Zoufalá a vyčerpaná

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.01.18 20:45
Zoufalá a vyčerpaná

Ahoj všem.
Píšu raději anonymně, protože se za svůj stav hodně stydím. Mám doma roční dcerku a cítím se po psychické stránce strašně vyčerpaná, zoufalá a tak trochu nešťastná a vlastně nevím co dál a co mám se sebou udělat, abych byla zase ta motivovaná, usměvaná a veselá maminka, jako jsem vždycky chtěla být. S Manželem jsme se před třemi roky odstěhovali do velkého města za prací na druhý konec republiky, daleko od rodiny a začali zde žít. Mysleli jsme, že tu už i zůstaneme, a tak jsme se rozhodli založit si rodinu. Dnes máme nádhernou šikovnou roční holčičku, zdravou, veselou a čipernou. Vlastně musím říct, že tak jak se setkáváme i s jinými maminkami a z vyprávění a stěžování si navzájem, naše malá je vlastně zlaté dítě, které nikdy s ničím nemělo problém. Ani se spánkem, ani s jídlem, zoubkama, prostě bych si vlastně v očích jiných mohla hvízdat. :nevim: Jenže já se tak necítím… :,( Přes týden to u nás vypadá tak, že jsem na všechno ohledně domácnosti, péče o dceru, úklidu a vaření sama. Manžel ráno vstane s námi, jde do práce a vrací se pravidelně až třeba kolem šesté večer, dcera chodí spinkat kolem sedmé, půl osmé večer. Někdy bývá muž takto v práci i o víkendu, aby nám našetřil na bydlení a mě je jasné, že je z té práce taky hodně unavený, a tak ho nikdy hned večer nezatěžuji péčí o malou, že bych mu ji vrazila ve dveřích do náručí a šla si dodělat resty. Udělám kafe, zeptám se na jeho den, dám mu prostor na odpočinek a pak teda většinou kolem té sedmé si malou přebírá, abych mohla jít umýt lahvičky na noc a ráno, sebe umýt, nachystat koupání a tak dále. Snažím se s malou být často v kolektivu jiných dětí, chodíme pravidelně do kroužku, na procházky z jinýma maminkama, na návštěvy, nebo chodí někdo k nám, aby si hlavně děti pohráli a zvykali si. Jenže při tom všem nestíhám doma pořádně uklidit, vaření jsem už odsunula na víkend, když je manžel doma, tak jeden den celý vařím několik různých jídel a všechno co mám pro sebe a dceru zamrazím na příští týden, abychom se s tím nemusely zdržovat, maximálně něco v týdnu zarychlo uklohním… Strašně mě to štve, ráda bych se zvedla a normálně šla poklidit, navařit, vyžehlit, ale dcera automaticky cupitá za mnou, leze mi pod nohy a nenechá mě nic pořádně udělat, začne kňučet, případně brečet, že jí nenosím nebo nesedím u ní a nekoukám na to, jak si hraje… Za poslední dobu se začala i strašně vztekat, když něco není po jejím, v kočárku venku pokud zrovna nespí, tak mi dělá docela peklíčko, křupky nepomáhají, hračky, zajímavé věci, co by mohla zkoumat v ruce, nic… A já furt vysvětluju, konejším, vycházím vstříc, ale nepřijde mi, že by to mělo nějaký efekt… Momentálně jsme ve stavu, kdy se s tím snažím nějak smířit a prostě si říct, že uklidím až bude manžel o víkendu doma a pohlídá malou nebo s ní půjde ven, a že prostě raději u ní budu a budu si s ní hrát nebo při nejmenším vedle ní sedět, když mě potřebuje, než to lámat přes koleno… Ale strašně mě to frustruje, přijdu si, že jako matka a hospodyně nestojím za nic. :,( Mám pocit, že je chyba ve mě, že si to neumím zorganizovat a že jsem neschopná. Jedna kamarádka mi řekla, tak to dělat všechno když malá spí. Jenže ono se to lehce řekne, hůř udělá, máme malý byt v paneláku, takže když bych šla třeba pustit pračku, nebo vařit, tak je hned vzhůru. :cert: Někdy se mi teda poštěstí a zametu nebo vytřu, když spí, protože to nedělá takový kravál, ale někdy jen vyčerpaně sednu do křesla a pletu jí svetr, nebo se snažím aspoň cvičit, ať úplně nezhniju… Strašně mi chybí rodina, babičky, co by třeba sem tam pohlídaly, šly s kočárkem a já mohla mezitím vzít byt z gruntu, s manželem jsme sami nebyli nikde od chvíle, co se malá narodila, on jde jednou dvakrát do měsíce někam sednout s chlapama z práce, mě se poštěstilo dvakrát za celou tu dobu. Doktory odkládám, protože manželova práce je hodně časově náročná a málo kdy může zůstat doma a hlídat přes týden, abych mohla odběhnout. A když má náhodou volno, tak jsem takový blbec, že nechci ubírat z našeho rodinného času ten svůj pro sebe, abych nebyla sobec a manžel se tu z malé nezcvokl… Takže asi tak… Jsem zhýčkaná a enefektivní? Nebo to tak je normální se takhle cítit? Já už totiž vážně nevím… :nevim:

