Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zoufalá a vyčerpaná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
17.1.18 20:50
Teď si všímám těch hrubek, ale už mi nejde editovat příspěvek, tak se strašně omlouvám, mám asi vydojený mozek 
- Citovat
- Upravit
17.1.18 20:54
Nehroť to 
jsi na rodičovsé kvůli tomu, aby jsi se celodenně starala o malou, né měla vygruntováno. Zkus večer když usne vzít mísnost po místnosti, vše dát na své místo, setřít prach, vytřít. Přes den pusť malé na chvíli pohádku, dej jí do židličky a jdi si vyluxovat. Tak to dělám já. Vař jednoduchá jídla, super je třeba jídlo z jednoho pekáče (kuře + brambory + zelenina do misky podlít a dát do trouby a za hodku a půl máš uvařeno) Chce si v tom jen najít systém a neřešit tolik případné nezdary 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.18 20:55
@Anonymní píše:
Ahoj všem.
Píšu raději anonymně, protože se za svůj stav hodně stydím. Mám doma roční dcerku a cítím se po psychické stránce strašně vyčerpaná, zoufalá a tak trochu nešťastná a vlastně nevím co dál a co mám se sebou udělat, abych byla zase ta motivovaná, usměvaná a veselá maminka, jako jsem vždycky chtěla být. S Manželem jsme se před třemi roky odstěhovali do velkého města za prací na druhý konec republiky, daleko od rodiny a začali zde žít. Mysleli jsme, že tu už i zůstaneme, a tak jsme se rozhodli založit si rodinu. Dnes máme nádhernou šikovnou roční holčičku, zdravou, veselou a čipernou. Vlastně musím říct, že tak jak se setkáváme i s jinými maminkami a z vyprávění a stěžování si navzájem, naše malá je vlastně zlaté dítě, které nikdy s ničím nemělo problém. Ani se spánkem, ani s jídlem, zoubkama, prostě bych si vlastně v očích jiných mohla hvízdat.Jenže já se tak necítím…
Přes týden to u nás vypadá tak, že jsem na všechno ohledně domácnosti, péče o dceru, úklidu a vaření sama. Manžel ráno vstane s námi, jde do práce a vrací se pravidelně až třeba kolem šesté večer, dcera chodí spinkat kolem sedmé, půl osmé večer. Někdy bývá muž takto v práci i o víkendu, aby nám našetřil na bydlení a mě je jasné, že je z té práce taky hodně unavený, a tak ho nikdy hned večer nezatěžuji péčí o malou, že bych mu ji vrazila ve dveřích do náručí a šla si dodělat resty. Udělám kafe, zeptám se na jeho den, dám mu prostor na odpočinek a pak teda většinou kolem té sedmé si malou přebírá, abych mohla jít umýt lahvičky na noc a ráno, sebe umýt, nachystat koupání a tak dále. Snažím se s malou být často v kolektivu jiných dětí, chodíme pravidelně do kroužku, na procházky z jinýma maminkama, na návštěvy, nebo chodí někdo k nám, aby si hlavně děti pohráli a zvykali si. Jenže při tom všem nestíhám doma pořádně uklidit, vaření jsem už odsunula na víkend, když je manžel doma, tak jeden den celý vařím několik různých jídel a všechno co mám pro sebe a dceru zamrazím na příští týden, abychom se s tím nemusely zdržovat, maximálně něco v týdnu zarychlo uklohním… Strašně mě to štve, ráda bych se zvedla a normálně šla poklidit, navařit, vyžehlit, ale dcera automaticky cupitá za mnou, leze mi pod nohy a nenechá mě nic pořádně udělat, začne kňučet, případně brečet, že jí nenosím nebo nesedím u ní a nekoukám na to, jak si hraje… Za poslední dobu se začala i strašně vztekat, když něco není po jejím, v kočárku venku pokud zrovna nespí, tak mi dělá docela peklíčko, křupky nepomáhají, hračky, zajímavé věci, co by mohla zkoumat v ruce, nic… A já furt vysvětluju, konejším, vycházím vstříc, ale nepřijde mi, že by to mělo nějaký efekt… Momentálně jsme ve stavu, kdy se s tím snažím nějak smířit a prostě si říct, že uklidím až bude manžel o víkendu doma a pohlídá malou nebo s ní půjde ven, a že prostě raději u ní budu a budu si s ní hrát nebo při nejmenším vedle ní sedět, když mě potřebuje, než to lámat přes koleno… Ale strašně mě to frustruje, přijdu si, že jako matka a hospodyně nestojím za nic.
