VÝCHODOČESKÉ MUZEUM
Mezi stálé expozice muzea patří rytířské sály, expozice pohlednic, české sklářské tvorby, zbraní, příroda východního Polabí, numismatická expozice (peníze v ČR 1520–1620), expozice hraček, kryt civilní obrany a prohlídka zámku. Během roku se zde pořádají tematické výstavy a konají se zde svatební obřady.
Historie
Sídlem Východočeského muzea v Pardubicích je od roku 1920 Zámek Pardubice, který byl v roce 2010 vyhlášen národní kulturní památkou. Zřizovatelem Východočeského muzea je Pardubický kraj.
Založení Muzejního spolku : Počátek muzea v Pardubicích se datuje do roku 1880, kdy byly schváleny stanovy Musejního spolku, založeného skupinou místních nadšenců pro záchranu mizejících historických památek a dokladů přírodního prostředí. Sbírky muzea se díky zájmu veřejnosti utěšeně rozrůstaly, ale za několik let začaly na členy spolku doléhat starosti s jejich umístěním ve vhodných prostorách. Po letech marného snažení získat prostředky a místo pro postavení vlastní budovy, se problém s umístěním muzea vyřešil roku 1920. Musejní spolek tehdy koupil s přispěním města a dalších příznivců pardubický zámek a o rok později dokonce i hrad na Kunětické hoře.
Muzeum na zámku : Koupě rozsáhlého areálu pardubického zámku znamenala pro muzeum osudové rozhodnutí a to v dobrém i zlém. V zámku se nedochoval žádný původní inventář a muzeum získalo pro sbírky dostatečnou kapacitu v atraktivním prostředí. Památkový charakter objektu na druhé straně výrazně ovlivňuje možnosti uzpůsobení prostor požadavkům muzejního provozu po všech stránkách. Při stavebních úpravách podnikaných Musejním spolkem se začaly objevovat renesanční nástěnné malby a další památky. Díky podnikatelským aktivitám spolku (pronájmy pozemků a prostor, provoz restaurace), subvencím města i státu a nadšení příznivců, se dařilo ze zámku a sbírek muzea vytvořit chloubu města.
V rukou státu : Po druhé světové válce, kdy činnost spolku ustala, se řady členů nestačily dostatečně konsolidovat a aktivizovat. Roku 1952 byl spolek nucen předat zámek do správy státu a rok poté byly postátněny i sbírky. Spolek se zakrátko rozpadl, když správou sbírek byli pověřeni první stálí profesionální pracovníci. Období totalitního režimu v Československu se ve vývoji pardubického muzea, tak jako v celém československém muzejnictví, projevilo rozporuplně. Na jedné straně došlo k jistě pozitivní profesionalizaci muzea, k do té doby nebývalé aktivizaci odborné i osvětové činnosti, k velkému nárůstu sbírek i zlepšení péče o ně. Za to se ovšem musela platit hořká daň v podobě tuhé reglementace státní mocí a jedinou vládnoucí stranou. Muzeum se stalo nástrojem propagace jediného „vědeckého“ světového názoru a politických rozhodnutí. Odborná práce se mohla rozvíjet jen pod pláštíkem ztotožnění se (byť formálního) s ideologickými postuláty nebo jen tam, kam politický zájem nesahal nebo nedohlédl.
Chátrání vyvrcholilo zřícením stropů : V pardubickém muzeu, které od roku 1964 začalo užívat název Východočeské muzeum, byly postupně vybudovány základní stálé expozice, rozšiřovaly se sbírky, vznikla tradice poměrně bohaté přednáškové činnosti. Od muzea se oddělily jako samostatné instituce nejprve archiv (dnes Státní okresní archív v Pardubicích), potom galerie (dnes Východočeská galerie v Pardubicích) a posléze krajské památkové středisko (dnes územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu). Státní správa čím dál tím víc zanedbávala údržbu zámku, který se ocitl ve vážném stavu. Generální obnova začala, až když se v roce 1977 zřítila část stropů druhého patra paláce. V té době, v období tuhé normalizace po zastavení Pražského jara (1968) ruskou okupací, se z pardubického muzea stala pobočka muzea v Hradci Králové. Po sametové revoluci 1989 a zániku tehdejšího krajského zřízení se pardubické muzeum osamostatnilo a přešlo pod Ministerstvo kultury ČR (1991).
