Manželství - mám zůstat nebo odejít?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.02.10 01:39
Zůstat nebo odejít?

Ahoj mamči, omlouvám se za anonym, ale je to pro mě dost citlivé téma. Vlastně ani nevím, jestli je pro mě nějaká rada. Asi se jen potřebuji vypovídat :nevim: .
Trošku svůj příběh zkrátím, abych neseděla u PC do rána :-? .
Jsem se svým manželem téměř deset let, máme dvě krásné děti. Manžel byl můj první a doposud poslední partner - o něm se nic takového tvrdit nedá. Přede mnou měl pár známostí a během našeho vztahu mě často podváděl :cry: . Měli jsme různé krize - menší, větší, hádky - myslím asi tak jako v každém manželství. Musela jsem tolerovat jeho úlety, jeho závislost na mámě, všechno mělo vždycky přednost před rodinou..... A já, jako správná milují manželka a dobrá máma jsem vždycky všechno žehlila, odpouštěla a snažila jsem se, aby jsme fungovali jako „normální“ rodina. Často jsem kvůli němu brečela, měla jsem problémy se sexem, protože jsem si ho představila s jinou a udělalo se mi špatně - takže oslovení „ty jsi frigidka“ a podobné, jsem slyšela poměrně často. Jeho mámě jsme MUSELI!!! postavit barák, protože v bytě se jí nelíbilo - stavěli jsme sami, bez moci jakékoliv firmy, takže manžel tam byl v podstatě každý den, téměř dva roky… Když jsme měli jet na dovolenou, vzal si v práci volno, ale nakonec jsme nikam nejeli, protože nová okna a střecha na jejím baráku prostě byla důležitější (podotýkám, že ona už dva roky bydlí v hotovém a my ještě pořád nemáme dodělané skoro nic - maličkosti, dodělávky, které už asi nikdy nikdo nedodělá… :think: )
Ale jelikož jsem manžela milovala, tak jsem prostě všechno zkousla, a fungovala normálně dál jako máma i jako manželka. Snažila jsem se sama sobě i svému okolí namlouvat, jak jsem v pohodě, jak nám to spolu bezvadně klape.....
Jenže jsem začala studovat VŠ a našla jsem si skvělou práci, ve které jsem poměrně hodně úspěšná, mám hodně kontaktů, můžu úplně bez problémů kecat prezidentovi firmy do chodu společnosti, do marketingu,........
A manžel pomalu začal zjišťovat, že už na něm nejsem tak závislá, a že už se nezajímám jen o něj a o děti, ale mám i jiné zájmy - starala jsem se o ně pořád stejně, jen jsem musela poupravit svůj spánkový režim na maximálně 3 hodiny denně, abych všechno stíhala. Ale nevadilo mi to, jde jen o zvyk… Manželovi to bohužel asi naopak vadí a to hodně. Prostě jsem se změnila, vím to o sobě, už nejsem jen domácí puťka, která poslouchá na slovo, ale naučila jsem se být cílevědomá, zvýšilo se mi sebevědomí. To manžel před pár měsíci pomalu přestal rozdýchávat a doma začalo být dusno. Vyčítal mi práci, školu, říkal mi, že jsem nevděčná (musím být vděčná jeho mámě a babičce za to, že jsme si u nich mohli přistavit část domu… :nevim: ). No, prostě mu začalo všechno strašně vadit a já tím, jak jsem se povahově změnila, jsem zjistila, že už k tomu člověku vlastně vůbec nic necítím, vím, že nejsem šťastná, že mám celý život před sebou (je mi 26 let)a nedokáži si představit dalších 40 let takového omezování a smutku.
A do tohoto pekla, aby toho nebylo málo, se objevil někdo třetí. Kluk, který má rád mě, má rád mé děti. Básní o mě, denně mi telefonuje, jezdí za mnou - ve vší slušnosti (většinou si jen povídáme, sem tam proběhne nějaká pusa - fakt pusa, žádné líbání…), prostě se s ním cítím hezky, jsem s ním šťastná a uvědomuji si, že jsem nikdy nic takového nezažila. S manželem proběhlo první měsíc sem tam nějaké rande typu procházka, kino,… ale po měsíci jsme začali stavět a od té doby u nás bylo všechno jen o práci a o šetření peněz…
