Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Zlom u dítěte - změna chování
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.9.23 01:23
Napadá mě ješte, že pomůže úprava prostor. Všechny nebezpečné věci pryč, některé věci možná změní svůj účel. Třeba kuchyňské nádobí a u nás CDčka - jsou skvělé hračky pro děti. Zástrčky, dveře, rohy zabezpečit. Boty, hlína, písek a vlastně všechno v puse neřešit, samé po chvíli zjistí. že to nechutná.
Domov by se měl proměnit tak, aby to doma nebyla pro tebe makačka, dítě uhlídat a problém, že jsi se na pár vteřin nekoukala. Naprosto všechno rozházené, něco rozbité a některé věci na dlouho ztracené, to k aktivním batolatům patří.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
13.9.23 03:22
@Anonymní píše:
@Bramborova Moc děkuju.
Syn není neklidný, spíš si něco zamane, třeba tahat nabíječku, brát věci z obývací stěny, olizovat boty… a když mu ten jeho plán zatrhnu a snažím se mu nabídnout jinou aktivitu, začne dělat mosty, křičet, kopat, škrábat, štípat a při první příležitosti si to namíří opět k neplechám. A takto to jde celý den.Nic ho nezajímá, jen to, co nesmí dělat.
Takže náš den vlastně vypadá tak, že za ním jen běhám a snažím se zabránit tomu, aby si ublížil.
Což ho rozčílí, takže si uz sousedi musi myslet, ze ho celé dny jen biju.
Ale tohle není chyba mimina, ani ti nechce skákat po hlavě 
. Je to normální poznávaní světa. Je tvá chyba, že si doma nepřizpůsobila prostor pro miminko. Teď bude hodně kramařit, všechno chtít přezkoumat. Tak zabezpeč zástrčky, vyházej z dosahu vše nebezpečné, do dolních zásuvek cíleně podstrč věci, s kterými se bavit může, udělej si kafe, nohy nahoru a bav se tím, jak tvoje roztomilé miminko poznává svět a jak už hezky vyrostlo - umí si dělat už i vlastní projekty. 
Když mu to umožníš, později si bude umět i samo hrát a zabaví se i bez tvé neustálé animace. A tchyni s takovýma blbýma radama pošli k šípku. Když budeš dítěti i později pořád vše zakazovat, jenom v něm vypěstuješ vzdor a vztek - který pak bude někde ventilovat. Nedivím se, že taková tchyně ve svých dětech vypěstovala agresi . A doufám tedy, že ho neplácáš a nedělá to ani tchyně.
- Citovat
- Upravit
13.9.23 07:21
@Capelucia
Agrese je naší přirozenou součástí. Je to jedna z našich základních emocí. U batolat se objevuje a nemusí ji nikdo u nich pěstovat, ani nemusí selhávat ve výchově, ani to batolata nemusí odkoukávat od dospělých.
Když ve své odpovědi máš obsažené, jak jiný rodiče selhávají, zrovna v této chvíli jsi agresivní ty. I u Tebe je agrese jedna ze základních emocí a ne každou svou agresivní reakci máš zvládnutou a vědomě ošéfovanou, zrovna jako například teď. Zrovna jak byli nepřímo agresivní i některé jiné texty žen, které sem psaly, nejspíš bez toho, aby si toho byli vědomé.
Teď zrovna jsem vědomě agresivní já.
U prvního dítěte v devíti měsících - nejspíš zrovna začalo pořádně lézt a projevovat svou vůli a je normální, že nejednu maminku změna rozhází. A jen se rozkoukává, co musí udělat jinak a jen zjišťuje, jaké jsou její přirozené reakce, kde bude mít problém.
