Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Zlom u dítěte - změna chování
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.9.23 21:40
Pomohla by ti třeba dobrá knížka o nastavování hranic a vývojové psychologii. Pomůže pochopit, proč se vzteká, a že je to v pořádku, jak se k tomu postavit. S tím ti odpadne strach, že to nezvladneš a přejdeš řadu situací s klidem. Pamatuj, že „hodné“ dítě není vždy výhra do budoucího života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.23 21:47
Je to mimino. Jeho chování se ještě mnohokrát změní. Nehledej chybu v sobě ani v něm. On se snaží poznat jak funguje svět a ovlivnit to, co se s ním děje. A ty mu dělej průvodce. Dáváš mu bezpečí a lásku, pomocí rituálů mu umožňuješ předvídat, co se bude dít. A když se vzteká, snaž se pochopit proč a buď mu vyhovíš nebo ne, podle toho, co je v tvých možnostech. Ten řev vnímej jako komunikaci. Mně až děti kolem 3 let začaly krásně reagovat na to, když jsem jim řekla: „Nekřič a radši mluv.“ 
To se pak člověk teprve dozví, co to dítě opravdu štve. Hlavně se neboj, že kvůli projevům vzteku devítiměsíčního mimina z něj vyroste kriminálník . Zapracuj na sobě, ať tě to tak neděsí. Protože děti se prostě vztekají i později. A pak i lecos nepěkného rodiči řeknou, když jim to ujede… Je fajn, když i přitom zůstane rodič uvnitř sebe pevný. Protože pak se o něj ty děti mohou v nouzi opřít.
Příspěvek upraven 12.09.23 v 22:15
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tosidelassrandu
12.9.23 21:51
A nebylo by dobré přečíst si něco o vývojové psychologii než začneš hledat chybu u svého dítěte? Jestli máš problém s tímhle, tak asi nebudeš nadšena, co ještě nastane v batolecím období
- Citovat
- Upravit
12.9.23 22:10
Vítej v klubu. Na to, že nezvládám své děti a skáčou mi po hlavě ( a já jim někdy taky) jsem si za 6 let zvykla. Ale recept, jak to udělat, aby neskákaly, nemám.
U devítiměsíčního mimina bych brala jako plus, že už ví dát najevo, co chce a co ne. V potřebách mimina nijak neomezuji, snažím se dát všechno, co potřebují. Většinou prso, náruč, pozornost, hry, spánek? Náruč na celý den včetně záchodu bez přestávky celé dny a noci, týdny, měsíce? Některé mimina jsou hodně náročné a matky jsou na pokraji sil. Je potřeba zapojit otce a další příbuzné.
To, co mimino nechce a protestuje - většinou přebalování, převlékání, oblékání, mytí zubů, koupání, čištění nosu… Povídám dítěti o tom, co budeme dělat, proč je to potřeba, lituji a utěšuji ho, že se má u toho špatně. U některého dítěte některé úkony, u jiných všechny, jsou stejně velký problém a afekt. Některé věci ti prostě neprojdou a nikdy nebude po tvém? Třeba tvé dítě nebude nosit čepici ( boty, brýle, kalhoty…), i když se zvencneš? A musí ji mít? Na některé mimina funguje odpoutání pozornosti u provádění hygieny, u těch mých ne. ( Hračky, písničky…). Někdy pomůže dát i miminu zodpovědnost - mé děti po sobě rády patlaly krém na zadek. ( na pusu, na ruku, do pusy…) a tak neřvaly. A některé prostě rvaly a řvaly a ne jen to, mlátili mě, kopaly, škrábaly, kousaly… Jediné, co fungovalo, bylo udělat to co nejrychleji, ať se afekt nestihne rozvinout do výšky, z které ho pak dlouho nesrazím.
Držím pěsti. Pečuj o sebe, lituj se, oceňuj se. Děláš těžkou práci. A sjednej si k sobě pomoc.
Pokud je tvé mimino moc neklidné, neboli ho něco? ( Zuby, rýma, růst, bříško, svaly)? Je mu jak s tím pomoci?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.23 22:26
Z vývojové psychologie mám maturitu, teorie je jiná, než praxe. U svého dítěte chybu nehledám, jsem jen překvapená z té náhlé změny a vyděšená z tchýně, která mi vypráví, že je syn stejný jako manžel, který později ubližoval sourozencům a dělal další vylomeniny. 
