Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Já teď potkala jednu známou, mají už jedno dítě - kluka. A ona byla zrovna asi 14 po porodu, nevěděli koho čekají. Tak se jí ptám koho, že tedy mají a ona mi opravdu velmi sklesle odpověděla - no dalšího kluka. A pak takové ty řeči o vaření apod. A víš co? Myslím, že je vážně jedno jaké pohlaví dítěte máš. Nejdůležitější bude jaký spolu budete mít vztah. I s holkou můžeš lézt na skály, kopat do míče apod. Vůbec to nemusí být růžová barbína. ![]()
Promiň, ale tohle se fakt nedá číst
co by za to někteří dali mít vůbec dítě natož tak rozlišovat pohlaví. Buď ráda že je zdravé. Holky jsou taky sportovkyně a přijde mi že nejsou takový lenoší jak kluci
záleží k čemu ji provedete
@Anonymní píše:
Ahoj holky, cítím se hrozně, protože jsem zklamaná z pohlaví miminka. Dlouhou dobu se nám miminko nechtělo ukázat až nakonec nám teď potvrdili holku. Na začátku mi to bylo asi jedno, pak jsem nad tím začala přemýšlet a nastavila jsem se na to, že to bude kluk. S přítelem jsme mu i říkali klučičím jménem. Já chtěla kluka, protože sama jsem takový klučičí typ. Jako malá jsem si hrála spíš s klukama v ulici, chodili jsme si kopat s balónem, lezli jsme na skály, pak jsem začala dělat závodně sport a když jsem skončila, tak jsem začala chodit do posilovny a to mě drží dodnes. Pracuji v mužském oboru a v kolektivu samých mužů. Ano, nosím šaty, podpatky, make-up, lakuji si nehty, ale nechodím s holkama na kafíčka nebo po nákupech. Můj přítel má dceru z předchozího vztahu, které je 8 let. No a je to typická holčička, chodí v růžovém, chodí na keramiku, do sboru a na tanečky a mně to prostě nic neříká. Jsem sportovní člověk. Ona se naučila jezdit na kole loni, ale vůbec ji to nebaví, furt se ptá, jestli už pojedeme domu a to se ptá vlastně při jakékoliv fyzické aktivitě. Tak proto jsem asi toužila po chlapečkovi, ani nevím, jestli budeme mít ještě další dítě, kvůli věku a museli bychom řešit i bydlení… chtěla jsem si asi jen postěžoval, protože to nahlas úplně říct nemůžu a budu se s tím muset tak či tak srovnat…a ano, nejdůležitější je, aby bylo miminko zdravé
Mam kluka, je mu 6,jezdit na kole se naucil loni a letos na nej nesedl ani jednou
prostě nechce.. Dostal nový, poprvé spadnul a uz nechce.. Fotbal je prej blbost, atd. Atd. Atd.
Ja jsem hravala fotbal závodně, dělala atletiku a na kole jezdila denně na treninky ![]()
On je prostě úplně jinej, nevim po kom to má
plavat se taky nechce učit.. Prostě sport nemá rád.. A ja se tak tesila, ze bude taky sportovec..
Taky jsem podobný typ jako ty. Mám první holčičku a teď půlročního kluka. Malá sice chce hodně růžový oblečení, ale jinak je to „kluk“ Nejvíc si vyhraje s 5 letým bratrancem a pak teda i panenky. Jak ji budete vést tak ji budete mít.
Achjo, kéž by si lidi si těch dětí přestali projektovat sebe ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky, cítím se hrozně, protože jsem zklamaná z pohlaví miminka. Dlouhou dobu se nám miminko nechtělo ukázat až nakonec nám teď potvrdili holku. Na začátku mi to bylo asi jedno, pak jsem nad tím začala přemýšlet a nastavila jsem se na to, že to bude kluk. S přítelem jsme mu i říkali klučičím jménem. Já chtěla kluka, protože sama jsem takový klučičí typ. Jako malá jsem si hrála spíš s klukama v ulici, chodili jsme si kopat s balónem, lezli jsme na skály, pak jsem začala dělat závodně sport a když jsem skončila, tak jsem začala chodit do posilovny a to mě drží dodnes. Pracuji v mužském oboru a v kolektivu samých mužů. Ano, nosím šaty, podpatky, make-up, lakuji si nehty, ale nechodím s holkama na kafíčka nebo po nákupech. Můj přítel má dceru z předchozího vztahu, které je 8 let. No a je to typická holčička, chodí v růžovém, chodí na keramiku, do sboru a na tanečky a mně to prostě nic neříká. Jsem sportovní člověk. Ona se naučila jezdit na kole loni, ale vůbec ji to nebaví, furt se ptá, jestli už pojedeme domu a to se ptá vlastně při jakékoliv fyzické aktivitě. Tak proto jsem asi toužila po chlapečkovi, ani nevím, jestli budeme mít ještě další dítě, kvůli věku a museli bychom řešit i bydlení… chtěla jsem si asi jen postěžoval, protože to nahlas úplně říct nemůžu a budu se s tím muset tak či tak srovnat…a ano, nejdůležitější je, aby bylo miminko zdravé
Dítě bude takové, jaké si ho uděláš. Nikde není psáno, že holčička musí chodit jen v růžové a být jak bonbonek.
