Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahojík holky
18.6.2012 jsem prodělala potrat a tudíž i vyčistění. A co jsem potom zjistila, že se potřebuji někomu svěřit a ejhle ono to pomáhá v mém trápení.
A jak to vlastně vše začalo. Ve středu jsem konečně viděla prcka, takové malé nepatrné nic v 5týdnu. Vše bylo v pořádku ale k večeru jsem začala lehoulince špinit, takové jako by hnědé. Ale druhý den jsem začala krvácet. Doktorka mě řekla že si mohu vybrat jít dom nebo ležet do nemocnice a tak jsem raději tam zůstala. Krvácení bylo silnější ale ne že bych měla špinavou postel ale jen lehce špinavou vložku nebo i čistou. Jen když jsem šla na záchod na malou. Dvakrát ze mě vypadli takové kusy, které mě dost vyděsili. Tudíž krvácení bylo jen v pochvě středně silné tmavší krví. Břicho mě vůbec nebolelo jen jeden den trochu.
Musela jsem tam užívat dost hořké kapky. A prášky na udržení prcka. Jo a neustálé odběry.
Při příjmu jsem měla HCG 2987,2 a v neděli už jen HCG 520,5.
Hned mě vysvětlovali co mě čeká, nechtěla jsem si to vůbec uvědomit. V pondělí odpoledne jsem teda jela na operační sál. Celou cestu tam jsem probrečela a i tam jsem se nedokázala uklidnit ale na sále mě utěšovali byly tam milí na mě a vedli řeč jinam. Dál už to znáte, zafasované nohy, kapačka, tlakoměr a na prstě ještě cosi na měření. Když mě uspávali, tak mě sestra řekla ať myslím na něco pěkného ale ono to nešlo, pamatuji si že jsem koukala na strop který se začal velice rychle točit a vím že mě stékala slza po tváři. Vůbec nevím jak jsem se dostala na to lehátko jak vozijou nás na sále. Vím jen když mě probudili, tak jsem se pořád doktora na něco ptala. Než jsem se dostala na pokoj tak jsem ještě několikrát usla. Probudili mě a pomohli mě přelézt na postel, dost se mě točila hlava. Nademnou dokapávala kapačka a naposled mě brali krev, dostala jsem ještě do žíly antibiotika. Po pár hodinách bylo už vše v pořádku. Řekli mě že bych mohla jet dom, tak jsem jsi zjednala odvoz. Vůbec jsem nebyla schopná volat okamžitě jsem se ještě více rozbrečela. V nemocnici bych to nevydržela, doma jsem se aspoň uklidnila a přestala jsem konečně brečet.
Po zákroku jsem přestala krvácet, jen lehce jsem špinila. Druhý den už nekrvácím skoro vůbec.
2týdny mám mít půst a až za 3 měsíce se znova pokoušet o miminko. O tohoto prcka jsme se snažili 8měsíců. Řekli jsme si s přítelem že pak tomu dáme volnej průběh, jednou se to povést přece musí.
Hlavně o tom mluvte, i jen jediný člověk dokáže pomoci, ono to dost pomáhá. Nejdříve budete u toho brečet ale poté to půjde samo a ta úleva od vnitřní bolesti je neskutečná.
Terez je mi to neskutocne luto, nikdy som nic take neprezila, si neskutocne silna… urcite si miminko k vam cestu vyberie, teraz mu tam nieco nesadlo a tak to asi bolo lepsie, lepsie pre neho. Drzim palecky, coskoro bude lip!! ![]()
Děkuji, mě tohle právě dost pomáhá se měkomu svěřit, napsat co jsem prožila. Doufáme že se to časem znovu zadaří. jednou přece se to povést musí ![]()
Drž se
určitě bude brzo líp. Taky mi moc pomáhá se z prožitých problémů vypovídat.
@terez-a : Zazila jsem totez - oddalila se mi menstruace, udelala jsem si tehotensky test a zjistila jsem, ze jsem tehotna (taky po delsi dobe pokusu), to bylo pondeli a ve stredu uz jsem lezela v nemocnici a druhy den rano bylo z HCG jasno, ze to embryo nebylo zivotschopne
Ani jsem si nestihla zvyknout na myslenku, ze jsem tehotna, takze to bolelo, ale nebylo to tak strasne. Bohuzel tehdejsi pritel se k tomu postavil dost nanicovate - pry jak to bylo stare, jestli je to jeho a pak ze 5tt jeste vlastne ani neni tehotenstvi. Tohle me melo otevrit oci…
Pak jsme to zkouseli po pauze…nakonec se mi zase oddalila menstruace a zase byl tehotensky test pozitivni. Ja jela jeste frajersky na hory, ale tam jsem zacala spinit, tak jsem videla cerne scenare podruhe…Po navratu jsem sla na kontrolu a ejhle, toto embryo se i pres krvaceni drzelo zuby nehty. Lezela jsem na rizikovem, ex-pritel se ukazal jako bez zajmu o lezici partnerku, tak jsem se s nim rozesla…
A ted mam 9-ti mesicniho krasneho uzasneho cervika!!!
![]()
Takze ano - drz se, preboli to, sestricka mi pomohla hlaskou "Knedliky se taky nepovedou na poprve!