To mě asi vystrašilo. 
- Citovat
- Upravit
12.9.23 22:32
@Anonymní píše:
Z vývojové psychologie mám maturitu, teorie je jiná, než praxe. U svého dítěte chybu nehledám, jsem jen překvapená z té náhlé změny a vyděšená z tchýně, která mi vypráví, že je syn stejný jako manžel, který později ubližoval sourozencům a dělal další vylomeniny.
A z toho rošťáka nakonec vyrostl člověk, kterého sis vybrala jako svého životního partnera a tátu svého dítěte. Vždyť to dopadlo bezvadně . Jestli bude chlapeček po tatínkovi, tak jen dobře, ne? Každopádně u každého člověka se střídají období, kdy je fajn a kdy je na zabití.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.23 22:50
@Bramborova Moc děkuju. 
Syn není neklidný, spíš si něco zamane, třeba tahat nabíječku, brát věci z obývací stěny, olizovat boty… a když mu ten jeho plán zatrhnu a snažím se mu nabídnout jinou aktivitu, začne dělat mosty, křičet, kopat, škrábat, štípat a při první příležitosti si to namíří opět k neplechám. A takto to jde celý den. Nic ho nezajímá, jen to, co nesmí dělat. 
Takže náš den vlastně vypadá tak, že za ním jen běhám a snažím se zabránit tomu, aby si ublížil. 
Což ho rozčílí, takže si uz sousedi musi myslet, ze ho celé dny jen biju. Co se týče přebalování, převlékání, odsávání, to ani nezmiňuji, je to neskutečný boj, samé valeni sudů, kopání, křik. Mužů se i na hlavu stavět, zpivat, nic nepomůže.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.9.23 22:55
@Masina To ano, jen mám strach, že ho nezvládnu tak vychovat. 
a bude z něj nějaký rváč, nebo co já vím. 
Prý na něj musím být tvrdá, ale to já asi neumím. 
- Citovat
- Upravit
12.9.23 23:06
@Anonymní píše:
@Masina To ano, jen mám strach, že ho nezvládnu tak vychovat.
Prý na něj musím být tvrdá, ale to já asi neumím.
Nemůžeš být tvrdá na mimino. To, co to dítě dělá (to všechno, co se vlastně dělat nesmí) je jeho plnění vývojových úkolů. Ono má v tomto věku vývojový úkol všechno olízat, ohmatat, vytáhnout, zmačkat, utrhnout. Je to rozvoj a dělá přesně to, k čemu je jeho mozek naprogramovaný. Poznává svět, nic jiného. Když ty se budeš chtít učit, koukat na film, péct koláč a někdo jiný ti bude všechno rvát z ruky a něco u toho povídat, tak budeš také naštvaná. Sebereš se, půjdeš dělat něco jiného a šup, už je tady zas ten druhý a zase něco mele a bere ti to z ruky… Vždyť to je k vzteku. Na zásuvky záslepky, nabíječka z dosahu, věci z obývací stěny z dosahu a tam kam dosáhne dát hračky, leporela, věci, co nemůže rozbít. Usnadni si to. Olizování bot mě nijak netrápilo, však venku mi děti olizovaly kdeco. Pamatuju si, že u babičky mi děti chodily v tomhle věku krámovat botník. Zabavily se, super. Přebalovala jsem nějak za pochodu, když lezly po čtyřech pryč a nebo jsem je čapla, stála při tom a bleskově jsem jim nandala plenu v náručí. Prostě proto, aby se nemohly nohama ani rukama zapřít a zmizet
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.23 23:07
Agresivitu k životu potřebujeme, kluci ještě o trochu víc. Ještě před pár tisíc lety ( a i teď na Ukrajině) jsme od kluků - mužů očekávali, že zabíjí souseda, který přijde zabít nás, poradí si se šelmou, která nás napadne a zabíjí mamuta, aby jsme měli co sníst. Čekáme od kluků, že budou navzájem soutěžit a my samičky si vyvolíme toho nejlepšího ( který má nejhezčí svaly, nebo nejvíc peněz nebo nejkrásněji zpívá. O loosery nestojíme, ty končí bez partnerky, raději se s jinou ženou podělíme o jednoho muže). Příroda muže podpořila testosteronem k tomu, aby toto všechno zvládly, bojovat a soutěžit. Loosery nepřipouštíme k rozmnožování a tím za testosteron samečků - jako samičky, taky můžeme. No a teď co s tím, odřežeš mu pindíka?