Někdy se mi teda poštěstí a zametu nebo vytřu, když spí, protože to nedělá takový kravál, ale někdy jen vyčerpaně sednu do křesla a pletu jí svetr, nebo se snažím aspoň cvičit, ať úplně nezhniju… Strašně mi chybí rodina, babičky, co by třeba sem tam pohlídaly, šly s kočárkem a já mohla mezitím vzít byt z gruntu, s manželem jsme sami nebyli nikde od chvíle, co se malá narodila, on jde jednou dvakrát do měsíce někam sednout s chlapama z práce, mě se poštěstilo dvakrát za celou tu dobu. Doktory odkládám, protože manželova práce je hodně časově náročná a málo kdy může zůstat doma a hlídat přes týden, abych mohla odběhnout. A když má náhodou volno, tak jsem takový blbec, že nechci ubírat z našeho rodinného času ten svůj pro sebe, abych nebyla sobec a manžel se tu z malé nezcvokl… Takže asi tak… Jsem zhýčkaná a enefektivní? Nebo to tak je normální se takhle cítit? Já už totiž vážně nevím…
Ahoj, prijde mi, ze jsi hlavne vystresovana z toho, ze nemaa ukazkove uklizeny byt. Nech to byt, uklizej podle moznosti a nenervi se z toho. Je potreba si uvedomit, ze to neno dulezite. Ani ja nemam babicky ani mamu ve městě, kde bydlime. Partner mi hlida velice vyjimecne, povozit s kocarem jse tak 1× za 14 dni, ani to ne, takzr chapu, jak jsi z toho vyčerpaná. I na me je toho kolikrat moc, ale snažím se nam taky vymysler aktivity a prpgram, coz mi dost pomaha… V cem tedy vidis reseni? A reseni ceho? Sama jsi rekla, ze v podstatě zadny problem neni. Pozadej pribuzne, at za vami 1× za mesic prijedou pomoci. I to pomuze..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.18 20:56
Normální to není a nemelo by byt, ale často se to stává. Kdyz to tak čtu, tak porad děláte něco pro druhé (dcera a muž).Dceru zabavovat, muze moc neobtezovat a nechat ho odpočívat. Nejak mi tam chybí něco, co děláte pro radost či odpočinek sobě. Z toho jde pak vzít energii a elan na ty domácí práce. No, a nemusíte mít vysperkovanou domácnost. RD je určena na peci o dítě a ne plahoceni za domacnosti. Zakladne uvařit, uklidit a prdet na to.Ty venkovní a společenské aktivity zredukovat opravdu na ty, které baví a naplnuji. Berete si toho moc. Zenete se, ale stejně se nedozenete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.18 20:59
A co si najít někoho na hlídání? Jednou týdně dopoledne nebo odpoledne, ve městech funguje, že si maminky navzájem hlídají, tak by sis mohla uklidit a nebo se věnovat jen sama sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.18 21:05
Stejne tak jak nepocitam s tim, ze bych se v dohledne dobe poradne vyspala, nepocitam ani s perfektne uklizenou domacnosti 
.
Pracku naplnim i s malym, holt nekdy vyperu i dudlika ci nějakou hracku co tam prida. Když myju nadobi, vyndam mu z linky misku, varecky at se chvili zabavi. Luxuju tak, ze za mnou chodi a krici, pac si ho nevsimam. Vytiram kdyz spi, jinak by mi to poslapal. Hracky jsou cely den uplne vsude, az usne, tak to srovnam a rano nanovo. Jeste neumi uklizet je sam. No a na vetsi uklid, okna atd, to uz ho musi vzit muz ven.
