Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Život s alkoholikem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
13.5.17 22:43
Život s alkoholikem
Ahoj, vím, že to sem určitě nepatří, ale já se potřebuju někde svěřit a tenhle web mi padl do oka.
Takže, je mi 15 let a můj otec začal pít, když mi bylo asi 6 let. Do té doby jsme byli klasická, šťastná a milující rodina.
Otec nejdříve začal chodit do hospody na takové ty,,chlapské pokecy", na dvě pivka a tak… Ale postupem času se to začalo zhoršovat, šlo to s ním z kopce a v mých dvanácti letech jsem ho poprvé viděla při agresi z alkoholu, kdy bezdůvodně řval na maminku vulgární nadávky, a dokonce ji uhodil. Bylo to poprvé, co jsem svého otce takhle viděla a druhý den už to byl zase on, takže jsme to samozřejmě všichni hodili za hlavu a vše bylo odpuštěno. Takhle to šlo ale dál a já s každým udeřením do mámina těla otce víc a víc nenáviděla. Stávalo se z něj bezcitné a zlé monstrum, každý den byl opilý, a když přišel domů agresivní, začal jako obvykle řvát, rozbíjet věci, mlátit maminku… Kdybych tu vše měla rozepisovat, bylo by to na dlouho.
Teď, ve svých patnácti letech, mě tento styl života hodně zocelil, zoceluju se s každou zlou zkušeností - můj život je jedna velká zlá zkušenost. Nedávno Otec nezmlátil jenom maminku, ale i mě. Maminku otloukal venku, a když přišel dovnitř a já na něj začala řvát, ať nás už nechá být, vrazil mi asi 5 facek, tak obrovských, že to bylo cítit jako pěstí a já se skácela k zemi - hlava mi třeštila, motala se a já jen brečela. Skončila jsem s oteklou tváří, nosem, napuchlými a natrhlými rty a uraženým zubem. To konečně maminku donutilo po tolika letech utrpení zavolat policii, která nám doporučila odejít a dala nám trestní oznámení. Byli jsme u babičky přesně týden, když otcovi máma zase odpustila a já se tedy s ní musela vrátit domů. Nechápu to, prostě nechápu, jak může pořád odpouštět chlapovi, co jí ubližuje, co už ublížil i jejímu dítěti - ale ona za ním stejně vždycky přileze, ačkoliv jí to mnohdy stojí zdraví. Je to jako začarovaný kruh, ze kterého nemůžu ven. Máma se nechá otloukat, já nesmím ceknout, jinak dostanu taky, šance někoho zavolat neexistuje - a já na to ani nemám koule… ¨
Jakoby to nestačilo, tak se včera máma opila do němoty. Vypila flašku slivovice a lezla po čtyřech, přičemž stejně padala. Viděla jsem ji tak poprvé v životě - a bylo to asi to úplně nejhorší, co jsem kdy viděla - splněná noční můra, že máma začne pít taky. Můj osmnáctiletý bratr, který už s námi nebydlí a taky dost pije, jí nakonec zavolal záchranku, která ji kvůli možné otravě ihned odvezla. Nikdy nezapomenu, jak jsem ve spěchu mámě balila oblečení do tašek, jak se v opilosti svlékla a já ji musela oblékat, přičemž upadala do bezvědomí, nebo na mě jen tak tupě koukala skleněnýma očima, beze slova. Byla jsem tak v šoku, že jsem nemohla uronit jedinou slzu. Celá jsem se klepala a nohy se mi podlamovaly. Otec mezitím přišel z hospody, ale naštěstí hned usnul, a já -jelikož mi volali, že mámu přivezou kolem jedné ráno- čekala. Mnula jsem v rukou křížek na svém krku a prosila, aby máma neumřela, aby mě tu nenechala samotnou… Já sama tolikrát přemýšlela nad tím, jestli by smrt nebyla osvobození, a jestli to teda neudělám, ale nakonec jsem si řekla,,Ne, nemůžeš ji tu nechat samotnou, musíš tu pro ni být!" a myšlenku na sebevraždu tak zahnala. A nakonec by to kvůli její hlouposti přiotrávit se byla ona, kdo by tu nechal mě samotnou.
Šla jsem otevřít dveře a beze slova zase odešla do pokoje. Byla jsem pořád v šoku, nevěděla, co říct a byla jsem tak, tak vyděšená. Nemluvě o tom, že za ni opilý otec večer přišel k posteli, kde spala a začal na ni řvát nadávky, jako obvykle ji přát smrt… Takže jsem musela vystřelit a jít mu bránit, aby ji neublížil. Už se ani nebojím se mu postavit, i přesto, že dostanu - myslím, že ho děsí, když vidí, jak jsem odvážná a odhodlaná se mu postavit.