Možná to je skvělá možnost posunout se ve svém osobnostním vývoji dál? Objevit svou agresivitu, užívat jí pozitivně ( na vymezení hranic), naučit se mít kontrolu nad svým vztekem ( aby jsi neudělala něco, co budeš litovat) a zároveň znát svou agresivitu natolik, aby jsi neutíkala do sebekritiky u sebe ( agrese směrem k sobě) ani do pasivní agrese směrem k druhým ( např. viditelné trápení se, ať vidí ten spratek, co udělal)?
Ale rozumím ti. Přesně v devíti měsících prvního dítěte mi spadly ružové brýle a fantazie o tom, jaká budu dokonalá matka dokonalých, slušne vychovaných dětí. Zjistila jsem, že vlastně toho malého človíčka ani náhodou nemám pod kontrolou a ani mít nebudu. A bylo to pěkně bolavé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.23 23:15
Anonymní, podle popisu rošťákovin tvého chlapečka, nejspíš Ti roste zvídavé, schopné, chytré, zdravé dítko. To si já říkám, ve chvíli, kdy mi hrozí, že toho svého úžasného chlapečka zabiju ( co jen jeho, jeho sestry taky, však já jim ukážu, kdo je tady pánem! - nechlubím se tím, ale ja tím panem nejsem. Nebo musím strašně bojovat, abych alespoň chvíli byla).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.23 23:21
Moc Vám všem děkuju, za každou odpověď. Bude se mi lépe spát, jsem ráda, že nejsme vyjímkou a je to takto v pořádku.
- Citovat
- Upravit
13.9.23 00:00
Mně ještě napadá jedna věc, jestli ti tchýně radí, ať jsi na devítiměsíční dítě tvrdá… ono, když je někdo tvrdý vůči malému nechápajícímu dítěti, tak v tom dítěti narůstá taková ta vzdorovitost. A když nemůže jít proti té silné osobě, ubližuje pak (klidně ve starším věku) těm slabším (sourozencům). Potřebuje cítit, že má navrch. Nemá to pojmenované, ale má tu vnitřní potřebu. Protože kdosi necitlivě potíral jeho potřeby, když byl malý. Možná tvůj muž byl takový sígr proto, že měl moc tvrdou výchovu v raném dětství. Samozřejmě je to všechno také věc temperamentu, povahy atd. Ale teď, v těch devíti měsících, svým láskyplným přístupem, rozvíjíš u toho dítěte emoční stránku, empatii, sebepřijetí, vztah k okolnímu světu. A to je přesně to, s čím budeš pracovat a na co se budeš spoléhat, až přijde další sourozenec nebo si dítě bude utvářet kamarádské vazby na hřišti či ve školce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.23 00:50
@Anonymní píše:
@Masina To ano, jen mám strach, že ho nezvládnu tak vychovat.
Prý na něj musím být tvrdá, ale to já asi neumím.
Rada být tvrdá je nesmysl. Prostě dítě zkoumá svět, fyzikální zákony a vytváří se osobnost. Takto reaguje spousta batolat a nejsou z nich žádní rváči.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj maminky
Já mám dost mírnou, tichou povahu a mám strach, že mi bude, jak se říká “skákat po hlavě”. Jsem z toho nešťastná, je to takový čertík. Zbožňuju ho, ale občas si už nevím rady… a to je teprve maličký. 
Mám 9 měsíčního syna, v poslední době se opravdu neskutečně změnil, což je samozřejmě přirozené, ale mám z toho obavy. Syn byl neskutečně hodný, klidný, až to bylo zvláštní, cca do 7. měsíce. Od té doby je to s ním dost náročné. Začal se vztekat, stínat, když není po jeho, je zle, apod. Mám strach, že pokud bude takový stále, nezvládnu ho.