Jako Fénix z popela : Oprava zámku se vlekla a objekt chátral dál. Muzeum bylo na více než 15 let pro veřejnost uzavřeno. Obrat nastal až od roku 1994, kdy Východočeské muzeum převzalo správu zámku a podařilo se mu jeho obnovu urychlit. Od konce roku 1997 byl zámek postupně znovu uváděn do provozu. Vedle rytířských sálů s nástěnnými malbami byly zpřístupněny stálé expozice nejhodnotnějších sbírek. Vznikly i výstavní sály pro krátkodobé výstavy, přednáškový sál, muzejní knihovna se studovnou a Zámecká kavárna. Ve svých sbírkách má Východočeské muzeum kolem 750 tisíc kusů sbírkových předmětů a pracuje tu sedm desítek zaměstnanců. Ročně muzeum vydává dva odborné periodické sborníky a další publikace. Patří mezí 20 nejvýznamnějších muzejních institucí v ČR. Od roku 2001 je jeho zřizovatelem Pardubický kraj. Současná návštěvnost muzea přesahuje 50 tisíc návštěvníků ročně. V prostorách zámku a v jeho areálu se kromě toho koná během roku několik desítek kulturních a společenských akcí (návštěvnost přes 50 tisíc osob).
Expozice
1.Historická expozice Pardubice – příběh města
Cesta od nejstarších dějin a první písemné zmínky až do vzniku Československé republiky v roce 1918 čeká návštěvníky expozice nazvané Pardubice - příběh města. Vystavené historické dokumenty a množství unikátních exponátů pocházejících ze sbírek Východočeského muzea v Pardubicích představuje hlavní vývojové etapy dějin Pardubic.
V prvním patře Zámku Pardubice vítá příchozí věžní hodinový stroj z pardubického zámku, který pochází z přelomu 17. a 18. století a na věži se nacházel do 70. let minulého století. Mohutný zvuk jeho tikání se nese expozicí jako symbol neúprosně ubíhajícího času. Následují autentické archeologické nálezy z Pardubic a okolí, například gotický meč z Krchleb. Z renesance a doby pánů z Pernštejna jsou k vidění pozůstatky dřevěného pernštejnského vodovodního potrubí, měšťanský terakotový portál či dochovaná kožená obuv. Zaujme také model tehdejší podoby hradu Kunětická hora.
Období baroka zastupují například hodiny pardubického hodináře Františka Bielauscheka či monumentální plastiky Ignáce Rohrbacha - svatý Jan Nepomucký, Bůh Otec a svatý Florián. Zajímavým dokladem vývoje města Pardubic je rozměrná olejomalba Svatý Florián nad Pardubicemi z 1. poloviny 18. století. Obraz neznámého autora zachycuje oblíbeného světce, ochránce proti požáru. V Pardubicích, které prošly v historii několika devastujícími požáry, byla jeho přímluva velmi žádoucí. Na vedutě města je zachyceno opevnění starého města i Bílá brána, která strážila přístup do města z východu. Zbořena byla roku 1840.
Expozice připomíná také významné osobnosti neodmyslitelně spjaté s městem – arcibiskupa Arnošta z Pardubic, pány z Pernštejna, stavitele železnic Jana Pernera a prvního českého letce Jana Kašpara. Jsou jim věnovány předměty svázané s jejich životem a působením. Unikátní je model pomníku Arnošta z Pardubic, jehož originál stojí v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kladsku, kde je pohřben.
K Janu Pernerovi se váže detailně zpracovaná maketa lokomotivy Böhmen, se kterou v roce 1845 dorazil do Pardubic z Olomouce při zahajovací jízdě Severní dráhy císaře Ferdinanda. Jana Kašpara připomíná dílna a části jeho letounů.
Pokoj s efektní dochovanou celoplošnou florální výmalbou je dokladem toho, jaká mohla být atmosféra soukromého měšťanského bytu v závěru 19. století. Na pardubickém zámku sloužily některé z prostor jako byty běžných lidí až do 50. let 20. století. V tomto pokoji údajně bydlel ve 20. letech malíř Jan Šír, který se podílel na restaurování nalezených stropů a nástěnných maleb na zámku.