Ráno za mnou přišla máma, začala se mi omlouvat a hlavně začala omlouvat otce, ať ho nechám, že za nic nemůže… Řekla jsem jí, že je vše v pohodě a nezapomněla jsem na úsměv. Nechtěla jsem ji přidělávat starosti. Nikdy jsem jí neřekla, jak ukrutnými depresemi trpím, jak se trápím… Stejně jako před ní nikdy nebrečím, protože stačí, že brečí ona. Na mě prostě zbyla úloha toho,,utěšujícího", té silné osobnosti. Celý den jsem se mámě snažila vyhýbat. Vím, že je to ode mě ošklivé, ale teď nechci být v její blízkosti. Je mi v její blízkosti zle, nedělá mi to dobře a působí to na mě špatně. Když ji vidím, vybavím si její opilecký stav, její tělo jakoby bylo bez duše.
Nevím, co mám dělat. Jsem tak smutná a nikomu to nemůžu říct. Kamarádky domů nevodím, neví co se u nás děje, stejně jako to neví nikdo. Všichni si myslí, že to u nás bůhví jak klape.
Nemám odvahu sama zavolat policii, nebo linku bezpečí a máma to už vůbec neudělá. Zmínila jsem už, že včera, když na ni otec řval, ona řvala, že ho miluje?
Nenávidím tátu, začínám nesnášet mámu. Co mi tu zbývá? Co mám dělat?
Vím, že mi tu asi nikdo neporadí, ale aspoň jsem se vypsala. Snad to nikomu nezkazí náladu.
Děkuju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.5.17 22:54
Tvé emoce jsou naprosto v pořádku. Jsi bohužel součástí života dvou jedinců, kteří totálně selhali, a jsi nucena to sdílet. je to jejich chyba jejich problém a jejich zodpovědnost. ty nejsi povinná mámu tahat z průšvihů - ona disponuje prostředky, kterými by se moha bránit. Bohužel už je za ty roky tak deformovaná, že není schopná je použít, bránit sebe a hlavně TEBE!!! Což by tedy safra měla. Nemáš možnost jít někam na internát? Nebo k babičce či jiným příbuzným, kde bys měla klid? Až dosáhneš samostatnosti (ukončení vzdělání), doporučuji ti co nejdříve prchnout, nebo tě to semele a dopadneš jako brácha.
Hodně sil 
Ještě mě napadá - nechceš tu situaci probrat s důvěryhodným psychologem (ve škole nemáte?) nebo na Lince důvěry?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.17 22:58
Pokud nemáš na to zavolat policii nebo linku bezpečí, tak to halt musíš přežít než budeš samostatná a vypadneš z domu
s nima nic neuděláš, tvoje matka je závislá na otci a ten si bude dělat vždycky co bude chtít, na vás mu nezáleží
můj otec taky strašně pil, aspoň nás nebil, ale i tak to bylo peklo, matku jsem nesnášela za to, že se s ním nerozvede, v 18ti jsem vypadla na vejšku a už se nevrátila, matka když viděla, že je s ním doma sama, tak najednou podala žádost o rozvod, najednou to šlo 
dodneška jsem jí to neodpustila
zkus si z toho do života to jediný rozumný co se dá vzít a to, že si najdeš pravý opak svého otce za partnera a nenecháš si tímhle zkazit celý život..
drž se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.5.17 23:02
Ani nevíš, jak ti rozumím. Moje dětství, to bylo peklo a horor v přímém přenosu. Ani se mi to tady nechce všechno popisovat. Bylo to velmi podobné tomu, co zažíváš ty.Je velká škoda, že maminka nechala ty věci dojít až tak daleko. Tvůj bratr převzal jejich vzorce chování, a je velmi pravděpodobné, že jednou bude věrnou kopií svého otce.Ty jsi velmi statečná dívka, ale sama to nezvládneš. Nejlepší by bylo vyhledat pomoc nějakého psychologa, nebo zavolej na linku bezpečí, a všechno jim to řekni. Jestli máš babičku, nebo nějaké příbuzné, popros je, jestli by jsi nemohla u nich bydlet, nebo třeba na víkendy. Jestli by jsi šla studovat, ideální by bylo pro tebe odjet někam na internát. Až ti bude osmnáct, pak už nebudeš muset bydlet s rodiči. Pokus se s maminkou o všem promluvit, a přemluvit jí, aby jste se od táty odstěhovaly, dokud vás úplně nezničí. Když nebude chtít, je to sice smutné, ale je to její volba. Ty si budeš moci za čas zařídit svůj život podle sebe. Hlavně si dej dobrý pozor při výběru partnera, aby jsi nedopadla jako tvoje maminka. Věřím, že to zvládneš. Přeji ti v životě hodně štěstí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.5.17 23:02
Prosím anonymně nebo smazat.
