Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
A ty máš na moravě rodiče nebo nějaký příbuzenstvo u kterých bys mohla s prckem být? Pak bys aspoň zjistila jak by to malej nesl a jak by se pak choval jeho otec. Píšeš, že konečně přišel na to, že má dítě. Myslíš, že na vás bral ohledy? Jsme taky bez tatínka, ale našli jsme si skvělého strýce, který ho nahrazuje. ![]()
Já bych šla cestou za svým srdem. Taky jsem chvýli žila v Praze a doma na Vysočině je prostě nejlépe
. S tím malým je mi to líto, museli by jste se nějak solidně domluvit na návštěvách. Hlavní je, mýt spokojenou, klidnou matku, když ho vychováváš převážně ty.
To je těžký, asi taky záleží, kolik je malýmu? a jak se k tomu staví tatínek, pokud spolu nějak rozumně vycházíte, zkus se zeptat na jeho názor…
možná si jen přetažená a pokud si dáš voraz, tak se to zlepší, co takhle zkusit na tu moravu odjet jen na pár týdnů, na návštěvu, třeba k rodičům, pokud ta možnost je? dáš se do pohody, a můžeš se rozmyslet s čistou hlavou…
@juchinka píše:
Já bych šla cestou za svým srdem. Taky jsem chvýli žila v Praze a doma na Vysočině je prostě nejlépe. S tím malým je mi to líto, museli by jste se nějak solidně domluvit na návštěvách. Hlavní je, mýt spokojenou, klidnou matku, když ho vychováváš převážně ty.
Souhlasím. ![]()
To je těžko radit, taky záleží co se stalo, proč se ti ta Praha tak zajedla. A tatínek se dřív nestaral? Tak nemáš jistotu, že se bude starat dál, víš, že ho to třeba nepustí. Jinak pokud ne, co takhle se přestěhovat někam do okolí Prahy, jestli tam máš práci, tak že bys dojížděla. A v novým místě si najdeš nový známí, tak asi tak. Protože ono ikdyž se na Moravu vrátíš, tak nikde není napsaný, že tam budeš štastná. No každopádně ti přeju at se rozhodněš tak, aby jsi byla štastná. Chce to si sednout a reálně si napsat pro a proti. Taky jestli tam máš nějaký známí s kterýma se znáš ještě ted, abys tam pak nezůstala sama. ![]()
Pardon za háčky, nechtělo se mi to furt mačkat.
![]()
No je to těžké rozhodovat se, ale já bych se vrátila tam, kde je mi dobře a kde bych byla šťastná, kontakt otce se synem bude určitě složitější, ale ne nemožný, musí se taky snažit a nejen ty, nemyslím si, že by dítěti prospěla obětovaná a nešťastná matka, bude to dobrý, uvidíš ![]()
Příbuzné tam nemám, ti žijí úplně mimo ČR..a na Moravě mám pár přátel, se kterými jsem v kontaktu pořád, i když už je to pár let.
Malému je teprve 9 měsíců, takže nemám strach, že by si nezvykl, naopak, myslím, že život tam by byl pro něj lepší. Jeho táta je dost nezodpovědný, vcelku myslí jen sám na sebe, ale má ho moc rád, to vím. Tím „konečně zjistil, že ho má“ jsem myslela to, že je to přesně takový ten táta, který začne brát své dítě až když se s ním dá nějak pracovat..jestli mi rozumíte.. takové ty začátky moc nechápal. Však je to jen o plínkách, pláči, kojení a tak. Mě to sice mrzelo, ale hlavně, že se to teď už zlepšilo. Moc se s ním bohužel mluvit nedá. Jsem si téměř jistá, že pokud bych odešla takhle daleko, možná by občas přijel, ale spíš by se utápěl v tom, jaká já jsem mrcha, která mu vzala syna.
Kdekoli jen ne v Praze
. Nééé, nic proti Praze, jen to prostě není… místo na můj domov. Jinak souhlasím s @Mar__tanka1983 . Udělej si dovolenou a uvidíš.