Další jedinečný exponát, ruchadlo bratranců Veverkových, získal pardubický Hospodářský spolek z hospodářství Hladinových ve Starém Hradišti a následně jej věnoval Musejnímu spolku. Patřičnou autenticitu mu dodávala ústní tradice, že radlici vykoval přímo Václav Veverka.
V expozici nechybí ani interaktivní prvky. Infoboxy poskytují doplňující informace a kvízy k ověření znalostí návštěvníků. Na raznici na suchou ražbu si návštěvník vyrazí reliéfní samolepku městské pečeti z 16. století.
2.Archeologická expozice proti proudu času – Pardubicko v pravěku a raném středověku
Archeologická expozice Proti proudu času - Pardubicko v pravěku a raném středověku představuje návštěvníkům především pravěký a raně středověký vývoj Pardubicka. Určena je jak široké veřejnosti, tak zájemcům o archeologii. Neztrácí však ani vzdělávací charakter, který je podstatný pro školy i univerzity. Expozice vznikla díky finančnímu přispění Pardubického kraje a evropskému projektu „Zvýšení atraktivity a rozšíření návštěvnických služeb v areálu zámku Pardubice“.
Koncept je odvozen od slavného filmu „Cesta do pravěku“. Návštěvníci začínají prohlídku od vitríny s nálezy z raného středověku a končí u artefaktů z období starší doby kamenné. Valná většina exponátů pochází z archeologické sbírky VČM v Pardubicích. Vystaveno je přes 550 nálezů. Při výběru sbírkových předmětů byl kladen důraz na jejich reprezentativnost pro prezentovaná období. Důvodem byl záměr představit typické předměty vyrobené z kamene, kosti, parohu, mědi, bronzu, zlata, stříbra, jantaru a železa pro jednotlivé etapy pravěku a raného středověku. K vybraným problémům jsou pro zájemce připraveny letáky, kde jsou obsaženy základní informace o pravěku a raném středověku Pardubicka. Ke každé vitríně je přistaven tablet s podrobnými informacemi o nálezech. Popis těch nejtypičtějších a nejvzácnějších je rovněž obsažen v katalogu expozice, ve kterém se čtenáři seznámí i s pravěkým a raně středověkým vývojem na Pardubicku. Pro poznání širšího kulturního kontextu jsou archeologické situace a nálezy z Pardubicka doprovázeny informacemi o památkách starověkého Středomoří a raně středověké Evropy. Návštěvníci se tak mohou zamyslet nad tím, co se dělo tehdy na našem území, a co se ve stejné době například v Řecku, Itálii nebo Skandinávii.
Výstava však není pouze o nálezech. Příchozí si mohou prohlédnout modely pravěkých sídlišť, nebo spatřit hrob skrčence ze starší doby bronzové. Kroje Keltů, Germánů a Slovanů přibližují videa, která lze shlédnout na tabletech a obrazovce. Zajímavá je také vizualizace usedlosti slezskoplatěnické kultury z Opatovic n. L.
Pomyslný střed expozice představuje místnost s instalací žárových hrobů z Pardubic-Hůrky, Lukovny, Kunětic a Uherska. Zde je ukázána podoba žárových hrobů z mladší doby bronzové (1250 až 1000 př. K.) a starší doby železné (800 až 450 př. K.). Jejich výzkum má na Pardubicku tradici již od konce 19. století, kdy první hroby zachránili členové pardubického muzejního spolku. A právě podle pohřebiště v Platěnicích na Pardubicku má své pojmenování i slezskoplatěnická kultura, kterou znají archeologové na celém světě. První objevy na pohřebišti byly uskutečněny na počátku 20. století, kdy zde prováděl vykopávky prof. J. L. Píč z Národního muzea. Výbava hrobů je složena z replik originálních nádob uložených ve sbírkách Východočeského muzea. V tomto sále můžete také zjistit, jak probíhá výzkum takových žárových hrobů. Nahlédnete tak do tajů archeologovy práce.