Došla jsem k závěru, že už nevím, co dělat se svým manželstvím, co dělat s celým svým životem. S manželem se poslední dobou neustále hádáme, on má histerické výbuchy, dělá šílené scény - nedávno dostal vztek, ani nevím proč, chytil můj notebook a začal na mě histericky řvát, že ho vyhodí z okna. Tak jsem se rozbrečela - se mnou i děti :cry: (sakra, proč každou hádku vyvolává před dětma???), prosila jsem ho, ať mi ten počítač na chvíli vrátí, že si jen udělám zálohu dat do školy a do práce… Tak křičel, že počítač může za všechny naše problémy, že nám ničí manželství… podařilo se mi ho uklidnit tak cca po půl hodině. Chvíli byl klid, tak jsem uklidnila a uložila děti do postele a on začal zase řádit jak magor, ve finále alespoň rozerval kabely od internetu…
Takové a podobné akce u nás poslední dobou bývají nějak často. A potom si chtěl promluvit, že prý proč já jsem se najednou tak strašně změnila. Řekla jsem mu, že už takového života mám plné zuby, že už mě to nebaví, prostě chci být šťastná…A on se mě zeptal, jestli ho ještě miluji. Tak jsem mu popravdě odpověděla, že vůbec nevím, co k němu cítím, že jsem strašně zmatená, v srdíčku, že ho budu mít pořád, protože je táta mých dětí, ale víc nic…
Asi se mu to trochu rozleželo v hlavě, začal mi doma pomáhat, chová se ke mě více méně hezky - občas má nějaký výbuch, ale strašně mě vytáčí, když mi začne vykládat, že on se o všechno stará, uklízí, pečuje o děti a já, že si toho nevážím - jelikož tahle změna u něj funguje cca 10 dní, tak se mu musím lehce smát :oops: . Když mu oponuji tím, že já tohle všechno musela zastávat celých x let co jsme spolu, a že jsem na všechno byla sama, protože on měl většinou něco důležitějšího, tak to přešel s tím, že to je prý něco úplně jiného :nevim:
No, ale prostě se snaží… Denně mi říká, že mě miluje, že mě nechce ztratit (nevím, jestli u něj nejde spíše o zvyk, být se mnou :think: ). Podotýkám, že o tom druhém klukovi nic neví… Dneska mi opět udělal scénu, protože měli přijet na návštěvu moji rodiče (ti o našich problémech nic nevědí, nechci jim přidělávat starosti, dokud sama nebudu mít jasno, jak budu pokračovat dál). Rodiče jsem viděla naposledy na Silvestra, od té doby nic. Takže oni se k nám chystali celý natěšený, jak mě a děti uvidí, a manžel mi začal dělat scénu, že radši někam odjede, protože nebude poslouchat nějaké výčitky a moje pomluvy 8-o , tak jsem mu vysvětlovala, že rodiče o ničem nevědí, asi mi to nevěřil, ale doma nakonec zůstal - hnedka po odjezdu rodičů mi vykládal, jak prý se na něj taťka divně tvářil 8-o . Tak jsem mu na to odpověděla, že on kdyby se vrátil po 28 hodinách v práci a ještě měl absolvovat návštěvu malých raubířů, tak by se asi taky netvářil zrovna šťastně.......Něco si zabrblal pro sebe a odešel si sednout k počítači… Po chvíli zase hádka, že prý ho všude dělám nejhorším, že ho pomlouvám, a že dělám všechno proto, abych nás rozdělila. V klidu jsem mu řekla, že už toho mám dost, že potřebuji trochu klidu a že se od něj odstěhuji. Řekla jsem mu, že si najdu byt ve stejné lokalitě, jako teďka bydlíme, aby mohl každý den vídat děti - nechci mu dělat problémy, sedla jsem k internetu a našla pár volných bytů v okolí. Tak zase remcal, o tom, jak všechno ničím. No, ve finále to dopadlo tak, že vydržel být vzhůru až do půl jedné, někde vyčaroval nádhernou kytku, bonboniéru, a valentýnské přáníčko. Řekl mi, že ani po tom všem se jeho city ke mě nezměnily, a že mě nechce ztratit. Potom si šel lehnout a než usnul, tak mi ještě řekl, že dnes půjdeme na večeři :-( .
Jenže, já vůbec nic necítím, nechci jít na večeři a hrát si na spokojenou rodinku. Mám divný pocit, výčitky, že jsem ho asi zradila, tím, že moje city k němu se změnily. Ale já vážně necítím nic jiného než lítost. Nechci mu ublížit, ale ani nechci čekat, kdy mu zase rupne v bedně a začne blbnout. Myslím, že mám nárok na trochu klidu a štěstíčka. A nemám tenhle názor jen proto, že se mi v životě objevil někdo další, to vůbec ne. On se objevil až později a vlastně ani nevím, jestli bych měla chuť hnedka si začít s někým dalším.
Nevím, co mám dělat. Jestli se snažit znova slepit manželství nebo si mám dát šanci na lepší život?