Stránka:  1 2 3 Další »


Reakce:
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 17.01.18 20:50

Teď si všímám těch hrubek, ale už mi nejde editovat příspěvek, tak se strašně omlouvám, mám asi vydojený mozek :oops: :oops: :oops:

 
sunshine125
Kecalka 391 příspěvků 17.01.18 20:54

Nehroť to :kytka: jsi na rodičovsé kvůli tomu, aby jsi se celodenně starala o malou, né měla vygruntováno. Zkus večer když usne vzít mísnost po místnosti, vše dát na své místo, setřít prach, vytřít. Přes den pusť malé na chvíli pohádku, dej jí do židličky a jdi si vyluxovat. Tak to dělám já. Vař jednoduchá jídla, super je třeba jídlo z jednoho pekáče (kuře + brambory + zelenina do misky podlít a dát do trouby a za hodku a půl máš uvařeno) Chce si v tom jen najít systém a neřešit tolik případné nezdary :hug:

 
KristynaTita
Kecalka 433 příspěvků 17.01.18 20:55
@Anonymní píše:
Ahoj všem.
Píšu raději anonymně, protože se za svůj stav hodně stydím. Mám doma roční dcerku a cítím se po psychické stránce strašně vyčerpaná, zoufalá a tak trochu nešťastná a vlastně nevím co dál a co mám se sebou udělat, abych byla zase ta motivovaná, usměvaná a veselá maminka, jako jsem vždycky chtěla být. S Manželem jsme se před třemi roky odstěhovali do velkého města za prací na druhý konec republiky, daleko od rodiny a začali zde žít. Mysleli jsme, že tu už i zůstaneme, a tak jsme se rozhodli založit si rodinu. Dnes máme nádhernou šikovnou roční holčičku, zdravou, veselou a čipernou. Vlastně musím říct, že tak jak se setkáváme i s jinými maminkami a z vyprávění a stěžování si navzájem, naše malá je vlastně zlaté dítě, které nikdy s ničím nemělo problém. Ani se spánkem, ani s jídlem, zoubkama, prostě bych si vlastně v očích jiných mohla hvízdat. :nevim: Jenže já se tak necítím… :,( Přes týden to u nás vypadá tak, že jsem na všechno ohledně domácnosti, péče o dceru, úklidu a vaření sama. Manžel ráno vstane s námi, jde do práce a vrací se pravidelně až třeba kolem šesté večer, dcera chodí spinkat kolem sedmé, půl osmé večer. Někdy bývá muž takto v práci i o víkendu, aby nám našetřil na bydlení a mě je jasné, že je z té práce taky hodně unavený, a tak ho nikdy hned večer nezatěžuji péčí o malou, že bych mu ji vrazila ve dveřích do náručí a šla si dodělat resty. Udělám kafe, zeptám se na jeho den, dám mu prostor na odpočinek a pak teda většinou kolem té sedmé si malou přebírá, abych mohla jít umýt lahvičky na noc a ráno, sebe umýt, nachystat koupání a tak dále. Snažím se s malou být často v kolektivu jiných dětí, chodíme pravidelně do kroužku, na procházky z jinýma maminkama, na návštěvy, nebo chodí někdo k nám, aby si hlavně děti pohráli a zvykali si. Jenže při tom všem nestíhám doma pořádně uklidit, vaření jsem už odsunula na víkend, když je manžel doma, tak jeden den celý vařím několik různých jídel a všechno co mám pro sebe a dceru zamrazím na