Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@inkakřivák určitě souhlasím s tím, ze sobci jsme oba, ale to si myslim, ze v kazdem cloveku je kus sobce. Kazdy z nás se chce cítit milovaný, respektovaný, opecovavany.. ale když vidím, ze celou dobu do toho dávám energii jen ja sama a nijak se mi to nevraci, co mám udělat víc?ze to dneska s chlapama neumíme, neumíme s nimi mluvit, ocenit je.. myslím, ze zrovna já jsem hodně empaticky člověk, někdy spíš uz blb, co chce druhým dělat pomyšlení a dopadne to tak, ze když sám něco potřebuje, je to mimo..
Dnes jsme byli kupovat kočár, do toho jsem ho chtěla vtáhnout, po 5 minutách řekl, ze půjde do vedlejšího obchodu na rybářství, at za ním dojdu. A když jsem mu ukazala zavinocacku za 150kc, jestli ji koupíme, tak mi pred prodavackama řekl, ze on potřebuje batoh.pak odešel. Tak nevím, hrozně mě to mrzí, vždycky říkal, jak se na naše miminko těší a když mu něco řeknu, co mám pro malého, jak kopal, tak mi řekne, „a já bych zase chtěl…“ ono to není o mně, ale snad o společném projektu, našem dítěti, ne?
Je to smutné, hodně to zabolí, to věřím. Opravdu to nechápu. Bohužel ti neporadím, neznám to. ![]()
@Premek_Orac píše:
A o tom přesně to je, že žena tohle mužské vnímání nepochopí.
Je to blbé přirovnání, ale pro chlapa to může být situace ne nepodobná tomu, když se ženská od partnera doví, že má dítě z předchozího vztahu. To dost žen také znejistí…
Asi jsem pitomá, ale nerozumím stále.
Nerozumím už spojení „situace ne nepodobná“.
Každopádně, chlapi, co s tímto vším nemají sebemenší problém (a naštěstí jich je dost) jsou teda divní nebo co jsou zač?
Podle mého, chlap, který s příchodem dítěte má problémy - viz výše - má především problém sám se sebou. A je zcela nevhodný pro rodinu. Samozřejmě, i s tím se dá něco dělat. Ale je těžké si toto uvědomit.
To už je ale opravdu dost divný. Když to budu brát podle sebe, tak jsme u obou děti řešili všechno společně a mě to bavilo. Pravda je ale že já chtěl děti dřív než jsme je měli. Tak že jsem byl opravdu hodně stastnej.
Těžko radit. Udělej velkou válečnou poradu a uvidíš. Stále je ještě šance, že po tvém porodu se nadchne pro děcko. Mám kamaráda který se do těchto aktivit taky vůbec nezapojoval a nějak ho to nezajímalo a teď už má se svou manželkou 3 děti a je z něho myslím táta docela super.
@Ice79 píše:
Asi jsem pitomá, ale nerozumím stále.Nerozumím už spojení „situace ne nepodobná“.
Každopádně, chlapi, co s tímto vším nemají sebemenší problém (a naštěstí jich je dost) jsou teda divní nebo co jsou zač?
Podle mého, chlap, který s příchodem dítěte má problémy - viz výše - má především problém sám se sebou. A je zcela nevhodný pro rodinu. Samozřejmě, i s tím se dá něco dělat. Ale je těžké si toto uvědomit.
Pitomá určitě nejsi, asi nejsem schopný vyjádřit se jazykem tvého kmene ![]()
Chlapi, kteří normálně fungují dál nejsou divní. Naopak, ti jsou prov ztah nejlepší.
Ale pak máš prostě ty, kterým i potomek, na kterého se těší, vnáší do života neklid a nejistotu. A ani oni nejsou divní, protože pro některé povahy je to přirozená reakce. A máš pravdu, že to často souvisí s nejistotou dano třeba výchovou (malým sebevědomým, protěžování mladšího sourozence apod.)
