Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Sophinko, já známky nesnášela od doby co má milá učitelka mi předala vysvědčení a aby mne popohnala k lepším výkonům otevřela šuple a ukázala mi jiné, také pro mně, s předepsanou dvojkou z chování. A to jsem aspegra nebo jak se ot píše neměla, ale v podstatě jsem měla ve škole ty samé problémy co říkáš ty že dcera dělá. Jak já bych ráda na základní školu zapomněla, při vzpomínce na první stupěň se dodnes rozbrečím pocity křivdy a ponížení. Ale už mlčím, to sem nepatří. Asi jsem tím chtěla říct to že nejde jen o styl známkování, ale celkový přístup.
Příklad - zhoršená známka za opisování je dobrá věc. Ale pokud se zhorší tomu kdo to napsal za jedna, za to že prý odepisoval od někoho kdo to napsal za čtyři, s vysvětlením že to prostě opsal, ale špatně, a proto to má dobře… To už je pak jedno jestli se razítkuje nebo známkuje, protože ty značky nemají žádnou hodnotu, krom nespravedlivého ponížení nebo očividného naddržování.
Odpověď na to, kdy začít známkovat je velmi jednoduchá.
Na prvním stupni neznámkovat nikdy. Používat slovní hodnocení. Je to sice časově mnohem náročnější, ale pro děti lepší. Toto není výkřik ze tmy, ale názor člověka, který již 10 let učí na základní škole a používá pouze slovní hodnocení.
paní Hanuli:
Je mi hrozně líto, že máte takhle špatné zkušenosti ze základní školy. Každý máme někdy smůlu a Vy jste si to vybrala právě při začátku školní docházky. Chtěl bych Vás ubezpečit, že i já někdy kroutím hlavou (mírně řečeno), co nekteří kantoři po vystudování odborné VŠ dovedou, ale nechtěl bych, aby to vyznělo, že všichni z nás jsou magoři. Znám spoustu kolegů, kteří neberou kantořinu jako zaměstnání, ale věnují jí mnohem víc, než jen dobu k vydělávání peněz. Já jsem měl naopak ve své školní docházce velké vzory a úplně nejvíc mi dala kantorka na závěrečné čtyřtýdenní praxi paní učitelka Sklenářová. Dodnes na ni s láskou všichni její žáci vzpomínají a je mým velkým vzorem.
A pokud se vrátím k tomu známkování - zahájil jsem diskuzi proto, protože chci zlepšit a zjednodušit komunikaci mezi rodičem a učitelem a zároveň žáčky netraumatizovat. Díky za pochopení.
Jsem OT, omlouvam se, vorisku…
kazdopadne, to, ze se k tobe nekdo takto choval, Hanule, prece neznamena, ze jsme my, ucitele prvniho stupne kravy pitomy nebo jak jsi to napsala…to je husty teda a nechtela bych byt v kuzi tvych deti, protoze urcite na ne svou davnou nenavist prenasis a ucitele, i treba dobreho jim zosklivis a budes se hadat o kazdou kravinu s ucitelkou a neprospeje to nicemu.
Teda, to me ted nastvalo fakt, ze nekdo takhle muze zobecnovat. tak ja se snazim jako pitoma, aby se deti dobre citily, chodily do skoly rady a tohle si o nas, o vsech, nekdo mysli…hm, husty.
Můžete mi prosím popsat, jak slovní hodnocení provádíte? Slovně hodnotíte každou práci, nebo děti slovně hodnotíte jednou za týden (14 dní), nebo čtvrtletně? Písemně či ústně?
Hmmmm taky jsem kráva pitomá… ![]()
dělala jsem vše pro to,aby se „Moje dětičky“měly ve škole co nejlíp…strašně mě to s nima bavilo…
A slovní hodnocení????
co z toho má prvnák,který neumí ještě číst????????
voříšek píše:
Můžete mi prosím popsat, jak slovní hodnocení provádíte? Slovně hodnotíte každou práci, nebo děti slovně hodnotíte jednou za týden (14 dní), nebo čtvrtletně? Písemně či ústně?
Hodnotíme každou práci a pokud možno každou činnost. Je jen otázkou formy. Na mnoho věcí se mám, stejně jako dalším mnoha osvědčují razítka podle toho, co je zrovna tématem roku. (Podle ročního projektu je dáno i hodnotící razítko)
Co se týká průběžného hodnocení do záznamníku, je to slovní v prlůběhu měsíce (v první a druhé třídě) a dále je to určité grafické hodnocení 4 x ročně.
Nakonec jako vysvědčení pak 2× A4 textu, jak děti naplnily očekávané výstupy.
Prostě snaha o co možná nejvíce informací. Ono jedničku pochopí každý, ale co vlastně znamená dvojka.