Omlouvám se za zmatený román, ale sama už se s tím nějak neumím poprat :-(

Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 Další »
Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.02.10 04:58

Zdravim te!

Uplne na zacatek ti chci gratulovat k tomu, ze jsi dokazala vylezt z te sve odevzdane ulity. Dost pozde po tolika letech podrobenosti, ale prece. Kazdopadne byla to predevsim tvoje chyba uz od zacatku. Cloveka laska zaslepi. A zacnes delat vse pro druheho a naprosto zapominas na to nejdulezitejsi a to jsi TY. Tvuj manzelse pro tebe uz davno pred lety stal centrem universu. A co jineho nez si na takovou uzasnou tolerantni a poslusnou zenu zvyknout. Jak rikam po tolika letech uz je to zvyk. Zvykl si na tebe jaka jsi se mu po cele ty roky predstavovala. Musela to pro tveho manzela byt velka rana, ze s poslusne zeny se stala zena ambiciozni a sebevedoma. Byla to ovsem tvoje volba. Volba odpoustet nevery a prehlizet spoustu veci, ktere ti vlastne v hlobce duse vadily. Za tech 10 let jsi vybudovala rodinu. Mas manzela a 2 deti. V prve rade na to by jsi mela myslet. Nikdo ti neodepira, aby jsi byla stastna a zacala budovat zivot novy. Jsi mlada a konecne se ti zacalo darit. Studujes a mas vybornou praci. A ted by jsi se mela trochu venovat te rodine, pred tim nez se rozhodnes odejit. Dat sanci manzelovi. Preci jen 10 let manzelstvi a 2 deti je dost padny duvod k tomu, aby si veci hodne do hloubky zvazila. A zapomen na kluka, s kterym ti je fajn a ma rad tve deti. A uz vubec ne kvuli detem. Deti maji a budou mit vzdy jen jednoho otce a tim je tvuj manzel.
Ani nevim proc ti pisu takove veci. Mozna proto, ze moje matka kdysi od meho otce odesla. Do dnes tim trpim. A nebo proto, ze jsem mela vztah tak trochu podobny tvemu manzelstvi. A ne jen, ze jsem vylezla z ulity poslusnosti, ale odesla jsem od nej za lepsim zivotem. Jen tam mezi nama nebyl zadny zavazek. Je to tezke rozhodovani. Ale at uz tvuj verdikt bude jaky koli, tak bude spravny. Protoze ve finale jde o tvuj zivot a tve stesti. Nejsi otrokem manzela ani deti.
Preju ti hodne stesti a rozhoduj s rozumem spolecne se srdcem :kytka:

Miarei
Závislačka 3412 příspěvků 14.02.10 08:26
Tonouci se stebla chyta...

… a to presne plati o tvem muzi. Doslo mu, ze uz nejsi ta mlada, naivni holcicka, ktera na nej pohlizi se srdicky v ocich a strpi mu vsechny chyby a prohresky. Dochazi mu, ze je s tebe siln, samostatna a uspesna zena a on zacina vypadat vedle tebe jak balik. Zkousi vsemi zpusoby si te udrzet, ale ne vzdy to vydrzi. Vsak kdo by se vydrzel pretvarovat 24 hodin denne?
Muj osobni nazor: seber se a odejdi. Si mlada, kariera ti zacina a celkove toho v zivote muzes jeste leccos stihnout a byt stastna,splnit si sny. Takhle si budes cim dal vic pripadat jak vezen, ba dokonce otrok.
Preji moc sily a stesticka at to vsechno zvladnes

myška07
Echt Kelišová 9133 příspěvků 14.02.10 08:52

Milá anonymní,
myslím,že už jsi se rozhodla,takže seber odvahu a všechny síly a začni nový život.Jen si dobře rozmysly,jestli zvládneš být se dětma sama.Jestli přeci jen trošku nepočítáš s tím,že tvůj nový přítel bude s váma a postará se o vás,aby jsi pak nebyla zklamaná a nešťastná,že jsi sama.Jestli si myslíš,že to zvládneš psychicky i finančně a taky prakticky-hlídání dětí,absence v práci,když budou nemocné atd..tak odejdi.Tvůj manžel je sobec a řeči,že tě pořád miluje..blbos­t,přeci tě dávno podvádí.
Přeju ti,aby jsi všechno zvládla a byla šťastná,zasloužíš si to.A šťasné,po­hádkové konce existují,oprav­du,jen cesta je trnitá.