V expozici je vedle originálních předmětů připraveno i mnoho replik a rekonstrukcí. Připraveny jsou repliky keramických nádob, sekerka z velkomoravského období, spony z doby laténské a římské, sekerky z doby halštatské a bronzové či plastika neolitického kozlíka. Rekonstrukce jsou zastoupeny avarskou šavlí, slovanskou helmou anebo avarským opaskem. V herní části expozice je pro děti i dospělé připraveno „pískoviště“, kde si mohou vyzkoušet práci archeologa. K zajímavostem patří i funkční idealizovaná rekonstrukce tkalcovského stavu.
Součástí expozice je hmatová stezka, prostřednictvím které zažijete pravěk doslova „na vlastní kůži“. Zrakově postižený člověk se s ostatními návštěvníky vydá na cestu zpět časem. K dispozici jsou repliky nádob, nástrojů a spon, kterých je možné se dotknout. Návštěvník tedy nebude o nic ochuzen, stezka a katalog s názvem „Hmatem do pravěku“ ho zavede do všech místností a ke všem tematickým blokům. Speciální katalog, dílo studentů Univerzity Karlovy a Univerzity Pardubice, obsahuje text ve zvětšeném černotisku pro slabozraké návštěvníky a přepis do Braillova písma. Katalog je obohacen i reliéfními obrázky.
3.Expozice české sklářské tvorby
Sbírka skla je nejkvalitnějším souborem mezi sbírkami uměleckého řemesla a umění ve Východočeském muzeu. Projekt na vybudování stálé expozice České sklo vznikl v roce 1995 a jeho realizace s využitím špičkové výstavní techniky byla umožněna podporou Ministerstva kultury České republiky. Je zhodnocením téměř 50 let trvajícího úsilí o shromáždění sbírky českého historického a zvláště tzv. ateliérového skla, majícího charakter originálního uměleckého díla, plastiky či objektu. Dnes sbírka schraňuje více než 5000 exponátů, z toho na 1800 kusů autorských prací a designu od více než stovky autorů - českých umělců - sklářů. Expozice je umístěna v největším sále pardubického zámku, ve 2. patře severního křídla.
Historická část expozice
První část expozice je věnovaná průřezu historickou sklářskou produkcí od 15. do počátku 20. století. Vystavené exponáty rámcově dokumentují proměnnou podobu sklářských výrobků odrážející jak úroveň technologie zpracování, tak i proměnný společenský vkus a oblibu. Nejstarším exponátem jsou fragmenty křehkých gotických číší tzv. „českého typu“, které již na počátku 14. století proslavily v Evropě české skláře. Neméně výjimečné jsou i ukázky rytého a malovaného či fantaskně tvarovaného renesančního skla. Slavná éra českého barokního skla, jiskřícího světelnými lomy, je zastoupena souborem rytých pohárů a číšek a tzv. dvojstěnnými číškami. České sklo v této době zastínilo svou oblibou i proslulou produkci benátskou. Největší prostor je v rámci historické části expozice věnován kolekci skla z doby konce 18. a z 19. století. Zahajuje ji bohatý soubor malovaného tzv. „kostního skla“ – na konci 18. století oblíbené náhražky tehdy stále ještě nákladného porcelánu. Široké zastoupení mají v expozici barevná skla - nové objevy první poloviny 19. století, které pro české sklářství znamenaly další vrchol obliby ve světě. Sklo období historizujících slohů 2. poloviny 19. století zastupují vrstvené a broušené předměty, zdobené hutně, řezbou, brusem a malbou v širokém spektru tvarů i dekorů Zcela odlišnou elegancí měňavých povrchů a dynamických hutních dekorů se vyznačuje secesní tvorba, která je zastoupena kolekcí legendární české sklárny Loetz v Klášterském Mlýně. V další vitríně je možné shlédnout velmi půvabné jsou ukázky z rozsáhlé muzejní kolekce horáckého skla ze skláren v Bradle, Posekanci, Milovech, Trhové Kamenici a Lubné. Celou historickou část završují ukázky vytříbené jednoduchosti skleněných nápojových souborů navržených ve 20. a 30. letech 20. století.