Vsechno mi s ním trvá dele, ale na druhou stranu ten den lepe utika
No a vareni, vetsinou varim taky vecer kdyz spi. Neco rychleho, napr.jak se pise vyse z jednoho hrnce, i dopoledne zvladnu.
Mysli taky trochu na sebe, udelej si necim radost 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.18 21:06
Hele to je blbé období. Separační úzkost a tak. Vydrž, za chvíli to přejde.
Teď to mám v bleděmodrém s druhým a jsem z toho na prášky. První vyžadoval „jen“ moji přítomnost v místnosti. Druhý na mě vyloženě visí. Fakt doslova. Nedá se s ním dělat skoro nic. Vysavače se bojí, tak řve i když ho mám na ruce. Prádlo se jakš takš věšet dá, ale musí mít náladu a musím často balancovat na jedné noze a podobně.
Mně teda manžel chodí dřív, vyfasuje děti a já vařím. ALe zase jak jsou dva, tak jeden by chtěl číst, to nejde, protože malej se sápe po knížce a chce ji sníst. Tak větší řve, pak řve malej… takže vařím taky nejradši věci z jednoho hrnce nebo v troubě, kde se to dělá samo. Pořídila jsem si starej robotickej vysavač. Nevysaje dokonale, ale jako lepší koště bezva a pracuje, když nejsme doma nebo když se zavřem v jiném pokoji.
No a některé utírací úklidové věci praktikuju tak, že malej dostane novou houbičku a „utírá“ taky (většinou si s ní jezdí po podlaze, je mu 10m, ale straší se zapojoval taky někdy od roka, roka a půl a do teď se hlásí skoro na všechny domácí práce)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.18 21:09
Prvni dite. A narocnej vek. Chapu te, znam to. Nicmene je na to jedina rada:vykasli se na to. Naklizeny byt a nabareno cerstve jidlo proti tomu ze s dverou jsi v nejhezcim obdobi jejiho zivota je nic. Uklizej to nejnutnejsi. Chodte hodne ven - bazen, cviceni s detmi, herna, prochZky. Zabavite se obe a doma neudelate bordel. A co oci nevidi stdce neboli:) za chvili bude jaro, teplo, dlouho svetlo. manzel muze vzit dcerku ven a bude klid.
Navic povyroste a spoustu veci jde delat spolecne. Luxovat, vytirat, utirat prach, veset pradlo atd atd.
A zapoj vic manzela.ok pracuje to je dobre.ale neni to dubod proc by si dite dva vecery v tydnu nevzal treba do bazenu?!?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.18 21:11
Jak jste na tom financne? Muzete si dovolit roboticky vysavac a mop? My jsme poridili z druhe ruky a toho casu, co to usetri!! Jen zmacknu tlacitko a jdu ven. Totez lahvicky na zitra - proc je nemyjes v mycce?
Ad vareni - neboj, bude lepe. Tak do tech 18 mesicu je to hloupe, ale pak uz dite s varenim pomaha, my to mame se synem jako zabavu na dopoledne. Treba ja krajim a on to prendava do misy.
Leto je lepsi, nez zima. V lete obvykle vyrazim na cely den ven, jime, co koupime venku, nevarim a bordel se negeneruje, kdyz nejsme doma.
Ja zastavam nazor, ze kdyz dite spi, odpocivam take (vetsinou take spim, nebo delam veci do prace - mam part time, nebo jsem na netu). Nemit tu „poledni pauzu“, tak bych se asi zblaznila.
Zaverem tedy - slev z pozadavku na uklid, porid si spotrebice-pomocniky. Pri vareni nech dite pomahat (az bude starsi). Pripadne jidlo vyres nejak jednoduse (treba cervena cocka s vajickem zabere priprava cca 5 minut - my ji mame k obedu skoro kazdy tyden, je zdrava a pritom jednoducha).
