Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Život s alkoholikem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.5.17 23:30
@KateCobain píše:
Děkuju za všechny komentáře, vidím, že i několik z vás to nemělo vůbec jednoduché, ale těší mě, že teď jste šťastně, no ne? Třeba taky jednou budu šťastná, mít úžasnýho manžela a děti a budeme šťastná a dokonalá rodina, taková, kterou jsem já neměla a vím, že bych udělala všechno, aby moje děti byly šťastné, a aby ve svých patnácti letech místo toho, co řeším já, řešily třeba co si vezmou na sebe, nebo jakou hru si zahrát
Jinak nikam nemůžu, otec mě nepustí a je schopný mě zamknout v pokoji. Má potřebu mě mít doma jako otloukánka, loutku, do které si v případě potřeby bouchne… Musím tu být proti své vůli.
Zavolej na linku bezpečí. Otec i matka jsou za sebe zodpovědní, nejsi to ty, kdo je musí držet. Držet mají oni tebe a to nedělají. Myslím, že by ti bylo lépe třeba u někoho z příbuzných nebo u jiné milující rodiny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.17 23:33
@pe-terka jojo máma je stará škola, nic od ní nečekám, ale uznávám, že si trochu užívám, když se samozřejmě jen po telefonu ptá na malou (nemůže přijet, protože dělá starýmu fullservis), tak vždycky zmíním jaký skvělý vztah má malá s tchyní 
a jak jí malá miluje, což je mimochodem pravda
asi ji to mrzí, ale co, mě to tenkrát mrzelo víc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.5.17 23:42
Ahoj presne to co prozivas sem prozivala jako mala kazdy den, az jednoho dne muj tata do moji maminky strcil prasklo ji neco v hlave a zemrela.od sedmi let jsem bez maminky a uz je to pres dvacet let. vychovali me babicka s dedou. nejsmutnejsi na tom je, ze muj partner je to samy denne ozralej a ja trpim jako moje maminka.
- Citovat
- Upravit
13.5.17 23:43
Blízká kamarádka to měla podobné, zachránilo jí život to, že přes školu zavolali sociálku. Odebrali jí z domova do diagnostického ústavu, nic moc, ale mohla v klidu chodit do školy, po škole s námi mohla jít ven a „doma“ jí nikdo nebil a dostala i najíst. Její odchod nakopl její mámu natolik, že odešla od muže a šla se léčit a po třičtvrtě roce se o dceru mohla starat, kamarádka maturitu dodělávala doma a máma jí pak podporovala na vysoké. S otcem to dopadlo hůř, uchlastal se k smrti. Nebojte se požádat o pomoc, někoho komu věříte, ideálně mimo rodinu. Zasloužíte si lepší život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.17 00:06
@Anonymní píše:
Ahoj presne to co prozivas sem prozivala jako mala kazdy den, az jednoho dne muj tata do moji maminky strcil prasklo ji neco v hlave a zemrela.od sedmi let jsem bez maminky a uz je to pres dvacet let. vychovali me babicka s dedou. nejsmutnejsi na tom je, ze muj partner je to samy denne ozralej a ja trpim jako moje maminka.
Holka, netrp a uteč od něj. Nemusíš se za nic trestat. Vem nohy na ramena.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.17 00:08
Me prijde osobne ze dnesni doba je na alkohol hrozna vidim to venku kolik lidi je opilych v televizikolik lidi ridi opilych jezdi na kole opilych je to fakthrozne nechapu to
jinak vy co to pisete ze to mate taky vzdicky mate moznost odejit pokud mate 18 a jsou to vasi rodice nebo partneri muzete kdykoliv odejit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.17 00:18
@B4RC3LON4 píše:
Me prijde osobne ze dnesni doba je na alkohol hrozna vidim to venku kolik lidi je opilych v televizikolik lidi ridi opilych jezdi na kole opilych je to fakthrozne nechapu tojinak vy co to pisete ze to mate taky vzdicky mate moznost odejit pokud mate 18 a jsou to vasi rodice nebo partneri muzete kdykoliv odejit
V 18 letech se už dá utíkat, děti to mají horší. My máme v pěstounské péči chlapečka, jehož rodiče jsou také alkoholici a ještě do nedávna jsme se s nimi museli dle zákona scházet. Snad se nám to podaří a kluka zachráníme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.17 00:20
@Enmamma píše:
V 18 letech se už dá utíkat, děti to mají horší. My máme v pěstounské péči chlapečka, jehož rodiče jsou také alkoholici a ještě do nedávna jsme se s nimi museli dle zákona scházet. Snad se nám to podaří a kluka zachráníme.