Já byla taky odjakživa spíš kluk, ženský kolektiv mě děsí. S kámoškou na kafe chodíme, ale ona je stejného ražení jako já.
Určitě nebuď zklamaná z pohlaví, miminko je dar a je jedno, co má mezi nohama.
Nám nejdřív tvrdili holčičku, pak najednou kluka. A víš co? Je mi to jedno. Prostě nám byl (po poměrně dlouhé době) nadělen chlapeček a tak to má být.
@Anonymní píše:
Ahoj holky, cítím se hrozně, protože jsem zklamaná z pohlaví miminka. Dlouhou dobu se nám miminko nechtělo ukázat až nakonec nám teď potvrdili holku. Na začátku mi to bylo asi jedno, pak jsem nad tím začala přemýšlet a nastavila jsem se na to, že to bude kluk. S přítelem jsme mu i říkali klučičím jménem. Já chtěla kluka, protože sama jsem takový klučičí typ. Jako malá jsem si hrála spíš s klukama v ulici, chodili jsme si kopat s balónem, lezli jsme na skály, pak jsem začala dělat závodně sport a když jsem skončila, tak jsem začala chodit do posilovny a to mě drží dodnes. Pracuji v mužském oboru a v kolektivu samých mužů. Ano, nosím šaty, podpatky, make-up, lakuji si nehty, ale nechodím s holkama na kafíčka nebo po nákupech. Můj přítel má dceru z předchozího vztahu, které je 8 let. No a je to typická holčička, chodí v růžovém, chodí na keramiku, do sboru a na tanečky a mně to prostě nic neříká. Jsem sportovní člověk. Ona se naučila jezdit na kole loni, ale vůbec ji to nebaví, furt se ptá, jestli už pojedeme domu a to se ptá vlastně při jakékoliv fyzické aktivitě. Tak proto jsem asi toužila po chlapečkovi, ani nevím, jestli budeme mít ještě další dítě, kvůli věku a museli bychom řešit i bydlení… chtěla jsem si asi jen postěžoval, protože to nahlas úplně říct nemůžu a budu se s tím muset tak či tak srovnat…a ano, nejdůležitější je, aby bylo miminko zdravé
Tak se nerealizuj přes dítě…
Všechny si chcete co nejdéle užívat a pak tady bulite, že jste starý a neplodny… karma.
Tak sis postěžovala, stejně to situaci nezmění. Naštvala jsi pár lidí. Někdy je lepší přijmout věci tak, jak jsou. Tvé důvody jsou sobecké a vůbec nevíš o čem to celé je.
Buďte ráda za zdravé dítě! Co by za to jiní rodice dali!
Čekáme třetí holčičku a pořád slyším „jste chtěli kluka, co…?“ Nebo „tak se Vam ten kluk nepovedl“. Vysvětlujte jim, ze je to zcela jedno!
Jak si děti vychovate a k čemu je povedete, to je jen a jen ve Vašich rukách.
Naše holky jsou sportovkyně tělem i duší (závodní plavani a aerobik, atletika) a ve škole šikovné - jednickarky obě, v kolektivu oblíbené.
Třetí treperendu povedeme v podobném duchu.