Autorské sklo – převratná proměna užití skla v umělecké tvorbě po polovině 20. Století
Hlavní pozornost je v expozici věnována fenoménu tzv. ateliérového skla, který znamenal převratnou proměna užití skla v umělecké tvorbě po polovině 20. století. Jsou zde vystaveny práce více než 80 autorů, kteří se svými pracemi podíleli na vzniku a mnozí i dosud ovlivňují vývoj nového světového oboru umělecké tvorby ze skla. První vitríny v této části prezentují ukázky originálních prací ze skla od dvacátých po čtyřicátá léta 20. století. Již v této době je možné pozorovat postupné uplatnění rytého, broušeného i malovaného skla v poloze originálního výtvarného díla Navazující oddíly dokumentují období zlomu v oblasti sklářské tvorby od poloviny 50. let, kdy se moderní sklo v podání školených umělců začalo uplatňovat při vytváření plastik a objektů, zpočátku ještě komorních rozměrů. Inspirací bylo spojení s ostatními obory výtvarného umění. Na skleněných tvarech je místo tradičního dekoru volná malba, ryté reliéfní kompozice se sochařským rukopisem. Jsou zde i ukázky z prvních prací, vytvořených novou a převratnou technikou tavení skla do formy. Drobná díla znamenají otevření cesty pro použití skloviny dosud nevídaným způsobem, pro realizaci sochařsky modelovaných plastik.
Vystavené plastiky a objekty z konce 60. počátku 70. let však demonstrují jiné nazírání na práci se sklem. Zdůrazňují jeho nejvlastnější optické kvality a způsob, jakým se uvnitř prizmaticky broušených objektů přetváří obraz okolního světa. Závěrečná část expozice je výjimečným obrazem různorodosti podob českého autorského skla posledních dvaceti let, palety názorových proudů i individuálních výrazových poloh. Jsou zde rozměrné plastiky tvarované foukáním na huti, vrstvené, malované a lepené i tavené do formy, které se v různých individuálních přístupech staly dominantní pro dnešní českou ateliérovou sklářskou tvorbu.
Exponáty z pardubické kolekce představují koncepci broušených tavených objektů, ale i uplatnění nebývale expresivní sochařské modelace. Nejmladší generace tvůrců počátku 90. let akceptovala prvky postmoderny i ostentativního dekorativismu. Jejich tvorba je plná až provokativní pitoresknosti, ironizující nebo naivní stylizace. Z vystavených děl posledních let je zřejmá naprostá volnost tvorby. Umělci – skláři neváhají kombinovat sklo s kovem, kamenem, s plasty i dřevem. Sklovina se stala prostředkem, umožňujícím svými výjimečnými vlastnostmi uskutečnit projekty, které jsou klasickými postupy a tradičními materiály nerealizovatelné. V současné době patří české autorské sklo k oněm nemnoha podnětům, kterými se česká kultura zapsala do světového podvědomí.
Stálá expozice Východočeského muzea je v České republice v současnosti nejrozsáhlejší prezentací špičkových ukázek této moderní podoby českého skla.
Dne 1. září 2008 ukončila svoji činnost sklárna Beránek ve Škrdlovicích. Východočeskému muzeu se následně podařilo rozšířit sbírkovou kolekci škrdlovického skla o soubor téměř 700 exponátů z depozitů její vzorkovny. Jedná se o ukázky autorsky navržených skleněných předmětů od 50. let 20. století až do roku 2008. Součástí této výjimečně hodnotné akvizice byly i zachované originální vzorové knihy z let 1945–1991, které mají zásadní význam pro určování autorství a datace hutnicky zpracovávaného skla ze Škrdlovic.
4.Pernštejnská děla na valech
V srpnu 2017 byly na valech pardubického zámku slavnostně odhaleny repliky děl, která zde stála v době Pernštejnů.
Makety varhanových děl vyrobil ve firmě Upanema, s.r.o., puškař Miloš Skrbek z Vysoké nad Labem v roce 2017. Podoba byla převzata z dobových vyobrazení, počet hlavní a jejich ráže odpovídají popisům dvou zbraní z inventářů pernštejnské zbrojnice z roku 1560.
