chránit ji- a já o maminku přijdu.
Prosím, ať už to skončí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Tento příspěvek budu psát anonymně, protože nechci, aby mě někdo poznal. Podle mě je tvoje máma přesně to, co moje máma- tzn. slabá ženská. Já zažila něco podobného: otčím mě od 5 let třískal a psychicky týral (nebyl opilý, což je možná na tom ještě horší) a moje máma se na to dívala a nikdy nic neřekla. Pořád ho omlouvala. Ji nikdy neuhodil, pouze jí nadával do ku*ev, slepic atd. V 18 jsem se sbalila a odešla z domu. Mamka se nakonec rozvedla, protože psychické týrání, které jsem zažívala já se nakoenc přeneslo na ni.
Jak jsem dopadla já? No, jakmile jsem se odstehovala z domu, tak jsem pocítila hroznou úlevu a dala jsem se psychicky dopořádku. Dodnes to ale mamce vyčítám a myslím, že jí nikdy v životě neodpustím, že tohle dopustila. Bavíme se spolu, ale nikdy to nebude úplně v pořádku.
Moje rada pro tebe: vnitřně si v hlavě srovnej myšlenky a zkus se citově odpoutat od rodičů. Rodiče, kteří se takto chovají nejsou správní rodiče a i když je to hrozně těžké, tak se od nich musíš citově odpoutat, jinak tě to psychicky zničí. Věř mi, vím co říkám. A vím, že mě asi tady teď někteří ukamenují, že ti radím vykašlat se na vlastní rodiče, ale kdo tohle nezažil tak to nikdy nepochopí. Pokud se rodiče chovají tak, jako tvoji nebo moji, tak nejsou správní rodiče a je potřeba si to uvědomit dřív, než tě psychicy dostanou na dno a uděláš nějakou blbost.