kačka25
Kelišová 7369 příspěvků 14.02.10 09:02

Samozřejměbych si myslela, že by asi bylo lepší odejít, protože to v sobě máš, teď se přetvařuje on a pak bys musela začít ty. Já nechci být zastánce tvého mamžela, ale musím říct, že nikdy to není bílý a černý, ale vždy alespon trochu černobílý. Jasně jsou chlapi, kteří jsou nemožní a není s nima možný výjít a žít. A nebo si dva až tak nesednou. Trošku zastávám názor mého životem protřelého manžela, že ženská neodejde pokuď nemá alespon trochu jistoty, nový přítel nebo finační zajištění, tak nikam neodejde, teda krom alkoholiků a násilníků. Samo nevěru si neumím představit, to bych asi těžko rozdýchávala. Teď bych jako příklad chtěla uvést něco ze života. Můj manžel je rozvedený měli jedno dítě a vše. Jasné je že když chlap vydělává víc než výplatu stojí to čas navíc. Tak začali různé rozbroje. Madam měla pořád něco. Pak už podala žádost o rozvod 2× jí stáhla (asi neměla pořád dost jistot k rozchodu. Pak je tedy rozváděli měli snad 10 stání, ona něco vymyslela, manžel jí to splnil a zase nanovo. Ta soudkyně říkala, že to nechápala. Manžel se nechtěl rozvádět kvůli klukovi, nikdo u nich není rozvedený. Pak to završila těhotenstvím s tím svým novým a tam už nebylo co. Ona má pak ještě dvě děti, svého druhého manžela dohnala do protialkoholní, pak dluhy, protože byla zvyklá mít spotřebu jako tryskáč, tak se rozvedla a on se dostal snad i do vězení. Kluk tím rozvodem celou dobu trpěl a dodnes jí to vyčítá. My jsme se potkali 5 let po jejich rozvodu, máme 3 děti a jsme spolu šťastně 13 let (s troškou tolerance). Jasné je, že kdyby to psala ona, tak to bylo jinak. Dnes říká, že on byl jediný koho milovala a že byli mladý atd. Ale chtěla jsem říct, že vždy je to úhel pohledu na věc. Když čtu tvůj příběh jasné je říct pryč od něj! Trochu jsem se rozepsala, ale na toto téma nejde reagovat jednou větou. Nechci aby to vyznělo, že jsem na straně tvého manžela, ale spíš trochu zamyšlení táta dětí je jen jeden i když ten druhý je má rád. Přeji ti mnoho štěstí při rozhodování.

káťa
Extra třída :D 13264 příspěvků 14.02.10 09:08

V podstatě souhlasím s Myškou,
podle mně by sis měla dobře rozmyslet (asi jsi to už udělala)- jestli ten tvůj vztah k tvému manželovi je opravdu nezvratný anebo má ještě šanci zažehnout.
Pokud k němu cítíš jenom lítost, tak nemá cenu s ním zůstávat- na lítosti se vztah stavět nedá a časem by se ti jenom zhnusil ještě víc a děti tu nelásku mezi rodiči stejně vycítí. Ale odešla bych od něj nezávisle na tvé nové (zatím platonické ) lásce- rozhodně bych se na něj v ničem nespoléhala a zařídila bych se tak, abych byla s dětmi zatím sama a abychom všechno zvládali sami tři. Pokud ti vztah s novým klukem vydrží, tak je to do budoucna „bonus“, ale rozhodně bych na tom svůj odchod od manžela nestavěla.
Přeju ti, aby se situace vyřešila ke spokojenosti tvé a tvých dětí :wink:

2Helen
Ukecaná baba ;) 2056 příspěvků 14.02.10 09:12

…když jsem četla Tvůj příběh, viděla jsem sebe, …mě toto rozhodnutí trvalo 19 let, také mám dvě děti, krom notebooku, to odnesl můj foťák…také přišel s kytkou, za celých devatenáct let jsem nikdy neslyšela …mám tě rád, natož miluji tě…ale najednou to šlo…odešla jsem, ještě není vše dořešeno, ale vím, že jsem udělala správně…byla jsem jako inventář, který když se očistil od prachu společného života, prozřel a zjistil, že není vše tak fajn…ano, jedno z dětí mi má za zlé, že jsem odešla, třeba časem pochopí…a nyní teprve zjišťuji, s kým jsem to vlastně trávila svůj život…ukázal svou pravou tvář…moje rada zní: život je krátký, proto si ho užij a nenech se omezovat od někoho, kdo si Tě neváží, kdo Tě vlastně zneužívá … já odešla a vím, že jsem udělala dobře, nyní prožívám to, co nikdy předtím…jsem nyní šťastná!

Janina76
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.02.10 09:32

Ahoj,

jestli máš tu možnost, našla bych si fakt byt a s dětmi se odstěhovala - hádky, hádky před dětmi, neustálé výčitky - já bych v tom žím nemohla. Na toho nového známého bych se zatím vykašlala, nic o něm nevíš, zbytečně se bude situace komplikovat a jestli se o něm dozví manžel, začne se Ti mstít - můj názor. Zkusila bych odluku, abyste si oba mohli uvědomit, že je situace vážná, že pokud spolu máte zůstat, musí se něco změnit. Držím palce!

Simpanova
Kelišová 5044 příspěvků 14.02.10 09:34

Ahoj,
nebudu ti radit, co máš dělat, to je bohužel jenom na tobě. Jenom jedna věc - pokud se rozhodneš od manžela odejít, nepouštěj se hned do nového vztahu. Nech chvíli všechno usadit. Pokud si naskočíš hned do něčeho jiného, vezmeš s sebou i svoje nedořešené problémy z manželství a to nikdy nedělá dobrotu.

Ale ještě moje zkušenost - odešla jsem od manžela před více než 2 lety. 3/4 roku jsem řešila, jestli se vrátit nebo ne. Nakonec jsem se nevrátila, dnes už jsme s manželem v pohodě, všechno se srovnalo, ale stejně když ho potkám a mluvíme spolu, jsem ráda, že jsem odešla.

Odejít či neodejít je strašně těžká otázka. Ale v každém případě jsem pro jednu zásadu - všechno vysvětlit dětem! (já to Máťovi vysvětlovala i v jeho 3 letech) I to, proč jsme odešli, ale i to, proč (v případě, že zůstanete) se s tatínkem občas hádáte. Když je člověk beze slova zatáhne do situace, jsou zmatený a vyděšený. A na dětech nám snad záleží všem, ne? :-)

Držím palce, ať je brzo líp.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.02.10 10:15

Ahoj holky,
tady zakladatelka :-? .
Moc vám všem děkuji za vaše názory.
Co se týče toho nového „kamaráda“, tak mé (skoro :nevim: )rozhodnutí, odejít od manžela, s ním vůbec nesouvisí. V podstatě jsem díky němu poznala, že život může být i fajn, že můžu o čemkoliv mluvit, aniž bych se musela nějak přetvařovat. Ale nemyslím si, že bych s ním počítala do budoucnosti. Mám ho svým způsobem ráda, je mi s ním dobře. Ale nějak nemám na nový vztah chuť ani náladu. A pokud on o mě a o děti stojí tak, jak říká, tak si prostě nějakou dobu bude muset počkat a ono by se to bývalo samo vyvrbilo :think: .
Vím, že manžel teďka trpí, a je mi ho fakt líto. Hodně se snaží, někdy až moc, kolikrát mi tím svým snažením leze na nervy. Ale jak dlouho mu to vydrží? Zase se budu muset přetvařovat, hrát si na spokojenou ženušku perfektního chlapa. Když se začnu přetvařovat já, on se zase vrátí do svých starých kolejí. Teďka má mindráky, protože s ním nechci spát, nějak nesnesu jeho doteky :cry: :cry: :cry: .
Strašně mě to mrzí, moc bych chtěla zachovat dětem celou rodinu, ale za jakou cenu?