příští týden, abychom se s tím nemusely zdržovat, maximálně něco v týdnu zarychlo uklohním… Strašně mě to štve, ráda bych se zvedla a normálně šla poklidit, navařit, vyžehlit, ale dcera automaticky cupitá za mnou, leze mi pod nohy a nenechá mě nic pořádně udělat, začne kňučet, případně brečet, že jí nenosím nebo nesedím u ní a nekoukám na to, jak si hraje… Za poslední dobu se začala i strašně vztekat, když něco není po jejím, v kočárku venku pokud zrovna nespí, tak mi dělá docela peklíčko, křupky nepomáhají, hračky, zajímavé věci, co by mohla zkoumat v ruce, nic… A já furt vysvětluju, konejším, vycházím vstříc, ale nepřijde mi, že by to mělo nějaký efekt… Momentálně jsme ve stavu, kdy se s tím snažím nějak smířit a prostě si říct, že uklidím až bude manžel o víkendu doma a pohlídá malou nebo s ní půjde ven, a že prostě raději u ní budu a budu si s ní hrát nebo při nejmenším vedle ní sedět, když mě potřebuje, než to lámat přes koleno… Ale strašně mě to frustruje, přijdu si, že jako matka a hospodyně nestojím za nic. :,( Mám pocit, že je chyba ve mě, že si to neumím zorganizovat a že jsem neschopná. Jedna kamarádka mi řekla, tak to dělat všechno když malá spí. Jenže ono se to lehce řekne, hůř udělá, máme malý byt v paneláku, takže když bych šla třeba pustit pračku, nebo vařit, tak je hned vzhůru. :cert: Někdy se mi teda poštěstí a zametu nebo vytřu, když spí, protože to nedělá takový kravál, ale někdy jen vyčerpaně sednu do křesla a pletu jí svetr, nebo se snažím aspoň cvičit, ať úplně nezhniju… Strašně mi chybí rodina, babičky, co by třeba sem tam pohlídaly, šly s kočárkem a já mohla mezitím vzít byt z gruntu, s manželem jsme sami nebyli nikde od chvíle, co se malá narodila, on jde jednou dvakrát do měsíce někam sednout s chlapama z práce, mě se poštěstilo dvakrát za celou tu dobu. Doktory odkládám, protože manželova práce je hodně časově náročná a málo kdy může zůstat doma a hlídat přes týden, abych mohla odběhnout. A když má náhodou volno, tak jsem takový blbec, že nechci ubírat z našeho rodinného času ten svůj pro sebe, abych nebyla sobec a manžel se tu z malé nezcvokl… Takže asi tak… Jsem zhýčkaná a enefektivní? Nebo to tak je normální se takhle cítit? Já už totiž vážně nevím… :nevim:

Ahoj, prijde mi, ze jsi hlavne vystresovana z toho, ze nemaa ukazkove uklizeny byt. Nech to byt, uklizej podle moznosti a nenervi se z toho. Je potreba si uvedomit, ze to neno dulezite. Ani ja nemam babicky ani mamu ve městě, kde bydlime. Partner mi hlida velice vyjimecne, povozit s kocarem jse tak 1× za 14 dni, ani to ne, takzr chapu, jak jsi z toho vyčerpaná. I na me je toho kolikrat moc, ale snažím se nam taky vymysler aktivity a prpgram, coz mi dost pomaha… V cem tedy vidis reseni? A reseni ceho? Sama jsi rekla, ze v podstatě zadny problem neni. Pozadej pribuzne, at za vami 1× za mesic prijedou pomoci. I to pomuze..

