Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Je to velká ztráta.. upřímnou soustrast.. každý se s tím vyrovnává jinak. Zkus skupinu prázdná náruč, kde jsou maminky s podobným osudem. Třeba pomůže to, že v tom nejsi sama ![]()
To je mi moc líto. Taky jsme přišli o miminka (6tt, 9tt a 17tt). Nejvíc mi pomohlo, když jsem si přečetla příběhy ostatních žen, které taky přišly o miminko. Když jsem se otevřela svému okolí a začala o tom mluvit, zjistila jsem, že si to zažilo mnoho žen a jen se o tom neví. Pomohlo mi to v pochopení, že v tom nejsem sama a že to není moje chyba. Mně hodně pomohlo o tom mluvit, čas a další dítě… Posílám hodně sil.
Ahoj, je mi to moc lito. Moje sestra letos taky ztratila miminko. Byla ve 36.tydnu. Byla zdrava ona i synovec. Zacala rodit, nebylo to ale tak strasne a nemela kontrakce pravidelne a casto, tj. zustali doma s tim ze pojedou az to bude pravidelnejsi. No a najednou zacala krvacet (ani ji neodtekla plodova voda), jeli rychle do nemocnice ale bohuzel byl synovec uz po smrti
Odloucila se ji placenta predcasne a tudiz maly nemohl dychat
byl to zdravy chlapecek, vsechny to moc boli. Nastesti sestra to prezila, ale mela taky na male jelikoz ztratila spousty krve.
Me osobne (ale jsem jen teta) pomohlo rozlouceni a mluvit o nem.
Je to stale takove „ozehave“ tema.
U nas to teda bylo jeste o dalsich strastech (vazna nemoc, dalsi smrt jineho clena rodiny).
@Anonymní píše:
Ahoj, je mi to moc lito. Moje sestra letos taky ztratila miminko. Byla ve 36.tydnu. Byla zdrava ona i synovec. Zacala rodit, nebylo to ale tak strasne a nemela kontrakce pravidelne a casto, tj. zustali doma s tim ze pojedou az to bude pravidelnejsi. No a najednou zacala krvacet (ani ji neodtekla plodova voda), jeli rychle do nemocnice ale bohuzel byl synovec uz po smrtiOdloucila se ji placenta predcasne a tudiz maly nemohl dychat
byl to zdravy chlapecek, vsechny to moc boli. Nastesti sestra to prezila, ale mela taky na male jelikoz ztratila spousty krve.
Me osobne (ale jsem jen teta) pomohlo rozlouceni a mluvit o nem.
Je to stale takove „ozehave“ tema.
U nas to teda bylo jeste o dalsich strastech (vazna nemoc, dalsi smrt jineho clena rodiny).
Takové věci by neměli rodiče /ale ani tety, babičky a další blízcí/ zažívat ![]()
Je mi to moc líto, upřímnou soustrast. Mě pomohla Dlouhá cesta a prázdná kolébka. První měsíc, dva to byla cesta beznaděje a hledání nového smyslu života, mě pomohl partner, kvůli němu jsem „žila“. Doma máme urničku a zapalujeme svíčku. První dny po té ztrátě jsem byla „mimo“, odjeli jsme na 2 týdny k moři, šok nastal po návratu a první týdny v práci byly snad nejtěžší. Nebojte se vyhledat odbornou pomoc, v porodnici by mohli dát kontakt, zkuste. Poprosím anonym, velmi citlivé téma.
Moc vam dekuji za vsechny ty rady, moc si toho vazim.. a dekuji za projeveni litosti a ze nepisete nenavistne vzkazy
jste uzasne a moc si toho vazim..
@Klara608 moc mě to mrzí
.Dovolenou si určitě zasloužíte..pomáhá aspon na chvíli změnit prostředí.
Znám ženu co přišla také o miminko kvůli hydrocefalu…zanedlouho znovu otěhotněla a děťátko v pořádku donosila a je zdravé.