jo chapu mate pravdu je to hezke ze tak pomahate
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.17 03:34
@KateCobain tvuj pribeh znam. Jenom s tim rozdilem, ze u nas chlastala mati, facky rozdaval fotr. Navenek dobre fungujici rodina, vysoko na spolecenskem rebricku. Jednou, nekdy kolem 16, jsem to uz nevydrzela a sverila se. Mno, bylo to uzavreno jako zvasty pubertalni holky. Tehdy jsem se zatvrdila, naucila jsem se, ze pro okoli mam byt supersikovnavysmata a nejvic spokojena pubertacka. Prestala jsem verit lidem okolo (tuto neduveru prolomil az manzel. A i po 16 letech mam obcas tendence jet si jakoby sama na sebe-nastesti mi vzdy pripomene, ze uz nejsem sama).
Nekdy kolem tech 16 jsem si slibila, ze hned po maturite vypadnu z baraku, pujdu na vs, najdu si praci, odstrihnu se. A svuj slib jsem si splnila. Hned po maturite jsem odjela do cr, nasla si praci, vystudovala vs, mam rodinu, pratele. rodice jsem nevidela a nemluvila s nimi 10 let. Casem se ty hrany dost obrousily, rodice se omluvili…momentalne se cca 4× do roka vidime, obcas si zavolame (ale:dusledne se vyhybam osloveni: mami a tati (nejde mi to pres pusu, deti je oslovuji jmenem.)
To, co jsem zazila v detstvi nyni vnimam jako lekci, diky ktere vim, co mam doma delat jinak.
Kocko, preji Ti pevne nervy a silu. Primarne se pokus prestehovat k babicce. Pokud to nepujde, tak mam pro tebe radu, prestan se angazovat, snaz se byt doma minimalne (ja mela hodne krouzku, treningu, kdyz bylo venku hezky, tak jsem vzala uceni a do skoly jsem se pripravovala v lese ). Rekni mamce, ze to co udelala, ze to je uz moc, ze te zklamala a podrazila, rekni ji, ze je sobecka. V pripade, ze sve chovani nezmeni, tak ji ignoruj. Otci se vyhybej. To, ze uz nepocitujes strach a tak trochu ho i provokujes-jenom at vidi…taky jsem to delala a nikam to nevede. Ignoruj ho. Nejsi za ne odpovedna. Pracuj na sobe, delas to pro svou budoucnost. Situaci doma zvladnes. Drz se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.5.17 07:20
Domluv se s babickou, jestli u ni nemuzes bydlet anebo internat. Ja si taky trvala na tom abych byla na intru, schvalne jsem si kvuli tomu vybrala skolu, ktera je dal a jaky klid jsem tam mela, nasla si kamaradky a bylo to fajn. Doma jsem mela hodne sourozencu a pripadala si jak sluzka, takze pro mne ten internat byla uleva. Domu jen na vikend a kdyz se mi chtelo, jela jsem na intr uz v nedeli. A zadne obavy, ceka te rozhodne stastnejsi zivot nez jaky si ho vybrala tvoje mama s tvym otcem. Je to smutne, ze se neumi sbalit a odejit, i pres lasku musime nekdy pochopit, ze ten vztah neni stastny anebo ze nam partner ublizuje, ze deti trpi, to by melo byt prvorade. Asi si tvoje mamka libuje v utrpeni a ponizovani. Chtelo by to psychologa, ktery ji otevre oci a udela z ni silnou osobnost a ne trosku nez jakou je doted, hadrovou panenku, ktera se necha mlatit a ktera se smiri s nadavkami.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.5.17 07:33
A vy jenz mate doma alkoholiky, vzchopte se a udelejte razny krok, nenicte zivoty svym detem, i deti to vnimaji ze rodice chlastaji a alkoholem se meni i osobnost toho cloveka co pije. Co musi byt pro vas poslednim impulsem, abyste tomu chlapovi rekli, tak a dost, uz to nemuzu vydrzet, odchazim, tak jako jsem to ja rekla svemu byvalemu, jsem optimista a vzdy jsem verila tomu, ze mne ceka stastnejsi zivot, tak na co se budu v zivote trapit. Cokoliv jineho bylo lepsi nez zivot s alkoholikem. Musela jsem sice zacit od zacatku, hodne se uskrovnit. Nicmene ten klid, co jsem na dusi mela bez ozraleho chlapa je k nezaplaceni. I toho hodneho partnera jsem pak poznala, co nepil.
