Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, chtěla jsem se vás zeptat, kdo to tak vnímá, že začal váš život až s dětmi? Co vše vám děti daly? Jak vnímáte život s dětmi? Kdy jste s nimi měly největší krizi a proč?
Je to jen takový dotazník, děkuji všem ![]()
Krizi mám teď.. naprosto zoufalý nedostatek spánku, kdy nejmladší je vzhůru v noci, takže celé noci houpu, kojim, utěšuji, aby mi nevzbudila dvouletého ![]()
jinak co mi daly děti? Moc, strašně moc
nikdy jsme nebyla lepší manazer. Ukocirovat 5 ks je fakt vtipný. Tak mi naučili neskutečné trpělivosti, páč nezabít je někdy opravdu velmi velké přemlouvání sama sebe ![]()
Jo já bych rekla, ze víc ziju, protože mám víc času díky mateřské. Predtim to bylo z práce do práce a člověk nic nestihl, teď mám aspoň čas na svoje konicky, víc cestujeme (paradoxně
) uvidím jestli to tak bude i až děti odrostou z miminkovskeho věku
jinak mi daly hrozne moc, smysl života, naučily trpělivosti, nervy mám z oceli
spoustu věcí sem se naučila nehrotit, lip si organizuju čas. Krizi jsem neměla asi nikdy, vždy se všechno víceméně zvladlo
možná tak tuhle zimu je to trochu zoufale co se tyce nemocnosti, je to porad něco, ale jak se dela lepší počasí, tak i ty nemoce ustupují a není to už tak hrozne ![]()
Děti mi daly hodně, hlavně pocit bezpodmínečné lásky. A taky trpělivost a vědomí toho, že nikdo není bezchybný a má na to právo mít svoje chybičky. Ale rozhodně si nemyslím, že život začal až s dětmi a že děti jsou jediný smysl života. A užívám si jak chvíle s dětmi, tak i bez nich.
Nemyslím, že život začal až s dětmi, ale určitě dostal jiný (lepší, plnější) rozměr.
Krize byly spíš z nevyspání, nemocí a úrazů.
Je parádní být obklopený svými blízkými. Je to taky velká zodpovědnost, ale blízké vztahy člověku dávají radost.
Je to jen jina zivotni etapa. Z prace do prace, hospudky, kamaradi, starani se jen sama o sebe. Hadriky, kosmetika, kabelky… ted si chci neco koupit a kupuju deckam
. Ted myslim na to abych vytvorila domov, bezpeci pro nekoho jineho nez jen sebe. Neda se rict lepsi/horsi, proste jine a taky dobre. ![]()
@Verunecka.7 píše:
Ahoj, chtěla jsem se vás zeptat, kdo to tak vnímá, že začal váš život až s dětmi? Co vše vám děti daly? Jak vnímáte život s dětmi? Kdy jste s nimi měly největší krizi a proč?
Je to jen takový dotazník, děkuji všem
@Verunecka.7 píše:
Ahoj, chtěla jsem se vás zeptat, kdo to tak vnímá, že začal váš život až s dětmi? Co vše vám děti daly? Jak vnímáte život s dětmi? Kdy jste s nimi měly největší krizi a proč?
Je to jen takový dotazník, děkuji všem
Jeden život byl před dětmi a druhý je s dětmi. Před dětmi byl velmi krátký. S dětmi trvá doposud i když mám už vnoučata. Kdybych si mohla vybrat, měla bych děti minimálně o patnáct let později a nebo vůbec. A to jsou všichni zdraví, pracovití a zabezpečení. Všechny ty stresy bych si klidně odpustila. A hlavně nikdy neskončí. Jistě, radosti jsou také. Ale ty tu starost nevyváži. Komu je všechno jedno, ten to posuzuje jinak.
@Anonymní píše:
Jeden život byl před dětmi a druhý je s dětmi. Před dětmi byl velmi krátký. S dětmi trvá doposud i když mám už vnoučata. Kdybych si mohla vybrat, měla bych děti minimálně o patnáct let později a nebo vůbec. A to jsou všichni zdraví, pracovití a zabezpečení. Všechny ty stresy bych si klidně odpustila. A hlavně nikdy neskončí. Jistě, radosti jsou také. Ale ty tu starost nevyváži. Komu je všechno jedno, ten to posuzuje jinak.
To je nesmysl, starost mám také, ale vyváží mi to 1000×.
Život s dětmi rozhodne nezačal, jen je jiný…
A největší krizi mám teď, co jsou holky na druhém stupni ZŠ Šikana, pak deprese, začínající puberta, často mám pocit, že už to nedám… Jsou smysl mého života, ale teď je víc toho bolavého než toho veselého ![]()
Máme děti malé, takže pořád zatím pociťuji jakési “omezení” oproti bezdětnému životu, který jsme s manželem žili, to bylo krásné období. Ale jsem neskutečně ráda, že děti máme, nikdy bych už neměnila. Na druhou stranu se hrozně těším, až budou děti větší a vyrazíme celá rodina na kola, výlety, dovolenou, což děláme ve směs i teď, ale prostě s malými dětmi (zvlášť s nechodícím dítětem) je to pro mě stále velké “omezení”.
@Verunecka.7 píše:
Ahoj, chtěla jsem se vás zeptat, kdo to tak vnímá, že začal váš život až s dětmi? Co vše vám děti daly? Jak vnímáte život s dětmi? Kdy jste s nimi měly největší krizi a proč?
Je to jen takový dotazník, děkuji všem[/citace
Můj život začal v děloze. Přišlo hodně zásadních momentů, které byly významné pro můj další život. Jedním z těch zásadnějších byl střet s mým budoucím partnerem. A samozřejmě narození dítěte. Jsem máma. Je to úžasný pocit. Ale taky pocit zodpovědnosti. Krizi jsem neměla nikdy. Sáhla jsem si skoro až na dno sil zvlášť na začátku, ale s odstupem času už to ani tak nevnímám. Jsem zatím jeho ochránce, vzor a někdo, ke komu se rád přijde přitulit.
Můj život s dětmi nezačal, do jisté míry díky náročnému prvnímu dítěti spíš „skončil“ řečeno obrazně. To byla má největší krize, rozčarování, únava, stres a celkové vyčerpání. A to jsem žádná naivka co se týče toho, co obnáší mít dítě, nikdy nebyla. Každopádně dnes už je lépe a mám i další dítě. Děti mi daly jiný pohled na život a taky lásku, kterou bych nikdy nepoznala. Nicméně nejsou alfa a omega mého života. Ano jsou to mé děti, miluju je, zabila bych pro ně, ale pořád jsem to ještě já. Takže mě naučily jak být pořád já, jak si zorganizovat den, jak si zapamatovat 150 milionů věci, jak sbírat věci nohama, jak se parádně na.s.rat i zasmát. Těžko popsatelné, to se musí zažít.
Fráze že život mi začal s dětmi se mě netýká (děti mám ), naopak. Mám pocit, že mi skončil.
S detmi zivot zacne spis lidem, kteri v zivote nic nemeli - pratele, konicky, cestovani. Ostatnim se zmeni. Mam v okoli par lidi co se rozhodli pro dite prave ze nic nemeli. Maji takovy divny vztah k detem. Nemaji nic krome 24 h pece o ne. Trochu jim hrabe.