 
Jindriska88
Kecalka 219 příspěvků 17.01.18 20:56

Normální to není a nemelo by byt, ale často se to stává. Kdyz to tak čtu, tak porad děláte něco pro druhé (dcera a muž).Dceru zabavovat, muze moc neobtezovat a nechat ho odpočívat. Nejak mi tam chybí něco, co děláte pro radost či odpočinek sobě. Z toho jde pak vzít energii a elan na ty domácí práce. No, a nemusíte mít vysperkovanou domácnost. RD je určena na peci o dítě a ne plahoceni za domacnosti. Zakladne uvařit, uklidit a prdet na to.Ty venkovní a společenské aktivity zredukovat opravdu na ty, které baví a naplnuji. Berete si toho moc. Zenete se, ale stejně se nedozenete.

 
Rive
Ukecaná baba ;) 1019 příspěvků 17.01.18 20:59

A co si najít někoho na hlídání? Jednou týdně dopoledne nebo odpoledne, ve městech funguje, že si maminky navzájem hlídají, tak by sis mohla uklidit a nebo se věnovat jen sama sobě.

 
Anna85
Kecalka 332 příspěvků 17.01.18 21:05

Stejne tak jak nepocitam s tim, ze bych se v dohledne dobe poradne vyspala, nepocitam ani s perfektne uklizenou domacnosti :oops: :).
Pracku naplnim i s malym, holt nekdy vyperu i dudlika ci nějakou hracku co tam prida. Když myju nadobi, vyndam mu z linky misku, varecky at se chvili zabavi. Luxuju tak, ze za mnou chodi a krici, pac si ho nevsimam. Vytiram kdyz spi, jinak by mi to poslapal. Hracky jsou cely den uplne vsude, az usne, tak to srovnam a rano nanovo. Jeste neumi uklizet je sam. No a na vetsi uklid, okna atd, to uz ho musi vzit muz ven.
Vsechno mi s ním trvá dele, ale na druhou stranu ten den lepe utika :)
No a vareni, vetsinou varim taky vecer kdyz spi. Neco rychleho, napr.jak se pise vyse z jednoho hrnce, i dopoledne zvladnu.
Mysli taky trochu na sebe, udelej si necim radost ;)

 
Ornwen
Závislačka 4389 příspěvků 17.01.18 21:06

Hele to je blbé období. Separační úzkost a tak. Vydrž, za chvíli to přejde.
Teď to mám v bleděmodrém s druhým a jsem z toho na prášky. První vyžadoval „jen“ moji přítomnost v místnosti. Druhý na mě vyloženě visí. Fakt doslova. Nedá se s ním dělat skoro nic. Vysavače se bojí, tak řve i když ho mám na ruce. Prádlo se jakš takš věšet dá, ale musí mít náladu a musím často balancovat na jedné noze a podobně.
Mně teda manžel chodí dřív, vyfasuje děti a já vařím. ALe zase jak jsou dva, tak jeden by chtěl číst, to nejde, protože malej se sápe po knížce a chce ji sníst. Tak větší řve, pak řve malej… takže vařím taky nejradši věci z jednoho hrnce nebo v troubě, kde se to dělá samo. Pořídila jsem si starej robotickej vysavač. Nevysaje dokonale, ale jako lepší koště bezva a pracuje, když nejsme doma nebo když se zavřem v jiném pokoji.
No a některé utírací úklidové věci praktikuju tak, že malej dostane novou houbičku a „utírá“ taky (většinou si s ní jezdí po podlaze, je mu 10m, ale straší se zapojoval taky někdy od roka, roka a půl a do teď se hlásí skoro na všechny domácí práce)