Pernštejnové na Pardubicích disponovali výzbrojí pro víc než tisíc mužů. Součástí jejich ohromné zbrojnice bylo také impozantní dělostřelectvo. Na zámku bylo v roce 1560 celkem 83 dělových hlavní, které byly namontovány na 39 lafetách. Osm děl stálo trvale přímo na valech směrem k městu, odkud mířila na jedinou přístupovou cestu k zámku, vedoucí od Příhrádku. Vidíte ji vlevo před sebou, ale místo sypaného náspu a kamenného mostu tam byl most dřevěný, aby se dal snadno a rychle rozebrat nebo dokonce zničit. A ty krásné stromy, které nám brání ve výhledu, tam samozřejmě také nebyly, aby bylo dobře vidět každého, kdo po mostě přichází. Prostor kolem zámku (dnešní park a tenisové kurty) bylo možné zatopit vodou.
Oněch osm děl na valech mělo celkem 50 hlavní. Byla to takzvaná varhanová děla. Kanony mohly relativně rychle zahájit účinnou palbu na přístupovou cestu, ale zřejmě měly především funkci odstrašující a reprezentativní ve smyslu „my na to máme“ nebo „jsme bohatí a umíme se bránit“. Impozantní artilerie na valech měla zřejmě především ukázat moc pánů z Pernštejna a jejich připravenost hájit svůj ohromný majetek.
Vzhledem k tomu, že jediná cesta k zámku vedla přes město, případní útočníci by museli nejprve dobýt tento opevněný celek a ovládnout mimo jiné tři brány. Posádka zámku by tak měla k dispozici dost času k nabití kanonů a na jejich přípravu k palbě. Nevíme jistě, zda na zámeckých valech byla také pohotovostní zásoba střel, doutnáků, vytěráků, nabijáků, luntových kopí a především střelného prachu, ale v nejistých dobách tomu tak mohlo být, protože bez tohoto materiálu byla děla nepoužitelná.
GPS : 50.0409969N, 15.7764828E
ZÁMEK
Pardubický zámek představuje v mnoha ohledech výjimečný památkový objekt. Najdete tu nejstarší akt v dějinách českého výtvarného umění Fortunu Volubilis – Štěstěnu vrtkavou, Rytířské sály s nejstaršími renesančními nástěnnými malbami v Čechách, veřejnosti dlouho uzavřenou kapli Tří králů nebo báchorkami opředený tajný kryt civilní obrany v severovýchodním rondelu zámeckých valů. Unikátní jsou také jeho dochované původní dispozice rovinného vodního hradu uzavřeného od okolního světa mohutnými zemními valy, poskytující zároveň pohodlí rozlehlého renesančního zámku. O jeho podobu se postarali páni z Pernštejna. Dnes je zámek sídlem Východočeského muzea a sídlem Východočeské galerie.
Historie
Počátky panského sídla v místech dnešního zámku lze podle archeologických nálezů datovat do konce 13. století. Původní vodní hrad byl přestavován ve 14. století za pánů z Pardubic, ale z jeho podoby lze vystopovat jen neúplné fragmenty. K další přestavbě došlo krátce po husitských válkách, kdy byl hrad obehnán novou kamennou hradbou s nárožními věžicemi a se střílnami pro ruční palné zbraně a patrně i děla.
Pernštejnská éra : V roce 1490 koupil rozlehlé kunětickohorské a rok poté i pardubické panství moravský velmož Vilém z Pernštejna, který se tehdy stal jednou z předních osobností na dvoře Vladislava Jagellonského. Za centrum moderně budovaného velkostatku Vilém zvolil do té doby málo rozvinuté Pardubice a záhy je přetvořil na českou rezidenci rodu, která Pernštejny reprezentovala a zároveň vyhovovala ekonomickým nárokům jejich aristokratického dvora. Vilém přestavěl celý areál původního hradu na palác s čtyřkřídlou dispozicí, který již vyhovoval nárokům postupně pronikajícího renesančního stylu života aristokracie. Kolem paláce a dvora s hospodářskými budovami nechal Vilém vybudovat mohutné opevnění. Tento typ stavebního objektu na tak rozlehlém areálu a v takovém stupni dochování urbanistického řešení nemá ve střední Evropě obdobu.