Také některé batolata jsou rozkošně agresivní dohromady pár minut denně, ty máš nohy nahoře a sedíš. Navíc s pocitem, jak jsi dokonalá matka. Jiné jsou ještě před tím, než začnou chodit, schopné se vyšplhat až na strop, dělají sebevražedné věci každou chvilku, ty se nezastavíš, oni ti strouhají jeden vzteklý záchvat sa druhým, pokaždé, když je zachráníš před pádem ze židle, stolu, skříně, okna, u každého přebalování atd… nebo naopak nesnesou ani pár vteřin bez tvé fyzické blízkosti - v náručí - ( tak to bylo u nás), každý jejich vztek místo pár vteřin nebo minutek trvá desítky minut nebo rovnou přes hodinu či dvě, několikrát denně a pocit, že zvládáš, že víš, jak na to, že si se svým dítětem umíš rady a jsi kompetentní ho zvládnout, že tě jejich agrese neděsí, rozhodně nemáš. A místo pocitu účasti jiných na tvém trápení zažíváš ještě rady druhých, v kterých je jasně obsazeno, jak si neschopná, co děláš špatně a jak oni by to zvládli levou zadní ( agresivní rady). A když pak vidíš interakce daných chytrých matek se svými dětmi, chce se ti brečet a křičet, protože pochopíš, že oni vůbec nevědí, o čem mluvíš a jen se dělají chytré. Samozřejmě i dotyčné matky vidí tvé mnohem náročnější batole, ale neopomenou ti říct, jak to je kvůli tobě, tvá chyba, kdyby jsi uměla, jak na to, byla schopná matka, tvé batole se takto nechová. Úplně se mi ježí chlupy, když si na tu dobu vzpomenu. A to bolavé nejsou jen vzpomínky na nezvladatelné stavy děťátka, ani pocit vlastní nekompetence, jak " milé rady" „dokonalých“ ( nevědomě agresivních) matek kolem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.23 07:48
Barbora
Dobré ráno všem,
Mám dotaz, ještě máme andílku nejsou ani 3 měsíce a je hrozně aktivní. Přetáčet se začala už na začátku 2 měsíce a teď se snaží plazit. Jen se mi zdá že na tohle vše má ještě spoustu času. Tím jak je aktivní, tak mi odmítá přes den spinkat. Zkoušela jsem snad už vše, ale další radě se nebráním.
Měl/má to někdo stejné?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
13.9.23 08:29
@Bramborova je sice naší součástí, nicméně rodič může v dítěti svým přístupem krásně vypěstovat agresivní chování, frustraci a vzdor, které by tam vůbec nemuseli v takové míře být. Třeba fyzické tresty vysoce zvyšují pracděpodobnost agresivního chování později ve škole k spolužákům a v dospělosti k partnerům a svým dětem. Tohle zrovna výchovou ovlivnit lze. Charakter moc neovlivníš, ale některé projevy jo. Podobně rodič může taky vypěstovat extrémně úzkostní dítě, které nemusí být projevem charakteru - a nemá to nic moc s tím, že naší součástí je taky strach.
Proč se vůbec mým příspěvkem cítíš dotčeně? 
Jasně, že děti jsou různý, některá máma to má snadnější než jiná, ale já přeci nesoudím to batole. Bylo to k řečím tchyně. A když začneš být i na pohodové miminko a později batole tvrdá, budeš pořád peskovat a říkat ne, máš hodně vysokou šanci, že nežádoucí chování je ve velké míře umocněno taky tvým vlivem. Co děláme, to cvičíme. Učíme se reagovat na situace a když je někdo od miminka v zbytečné frustraci, tak trénuje tu frustraci a jak si ji někde vybít. Není lepší v miminku pěstovat radost z objevování a autonomii?
Příspěvek upraven 13.09.23 v 08:37
- Citovat
- Upravit
13.9.23 08:36
@barbora
Neměla. Vážně se přetáčí - nepřepadává? Dítě přepadává ve chvíli, kdy pase hříbátka, má až príliš veliký záklon, který neudrží a přepadne přes bok na záda. To by mohlo souviset s celkovým zvýšeným svalovým napětím, aktivitou a neschopností usnout. Nejspíš bych se snažila vyhledat fyzioterapeuta, v současnosti už je hodně fyzioterapeutů zaměřených na mimina..
