Zkušenosti reálných personalistů?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Ještě mě napadá jeden dotaz. Jak personalisté hledí na nervozitu uchazeče při pohovoru?
Jsem pozvaná již na několik pohovorů, nicméně na jednom mi skutečně záleží. Byla by to pro mě práce snů.
A už teď je mi jasné, že budu při pohovoru velmi nervózní… No a může se stát, že se přeřeknu, vypadne mi myšlenka atd. A teď co? Prostě na rovinu přiznat, na práci mi velmi záleží, omlouvám se, proto jsem nervózní? Nebo nervozitu vnímají personalisté negativně, že se člověk neumí ovládnout a nezvládne trochu stresu?
Samozřejmě se bavíme o takové té normální nervozitě. Ne, že se budu klepat strachy a nevypadne ze mě ani slovo 
- Citovat
- Upravit
Ahojky,
ja pracuju na personalnim oddeleni. Nemej vubec z niceho strach, kdyz se prereknes, rekni klidne, ze jsi z toho rozhovoru trochu nervozni. Neni na tom nic spatneho a nebus prvni ani posledni. Podle meho je velmi dulezity to, jaky udelas prvni dojem. Personalista by se ti mel kratce predstavit a pak to bude vyzadovat i od tebe. Samozrejme, ze reknes jak se jmenujes a tak… Klidne bych nejakou chvilku venovala svym konickum. Pomuze ti to se odreagovat pri nervozite, kdyz budes mluvit o tom co mas rada. Pak bych rekla kde jsem pracovala a tak.. u kazdeho bych se malinko zdrzela a rekla, treba v cem si byla dobra.. v cem ne, ale ze jsi na tom zamakala a tesila se z tohoto uspechu. At vidi, ze kdyz mas problem nebo neco neumis, tak ne ze se leknes a uteces, nybrz ze si z tou danou situaci poradis a problem vyresis. 
Dulezita je samozrejme i volba oblecni, ale to ti rikat nemusim. 
Drzim palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mě zaujme právě absence těch obecných frází. Nebaví mě lidi, kteří řeknou „Jsem flexibilní a kreativní“, a na můj dotaz „V jaké pracovní situaci z poslední doby jste to uplatnil a jak konkrétně?“ začnou koktat a nic. Nemám ráda obecné kecy, raději si povídám o konkrétních pracovních zkušenostech, zmíním třeba to, co aktuálně řešíme, a zajímá mě, jak o tom ten člověk přemýšlí, jak uvažuje, jestli třeba tu roli, šíři pravomocí atd. vidí stejně.
Odradí mě, když nemá kandidát žádné otázky, nebo někdo na manažerskou pozici se ptá na benefity a pracovní dobu, místo aby se ptal na složení a stabilitu týmu, který chce vést. Nervozitu vnímám negativně v případě, kdy daný člověk musí s někým konfliktním spolupracovat a já si řeknu „no ten ho sežere zaživa“. Když někdo lidsky přizná, že zapomněl, kam chtěl tou větou dojít (zasekne se) a ztratil nit, a potom se normálně chytne, vůbec to neřeším (je to lepší utnout v zárodku, než plkat a netušit, co chci říct). Je za mě i ok říct „Dejte mi prosím pár vteřin, já se zamyslím, jak to nejlépe vyjádřit/popsat“. Jestli jsi typ, který v nervozitě rudne, doporučuju rolák nebo šátek na krk, fleky z nervozity neovlivnime, a je lepší to minimalizovat.
Držím palce, na nic si nehraj a buď otevřená, naučené fráze fakt dobré personalisty nezajímají, a doby, kdy osm z deseti kandidátů jako špatnou vlastnost uvedlo „jsem až přehnaně pečlivý“, protože si to přečetli na netu, jsou snad už pryč 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Nejsem přímo personalistka, ale už pár let se účastním výběrových řízení na různé pozice u nás ve firmě. A můžu říct, že určitou míru nervozity v podstatě předpokládám a že spíš mě na uchazeči odradí její naprostá absence a chování mistra světa.
- Citovat
- Upravit
@zrcadlo píše: Více
Na jednom pohovoru jsem zažila, že mi vedoucí na otázku “jak probíhá běžný den co se týče práce” začal odpovídat na něco úplně jiného. Já v tu chvíli nejdřív nechápala (než mi to došlo, že odpovídá mimo) a pak jsem nevěděla jak reagovat aby se neurazil, tak jsem ho nechala domluvit a pak jsem se ho zeptala na tu otázku znovu, a až pak pochopil, že mi poprvé neodpověděl zasmáli jsme se tomu a v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Co mě osobně odradilo na pohovorech, kde jsem seděla:
- Příliš sebevědomé chování, které hraničilo s arogancí. Takový ten přístup: Já jsem mistr světa a to vy mi řekněte, proč bych tu měl chtít pracovat. Sebevědomí je v pořádku, ale musí to být přiměřeně.
- Uchazeč si předem nic nezjistil o firmě a o dané pozici.
- Z uchazeče byly opravdu hodně silně cítit cigarety. Nedávat si před tím jednu na nervy, pokud jsi kuřačka.