 
Alyss1
Závislačka 2778 příspěvků 7 inzerátů 17.01.18 21:09

Prvni dite. A narocnej vek. Chapu te, znam to. Nicmene je na to jedina rada:vykasli se na to. Naklizeny byt a nabareno cerstve jidlo proti tomu ze s dverou jsi v nejhezcim obdobi jejiho zivota je nic. Uklizej to nejnutnejsi. Chodte hodne ven - bazen, cviceni s detmi, herna, prochZky. Zabavite se obe a doma neudelate bordel. A co oci nevidi stdce neboli:) za chvili bude jaro, teplo, dlouho svetlo. manzel muze vzit dcerku ven a bude klid.

Navic povyroste a spoustu veci jde delat spolecne. Luxovat, vytirat, utirat prach, veset pradlo atd atd.

A zapoj vic manzela.ok pracuje to je dobre.ale neni to dubod proc by si dite dva vecery v tydnu nevzal treba do bazenu?!?

 
Limi123
Závislačka 3327 příspěvků 17.01.18 21:11

Jak jste na tom financne? Muzete si dovolit roboticky vysavac a mop? My jsme poridili z druhe ruky a toho casu, co to usetri!! Jen zmacknu tlacitko a jdu ven. Totez lahvicky na zitra - proc je nemyjes v mycce?

Ad vareni - neboj, bude lepe. Tak do tech 18 mesicu je to hloupe, ale pak uz dite s varenim pomaha, my to mame se synem jako zabavu na dopoledne. Treba ja krajim a on to prendava do misy.

Leto je lepsi, nez zima. V lete obvykle vyrazim na cely den ven, jime, co koupime venku, nevarim a bordel se negeneruje, kdyz nejsme doma.

Ja zastavam nazor, ze kdyz dite spi, odpocivam take (vetsinou take spim, nebo delam veci do prace - mam part time, nebo jsem na netu). Nemit tu „poledni pauzu“, tak bych se asi zblaznila.

Zaverem tedy - slev z pozadavku na uklid, porid si spotrebice-pomocniky. Pri vareni nech dite pomahat (az bude starsi). Pripadne jidlo vyres nejak jednoduse (treba cervena cocka s vajickem zabere priprava cca 5 minut - my ji mame k obedu skoro kazdy tyden, je zdrava a pritom jednoducha).

Myslim si, ze stejnou frustraci, jako ty, proziva kazda druha maminka (ja castecne take), ale da se s tim trochu pracovat - hlavne tim, ze zacnes odpocivat.

 
Ollik
Kecalka 228 příspěvků 17.01.18 21:11

Podle mě není normální se takhle cítit. Ale mám tak trochu pocit, že jsi příliš obětavá. Moc se snažíš. Např. co je sobeckého na tom si dojít k lékaři?? A taky nechápu, proč by se manžel z malé zcvolk? Je to její otec, měl by se umět o dceru postarat. A nemohla by jsi jet třeba vypnout s malou k rodičům?

Já bych prostě zvolnila a udělala něco pro sebe. Jenom pro sebe.

Jo a co vaříš? Já dřív byla schopná vyvařovat i celej den. Teď s dítětem jsem v kuchyni max hodinku a to proto, že mě malá ruší a běhám za ní. Jídlo máme každý den čerstvé.

