Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manželství - mám zůstat nebo odejít?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.1.15 06:57
V celém tom dlouhém příspěvku vůbec nevidím, že by ses sama snažila s tím něco udělat. Manželovi na rovinu říct, jak se věci mají a jaké navrhuješ řešení. To, že máš 10 kg navrch, tak za to si můžeš sama. Z toho manžela vinit nemůžeš. Co ti brání s tím něco udělat? Zabředli jste do klasického stereotypu, kdy si manžel myslí, že pro vás dělá všechno, a že jsi spokojená. Třeba ani netuší, že je něco špatně. A to vím, o čem mluvím. Také jsme měli takové období, ono je to složitější, ale třeba mě to posílilo. Třeba ti vadí, že máš manžela „jistého“. To, že ti odpustil svědčí o tom, že mu na tobě záleží. Nemá cenu být ve vztahu, který ti nic nedává. ale samo ti to nepřijde, musíš pro to něco dělat. Spíše byste měli pro to udělat maximum oba. Sedět na prdeli, litovat se, že si tě manžel nevšímá, nepomůže. Zajeďte si na víkend bez dětí, věnujte se více sobě. Vyměnit je jako utéct a je to nejjednodušší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.15 08:39
@Anonymní píše:
Ahojky všem,
Potřebuji se vypovídat a asi i znát názor někoho jiného na to jak to u nás doma je.
S manželem jsme spolu 7 led. 6 let bylo vše perfektní a já si neuměla představit život s někým jiným i když někdy naše tak rozdílné povahy mě dost vytáčely. Připadá mi jaky by teď co máme malého (9 měsíců) mi spadly růžové brýle. Vždy bylo více méně vše na mě (vaření, účty, úklid a vše ostatní). Manžel mi s něčím pomohl jen když sám chtěl a když jsem ho o něco požádala, když se mu prostě nechtělo tak nehnul brvou. Mě se kolikrát taky nechtělo vařit nebo uklízet, protože jsem byla stejně jako on unavená z práce, ale musela jsem to překousnout.
Těhotenství jsem měla rizikové a jeho polovinu jsem jen proležela. Nesměla jsem absolutně nic dělat. Manžel doma uklízel, vařil a dával na mě pozor, abych nic nedělala, byl úžasný. Ale po narození našeho syna je absolutně vše na mě. Manžel doma neudělá vůbec nic, na nic nesáhne. Nikdy mi neřekne, ať si taky chvíli odpočinu, že to udělá. O malého se stará, jen když vařím, či jsem v koupelně a už už kouká, kdy budu hotová, aby se mohl zase v klidu koukat na televizi či být u počítače. Když má volno, občas chodí se mnou ven s kočárkem nebo se chodí ven na celou noc bavit. Když po něm něco chci tak je naštvaný, že má volno a chce si ho taky užít, když jsem se ho zeptala, kdy že budu mít volno já. Bylo mi řečeno, že do práce nechodím a mám volno pořád. Za celý den si sednu jen když malý spí, jinak musím jezdit s kočárem nebo doma na něj dávat pozor. Navíc si vše zařizuji sama. Tahám s kočárem nákupy, vybírala jsem sama autosedačku a jídelní židličku, pro kterou jsem si i s malým sama zajela vyzvednout. Jeho defakto k ničemu nepotřebuji. Jeho chování ke mě je vyloženě jako ke služce. Když si s ním chci promluvit, tak já vytvářím vlny a já mám problém ne on. Přitom mi pořád říká jak mě miluje a malého taky. Věřím mu to, ale vůbec si neuvědomuje jak je vůči mě sobecký a tím mě taky ztrácí. Zjistila jsem, že už ho nemiluji a to definitivně. Mám ho moc ráda a záleží mi na něm, ale už to není láska, tu ze mě vyrval.
Byt ve kterém bydlíme je můj a na něj nemá nárok, takže kdybychom se rozváděli máme na rozdělení jen auto a vybavení bytu. Ale má mateřská skoro pohltí výdaje za byt, takže ho potřebuji finančně. Jenže on je beze mě taky úplný nic. Je jako dítě, opravdu. Nic si nedokáže sám zařídit, vše leží na mě a já tak moc potřebuji nějakou oporu. Už jsem se i rozhodla, že jestli to takto budu cítit po mateřské, kdy nastoupím znovu do práce a nebudu na měn už finančně závislá, rozvedu se, ale občas už mám 100 chutí mu sbalit kufry teď. Jako včera, kdy jsem mu říkala, že jsem konečně mluvila s vedoucím řemeslníků, kteří pod námi rekonstruují byt, aby se k nám přišel podívat na dveře, které se špatně zavírají. Manželovi jsem už 2× říkala, že toho chlapa o to požádám a on nic a když se konečně stalo, tak jsem nakonec byla ta špatná, že jsem s tím chlapem mluvila sama. A ještě když jsem byla k kočárkem venku, tak mi manžel volal, že má hlad. Řekla jsem mu, že budu doma asi tak za hodinu a půl, ať si tedy udělá kuře s rýží. Odpověděl mi, že se mu nic nechce dělat, tak se půjde najíst ven. To jsem se ohradila, že jedl venku den před tím a že by se mohl najíst taky doma, tak mi řekl, že fajn, tak až přijdu tak mu to jídlo udělám. Opravdu chování jako ke služce, připadám si tak méně cenná.