Myslim si, ze stejnou frustraci, jako ty, proziva kazda druha maminka (ja castecne take), ale da se s tim trochu pracovat - hlavne tim, ze zacnes odpocivat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.18 21:11
Podle mě není normální se takhle cítit. Ale mám tak trochu pocit, že jsi příliš obětavá. Moc se snažíš. Např. co je sobeckého na tom si dojít k lékaři?? A taky nechápu, proč by se manžel z malé zcvolk? Je to její otec, měl by se umět o dceru postarat. A nemohla by jsi jet třeba vypnout s malou k rodičům?
Já bych prostě zvolnila a udělala něco pro sebe. Jenom pro sebe.
Jo a co vaříš? Já dřív byla schopná vyvařovat i celej den. Teď s dítětem jsem v kuchyni max hodinku a to proto, že mě malá ruší a běhám za ní. Jídlo máme každý den čerstvé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.18 21:16
Hele, já nevím, mě se moc nelíbí to vaření o víkendu…o víkendu má manžel volno jsem pochopila, takže nebuď uklízečkou a hospodyní. Buď si vyražte někam spolu, což by vám určitě prospělo (myslím i s dítětem), načerpáte energii, budete mít společné zážitky, z toho se dobře žije přes ten týden 
např. bazén, pak si kupte oběd apod…
Další věc, můj manžel je také velmi vyčerpaný z práce, vstává ve 3:50, pracuje fyzicky, ale i přesto tráví čas se svými dětmi - hraje si, koupe, krmí, nechci po něm žádné fyzické výkony jako jít s nima na hřiště apod…to nikde nezmiňuješ, tak nevím, zda se muž vůbec o své dítě stará v tomto směru. Věř, že se mi uleví, když je jeden den nekoupu nebo nekrmím, je to osvězující hodit to na druhé, věř mi
Další věc, nechci věřit, že s jedním dítětem nejde uvařit jednoduchý oběd a dát prádlo do pračky apod… toto je vyloženě jen vaše vyčerpání z role uklízečky. Takže si chvíli odpočiňte, hlavně psychicky, tzn. když dítě spí, relax! a zas to půjde samo.
A také děti rostou, mění se, dnes se sama nezabaví a za týden už třeba jo A hlavně dítě potřebuje hračky - dobré hračky, které ho zabaví. Vypozorovat, co jí baví a to jí vždy jednu ukázat a ona si chvilku pohraje a pak další a další… já taky zabavuju celý den, ale normálně při tom stihnu běžné věci…
Dále píšete o kočárku… toto dobře znám, dcera též není zrovna spokojené dítě v kočárku… no pokud umí aspoň trochu chodit, nechat chvíli proběhnout a pak pokračovat, nebo u nás pomáhá i pár minut dudlík
A hlavně za ničím se nehnat a nedávat si velké cíle - typu dnes uklídím celý byt, vše vyperu, vyžehlím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.18 21:18
@Anonymní píše:
Ahoj všem.
Píšu raději anonymně, protože se za svůj stav hodně stydím. Mám doma roční dcerku a cítím se po psychické stránce strašně vyčerpaná, zoufalá a tak trochu nešťastná a vlastně nevím co dál a co mám se sebou udělat, abych byla zase ta motivovaná, usměvaná a veselá maminka, jako jsem vždycky chtěla být. S Manželem jsme se před třemi roky odstěhovali do velkého města za prací na druhý konec republiky, daleko od rodiny a začali zde žít. Mysleli jsme, že tu už i zůstaneme, a tak jsme se rozhodli založit si rodinu. Dnes máme nádhernou šikovnou roční holčičku, zdravou, veselou a čipernou. Vlastně musím říct, že tak jak se setkáváme i s jinými maminkami a z vyprávění a stěžování si navzájem, naše malá je vlastně zlaté dítě, které nikdy s ničím nemělo problém. Ani se spánkem, ani s jídlem, zoubkama, prostě bych si vlastně v očích jiných mohla hvízdat.