A tatinek nema auto? Nebo myslis, ze by mohl mit stridavou peci? protoze jestli ne, tak mi zas nepripada tak nemozne, aby za vami dojel. Kdyz nekdo muze dojizdet 100 km denne do prace… znam tri takove lidi a driv to tak delal i muj manzel a svagr…
Já osobně žila v praze 3roky, taky přestěhovaná z moravy do prahy, a po tch 3letech
jsem stejně utekla z5 sem ![]()
@mroe auto nemá a já si třeba taky nemyslím, že by to byl až takový problém, přeci jen v dnešní supermoderní době je tam vlak za dvě a půl hoďky..nevím jak by to bylo se střídavou péčí. Když jsem o ní jednou začala s tím, že bude muset mít doma pro malýho potřebný věci, řekl mi" A na co jako?" takže asi tak..Navíc nevím, jak bych zvládala, když by si ho odvážel sem do Čech(jsou spolu doma dvě hodiny a už neví co s ním má dělat. Ke všemu vždycky volal mě).
Jaképak sobecké! Nejvíc dítě trpí, když má vzteklou a nešťastnou matku- vlastní zkušenost! Jeď, kde bdueš šťastná, tím svému synovi pomůžeš ze všeho nejvíc!
Otec není pro dítě důležitý, zní to smutně, ale je to tak, podle nějakého posledního výzkumu je otec nejdůležitější pro matku. Prý matky, co mají partnera jsou klidnější a jejich děti tím šťastnější, proto radím pokaždé, když žena není šťastná s partnerem, aby s ním za žádnou cenu nezůstávala kvůli dětem, ale aby právě kvůli nim odešla.
A stejně tak ty nezůstávej v Praze
@PaníBovaryová píše:
Jaképak sobecké! Nejvíc dítě trpí, když má vzteklou a nešťastnou matku- vlastní zkušenost! Jeď, kde bdueš šťastná, tím svému synovi pomůžeš ze všeho nejvíc!
Otec není pro dítě důležitý, zní to smutně, ale je to tak, podle nějakého posledního výzkumu je otec nejdůležitější pro matku. Prý matky, co mají partnera jsou klidnější a jejich děti tím šťastnější, proto radím pokaždé, když žena není šťastná s partnerem, aby s ním za žádnou cenu nezůstávala kvůli dětem, ale aby právě kvůli nim odešla.
A stejně tak ty nezůstávej v Praze
S tímto názorem se naprosto ztotožňuji, nenapsala bych to lépe
Zakladatelko jdi si za svým. Jestli máš opravdu tu možnost, jdi tam kde se cítíš dobře. Spokojená maminka bude mít spokojeného syna
![]()
Holky moc děkuji za příspěvky..rozhodla jsem se, že odjedu,))
Ahoj holky, prosím o radu, nápad, jakoukoliv reflexi.. Žila jsem kdysi na Moravě a nikdy jsem nebyla spokojenější. Pak mě okolnosti donutily vrátit se zpět do Prahy, kde žiju už zase několik let. Mezitím se mi narodilo miminko a s partnerem jsme se rozešli.
Poslední měsíc pro mě byl opravdu velmi náročný, hlavně zjištění, že vlastně nemám přátele, ti, o kterých jsem si myslela, že jsou, mě naprosto zklamali.
Už se tu vůbec necítím dobře, mám pocit, že tu nemůžu dýchat..nesnáším Prahu a všechno co s ní souvisí. Kolikrát si představuju, jak se procházím po známých místech na Moravě a je mi tak dobře..
Problém je, že můj syn má samozřejmě tatínka(konečně taky zjistil, že malý je)
A já vím, že když se odstěhuju takhle daleko, nebudou mít možnost být spolu. Já sama vyrůstala bez táty a vždycky jsem si říkala, že moje dítě tátu mít bude(i když nám vztah nevyšel, jsem rozumná a snažím se, aby se ti dva viděli co nejvíce).
Jenže co já?
Vím, je to sobecké, ale mám přeci taky nárok být šťastná, nebo se prostě musím kvůli dítěti obětovat? I za cenu toho, že bude mít můj syn věčně nasranou a depresivní mámu?
Vůbec nevím co dělat..když vás něco napadne, budu ráda..