Ad slovní hodnocení: je to samozřejmě otázka zvyku. Sama budu příští rok rodičem prvňáčka a jako rodič-pedagog bych mnohem raději uvítala po nějakém delším časovém úseku (chápu, že hodnocení je pro učitele časově náročnější) krátkou zprávu pro syna (potažmo pro nás, rodiče) typu: jde ti to a to, s tímhle máš ještě trochu potíže, ale vím, že jsi za poslední měsíc hodně zabral a chválím tě za to… To mi totiž o synově „výkonu“ ve škole řekne mnohem víc a konkrétněji, než shluk známek.
Chápu, že tlak rodičů na známky, kterým oproti slovnímu hodnocení „rozumějí“, je velký.
Je jedno, jestli budou mít děti signalizaci úspěchu razítky. Přijde mi hezké (by´t asi idealistické), aby už od začátku měly radost z toho, že jim něco jde, že se něco nového naučily, ne čistě z jedničky.
A slovní hodnocení????
co z toho má prvnák,který neumí ještě číst????????
A přečetla jste někdy nějaké vy? Od čeho má rodiče, prarodiče…
Petra Z píše:
co z toho má prvnák,který neumí ještě číst????????
Božínku - paní učitelka by mu to měla říct osobně a pak má taky rodiče…
Ale já to chápu,ale nemá takové dítko stokrát větší radost z jedničky nebo razítka co si může vybarvit????a pak motivaci do další práce,protože bude zase hezké razítko,nebo zase ponese pyšně domů tu jedničku v žákajdě????
Nancy, jsem to asi napsala špatně, nemělo to být že 100% učitelů, ale prostě spousta. Děti nebudu učit neúctu k učitelům, naopak, ale taky je budu učit že když jim přijde nějaké jednání nefér tak aby nám to doma řekli. Že učitelé se poslouchat mají, ale určitě ne bez toho aby u toho musely potlačit svůj rozum a být jen ovečka ve stádě, ničím nevybočující. A pokud s něčím přijdou že jim učitelka nespravedlivě udělala tak tam nenaběhnu jako furie nejlépe i s nějakým klackem, ale normálně tam zajdu i s dítětem aby se to vyřešilo a věděl jak učitel tak dítě že ani jednomu neprojde si „vyskakovat - vymýšlet“ a že zrovna tak pokud bude mít učitel problém s dítětem tak budu chtít aby při tomo pohovoru bylo s námi přítomno, aby se mohlo bránit.
Já nepochopila jednu věc o tom zjednodušení známkování. Když se každá známka stejně musí napsat na všechna ta místa… Tak jak by se to mohlo zjednodušit jinak než dáváním méně známek a za ty nezkouškový věci či jak to napsat dávat ta pochvalná razítka nebo hvězdičky? A teprve za několik hvězdiček dát tu jedničku? To je jen jedna z příjemnějších věcí co jsem si vzpomněla. Protože to dělala jedna z učitelek co nerozdělovala děti dle oblíbenosti, ale podle toho co uměly.
Edit: ještě bych dodala že šlo převážně o učitelky co těžce nesly že již nejsou soudružky (do první třídy jsem šla roku 1990), to snad zmenšuje okruh toho kravína.
Příspěvek upraven 03.07.10 v 21:59
ospravedlnujem sa ze som necitala celu diskusiu takze ak tu ten nazor uz bol, je mi luto ze pisem duplicitne, ale co tak zapisovanie znamok do nejakej internetovej aplikacie?mohlo by to byt rychlejsie, rodicia by videli znamky hned a detom staci obcas nejake to razitko ![]()
Petra Z píše:
Ale já to chápu,ale nemá takové dítko stokrát větší radost z jedničky nebo razítka co si může vybarvit????a pak motivaci do další práce,protože bude zase hezké razítko,nebo zase ponese pyšně domů tu jedničku v žákajdě????
Petro,
slovní hodnocení je pouze jedno z mnoha dalších hodnoceních. V prvních třídách je mnohdy více potřebné pro rodiče a těm více řekne, které očekávané výstupy jejich děťátko naplňuje, ktré ne, proč to asi je, jak to bylo v průběhu doby a co s tím dělat.
pata308 píše:
ospravedlnujem sa ze som necitala celu diskusiu takze ak tu ten nazor uz bol, je mi luto ze pisem duplicitne, ale co tak zapisovanie znamok do nejakej internetovej aplikacie?mohlo by to byt rychlejsie, rodicia by videli znamky hned a detom staci obcas nejake to razitko
Omlouvám se že se do toho stále pletu, ale řekla bych že známky jsou tu pro děti, ne pro rodiče
Tedy jasně že pro oboje, ale měly by být pro děti jako motivace k učení, ne pro rodiče jako motivace vzetí do ruky bič a hlídkovat jak dráb… (přeneseně myšleno)