Taky nemame babicky..nikoho..mal priste se musela vybrecet..to bych neudelala nic…hodne jsem se naucila fungovat s malou. pracovat od pul roka od rana od 5 a pak domacnost a aktiviti i nehty jde semnou..:D..uvolbi se…vsechno jde spis se ted tim stresujes a zbytecne si masirujes hlavu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.18 21:21
Jako bych cetla svuj elaborat na prvnim rodicaku Od te doby uplynulo spousta casu a pribyly dalsi dve deti… aktualne jsem na rodicaku se tretim. Chlap pracuje snad jeste vic nez tenkrat, ve vsedni den se vraci kolem sedme a ma v mesici max. jeden volny vikend… babicky jsou daleko, hlidani zadne… deti 6,5 a 8 mesicu. Obcas me jeste dostihne krize, hlavne kdyz nejdo onemocni a cely pracne vypracovany casovy managment jde do kopru… ale jinak mi prijde, ze jsem min znicena nez tenktrat s jednim Jak uz tu nekdo psal, uber z naroku, jinak se zhoutis. Svet se fakt nezbori, kdyz se tvoje domacnost nebude blyskat a batole nezdegeneruje jdyz ho nebudes rozvijet tisicem nejruznejsich aktivit Nechavat si vsechnu praci na dobu, kdy dite spi, ci je doma manzel je cestou do pekel, protoze pak nezbyva vubec zadny cas pro tebe samotnou a tebe a partnera Kdyz dite spi, tak delej neco, co te bavi/nabiji (sport, cetba, serialy co ja vim).Pofackovat hrube domacnost se fakt da i s deckem, stejne jako ukuchtit nejakou rychlovku… sice je to obcas otrava a stoji to dost nervu, ale ja se vzdycky behem toho uz „vidim“ jak sebou flaknu s knizkou/notasem na gauc az dite usne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.18 21:23
Mam dve deti…Kdysi mne pomohlo si precist:bordel v byte-stastne dite. Mam rada poradek, ale je taky potreba zit. Uklizim prubezne porad, rada bych si udelala „vygruntovani a vyhezkani“ -ale to proste ted nejde. Je jina situace. Prijde mi, ze cely den je jeden kolotoc o tom, jak nakrmit, nakojit, uvarit, uklidit, pohrat si, jit ven atd. Kdyz muzu vecer v klidu zehlit, beru to jako cas sama pro sebe (a to jsem driv zehleni fakt nesnasela)…Je mi obcas smutno, ze si nemuzu zacvicit atd-ale zkousim to i s detma. Je to jine, nez si zajit do posilky a bazenu (coz mi chybi..). Je proste jina situace. Zkus, dat holcicku na chvili i do ohradky, pohraje si sama a Ty muzes neco uklidit.. Vezmi ji s sebou k vareni-dej ji do sedacky a ukazuj, co delas a dej ji taky neco „delat“-my si u vareni hodne vyhrajem a me dite, co neji, pri priprave jidla sni asi nejvic… Drzim pesti!
Edit-deti jsou jsou od sebe necele dva roky, mladsi je 8mesicu a manzel je doma vecer od 19(kdy uspavam starsi a on hlida mladsi)
Příspěvek upraven 17.01.18 v 21:30
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Ahoj všem.