- Citovat
- Upravit
14.5.17 10:32
Uz jsem tu zakladala diskusi o tchanovcich alkoholicich a jen chci dodat ze u nich chlap pije uz roky, muj chlap a brachove ho ani jinak neznaji a bohuzel uz davno stahl i svou zenu piji prvni ligu. Tak pozor aby tva maminka nedopadpa stejne nezabijela pocit viny taky alkoholem. Z popisu ze se posledne kvuli tomu co se odehralo opila by to tak mohlo dopadnout. Bohuzel kdyz se tak rozhodne nic s tim neudelas musela by chtit sama a je pro ne jednodusi vybrat si tuhle cestu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.17 10:41
@KateCobain píše:
Ahoj, vím, že to sem určitě nepatří, ale já se potřebuju někde svěřit a tenhle web mi padl do oka.
Takže, je mi 15 let a můj otec začal pít, když mi bylo asi 6 let. Do té doby jsme byli klasická, šťastná a milující rodina.
Otec nejdříve začal chodit do hospody na takové ty,,chlapské pokecy", na dvě pivka a tak… Ale postupem času se to začalo zhoršovat, šlo to s ním z kopce a v mých dvanácti letech jsem ho poprvé viděla při agresi z alkoholu, kdy bezdůvodně řval na maminku vulgární nadávky, a dokonce ji uhodil. Bylo to poprvé, co jsem svého otce takhle viděla a druhý den už to byl zase on, takže jsme to samozřejmě všichni hodili za hlavu a vše bylo odpuštěno. Takhle to šlo ale dál a já s každým udeřením do mámina těla otce víc a víc nenáviděla. Stávalo se z něj bezcitné a zlé monstrum, každý den byl opilý, a když přišel domů agresivní, začal jako obvykle řvát, rozbíjet věci, mlátit maminku… Kdybych tu vše měla rozepisovat, bylo by to na dlouho.
Teď, ve svých patnácti letech, mě tento styl života hodně zocelil, zoceluju se s každou zlou zkušeností - můj život je jedna velká zlá zkušenost. Nedávno Otec nezmlátil jenom maminku, ale i mě. Maminku otloukal venku, a když přišel dovnitř a já na něj začala řvát, ať nás už nechá být, vrazil mi asi 5 facek, tak obrovských, že to bylo cítit jako pěstí a já se skácela k zemi - hlava mi třeštila, motala se a já jen brečela. Skončila jsem s oteklou tváří, nosem, napuchlými a natrhlými rty a uraženým zubem. To konečně maminku donutilo po tolika letech utrpení zavolat policii, která nám doporučila odejít a dala nám trestní oznámení. Byli jsme u babičky přesně týden, když otcovi máma zase odpustila a já se tedy s ní musela vrátit domů. Nechápu to, prostě nechápu, jak může pořád odpouštět chlapovi, co jí ubližuje, co už ublížil i jejímu dítěti - ale ona za ním stejně vždycky přileze, ačkoliv jí to mnohdy stojí zdraví. Je to jako začarovaný kruh, ze kterého nemůžu ven. Máma se nechá otloukat, já nesmím ceknout, jinak dostanu taky, šance někoho zavolat neexistuje - a já na to ani nemám koule… ¨