 
Renaku
Ukecaná baba ;) 2122 příspěvků 9 inzerátů 17.01.18 21:16

Hele, já nevím, mě se moc nelíbí to vaření o víkendu…o víkendu má manžel volno jsem pochopila, takže nebuď uklízečkou a hospodyní. Buď si vyražte někam spolu, což by vám určitě prospělo (myslím i s dítětem), načerpáte energii, budete mít společné zážitky, z toho se dobře žije přes ten týden :-D např. bazén, pak si kupte oběd apod…
Další věc, můj manžel je také velmi vyčerpaný z práce, vstává ve 3:50, pracuje fyzicky, ale i přesto tráví čas se svými dětmi - hraje si, koupe, krmí, nechci po něm žádné fyzické výkony jako jít s nima na hřiště apod…to nikde nezmiňuješ, tak nevím, zda se muž vůbec o své dítě stará v tomto směru. Věř, že se mi uleví, když je jeden den nekoupu nebo nekrmím, je to osvězující hodit to na druhé, věř mi :D
Další věc, nechci věřit, že s jedním dítětem nejde uvařit jednoduchý oběd a dát prádlo do pračky apod… toto je vyloženě jen vaše vyčerpání z role uklízečky. Takže si chvíli odpočiňte, hlavně psychicky, tzn. když dítě spí, relax! a zas to půjde samo.

A také děti rostou, mění se, dnes se sama nezabaví a za týden už třeba jo :-) A hlavně dítě potřebuje hračky - dobré hračky, které ho zabaví. Vypozorovat, co jí baví a to jí vždy jednu ukázat a ona si chvilku pohraje a pak další a další… já taky zabavuju celý den, ale normálně při tom stihnu běžné věci…

Dále píšete o kočárku… toto dobře znám, dcera též není zrovna spokojené dítě v kočárku… no pokud umí aspoň trochu chodit, nechat chvíli proběhnout a pak pokračovat, nebo u nás pomáhá i pár minut dudlík :oops:

A hlavně za ničím se nehnat a nedávat si velké cíle - typu dnes uklídím celý byt, vše vyperu, vyžehlím :lol:

 
Andy27
Kelišová 6247 příspěvků 17.01.18 21:18
@Anonymní píše:
Ahoj všem.
Píšu raději anonymně, protože se za svůj stav hodně stydím. Mám doma roční dcerku a cítím se po psychické stránce strašně vyčerpaná, zoufalá a tak trochu nešťastná a vlastně nevím co dál a co mám se sebou udělat, abych byla zase ta motivovaná, usměvaná a veselá maminka, jako jsem vždycky chtěla být. S Manželem jsme se před třemi roky odstěhovali do velkého města za prací na druhý konec republiky, daleko od rodiny a začali zde žít. Mysleli jsme, že tu už i zůstaneme, a tak jsme se rozhodli založit si rodinu. Dnes máme nádhernou šikovnou roční holčičku, zdravou, veselou a čipernou. Vlastně musím říct, že tak jak se setkáváme i s jinými maminkami a z vyprávění a stěžování si navzájem, naše malá je vlastně zlaté dítě, které nikdy s ničím nemělo problém. Ani se spánkem, ani s jídlem, zoubkama, prostě bych si vlastně v očích jiných mohla hvízdat. :nevim: Jenže já se tak necítím… :,( Přes týden to u nás vypadá tak, že jsem na všechno ohledně domácnosti, péče o dceru, úklidu a vaření sama. Manžel ráno vstane s námi, jde do práce a vrací se pravidelně až třeba kolem šesté večer, dcera chodí spinkat kolem sedmé, půl osmé večer. Někdy bývá muž takto v práci i o víkendu, aby nám našetřil na bydlení a mě je jasné, že je z té práce taky hodně unavený, a tak ho nikdy hned večer nezatěžuji péčí o malou, že bych mu ji vrazila ve dveřích do náručí a šla si dodělat resty. Udělám kafe, zeptám se na jeho den, dám mu prostor na odpočinek a pak teda většinou kolem té sedmé si malou přebírá, abych mohla jít umýt lahvičky na noc a ráno, sebe umýt, nachystat koupání a tak dále. Snažím se s malou být často v kolektivu jiných dětí, chodíme pravidelně do kroužku, na procházky z jinýma maminkama, na návštěvy, nebo chodí někdo k nám, aby si hlavně děti pohráli a zvykali si. Jenže při tom všem nestíhám doma pořádně uklidit, vaření jsem už odsunula na víkend, když je manžel doma, tak jeden den celý vařím několik různých jídel a všechno co mám pro sebe a dceru zamrazím na příští týden, abychom se s tím nemusely zdržovat, maximálně něco v týdnu zarychlo uklohním… Strašně mě to štve, ráda bych se zvedla a normálně šla poklidit, navařit, vyžehlit, ale dcera automaticky cupitá za mnou, leze mi pod nohy a nenechá mě nic pořádně udělat, začne kňučet, případně brečet, že jí nenosím nebo nesedím u ní a nekoukám na to, jak si hraje… Za poslední dobu se začala i strašně vztekat, když něco není po jejím, v kočárku venku pokud zrovna nespí, tak mi dělá docela peklíčko, křupky nepomáhají, hračky, zajímavé věci, co by mohla zkoumat v ruce, nic… A já furt vysvětluju, konejším, vycházím vstříc, ale nepřijde mi, že by to mělo nějaký efekt… Momentálně jsme ve stavu, kdy se s tím snažím nějak smířit a prostě si říct, že uklidím až bude manžel o víkendu doma a pohlídá malou nebo s ní půjde ven, a že prostě raději u ní budu a budu si s ní hrát nebo při nejmenším vedle ní sedět, když mě potřebuje, než to lámat přes koleno… Ale strašně mě to frustruje, přijdu si, že jako matka a hospodyně nestojím za nic. :,( Mám pocit, že je chyba ve mě, že si to neumím zorganizovat a že jsem neschopná. Jedna kamarádka mi řekla, tak to dělat všechno když malá spí. Jenže ono se to lehce řekne, hůř udělá, máme malý byt v paneláku, takže když bych šla třeba pustit pračku, nebo vařit, tak je hned vzhůru. :cert: Někdy se mi teda poštěstí a zametu nebo vytřu, když spí, protože to nedělá takový kravál, ale někdy jen vyčerpaně sednu do křesla a pletu jí svetr, nebo se snažím aspoň cvičit, ať úplně nezhniju… Strašně mi chybí rodina, babičky, co by třeba sem tam pohlídaly, šly s kočárkem a já mohla mezitím vzít byt z gruntu, s manželem jsme sami nebyli nikde od chvíle, co se malá narodila, on jde jednou dvakrát do měsíce někam sednout s chlapama z práce, mě se poštěstilo dvakrát za celou tu dobu. Doktory odkládám, protože manželova práce je hodně časově náročná a málo kdy může zůstat doma a hlídat přes týden, abych mohla odběhnout. A když má náhodou volno, tak jsem takový blbec, že nechci ubírat z našeho rodinného času ten svůj pro sebe, abych nebyla sobec a manžel se tu z malé nezcvokl… Takže asi tak… Jsem zhýčkaná a enefektivní? Nebo to tak je normální se takhle cítit? Já už totiž vážně nevím… :nevim:

Taky nemame babicky..niko­ho..mal priste se musela vybrecet..to bych neudelala nic…hodne jsem se naucila fungovat s malou. pracovat od pul roka od rana od 5 a pak domacnost a aktiviti i nehty jde semnou..:D..uvolbi se…vsechno jde spis se ted tim stresujes a zbytecne si masirujes hlavu