Díky všem, kteří si to přečetli.
Modlím se k Bohu, abych někdy potkala MUŽE. Zatím mám doma stejný hova. o, co nic neudělá. A to prosím je v so, ne doma a já posledních 5let dělala so, ne12 - 15cti hod směny. Dcera je jeho nevlasti a v životě se o ni nestaral ani fin., nijak a o víkendu, kdy on se válí na zadku ja musím malou vlzit k babičce…
Takže s novou prací chci také odejít.
Chlap, kterej Ti s ničím nepomůže a nemůžeš se o něj opřít je úplně k ničemu. A na co se starat o tvora, co je k ničemu? To přece nemá smysl…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.15 10:41
co sis vzala, to máš
Máš dvě možnosti. otevřeně promluvit s chlapem a začít společně pracovat na zlepšení vztahu, třeba i s odbornou pomocí. ona už jen ta mateřská je psycho, jsi izolovaná, o to je to těžší. a vzdychání po milenci ti fakt nepomůže. no a druhá možnost je vykašlat se na to, nějak se dožít toho, že si nabrnkneš někoho bokem, a s ním si budeš své frustrace dosycovat. to ovšem může fungovat jen v případě, že od milence nebudeš čekat nic víc, než právě milenecký vztah.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.1.15 12:49
@jipo píše:
V celém tom dlouhém příspěvku vůbec nevidím, že by ses sama snažila s tím něco udělat. Manželovi na rovinu říct, jak se věci mají a jaké navrhuješ řešení. To, že máš 10 kg navrch, tak za to si můžeš sama. Z toho manžela vinit nemůžeš. Co ti brání s tím něco udělat? Zabředli jste do klasického stereotypu, kdy si manžel myslí, že pro vás dělá všechno, a že jsi spokojená. Třeba ani netuší, že je něco špatně. A to vím, o čem mluvím. Také jsme měli takové období, ono je to složitější, ale třeba mě to posílilo. Třeba ti vadí, že máš manžela „jistého“. To, že ti odpustil svědčí o tom, že mu na tobě záleží. Nemá cenu být ve vztahu, který ti nic nedává. ale samo ti to nepřijde, musíš pro to něco dělat. Spíše byste měli pro to udělat maximum oba. Sedět na prdeli, litovat se, že si tě manžel nevšímá, nepomůže. Zajeďte si na víkend bez dětí, věnujte se více sobě. Vyměnit je jako utéct a je to nejjednodušší.
Ráda bych někam bez dětí, ale manžel mi říká, že je nezvládne, být s nima celý víkend sám 
Babičky poblíž nemáme a navíc jsou už ve věku, kdy ani jedna by 2 děti nezvládla, takže bych musela jedno dítě vézt na jeden konec republiky a druhé na druhý, abych vůbec mohla odjet. Prcek je navíc ve věku (rok), kdy ještě bez nás nikde nebyl, nevím, jestli by to pro babičku nebyl očistec a tak nějak tuším, že by se to celé otočilo proti mě, že já jsem si chtěla „vyrazit“ a babičky, děti i manžel kvůli tomu trpěli 
Prostě mám pohodlnýho chlapa, který neřekne „jasně, je toho na Tebe moc, tak nějak vypadni“. Říká mi, když si seženeš Au-pair, co se o děti postará, tak odjeď Prostě jeho očima jsou děti moje starost a on je ten živitel 
A ano váha je asi moje chyba, ale s jedním se dalo něco podniknout, dát ho hlídat, zajít si zacvičit. Se dvěma to prostě nezvládám. Starší dítě je sova, nejde spát před 23hod, mladší sice usne klidně v 19hod, ale přes den nespí déle než hodinu. Ráno funguju od 6hod, do těch 23hod vlastně pořád s dětmi, na sebe a na sport tam prostor není 
Zkoušela jsem cvičit doma, ale za tu hodinu spánku jsem to nestihla (to bylo vaření, úklid, nákup,…cokoliv důležitějšího), s prckem to nešlo, pořád po mě lozil (cvičení k ničemu) a když příjde chlap večer z práce kolem 20hod, buď chce mít klid a ne koupat a uspávat děti nebo já už nemám sílu, nebo prostě pořád skáču kolem prcků a cvičit od 23hod, kdy starší spí, fakt sílu nemám. Říkám manželovi co mi chybí, ale jeho odpověď je, že dělá maximum a nechápe, proč ho dusím. To, že není moc na fyzický kontakt (třeba celý týden se mě vůbec ALE FAKT VUBEC nedotkne). Chová se ke mě stejně jako ke kolegyni v práci, nebo ségře, nebo té spolubydlící. Když pak příjde s chutí na sex, já jí samozřejmě nemám, protože, aby si vedle mě lehl v podstatě cizí člověk a strčil mi ruku mezi nohy, tak zase nefunguju já
Jinak manžel je v podstatě spokojený. Má ženu, děti, zázemí, příjde domů z práce a jsme tu, ale já nemám pocit, že ty děti mám vůbec s ním…myšleno obrazně, biologicky jsou jeho 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.2.15 21:41
Ahoj holky..