@Klara608 píše:
Moc vam dekuji za vsechny ty rady, moc si toho vazim.. a dekuji za projeveni litosti a ze nepisete nenavistne vzkazyjste uzasne a moc si toho vazim..
Nenavistne vzkazy to by snad nemohl nikdo normální napsat
.Je to velmi smutná vec
.Také na svoji holčičku nikdy nezapomenu..ale čas a nové těhotenství bolest trochu obrousí.
@DandátkoP taky se mi hrouti..hlavne v nemocnici mi nebude o moc lip kdyz patro nade mnou jsou maminky a miminka..moc dekuju
![]()
Prisli jsme o syna 26+2,priznam se, ze nic horsiho me v zivote nepotkalo…Do toho jsem si nějak privolala uzkosti, bylo to opravdu vyzivne…nemohla jsem dojit ani do obchodu, udelalo se mi tak strasne zle a pocit jako by me nekdo skrtil, ze jsem proste nemohla jit dal…stalo se mi to v dubnu 2019, dnes jsem presne 28tt, bude to taky kluk, mam hrozny strach, ze se neco stane, nedojazu se těšit, tak jak by se mama tesit mela, je to pro mě strasne psychicky narocne, ale doufam, ze to vsechno zvládneme a az ho budu drzet v naruci, budu strasne brecet a doufat, ze mame vse zle za sebou, jen to pisu a tecou mu slzy, ale musim byt silna a verit
Drž se, bude to ale jeste tezke ![]()
@Zaneta880 píše:
Prisli jsme o syna 26+2,priznam se, ze nic horsiho me v zivote nepotkalo…Do toho jsem si nějak privolala uzkosti, bylo to opravdu vyzivne…nemohla jsem dojit ani do obchodu, udelalo se mi tak strasne zle a pocit jako by me nekdo skrtil, ze jsem proste nemohla jit dal…stalo se mi to v dubnu 2019, dnes jsem presne 28tt, bude to taky kluk, mam hrozny strach, ze se neco stane, nedojazu se těšit, tak jak by se mama tesit mela, je to pro mě strasne psychicky narocne, ale doufam, ze to vsechno zvládneme a az ho budu drzet v naruci, budu strasne brecet a doufat, ze mame vse zle za sebou, jen to pisu a tecou mu slzy, ale musim byt silna a veritDrž se, bude to ale jeste tezke
To bude dobry, uvidis.
To zle už mate za sebou a broucek z nebicka na vas dohledne ![]()
@Klara608 píše:
Zdravim vas.. 22.12. Jsem zjistila, ze nosim par dnu mrtve miminko, vyvolali mi porod..rada bych se zeptala, jestli je tu nejaka pani co to zazija a jestli nema nejake rady, jak se s tim rychleji vyrovnat. Hrozne to boli takhle pred vanoci, porodit miminko a neslyset plac.. budu moc rada, za nejake rady .
je mi to moc líto. Též jsem zažila, několik měsíců jsem měla deprese, pak se to postupně zmírňovalo. Když se nám pak zadařilo miminko, bolest otupěla. Už je to řadu let, nebolí to a zbyla hořká vzpomínka. Naučila jsem se s tím pracovat a nerozvíjet fantazie…Co mi tenkrát pomohlo? Vrátit se brzy do práce, kde byli fajn kolegové a hodně práce, že jsem na to tolik nemyslela. Nejhorší bylo potkávat kočárky.
@Klara608 ahoj moc mě tvá ztráta mrzí
upřimnou soustrast.
Mě se to stalo v prvním těhotenství, přestala jsem citit pohyby, miminko umřelo v břisku, musela jsem ho porodit mrtvé. Pomůže čas a mě pomáhalo o tom mluvit, s někým kdo to zažIl také. A nejvíce další těhotenství….moc na tebe myslim a posilam mnoho sil
![]()
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.