Pokud zvýšené svalové napětí není Váš problém, máš miminko, které je v pohybu mimořádně napřed.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tosidelassrandu
13.9.23 08:46
@Anonymní píše:
Z vývojové psychologie mám maturitu, teorie je jiná, než praxe. U svého dítěte chybu nehledám, jsem jen překvapená z té náhlé změny a vyděšená z tchýně, která mi vypráví, že je syn stejný jako manžel, který později ubližoval sourozencům a dělal další vylomeniny.
A v čem to je jiný? Vždyť je jeno chování úplně standardní a v souladu s vývojem. Nechápu teda, co řešíš
- Citovat
- Upravit
Capelucia
13.9.23 08:48
@Barbora201 my docela jezdili po fyzioterapeutech, z opisu bych taky tipovala na zvýšené napětí/nerovnováhu. Nemá se v tomhle věku jak správně přetáčet/plazit - zašla bych na fyzioterapii. Projevem bývá taky brzké „držení“ hlavičky, přitom se jedná o záklon. Takové miminka taky můžou mít problém spát. Nám dokonce zakázali zvukové hračky, kvůli tomu, že miminko bylo přestimulované a špatně spí.
- Citovat
- Upravit
13.9.23 09:21
@Capelucia
My už jsme kdysi dávno v diskuzi byli. Samozřejmě, že to, jak reagujeme na batolata, má mimořádný vliv na jejich další život, povahu a psychické zdraví.
Jenomže všechno, co je černobílé, je takové jen proto, že je málo komplexní - málo promyšlené.
Dnes si pomůžu dětmi kolem nás ( pokud své děti jasné poznáte, máme vás rádi a těšíme se na vás).Všechny pochází z fajn rodin, jiné kolem sebe nemáme, a ani o jedno doopravdově nemám strach.
Sedmiletá holčička. Od přírody akční, temperamentní, odvážná. Její máma je naopak výrazně úzkostná, má potíže s přímou agresi a používá spíš pasivní agresi ( je kvůli své dcerce zoufalá). Dcerka si vybudovala dokonalou schopnost chladit - nedbát na emoce matky a je pěkně tvrdohlavá ( máma potřebuje jít domů a dcerka nechce? Máma ještě za tři hodiny zoufale stojí vedle své dcery, vědoma, že vůbec neví, co s ní. Domů se dostanou, až dcerka bude chtít. )Výrazně úzkostná mamka své temperamentově jiné dcerce neměla jak svou úzkost předat. Rady pro ně nemám, takto odvážná, rázná holčička je prostě pro svou úplně jinou, výrazně úzkostnou mámu až příliš.
Pětiletý kluk, raubíř. Nejednou to fyzicky pořádně nandal tomu mému. Je drsný, jeho rány bolí a jen tak nepřestanou. Jeho rodiče jsou vysokoškolsky vzdelaní, velmi příjemní a povahou flegmatici. I stavy jejich syna, které by jsme my kolem nedávali, oni dávají úplně v klidu - buď nereagují a jsou v doopravdově nehrané pohodě, nebo ho jen jemně slovně usměrní. Kluk stejně neposlechne. Tito rodiče rozhodně za agresivitu svého raubíře nemohou ( možná jen malou reakcí), oni sami mají svou vlastní agresivitu ošéfovanou víc, než my všichni kolem ( z druhé strany to mají lehké, své vlastní emoce znají jako mírné). Tento kluk má i jiné stránky. Je mimořádně chytrý a mimořádně empatický, jemný. Jako dospělý to určitě žádný raubíř nebude. A pokud se bude ucházet o mé holky, budu nadšená.
Další příklady si odpustím, přišla mi vyčerpaná návštěva s pěkně náročným osmiměsíčním miminem - máma, která je často hotová, zoufalá a přitom úžasná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