Co mě naopak zaujme: Když vidím, že uchazeč má skutečný zájem o daný obor. Má v něm přehled o aktuálním dění, třeba v minulosti i nějakou dobrovolnickou činnost apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Děkuji za odpovědi! 
A vážně se někdo na pohovorech ještě ptá na takové ty profláknuté otázky jako například:
- Jaké jsou vaše silné/slabé stránky?
- Jak by vás charakterizovali přátelé?
- Kde se vidíte za 10 let?… 😃
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
Ne asi tak zcela presne, ale kddyz nekoho prijimame, chceme samozrejme, aby z toho byl dlouhodoby uvazek… musime zjistit, jestli zamestnanec nechce treba za pul roku odcestovat, nebo pokud chce jen " prechodne" pracoviste… ale to se tak nejak nenasilne v tom pohovoru vzdy dozvim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak první plusové body budete mít už za to, že vůbec přijdete. To píšu v situaci, kdy mi dnes dvě dámy nedorazily na pohovor - bez omluvy, bez vysvětlení. A přesto, že ode mě dostaly písemnou pozvánku, na kterou obě odpověděly, že schůzku potvrzují. Obě Mgr, manažerská pozice. (mmch - stává se to častěji, než by si nezainteresvaný člověk mohl myslet). Dále je fajn když budete vědět, kde vůbec jste (to znamená, že se alespoň podíváte na webovky co ta firma dělá). Jo a třetí doporučení - pokud jste v minulosti točily nebo fotily porno a doposud se to dá dohledat na webu, tak se nehlaste do státních úřadů nebo korporátů, které si zakládají na dobré pověsti.
Z pochopitelných důvodů anonym.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
Tak to s tebou naprosto souhlasim, zakladni uspech je ten, pokud prijde a to jeste v cas… me se to stava neustale, ze nekdo, kdo mi termin potvrdil, bez omluvy nedorazi.
Taky je dobry, kdyz mas termin na 10:00 prijit treba o deset minutek drive. Stava se mi, ze nekdo prijde treba o pul hodiny drive a pak se strasne divi, ze musi cekat. Lide nevedi, ze mame i jine terminy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@smile_xxx jasne, ze se to da zakamuflovat a nepoznam to vzdy. Kolikrat mi nekdo rekne, ze chce za pul roku do ciziny a hleda tedy praci pouze na tuto dobu a pod. Pak staci, kdyz to ten zamestnanec proste nepusti a ukonci pracovni pomer ve zkusebni lhute. To pak s tim neudelam nic. Nebo kdyz vidim, ze ten clovek meni zamestnani co pul roku, tak to taky neni zadna dobra vizitka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sázím na autentičnost člověka. S nervozitou se počítá, i s tím, že nervózní člověk se neumí vyjádřit na první dobrou. Je lepší „lovit zpatra“, než mít nadrcenou univrzální odpověď z internetu. Když se podaří nastolit uvolněnou atmosféru, je to spíš pokec o tom, co druhou stranu baví a v čem je dobrá, než pohovor.
Nemám ráda nedochvilnost, pocit mistra světa a smrad z cigaret, ono to někdy říká něco jiného, než co říkají uchazeči.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Takhle napřímo se neptám nikdy, ale manažerů se třeba zeptám, jakou mají zkušenost s hodnocením zaměstnanců, a pokud zjistím, že u nich dělali 360, tak se na zeptám, jestli byl v některých oblastech překvapen hodnocením ze strany podřízených nebo nadřízených, jestli se to shodovalo nebo lišilo a proč, prostě o tom vedeme rozhovor a ten člověk ty silné a slabé stránky stejně říká. Já osobně moc nemám ráda, když se tahá soukromý život do pracovního. Nejsem zastánce toho, že člověk nějaký musí být 100% času. Nejlepší účetní, kterou jsem znala, byla v práci pečlivá až hrůza, ale v autě měla takový mr.dnik a s dětmi byla chaotik, věčně je zapomínala někde vyzvednout. Ale v práci odváděla 100% výkon a neutekl jí jediný termín. Takže jestli je silný manažer doma podpantoflák nebo o někom kamarádi říkají, že je cholerik, ale v práci hraje svou roli tak, jak se očekává, je mi soukromý život buřt.
- Citovat
- Upravit
Ahoj,
po rodičovské se budu vracet zpátky do práce. I když tady ta možnost je, k původnímu zaměstnavateli již nenastoupím. Čekají mě tedy pohovory.
Dovolím si tady poprosit a rady personalistů či případně osob, které se podílejí na výběrů zaměstnanců.
Co vás na uchazeči zaručeně zaujme a co naopak naprosto odradí? Jaké tipy byste dali známému, aby u pohovoru uspěl?
Samozřejmě, že na internetu se toho dá najít mnoho, ale v drtivé většině jde o obecné fráze, které na pohovorech vážně opakovat nechci…
Dejme tomu, že se tady bavíme o pozicích na pomezí nižšího a středního managementu s nezbytným vzděláním na magisterské úrovni.