Unikátní opevnění : Fortifikační systém pardubického zámku představuje vrchol pozdně gotické opevňovací techniky. Tvoří jej mohutný hliněný val s nárožními rondely, na němž se dalo umístit těžké dělostřelectvo. Na úpatí jej chránila hradba se střílnami pro střelce z ručních palných zbraní. Před hradbou se nacházel široký příkop, který se mohl v případě nebezpečí zavodnit. Barbakán (tzv. Příhrádek) přiléhal k městu a se zámkem jej spojoval dlouhý původně dřevěný most (dnešní hráz s kamenným mostkem vznikla až v roce 1805).
Galerie : Po Vilémovi z Pernštejna (†1521) pokračovali v úpravách zámku jeho synové Vojtěch (†1534) a Jan (†1548). Z této doby se dochovaly kromě celkové dispozice zámeckého areálu a řady architektonických prvků především zbytky raně renesančních nástěnných maleb. Pozoruhodná je výzdoba rytířských sálů patřící k nejstarším dochovaným renesančním nástěnným malbám v Čechách. Velmi hodnotné jsou dva dochované malované raně renesanční kazetové stropy a vstupní zámecký portál. Portál byl vytesán z větší části v roce 1529, osazen v roce 1541. K portálu vede z nádvoří kamenný most s reliéfní výzdobou.
Poslední přestavby : V roce 1560 prodali Pernštejnové Pardubice králi a panství se stalo královským komorním majetkem. Zámek přestal být panskou rezidencí. Sídlila tu správa velkostatku a panovníci sem zavívali jen vzácně. Poslední rozsáhlejší přestavbu zámku řídil v letech 1574–1579 Ulrico Aostali de Sala. Palác tehdy dostal mj. sgrafitovou výzdobu fasád, byl upraven štít nad vstupním rizalitem a přistavěno schodiště do severního křídla. Barokní úpravy, které tu vedl v letech 1723–1726 František Maxmilián Kaňka, se již nijak zásadně do dispozice zámku nepromítly.
Sídlo pivovaru i byty vojáků : Za komorního panství zámek podléhal stále více komerčním zájmům velkostatku. V 17. století tu byl zřízen pivovar, v 18. století sklad textilní manufaktury, byty vysloužilých důstojníků atd. Původní výbava a výzdoba interiérů zanikla. Po polovině 19. století zámek přešel do privátních rukou.
Sídlo muzea : Zámek nesloužil od doby Pernštejnů jako šlechtické sídlo, proto stavba postupně chátrala. Roku 1920 jej koupil v pozemkové reformě pardubický muzejní spolek, který měl v zámku pronajatou část prostor již od roku 1892. Byly odkryty rozsáhlé nástěnné malby a instalovány sbírkové expozice.
Jako fénix z popela : V roce 1953 přešel zámek do vlastnictví státu. Obnova objektu se zastavila, zanedbávala se i údržba a zámek začal chátrat, až se na konci 70. let propadaly stropy ve druhém patře paláce. Teprve poté zahájená generální rekonstrukce zámecké budovy postupovala jen pomalu a dál chátrající a pro veřejnost uzavřený zámek se vytrácel z povědomí. Obnovu objektu se podařilo urychlit až po roce 1993, kdy převzalo řízení oprav Východočeské muzeum. Podařilo se zbavit palác přístaveb, do podoby z éry Pernštejnů rekonstruovat hodinovou věž a severovýchodní rondel. Fasádu znovu ozdobila sgrafita. Od konce roku 1997 mohl být zámek znovu po bezmála dvaceti letech postupně zpřístupňován veřejnosti.
Současnost : V roce 2001 se vlastníkem zámku stal Pardubický kraj, od roku 2016 je i tzv. Příhrádek v majetku kraje. Uživatelem zámku je nadále Východočeské muzeum v Pardubicích. V jedné z bývalých hospodářských budov (čp. 3) má depozitáře a část výstavních prostor Východočeská galerie v Pardubicích. Její sídlo je v domě U Jonáše (čp. 51) na Pernštýnském náměstí. Na Příhrádku sídlí pardubické územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu. Roku 2010 získal objekt zámku s unikátním systémem opevněných valů statut Národní kulturní památka České republiky.
Prohlídkové okruhy
1.Od hradu k zámku : Proměny pernštejnské rezidence
Procházka po exteriérech zaměřená na architektonickou proměnu hlavní rezidence Pernštejnů z gotického vodního hradu na renesanční zámek. Přestavbu ve stylu pozdní goticky započal po roce 1491 moravský velmož Vilém z Pernštejna. Za jeho působení se ze zámku stala pevnost obehnaná mohutným fortifikačním systémem.