" Vydrz a ono to jednou vyjde ![]()
@Irisa - knedliky se taky nepovedou na poprve - to je proste uzasna hlaska a verim, ze nejen Terezce - zakladatelce - pomuze ![]()
Ja prodelala ZT v 6. tydnu. Vse bylo v poradku, pekne jsme prospivali, ja jsem odjela do prace mimo CR, v patek, kdy jsem se mela pomalu presunout na letiste jsem citila podivne brisko, takove jine, nez celou dobu kratkeho tehotenstvi… no a v letadle jsem prokrvacela vlozku, druhou, kalhotky, kalhoty (jeans) a celou sedacku. Letusky byly silene v soku, nevedely, co si se mnou pocit - ja se porad jen omlouvala a brecela. Pri vystupu z letadla jsem si ovazala bundu kolem pasu, abych nespustila poprask, ze me nekdo podrzezal nebo co.. a sotva jsem se doplazila k vychodu - hrozne mi bylo zle - a tam uz me cekal manzel a ja jen brecela brecela… cas to zmirnil, a ted nas ceka dalsi pokus IVF po par biochemicky tehu a verim, ze se to proste povede. Porad si rikam, ze je lepsi takto brzy potratit, nez treba pozdeji od pateho mesice, to teprve urve cele srdce!
Takze Terinko, Iris a dalsi holcinky, verte, ze jednou se to povede a bude lepe! ![]()
Já zažila podobný trable. Ze svatební cesty jsme si přivezli i dáreček v mým břiše. Měli jsme velikou radost když v 7tt těhotenství potvrdili, za týden na UZ ale plod bez srdeční akce, na druhý den mě poslali do nemocnici aby to potvrdili a objednali mě na vyčištění. Obě lékařky na UZ diagnozu potvrdili, takže jsem v slzách sepsala se setřičkou přijem do nemocnice, Měla jsem dorazit až za další den. Ten jeden den kdy jsem byla doma jsem celý probrečela, bylo hrozné vědět že to embryo je ve mě, ale nežije. ačkoliv člověk ví že je to nemožné říká si že se třeba to srdce ještě rozběhne. Druhý den, ráno narkoza, hroznej strach a pak probuzení v slzách. Až na tu duši mi bylo dobře, takže mě pustili hned domů, manžel mě v nemocnici vyzvedl a následovala další léčba duše. Chce to všechno čas…nejhorší bylo že já o tom potřebovala mluvit a manžel se s tím asi potřeboval vyrovnat sám. Byl to hodně těžký měsíc, pak jsme si to ale jednou vyříkali a já možná poprvé v životě byla hysterická, potřebovala jsem to ze sebe vykřičet. čas duši zalepil a nám se podařilo,,hned z první,,:-)
Ted čekáme Honzíka a těhotenství probíhá naprosto v pořádku.
Takže neboj, zadaří se. ![]()
Holky taky se pridam, prozity samovolny potrat, ale az ve 12. tydnu. mne to trvalo rok se s tim vyrovnat, nekdo mi ted rikal, ze sem se celkove zmenila. clovek si muze 100× rikat, ze to tak melo byt, ze se miminko nevyvijelo, ale stejne to udela na dusi paseku.
ted cekam nove a jsem ve 13. tydnu, tak snad uz to vyjde.
@terez-a preju hodne stesti do noveho snazeni a ty 3 mesice ber s rezervou
pokud ti bude po 6 tydne dobre, tak na to hupnete, moblo by se ti povest otehotnet hned.
Opravdu mně mrzí tvůj zážitek, ale věř že to byla ta nejmilosrdnější cesta, známá šla na potrat velkého miminka kvůli vrozené vadě a dalším dvou známím zemřelo dítě po narození, to jsou daleko větší tragédie, tím nezlehčuji tu tvoji, jen říkám může být hůř, a jistě se brzy zadaří a miminko se u tebe zabydlí, moc ti to přeji a hodně štěstí!!! ![]()
Gabriela- na to bříško už se těším znova, ani nevím proč zrovna na tohle.
irisa - nejhorší snad je že jen z krve to poznaj a my potom nejsme schopné tomu uvěřit. To je mě líto že se tvůj přítel takle zachoval, mého přítele to dost vzalo ale utěšil mě slovy že se pokusíme znovu. A moc gratuluji k malému prckovi
, doufám že brzo budu taky mít prcka
Ta hláška je opravdu pravdivá ![]()
@terez-a : Jasne
Naopak si z toho vem to dobre, ze dite mit muzete! Nezapomenes na ten zazitek nikdy, ale preboli to, ver mi, chce to cas! Tak zdar ![]()
Jsem opravdu ráda za tuhle diskuzi, co čtu tak jsem podle mého zvážení ještě na tom dobře. Je mě líto vás co jste to prožili pozděj
Ale ted vím že nemám dávat zbytečně hlavu na špalek, Čas je nejlepší lék
Ja mam potrat - porod na stridacku, tedy aspon doufam, ze tahle lajna bude pokracovat. Prvni tehu spontani potrat, podobne u zakladatelky, prubeh horsi. V sobotu jsem se vdavala, v nedeli zacla krvacet, nemocnice, leky na udrzeni, krvacela jsem dal a bolesti jako prase, ve stredu ze me miminko vypadlo (cca 11tt), se vsim si davali na cas a myslela jsem, ze se vycisteni snad nedockam a umru, strasna bolest. A strasny zazitek. Uz je to hodne let, pote tehotenstvi na jednicku, synovi bude 18. Nasledovalo ZT pred 5ti lety, pote tehotenstvi na jednicku s hvezdickou a vloni se mi narodila v dubnu dcera, v prosinci ZT a nyni jsem v 8tt a doufam opet v jednicku ![]()
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.