Neříkám, že já jsem nějak dokonalá a bezchybná. Taky mám své mouchy, bývala jsem na něj protivná, když se vrátil pozdě z práce (celý den jsem se na něj těšila, a když přijel, tak jsem vybouchla a byla na něj strašně naštvaná :oops: :-( - doteď to nechápu), sex nepotřebuji mít 3 x denně, takže naše frekvence nebyla tak častá, jak by si přál. Nebyla denně čerstvá teplá večeře :oops: . Kolikrát jsem mu vyčítala, že je pořád u mámi na baráku a na vlastní děti, rodinu nemá čas :-? :oops: .
A vím, že jsem si všechny tyhle problémy zavinila sama. Tím, že on mě podváděl a pak mi ještě říkal, že se snaží najít něco lepšího než jsem já, ale takovou ještě nenašel (on si myslel, že mi to bude lichotit :nevim: ). To byl důvod, který mě hnal dál, pro který jsem se snažila být superžena, supermáma, superhospodyně, ..... A čím víc jsem dělala všechno pro rodinu, tím víc, se mi on vzdaloval. Protože věděl, že mě má jistou :-( . Byla jsem blbá, teď už to vím :cry: .
Pokud od něj odejdu, tak do bytu, který je jen pár minut od našeho domu. Tak, aby měl možnost denně vidět děti. Nechci mu ubližovat, dělat problémy. Jen chci mít klid :oops: :-?

radúna
Extra třída :D 12061 příspěvků 14.02.10 10:27

Ahoj zakladatelko, podle Tvého příspěvku soudím, že jsi velice rozumná ženská, která ví, co je v životě důležité. Jen si nejsem jistá tím vaším vztahem. Klobouk dolů, ale takhle „žít“ tolik let bych asi nedokázala.
Mimochodem, jsem se musela smát těm 10-ti dnům proměny Tvého muže… :mrgreen: :mrgreen: . Nezlob se, ale příjde mi to jako veliký strach, že ztrácí jistotu. Jistotu poslušné ženušky (včetně sexu), uklízečky, posluhovačky apod.
A když si představím scény (vyděračské, sobecké ze strany Tvého muže) před dětmi (viz. notebook), no děkuju pěkně za takovou oporu v životě. Já za sebe říkám:
Ne, s takovým člověkem bych se pomalu začala bát být pod jednou střechou.
A jestli sebereš odvahu odejít, nebudeš jediná, která si zachová kapku sebeúcty ve svou osobu.
A výčitky? Ty by měl mít především on, a ne že Tě bude najednou „milovat“ zrovna dneska. Není náhodou Valentýna? Pozor, aby ho ta veliká láska brzo zase nepřešla.

Držím palce, ať to rozlouskneš ku prospěchu štěstí svého a dětí. On si ho už vybral a nedokázal si ho vážit.

chuanitka
Extra třída :D 14721 příspěvků 14.02.10 10:47

Já myslím, že už v hloubi duše víš, co uděláš.

Já bych odešla. Protože on se nezmění. A možná se zase někdy dostaneš do situace, kdy na něm budeš závislá a zas ti to dá všechno sežrat.
Snad to bude lepší i pro děti, protože nebudou svědky vašich hádek.

Až odejdeš, bude ti, jako by ses zbavila balvanu na noze, věř mi 8-)

Angua
Hvězda diskuse 50730 příspěvků 14.02.10 10:59

Tyjo, to sis v 16 našla prvního kluka / chlapa a po měsíci jsi s ním začala šetřit a stavět? Co na to vaši? 8-o Manžel je asi starší, ne? Nic, to sem nepatří, zaujalo mě to :mrgreen:

Jako takto - pokud jsi rozhodnutá odejít, jdi.