Jenže já se tak necítím… 
Přes týden to u nás vypadá tak, že jsem na všechno ohledně domácnosti, péče o dceru, úklidu a vaření sama. Manžel ráno vstane s námi, jde do práce a vrací se pravidelně až třeba kolem šesté večer, dcera chodí spinkat kolem sedmé, půl osmé večer. Někdy bývá muž takto v práci i o víkendu, aby nám našetřil na bydlení a mě je jasné, že je z té práce taky hodně unavený, a tak ho nikdy hned večer nezatěžuji péčí o malou, že bych mu ji vrazila ve dveřích do náručí a šla si dodělat resty. Udělám kafe, zeptám se na jeho den, dám mu prostor na odpočinek a pak teda většinou kolem té sedmé si malou přebírá, abych mohla jít umýt lahvičky na noc a ráno, sebe umýt, nachystat koupání a tak dále. Snažím se s malou být často v kolektivu jiných dětí, chodíme pravidelně do kroužku, na procházky z jinýma maminkama, na návštěvy, nebo chodí někdo k nám, aby si hlavně děti pohráli a zvykali si. Jenže při tom všem nestíhám doma pořádně uklidit, vaření jsem už odsunula na víkend, když je manžel doma, tak jeden den celý vařím několik různých jídel a všechno co mám pro sebe a dceru zamrazím na příští týden, abychom se s tím nemusely zdržovat, maximálně něco v týdnu zarychlo uklohním… Strašně mě to štve, ráda bych se zvedla a normálně šla poklidit, navařit, vyžehlit, ale dcera automaticky cupitá za mnou, leze mi pod nohy a nenechá mě nic pořádně udělat, začne kňučet, případně brečet, že jí nenosím nebo nesedím u ní a nekoukám na to, jak si hraje… Za poslední dobu se začala i strašně vztekat, když něco není po jejím, v kočárku venku pokud zrovna nespí, tak mi dělá docela peklíčko, křupky nepomáhají, hračky, zajímavé věci, co by mohla zkoumat v ruce, nic… A já furt vysvětluju, konejším, vycházím vstříc, ale nepřijde mi, že by to mělo nějaký efekt… Momentálně jsme ve stavu, kdy se s tím snažím nějak smířit a prostě si říct, že uklidím až bude manžel o víkendu doma a pohlídá malou nebo s ní půjde ven, a že prostě raději u ní budu a budu si s ní hrát nebo při nejmenším vedle ní sedět, když mě potřebuje, než to lámat přes koleno… Ale strašně mě to frustruje, přijdu si, že jako matka a hospodyně nestojím za nic. 
Mám pocit, že je chyba ve mě, že si to neumím zorganizovat a že jsem neschopná. Jedna kamarádka mi řekla, tak to dělat všechno když malá spí. Jenže ono se to lehce řekne, hůř udělá, máme malý byt v paneláku, takže když bych šla třeba pustit pračku, nebo vařit, tak je hned vzhůru. 
Někdy se mi teda poštěstí a zametu nebo vytřu, když spí, protože to nedělá takový kravál, ale někdy jen vyčerpaně sednu do křesla a pletu jí svetr, nebo se snažím aspoň cvičit, ať úplně nezhniju… Strašně mi chybí rodina, babičky, co by třeba sem tam pohlídaly, šly s kočárkem a já mohla mezitím vzít byt z gruntu, s manželem jsme sami nebyli nikde od chvíle, co se malá narodila, on jde jednou dvakrát do měsíce někam sednout s chlapama z práce, mě se poštěstilo dvakrát za celou tu dobu. Doktory odkládám, protože manželova práce je hodně časově náročná a málo kdy může zůstat doma a hlídat přes týden, abych mohla odběhnout. A když má náhodou volno, tak jsem takový blbec, že nechci ubírat z našeho rodinného času ten svůj pro sebe, abych nebyla sobec a manžel se tu z malé nezcvokl… Takže asi tak… Jsem zhýčkaná a enefektivní? Nebo to tak je normální se takhle cítit? Já už totiž vážně nevím… 
Píšu raději anonymně, protože se za svůj stav hodně stydím. Mám doma roční dcerku a cítím se po psychické stránce strašně vyčerpaná, zoufalá a tak trochu nešťastná a vlastně nevím co dál a co mám se sebou udělat, abych byla zase ta motivovaná, usměvaná a veselá maminka, jako jsem vždycky chtěla být. S Manželem jsme se před třemi roky odstěhovali do velkého města za prací na druhý konec republiky, daleko od rodiny a začali zde žít. Mysleli jsme, že tu už i zůstaneme, a tak jsme se rozhodli založit si rodinu. Dnes máme nádhernou šikovnou roční holčičku, zdravou, veselou a čipernou. Vlastně musím říct, že tak jak se setkáváme i s jinými maminkami a z vyprávění a stěžování si navzájem, naše malá je vlastně zlaté dítě, které nikdy s ničím nemělo problém. Ani se spánkem, ani s jídlem, zoubkama, prostě bych si vlastně v očích jiných mohla hvízdat.