Potrebovala bych poradit od nezavislych a nezaujatych lidicek..prozivam neco podobneho, taky nelehke..
Kdyz jsem se seznamila s mym nynejsim muzem, byl v procesu rozvodu, od jeho byvale zeny (polosilene) jsem trpela nadavky, urazky, vyhrozovani, az to resila policie..s manzeelem jsme casem zacali resit miminko, predcasne se nam narodila krasna dvojcatka..jedna holcicka malem umrela, prvni rok byl zdravotne i psychicky dost narocny..nicmene dnes vse ok..:)) kdyz bylo holkam pul roku, museli jsme si k sobe vzit dve deti z manzelova1.manzelstvi..jejich matka zacala hodne pit, vychovu od narozeni neresila, fyzicke, psychicke tyrani deti..soud je odebral, kdyby nesly k nam, sly by do detskeho domova..jejich vychova me neskutecne vystavila, pac jsme zacinali od nuly..teda od pruseru…hysterie, denni sceny, kradeze atd..nasledne jsme se stehovali do domu kam jsem strasne moc nechtela, nicmene to bylo v tu chvili „nejrozumnejsi“..nejsem tu stastna..v soucasne dobe resime manzelovu dospelou dceru, ktera dela jeden pruser za druhym..drogy, kradeze, soudy, odvykacku, vydirani, manipulace a ja uz toho mam tak akorat..nechci se litovat, financne se mame dobre, ale zacinam zjistovat, ze to vubec neni vyhra..sama si vydelat umim..od doby co jsme spolu jsou jen a jen stresy, zadny odpocinek, relax, psychicke prazdniny..prijde mi ze porad jen beru na nekoho ohledy a jen se snazim pomahat a ve finale se to prostrednictvim tchyne otoci proti me, protoze ta co vymysli..uz plne chapu nejapne vtipy o tchynich..casto si rikam, ze kdybych byla s holkama sama, bylo by nam mnohem lip..vztah s muzem jako na houpacce..k odbornikovi on nechce, chodim tedy sama, ale nevidim zlepseni..prestala jsem si ho absolutne vazit, milovat ho, uctivat ho, tesit se na neho..zacalo mi to byt sumak..nikdo dalsi v tom neni..zustavam jen kvuli detem..je to krize na ktere se musi zamakat a chce to cas nebo zacatek konce? Kdyz slysim o jeho rodine, uuuuplne mi naskakuji pupinky co je to za existenci..vedet pravdu driv…dekuji za nazory
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.2.16 14:13
Trápím druhého ?
Nemám ráda ty uvítací začátky, takže je přeskočím.
Radu uplně nečekám, protože člověk si stejně spousty věcí děla po svém. Žiji v manželství 3 roky, předtím 2 roky partneři. Ze začatku jsem ve vztahu dělala problémy. Nicméně muž se mnou zůstal. Máme 3/4 roční dítě. A doma je to jak na houpačce. Narovinu jsem člověk který je doma a sama, manžel je pracovně vytížený člověk. Chodí pryč ráno v 7, vrací se stejně. Podniká ve velkém a není to lehké. Sem tam pracovni cesty obchodní do ciziny. Já ho bezmezně miluji a vnitřně vím, že dělám opravdu vše s nejlepším svědomím, ale bohužel nechtěně většinu věcí zkazím. Například myji mokrým hadrem sedačky v autě dřív než ho vyluxuji. Manžel i když je v klidu, říká, že kdyby nebyl blbec není se mnou. Což mu i odsouhlasím. A já teď vnitřně řeším co dělat, žiji s člověkem, ktereho mám ráda a pro me je ten nejlepší, ale na druhou stranu vím, že on kdyby nebyl dobrák vykopnul by me a má to tak vnitřně a myslí si, že ho tahám životně dolů. 