 
Agrion
Závislačka 2783 příspěvků 17.01.18 21:21

Jako bych cetla svuj elaborat na prvnim rodicaku :lol: Od te doby uplynulo spousta casu a pribyly dalsi dve deti… aktualne jsem na rodicaku se tretim. Chlap pracuje snad jeste vic nez tenkrat, ve vsedni den se vraci kolem sedme a ma v mesici max. jeden volny vikend… babicky jsou daleko, hlidani zadne… deti 6,5 a 8 mesicu. Obcas me jeste dostihne krize, hlavne kdyz nejdo onemocni a cely pracne vypracovany casovy managment jde do kopru… ale jinak mi prijde, ze jsem min znicena nez tenktrat s jednim :nevim: Jak uz tu nekdo psal, uber z naroku, jinak se zhoutis. Svet se fakt nezbori, kdyz se tvoje domacnost nebude blyskat a batole nezdegeneruje jdyz ho nebudes rozvijet tisicem nejruznejsich aktivit :lol: Nechavat si vsechnu praci na dobu, kdy dite spi, ci je doma manzel je cestou do pekel, protoze pak nezbyva vubec zadny cas pro tebe samotnou a tebe a partnera :nevim: Kdyz dite spi, tak delej neco, co te bavi/nabiji (sport, cetba, serialy co ja vim).Pofackovat hrube domacnost se fakt da i s deckem, stejne jako ukuchtit nejakou rychlovku… sice je to obcas otrava a stoji to dost nervu, ale ja se vzdycky behem toho uz „vidim“ jak sebou flaknu s knizkou/notasem na gauc az dite usne.

 
Ajejda
Kecalka 211 příspěvků 17.01.18 21:23

Mam dve deti…Kdysi mne pomohlo si precist:bordel v byte-stastne dite. Mam rada poradek, ale je taky potreba zit. Uklizim prubezne porad, rada bych si udelala „vygruntovani a vyhezkani“ -ale to proste ted nejde. Je jina situace. Prijde mi, ze cely den je jeden kolotoc o tom, jak nakrmit, nakojit, uvarit, uklidit, pohrat si, jit ven atd. Kdyz muzu vecer v klidu zehlit, beru to jako cas sama pro sebe (a to jsem driv zehleni fakt nesnasela)…Je mi obcas smutno, ze si nemuzu zacvicit atd-ale zkousim to i s detma. Je to jine, nez si zajit do posilky a bazenu (coz mi chybi..). Je proste jina situace. Zkus, dat holcicku na chvili i do ohradky, pohraje si sama a Ty muzes neco uklidit.. Vezmi ji s sebou k vareni-dej ji do sedacky a ukazuj, co delas a dej ji taky neco „delat“-my si u vareni hodne vyhrajem a me dite, co neji, pri priprave jidla sni asi nejvic… Drzim pesti!
Edit-deti jsou jsou od sebe necele dva roky, mladsi je 8mesicu a manzel je doma vecer od 19(kdy uspavam starsi a on hlida mladsi)

Příspěvek upraven 17.01.18 v 21:30

Stránka:  1 2 3 Další »


 Váš příspěvek
Reklama


Poslední články

Jak probíhala stavba rodinného domu na klíč pro čtyřčlennou rodinu?

Čtyřčlenná rodina pana Nového toužila vyměnit byt v panelovém domě za vlastní... číst dále >

Do plavek s eMimino.cz: Zdravá budoucnost před námi

Všechno jednou končí... Nebo začíná? V posledním díle naší výzvy Do plavek s... číst dále >

Články z Expres.cz

Úsměv, reformy a ženy! Co skrývá saúdský princ bin Salmán?

Teprve minulý rok se stal korunním princem Saúdské Arábie, a to v podstatě... číst dále >

Nejslavnější „ubeři“ v Česku: Koho z řad hvězd jako taxikáře můžete potkat i vy?

Exekuce, trestní stíhání nebo dokonce pobyt ve vězení. To jsou hlavní důvody,... číst dále >

Články z Ona Dnes

Kvůli extrémní chuti k jídlu váží roční holčička čtyřiadvacet kilo

Chahat Kumarová z Indie váží v pouhých šestnácti měsících neuvěřitelných... číst dále >

Po kritice ve StarDance se mi nechtělo na trénink, říká Veronika Arichteva

Život herečky Veroniky Arichtevy momentálně ovládly tréninky na StarDance.... číst dále >