A víte co? Jsem ráda, ze se narodí holčička - víme, co očekávat ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky, cítím se hrozně, protože jsem zklamaná z pohlaví miminka. Dlouhou dobu se nám miminko nechtělo ukázat až nakonec nám teď potvrdili holku. Na začátku mi to bylo asi jedno, pak jsem nad tím začala přemýšlet a nastavila jsem se na to, že to bude kluk. S přítelem jsme mu i říkali klučičím jménem. Já chtěla kluka, protože sama jsem takový klučičí typ. Jako malá jsem si hrála spíš s klukama v ulici, chodili jsme si kopat s balónem, lezli jsme na skály, pak jsem začala dělat závodně sport a když jsem skončila, tak jsem začala chodit do posilovny a to mě drží dodnes. Pracuji v mužském oboru a v kolektivu samých mužů. Ano, nosím šaty, podpatky, make-up, lakuji si nehty, ale nechodím s holkama na kafíčka nebo po nákupech. Můj přítel má dceru z předchozího vztahu, které je 8 let. No a je to typická holčička, chodí v růžovém, chodí na keramiku, do sboru a na tanečky a mně to prostě nic neříká. Jsem sportovní člověk. Ona se naučila jezdit na kole loni, ale vůbec ji to nebaví, furt se ptá, jestli už pojedeme domu a to se ptá vlastně při jakékoliv fyzické aktivitě. Tak proto jsem asi toužila po chlapečkovi, ani nevím, jestli budeme mít ještě další dítě, kvůli věku a museli bychom řešit i bydlení… chtěla jsem si asi jen postěžoval, protože to nahlas úplně říct nemůžu a budu se s tím muset tak či tak srovnat…a ano, nejdůležitější je, aby bylo miminko zdravé
Přála bych ti, abys roky nemohla otěhotnět nebo musela rodit dítě, které nemá šanci na život. Ono by tě tohle přešlo. I kluk by mohl být buchta domácí s nezájmem o sport. Jde o to, k čemu tu holku povedete. Chudák dítě. Ješté se nenarodila a už dělá všechno špatně ![]()
Ja byla u druheho chvilku zklamana taky, ja zase chtela holku a druhy kluk…ale preslo me to pomerne rychle. Jo je lepsi si nic neprojektovat, kdyz uz se stalo, nech ten pocit probehnout ale nevrtej se v tom moc. Tohle cviceni, ze je dulezite dite akceptovat takove, jake je, je pomerne zasadni.
Nicmene - ja mam 2 kluky, jeden z nich by ale ta holka klidne mohl byt, sport mu nerika nic, v 5 letech jsme ho stezi dostali na kolo, nejradeji by sedel doma a nad necim premyslel
Nikdy nevis, co dostanes, bez ohledu na pohlavi…a to, v jakem prostredi bude vyrustat, ovlivni dost. Muzes mit malou sportovkyni, ale priprav se I na to, ze mozna se tve ocekavani nenaplni.
Ja jako dite taky zila „klucici“ zivot a chtela mit alespon 2 kluky, no nepovedlo se, mam 3 dcerky a vis, co jsou bozi, lezeme po stromech, jezdime na kole, lyzich, bruslich. Ano, ruzovou a culiky to samo resime taky, ale hrajou si spis s technickymi hrackami a autodrahou. Zkratka, jaky svet jim TY ukazes, takovy ho budete mit. Ja jsem se dokonale preorientovala a jsem stastna, ze mohu vychovat 3 zeny. ![]()
Tohle se ti vymstí… znám dva případy, kdy ženské byly zklamané z toho, že se jim narodil kluk, když chtěly holčičku. Té jedné zemřel syn, když mu bylo jednadvacet, té druhé, když mu bylo patnáct. Dodneška si vyčítají, že je to proto, že se rouhaly… Možná je to náhoda, možná ale taky ne.
Ahoj holky, cítím se hrozně, protože jsem zklamaná z pohlaví miminka. Dlouhou dobu se nám miminko nechtělo ukázat až nakonec nám teď potvrdili holku. Na začátku mi to bylo asi jedno, pak jsem nad tím začala přemýšlet a nastavila jsem se na to, že to bude kluk. S přítelem jsme mu i říkali klučičím jménem. Já chtěla kluka, protože sama jsem takový klučičí typ. Jako malá jsem si hrála spíš s klukama v ulici, chodili jsme si kopat s balónem, lezli jsme na skály, pak jsem začala dělat závodně sport a když jsem skončila, tak jsem začala chodit do posilovny a to mě drží dodnes. Pracuji v mužském oboru a v kolektivu samých mužů. Ano, nosím šaty, podpatky, make-up, lakuji si nehty, ale nechodím s holkama na kafíčka nebo po nákupech. Můj přítel má dceru z předchozího vztahu, které je 8 let. No a je to typická holčička, chodí v růžovém, chodí na keramiku, do sboru a na tanečky a mně to prostě nic neříká. Jsem sportovní člověk. Ona se naučila jezdit na kole loni, ale vůbec ji to nebaví, furt se ptá, jestli už pojedeme domu a to se ptá vlastně při jakékoliv fyzické aktivitě. Tak proto jsem asi toužila po chlapečkovi, ani nevím, jestli budeme mít ještě další dítě, kvůli věku a museli bychom řešit i bydlení… chtěla jsem si asi jen postěžoval, protože to nahlas úplně říct nemůžu a budu se s tím muset tak či tak srovnat…a ano, nejdůležitější je, aby bylo miminko zdravé