Já žila jen s mámou a bráchou, táta se na nás vybodl. Máma byla a je moc hodná, ale nervy zaháněla pitím. Já psyhické problémy z odchodu táty a to mámino pití mne dorazilo.
Znám to nervy, co zas bude až přijdu ze školy, jestli už bude, nebude napitá. Nikdo nás nebil, ale psychicky to bylo strašné. Máma si to nepamatovala, a já ji měla a mám tak ráda, že jsem jí neřikala co se děje. CHtěla jsem v 16 vypadnout, ale máma zuřila a já věděla, že když fakt odejdu, tak buď bude smutná, nebo neskutečně naštvaná a zažene to zase alkoholem. A bála jsem se, aby se neropila ještě víc (před prací a v práci nepila). Jinak přišla domu a pila a pak skoro vždy celý víkend. Manželem, jsem jí byla vlastně já, oporou, zpovědníkem a kde čím. Pak věcí, na které si vylila svou šílenou zlobu. A já protože jí měla ráda držela, taky nic neříkala.
Dnes už je mi víc jak třicet, zdraví se mi po těch všech problémech začalo sypat, jsem v invalidním důchodu. Pití matky stoupá, a já pochopila, že nejlepším, ale nejbolestivějším řešením, je nebýt jí manželem a otloukánkem, ale nechat ji v tom vyráchat, pokud pomoc sama nechce. COž nechce.
Z domu jsem odešla po matuře, dnes mám rodinu, je mi vcelku fajn. Je to pár let, co jsem řekla matce všechny ty hnusy co dělala, když pila, a jak mě to ublížilo. Mrzí jí to, konečně přiznala že je alkoholik, ale není ochotna se ho vzdát. Snaží se nepít, jen když už to ve mně bouchne a nechce se mi s ní být kvůli tomu v kontaktu.
Rada jediná mysli jen a pouze na sebe. Kdyby o tebe měla mamka přijít, tak se nejspíš rozhoupe, od otce odejde a tím nejspíš pít nebude. Tohle je tvůj život, ten kdo má právo se skládat a brečet jsi TY!!! Takhle se to v tobě akorát nakumuluje a odrazí později a ublíží to zase jen tobě. Bojij za sebe
- Citovat
- Upravit
13.5.17 23:03
@Conulka píše:
Pokud nemáš na to zavolat policii nebo linku bezpečí, tak to halt musíš přežít než budeš samostatná a vypadneš z domu
s nima nic neuděláš, tvoje matka je závislá na otci a ten si bude dělat vždycky co bude chtít, na vás mu nezáležímůj otec taky strašně pil, aspoň nás nebil, ale i tak to bylo peklo, matku jsem nesnášela za to, že se s ním nerozvede, v 18ti jsem vypadla na vejšku a už se nevrátila, matka když viděla, že je s ním doma sama, tak najednou podala žádost o rozvod, najednou to šlo
zkus si z toho do života to jediný rozumný co se dá vzít a to, že si najdeš pravý opak svého otce za partnera a nenecháš si tímhle zkazit celý život..