Co by jste dělali vy? Už z toho i nejim, jak me to trápí, cokoli sním, pul jde ven, schodila jsem 6 kg, mam 53 a 183 cm, unavená, jsem, uzavřena do sebe…GR.
- Citovat
- Upravit
27.2.16 14:21
A proč myješ dřív sedačku mokrým hadrem než vyluxuješ? Co je tou příčinou? Dík, M.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.16 14:26
Myslím, že máš malé sebevědomí a nemáš se ráda, to je spíš na psychologa než na rozvod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.2.16 14:29
@Malaga, protože jsem v rychlosti udělala blbost, to mi rikaly uz i učitelky v MŠ, jsi chytrá a bystrá, ale zbrkla a pak děláš chyby…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.2.16 14:31
@HMarketa Je, domluvili jsme se, ze koupím autosedacku a volala jsem kvuli tomu manželovi cca 4× do prace, protoze mi tam neustále se neco nelíbilo a bála jsem se sama udělat rozhodnuti, tak jsem volala x krát pro radu, dale po me chce manzel, abych neco zařídila a následně vysvětlila a ja nejsem schopna mu to jasne, stručně a podstatně říct. Neumím komunikovat… 
- Citovat
- Upravit
27.2.16 14:33
Nevážíš si sama sebe, pak nemůžeš chtít, aby si tě vážili druzí. Začni na tom pracovat. Každý někdy udělá naprostou hovadi.nu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.16 14:38
Díky a ještě co znamená _ ze začátku jsem dělala ve vztahu problémy, nicméně muž se mnou zůstal…o jaké problémy se jednalo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.16 14:39
@Anonymní píše:
@HMarketa Je, domluvili jsme se, ze koupím autosedacku a volala jsem kvuli tomu manželovi cca 4× do prace, protoze mi tam neustále se neco nelíbilo a bála jsem se sama udělat rozhodnuti, tak jsem volala x krát pro radu, dale po me chce manzel, abych neco zařídila a následně vysvětlila a ja nejsem schopna mu to jasne, stručně a podstatně říct. Neumím komunikovat…
Nebylo by vhod navštívit psychologa? Mohl by tě nasměrovat správnou cestou. Nemyslím to zle, jen mi přijde, že sama sebe vůbec nemáš ráda, všeho se bojíš a ničíš si tím vztah, což je škoda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.16 14:40
I kdybys pokaždé vzala sedačku mokrým hadrem a pak vysála,
existuje jistě spousta minimálně stejně podstatných 
drobností, které se dají ocenit.
A to nemluvím o těch podstatných 
Problém není v tom, „že většinu věcí kazíš“, ale že si to myslíš, ale na tom můžeš zapracovat.. horší je, že manžel Tě v tom z nějakého důvodu utvrzuje
Jak dlouho si to o sobě myslíš?
@Anonymní píše:
Nemám ráda ty uvítací začátky, takže je přeskočím.
Radu uplně nečekám, protože člověk si stejně spousty věcí děla po svém. Žiji v manželství 3 roky, předtím 2 roky partneři. Ze začatku jsem ve vztahu dělala problémy. Nicméně muž se mnou zůstal. Máme 3/4 roční dítě. A doma je to jak na houpačce. Narovinu jsem člověk který je doma a sama, manžel je pracovně vytížený člověk. Chodí pryč ráno v 7, vrací se stejně. Podniká ve velkém a není to lehké. Sem tam pracovni cesty obchodní do ciziny. Já ho bezmezně miluji a vnitřně vím, že dělám opravdu vše s nejlepším svědomím, ale bohužel nechtěně většinu věcí zkazím. Například myji mokrým hadrem sedačky v autě dřív než ho vyluxuji. Manžel i když je v klidu, říká, že kdyby nebyl blbec není se mnou. Což mu i odsouhlasím. A já teď vnitřně řeším co dělat, žiji s člověkem, ktereho mám ráda a pro me je ten nejlepší, ale na druhou stranu vím, že on kdyby nebyl dobrák vykopnul by me a má to tak vnitřně a myslí si, že ho tahám životně dolů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