Jakoby to nestačilo, tak se včera máma opila do němoty. Vypila flašku slivovice a lezla po čtyřech, přičemž stejně padala. Viděla jsem ji tak poprvé v životě - a bylo to asi to úplně nejhorší, co jsem kdy viděla - splněná noční můra, že máma začne pít taky. Můj osmnáctiletý bratr, který už s námi nebydlí a taky dost pije, jí nakonec zavolal záchranku, která ji kvůli možné otravě ihned odvezla. Nikdy nezapomenu, jak jsem ve spěchu mámě balila oblečení do tašek, jak se v opilosti svlékla a já ji musela oblékat, přičemž upadala do bezvědomí, nebo na mě jen tak tupě koukala skleněnýma očima, beze slova. Byla jsem tak v šoku, že jsem nemohla uronit jedinou slzu. Celá jsem se klepala a nohy se mi podlamovaly. Otec mezitím přišel z hospody, ale naštěstí hned usnul, a já -jelikož mi volali, že mámu přivezou kolem jedné ráno- čekala. Mnula jsem v rukou křížek na svém krku a prosila, aby máma neumřela, aby mě tu nenechala samotnou… Já sama tolikrát přemýšlela nad tím, jestli by smrt nebyla osvobození, a jestli to teda neudělám, ale nakonec jsem si řekla,,Ne, nemůžeš ji tu nechat samotnou, musíš tu pro ni být!" a myšlenku na sebevraždu tak zahnala. A nakonec by to kvůli její hlouposti přiotrávit se byla ona, kdo by tu nechal mě samotnou.Šla jsem otevřít dveře a beze slova zase odešla do pokoje. Byla jsem pořád v šoku, nevěděla, co říct a byla jsem tak, tak vyděšená. Nemluvě o tom, že za ni opilý otec večer přišel k posteli, kde spala a začal na ni řvát nadávky, jako obvykle ji přát smrt… Takže jsem musela vystřelit a jít mu bránit, aby ji neublížil. Už se ani nebojím se mu postavit, i přesto, že dostanu - myslím, že ho děsí, když vidí, jak jsem odvážná a odhodlaná se mu postavit.
Ráno za mnou přišla máma, začala se mi omlouvat a hlavně začala omlouvat otce, ať ho nechám, že za nic nemůže… Řekla jsem jí, že je vše v pohodě a nezapomněla jsem na úsměv. Nechtěla jsem ji přidělávat starosti. Nikdy jsem jí neřekla, jak ukrutnými depresemi trpím, jak se trápím… Stejně jako před ní nikdy nebrečím, protože stačí, že brečí ona. Na mě prostě zbyla úloha toho,,utěšujícího", té silné osobnosti. Celý den jsem se mámě snažila vyhýbat. Vím, že je to ode mě ošklivé, ale teď nechci být v její blízkosti. Je mi v její blízkosti zle, nedělá mi to dobře a působí to na mě špatně. Když ji vidím, vybavím si její opilecký stav, její tělo jakoby bylo bez duše.
Nevím, co mám dělat. Jsem tak smutná a nikomu to nemůžu říct. Kamarádky domů nevodím, neví co se u nás děje, stejně jako to neví nikdo. Všichni si myslí, že to u nás bůhví jak klape.
Nemám odvahu sama zavolat policii, nebo linku bezpečí a máma to už vůbec neudělá. Zmínila jsem už, že včera, když na ni otec řval, ona řvala, že ho miluje?
Nenávidím tátu, začínám nesnášet mámu. Co mi tu zbývá? Co mám dělat?
Vím, že mi tu asi nikdo neporadí, ale aspoň jsem se vypsala. Snad to nikomu nezkazí náladu.
Děkuju.
Tak uprimne Kato asi Ti je jasne, ze se mama nezmeni, je psychicky zavisla na domacim tyranovi, byt tebou, tak jdu na mistni OSPOD a reknu jim to, maji tu povinnost resit. Dle me Ti bude vsude lepe nez doma. Domov ma byt utociste, bezpeci pro deti ne horor..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.17 10:41
Co Dětské krozové centrum nebo Fond ohrožených dětí? Zavolej si tam, můžeš i anonymně a zjisti si, co můžou pro tebe udělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