@Premek_Orac píše:
Pitomá určitě nejsi, asi nejsem schopný vyjádřit se jazykem tvého kmene
Chlapi, kteří normálně fungují dál nejsou divní. Naopak, ti jsou prov ztah nejlepší.
Ale pak máš prostě ty, kterým i potomek, na kterého se těší, vnáší do života neklid a nejistotu. A ani oni nejsou divní, protože pro některé povahy je to přirozená reakce. A máš pravdu, že to často souvisí s nejistotou dano třeba výchovou (malým sebevědomým, protěžování mladšího sourozence apod.)
Já tomu taky nerozumím… pokud k tomu ten chlap nepřišel nějak podvodem..musí mu být přece jasné, že život páru se zásadně mění. že má být partnerce v tehotenství oporou, a ne se cítit ukřivděný, že se svět už netočí jen kolem něj mi přijde uplně mimo.
@Premek_Orac píše:
Pitomá určitě nejsi, asi nejsem schopný vyjádřit se jazykem tvého kmene
Chlapi, kteří normálně fungují dál nejsou divní. Naopak, ti jsou prov ztah nejlepší.
Ale pak máš prostě ty, kterým i potomek, na kterého se těší, vnáší do života neklid a nejistotu. A ani oni nejsou divní, protože pro některé povahy je to přirozená reakce. A máš pravdu, že to často souvisí s nejistotou dano třeba výchovou (malým sebevědomým, protěžování mladšího sourozence apod.)
Souhlasím. Každý je jiný, jinak založený, vyšel z jiného prostředí. Jak jsem psala hned na začátku, je to hlavně o výběru partnera/ky. Od toho je přeci ta doba chození spolu, aby si vyzkoušeli, jestli jsou navzázem kompatibilní. V případě, že někomu stačí, že se jeho miláček podobá na oblíbeného herce, nebo má hezké modré oči, a ostatní varovné signály s úspěchem přehlíží, pak se nemůže nikdo divit, že nejpozději s příchodem dítěte začnou problémy. Je rozdíl, když se jedná pouze o nezkušeného mladšího jedince, kterého stačí s citem usměrnit, nebo o naprosto neschopného tydýta a sobce.Ale takovou vlastnost lze přeci lehce rozpoznat už na začátku vztahu.
Já bych opravdu doporučil si s ním o tom promluvit.
Může to být pouze jeho podvedoma reakce, nebo spíš obrana. Ono mít potomka je obrovská zodpovědnost a pokud si to uvědomuje tak to může být třeba strach z toho co bude. Jak existenčně tak třeba z výchovy.
Zastávám jeden názor. Děti jsou totiž to jediné co po nás zbyde. Všechny ty auta a domy časem někdo rozbije nebo prodá a ani do hrobu si je nikdo nevezme. Děti zůstávají jediným naším dědictvím. A to je naše zodpovědnost.
@nostress Jo, jo, pod to se mohu podepsat. Nejčastěji jsou pak z partnera překvapeni ti, kteří žili jen na pohodičku, (chtěl jsem napsat žádný stresy, ale to mi přišlo blbý vzhledem k tvýmu nicku
) a pak jsou překvapení, že pohodička jepryč a že v těch zátěžovejch situacích partner není takový pohodář, jako někde na kalbě…
@Venetia píše:
Já tomu taky nerozumím… pokud k tomu ten chlap nepřišel nějak podvodem..musí mu být přece jasné, že život páru se zásadně mění. že má být partnerce v tehotenství oporou, a ne se cítit ukřivděný, že se svět už netočí jen kolem něj mi přijde uplně mimo.