Pokud nevíš, možná bych zkusila stanovit nová pravidla vašeho soužití - využít k tomu třeba tu večeři dneska a bez emocí (ideálně) si říct, jak to bylo, jak to je a jak to bude. Že do teď jste fungovali nějak, ale ty ses opravdu změnila a v takovém vztahu dál žít nechceš, nevyhovuje ti to. Pokud má váš vztah mít šanci, tak že prostě teď bude hodně věcí jinak. Že prostě smažete, to co bylo a začnete s čistým stolem od znovu. Rovnoměrně si třeba rozdělíte péči o domácnost a děti, oba budete mít třeba svoje neměnné povinnosti. Na rovinu bych řekla, že nebudeš tolerovat jakékoli další nevěry, jakékoli hysterické výstupy a hádky, vyhazování notebooků oknem apod. a už vůbec ne před dětma. Stejně tak nějaké nadávky do frigidek apod. - no, jenom ty víš, co ti všecko vadí, že jo. On samozřejmě ať taky řekne, co by očekával, můžete dohodnout nějaký kompromis přijatelný pro oba a toho se držet - ale trvat na tom. Klidně si řekněte, že si každý měsíc 14. sednete a zhodnotíte, jak to šlape. A třeba přesně za rok to vyhodnotíte, jak se to povedlo a uvidíte, co dál. Jestli tě opravdu miluje a nechce tě ztratit, tak to udělá. Zároveň rok je dost dlouhá doba na to, aby se ukázalo, jestli to myslí vážně (ne, že se bude týden nebo měsíc snažit a pak se všecko vrátí do starých kolejí). Jestli byste se nedokázali dohodnout ani na tomto - tj. určit nějaká nová pravidla hry a třeba by ti u toho měl nadávat, shazovat tě apod., odešla bych :nevim: Stejně tak, pokud se dohodnete a on to bude soustavně porušovat - zvyk je zvyk, klidně bych ze začátku připomněla, co jsme si slíbili, když bych viděla, že neplní svoje, je náběh na scénu atd., ale když by na to kašlal, odešla bych též…

Samo bych asi skončila nebo aspoň přerušila ten „vztah“ s tím klukem - pokud se rozhodneš to zkusit znovu s manželem. Pokud odejdeš, taky bych to udělala nezávisle na novém příteli, jak píšou ostatní.

Jako lehko se radí od stolu, když v té situaci člověk není, ale jste dospělí, dospělí by se měli umět dohodnout, vyjít spolu. Pokud to nejde, nemá cenu se o něco snažit. Kytka a bomboška nic neřeší, když není jeden šťastný :nevim: Možná jsem naivní, mám málo zkušeností, nevím, jenom ty víš, jestli to chceš ještě zkoušet, jestli to má pro tebe cenu.

ddinna
Neúnavná pisatelka 17124 příspěvků 14.02.10 12:25

Milá zakladatelko:Já byla v podobné situaci a odešla.Ale rozhodnutí je na tobě! :palec:

andrejka4
Kecalka 308 příspěvků 14.02.10 12:37

Ahoj zakladatelko. Já plně souhlasím s Anguou. Přijde mi to jako dost dobré řešení vaší situace… Ono něco jinýho je vše řešit,když má člověk horkou hlavu a něco jinýho je, když si k tomu sedne…Já řeším něco podobnýho,jen s tím, že mě manžel naštěstí nedělá takovýhle scény jako tobě a hlavně ne před dětma.Ale to sem teď nepatří.
Každopádně ti přeju, ať se rozhodneš dobře, myslím si, že máte ještě šanci - aspoň podle toho, že píšeš, že se snaží. I když je fakt, že 10 dnů je krátká doba na to, abys něco poznala, jestli to myslí upřímně.A s tou pauzou to taky není špatný nápad. Aspoň si oba v hlavě ujasníte, co od sebe očekáváte..
Tak ti držím palce, ať to dopadne co nejlépe pro tebe a tvé děti!!! :palec:

Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

DIY: Karnevaly se blíží. Vyrobte dětem originální masku

Každý, kdo se v posledních letech zúčastnil dětského karnevalu, ví, že se to... číst dále >

3 nejčastější úrazy dětí a první pomoc: Víte, jak se zachovat?

Hlídáte je jako ostříž, ale stačí vteřinka nepozornosti a neštěstí je na... číst dále >

Články z Expres.cz

Pomejeho rodina musela zasáhnout: Za Jirkou se nikdo bez hesla nedostane!

Jiří Pomeje (54) bojuje s rakovinou v Nemocnici Na Pleši, kde se zdá, jako by... číst dále >

Výměna, která se málem nedotočila: Patrik útočil na štáb a vyhazoval jej

Bylo to nefalšované drama. Úklidový šílenec Patrik ve středeční Výměně... číst dále >

Články z Ona Dnes

Jak prožít spokojený rok 2019? Zlepšujte přítomnost, radí psycholog

Pokaždé, když rok končí a další začíná, všichni si přejeme, aby byl ten nový... číst dále >

Příběh Šárky: Máma na mě přepsala byt, švagrová je vzteky bez sebe

S bráchou jsme vyrůstali jen s mámou. Otec nás opustil asi rok po bratrově... číst dále >