drž se
vidíš, to je zajímavý…Dokud se v tom koupala s dětma, nebyla schopná vztah ukončit. Až na to byla sama, najednou to šlo…Sobectví jako hrom.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.17 23:06
@pe-terka přesně tak, byla jsem nejmladší ze tří dětí, ségry taky okamžitě v 18ti zdrhly ze společné domácnosti, jenže já byla mladší o 7 a 9 let a zůstala s nima sama právě těch dlouhých 7 let, hrůza
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.17 23:08
@KateCobain je mi zle z prostredi ve kterem vyrustas, ktere pro tebe pripravili vlastni rodice 
. Tohle by deti zazivat nemely. Zminila jsi se o babicce. U te bys zit nemohla?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.17 23:10
@Conulka píše:
@pe-terka přesně tak, byla jsem nejmladší ze tří dětí, ségry taky okamžitě v 18ti zdrhly ze společné domácnosti, jenže já byla mladší o 7 a 9 let a zůstala s nima sama právě těch dlouhých 7 let, hrůza
no užila sis peklo..Doufám, že aspoň se sestrama máte pěkný soudržný vztah, že vás to stmelilo…Jako člověk dělá chyby, nikdo nejsme dokonalý, ani jako rodiče. Ale takhle si dlouhodobě rozložit osobnost chlastem, závislostma a zničit život sobě i dětem, to už je opravdu obraz lidské ubohosti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.17 23:17
Děkuju za všechny komentáře, vidím, že i několik z vás to nemělo vůbec jednoduché, ale těší mě, že teď jste šťastně, no ne? Třeba taky jednou budu šťastná, mít úžasnýho manžela a děti a budeme šťastná a dokonalá rodina, taková, kterou jsem já neměla a vím, že bych udělala všechno, aby moje děti byly šťastné, a aby ve svých patnácti letech místo toho, co řeším já, řešily třeba co si vezmou na sebe, nebo jakou hru si zahrát 
Jinak nikam nemůžu, otec mě nepustí a je schopný mě zamknout v pokoji. Má potřebu mě mít doma jako otloukánka, loutku, do které si v případě potřeby bouchne… Musím tu být proti své vůli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.17 23:19
@pe-terka no, se sestrama si voláme, ale bydlíme přes celou republiku, já tenkrát ze severních Čech zdrhla na vejšku až do Brna, ikdyž jsem se dostala i do Prahy, ale chtěla jsem co nejdál a pak jsem se tu i vdala
s jednou sestrou máme dobrý vztah i díky tomu, že jsem k ní často jezdila na víkendy, abych aspoň na chvíli vypadla z domu, druhé sestře jsem byla víceméně ukradená a taky to teď tak cítím, že k ní nemám tak blízko, ale vídáme se a bavíme normálně, podobně jako s mámou, která si našla nového muže, který sice nepije, ale zase s ní manipuluje, tak, že je radši s ním než třeba s vnoučatama našima i sester…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.17 23:22
@KateCobain hlavně si podvědomě nevyber za muže stejnou nulu jako je tvůj otec, máš na víc a zasloužíš si něco extra, když teď tolik trpíš, to mi věř
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.17 23:26
@Conulka píše:
@pe-terka no, se sestrama si voláme, ale bydlíme přes celou republiku, já tenkrát ze severních Čech zdrhla na vejšku až do Brna, ikdyž jsem se dostala i do Prahy, ale chtěla jsem co nejdál a pak jsem se tu i vdala
s jednou sestrou máme dobrý vztah i díky tomu, že jsem k ní často jezdila na víkendy, abych aspoň na chvíli vypadla z domu, druhé sestře jsem byla víceméně ukradená a taky to teď tak cítím, že k ní nemám tak blízko, ale vídáme se a bavíme normálně, podobně jako s mámou, která si našla nového muže, který sice nepije, ale zase s ní manipuluje, tak, že je radši s ním než třeba s vnoučatama našima i sester…
tak tyhle ženský jako tvoje mamka asi prostě „potřebují“ pevnou ruku manipulátorovu, za ty roky už nejsou schopny být samostatné 
Je fajn, že tě jedna ze sester vzala pod ochranná křídla. Udělala bych to taky…A Brno je fajn město k žití, z mého pohledu určitě lepší než severní Čechy…je dobře, že jsi z toho venku a spokojená. Mámu ber takovou jaká je nic od ní neočekávej, at zas nejsi zklamaná. její život a její problém
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.17 23:29
Je to hrozný. Ve skole to zkus říct učitelce, maji povinnost to hlasit na ospod (ochrana dětí) třeba bys mohle jit bydlet k. babičce jsi úžasná, jak to zvladas..ale život ti to může velmi ovlivnit a narušit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.17 23:30
@KateCobain píše:
Děkuju za všechny komentáře, vidím, že i několik z vás to nemělo vůbec jednoduché, ale těší mě, že teď jste šťastně, no ne? Třeba taky jednou budu šťastná, mít úžasnýho manžela a děti a budeme šťastná a dokonalá rodina, taková, kterou jsem já neměla a vím, že bych udělala všechno, aby moje děti byly šťastné, a aby ve svých patnácti letech místo toho, co řeším já, řešily třeba co si vezmou na sebe, nebo jakou hru si zahrát
Jinak nikam nemůžu, otec mě nepustí a je schopný mě zamknout v pokoji. Má potřebu mě mít doma jako otloukánka, loutku, do které si v případě potřeby bouchne… Musím tu být proti své vůli.
Zavolej na linku bezpečí. Otec i matka jsou za sebe zodpovědní, nejsi to ty, kdo je musí držet. Držet mají oni tebe a to nedělají. Myslím, že by ti bylo lépe třeba u někoho z příbuzných nebo u jiné milující rodiny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