Já bych se jen opakoval…
Ale ber to také z toho pohledu, že část žen se opravdu již v těhotenství změní a to také mívá za následek chování chlapa, kdy si třeba i může říct, že dítětem se všechno zkazilo… Prostě takové věci se ve vztazích dějí, ať jím rozumíme nebo ne…
@Premek_Orac píše:
Já bych se jen opakoval…
Ale ber to také z toho pohledu, že část žen se opravdu již v těhotenství změní a to také mívá za následek chování chlapa, kdy si třeba i může říct, že dítětem se všechno zkazilo… Prostě takové věci se ve vztazích dějí, ať jím rozumíme nebo ne…
Naprosto souhlasím. Byl jsem svědkem toho, že některé ženské úplně s prominutím blbly. A to doslova. Asi to není tento případ, ale některé to opravdu přehání.
@Premek_Orac píše:
@nostress Jo, jo, pod to se mohu podepsat. Nejčastěji jsou pak z partnera překvapeni ti, kteří žili jen na pohodičku, (chtěl jsem napsat žádný stresy, ale to mi přišlo blbý vzhledem k tvýmu nicku) a pak jsou překvapení, že pohodička jepryč a že v těch zátěžovejch situacích partner není takový pohodář, jako někde na kalbě…Já bych se jen opakoval…
Ale ber to také z toho pohledu, že část žen se opravdu již v těhotenství změní a to také mívá za následek chování chlapa, kdy si třeba i může říct, že dítětem se všechno zkazilo… Prostě takové věci se ve vztazích dějí, ať jím rozumíme nebo ne…
jenže s tím se musí prostě počítat..pokud chce, aby to bylo jen o něm..tak si prostě děti nepořizovat
@Venetia ono je to těžký. Ženská to prostě ví. Cítí to tak, má mateřské pudy a v těhotenství se na to též připravuje. Cítí svoje mimčo už dlouho před tím než se narodí. Chlap to tak nemá. Necítí nic. A buď se na mimčo těší a leze pořád za ní a sahá ji na bříško nebo neleze. Jenom slyší jak o něm manželka mluví, ale fyzicky on z toho nic vlastně nemá. Necítí to.. První jeho kontakt s dítětem je u porodu. Myslím že když děcko dostanou poprvé do náručí, tak potom jim to vlastně teprve cvakne o čem ta jeho ženská pořád mluvila a můžou se zbláznit
![]()
@Lumius píše:
@Venetia ono je to těžký. Ženská to prostě ví. Cítí to tak, má mateřské pudy a v těhotenství se na to též připravuje. Cítí svoje mimčo už dlouho před tím než se narodí. Chlap to tak nemá. Necítí nic. A buď se na mimčo těší a leze pořád za ní a sahá ji na bříško nebo neleze. Jenom slyší jak o něm manželka mluví, ale fyzicky on z toho nic vlastně nemá. Necítí to.. První jeho kontakt s dítětem je u porodu. Myslím že když děcko dostanou poprvé do náručí, tak potom jim to vlastně teprve cvakne o čem ta jeho ženská pořád mluvila a můžou se zbláznit![]()
já fakt nevím, měla jsem děti v době, kdy chlapi u porodu nebyli.. oběma nám bylo 21. a v tomhle směru se choval nějak normálně…asi se doba hodně změnila
@Venetia myslím si že změnila. A to fakt brutálně. Dneska je to všechno v běhu a všude samá technologie ![]()
Ne že bych byl nějak starý, ale sleduju to fakt ve všem. Asi jsem trochu hipisak ![]()
Nikdo se nezastaví, na vztahy je to fakt krutá doba. Nedivím se vsem těm rozvodum všude, též patřím mezi ně.
@Lumius píše:
@Venetia myslím si že změnila. A to fakt brutálně. Dneska je to všechno v běhu a všude samá technologie
Ne že bych byl nějak starý, ale sleduju to fakt ve všem. Asi jsem trochu hipisak
Nikdo se nezastaví, na vztahy je to fakt krutá doba. Nedivím se vsem těm rozvodum všude, též patřím mezi ně.
tak to já už taky..ale vydrželi jsme to 25.let ![]()
@Venetia
![]()
U nás to bylo 11 let a potom mi manželka řekla že si mě váží jako člověka, jak se starám o děti a tak, ale že chce být sama. Máme děti ve střídavé péči.