Jeho synové Vojtěch a Jan pokračovali v rozsáhlém budování pod vlivem italské renesance.
Při prohlídce návštěvníci prozkoumají jednotlivé stavební prvky a seznámí se stavebním vývojem paláce, který stojí na pomezí mezi hradem a zámkem.
Vstupné a doba prohlídky
Prohlídka se koná denně kromě pondělí, vždy v celou hodinu (první v 10 h, poslední v 17 h).
Za nepříznivého počasí se prohlídka nekoná!
Vstupné: 70/35 Kč Čas trvání prohlídky: cca 45 minut
Informace: tel. 607 034 110 nebo e-mail rezervace@vcm.cz
2.Kryt civilní obrany
Utajená výstavba : Kryt civilní obrany se začal tajně stavět v severovýchodním rondelu zámeckých valů v roce 1953. K zajištění utajení byli dokonce vystěhováni obyvatelé budovy čp. 4 pardubického zámku (budova Labské brány). Stavba neměla sloužit k ochraně řadového civilního obyvatelstva, ale byla vybudována jako velitelské stanoviště civilní obrany, tedy štáb, jenž měl řídit činnost ve městě ohroženém radioaktivním spadem po případném útoku. Kapacita krytu byla několik desítek lidí, filtroventilační zařízení bylo určeno v kritickém případě velmi krátkodobě pro asi 120 osob. Filtry nebyly zařízeny k ochraně před chemickými zbraněmi, ale zařízení bylo schopno odfiltrovat radioaktivní prach. Mělo nejen elektrický, ale také ruční pohon. Kryt by nepochybně nedokázal odolat přímému zásahu těžkou leteckou pumou, ale s tím se zřejmě nepočítalo. Stavba byla vybavena telefonem a dálnopisem, tedy vrcholnými telekomunikačními prostředky své doby. Pro dočasné obyvatele kryt poskytoval strohá sociální zařízení, sprchy, vojenská lůžka. Voda se získávala z vlastní studny, objekt byl napojen na vnější zdroj elektřiny a má i svůj generátor. Vytápění zde, s výjimkou telefonní ústředny, nebylo. Teplota v krytu se v průběhu roku pohybuje mezi 10 a 15 stupni Celsia a je velmi stabilní. Kryt byl včetně zabudovaných technologií průběžně udržován v provozuschopném stavu, zařízení, která dožila, byla v průběhu let nahrazována novými.
Depozitář muzea : V 90. letech 20. století začalo část krytu, jenž byl tehdy v majetku okresního úřadu, užívat Východočeské muzeum, které kryt jako celek spravuje dodnes. Jsou zde především archeologické depozitáře vykopaného a často ještě konzervátory nezpracovaného archeologického materiálu.
Prohlídky krytu civilní obrany
Prohlídky se konají v sobotu v 11 a 15 hodin pro objednané skupiny minimálně 5 osob. Maximální počet osob na prohlídku je 15. Vstupenku je nutné s předstihem rezervovat!
Vstupné: 100/50 Kč.
Informace: tel. 607 034 110 nebo e-mail rezervace@vcm.cz
V krytu je celoročně teplota mezi 12 až 15°C, nezapomeňte tedy na přiměřené oblečení!
3.Po stopách Pernštejnů v Pardubicích
Prohlídkový okruh je věnován stopám, které v Pardubicích zanechal šlechtický rod Pernštejnů. Představí historicky i umělecky nejcennější pardubické stavby spjaté s obdobím pozdní gotiky, renesance a baroka, především ale ty, které byly postaveny za pouhých 69 let, kdy Pardubice vlastnil Vilém z Pernštejna a jeho synové Vojtěch a Jan.
Jednotlivá zastavení : Zámek Pardubice – vodní příkop, Příhrádek, dům čp. 21, dům čp. 11 a 12, dům čp. 6 – stará radnice, dům U Jonáše, kostel Zvěstování Panny Marie, Spolkový dům, dům U Bílého koníčka, Mariánský sloup, dům čp. 3, radnice, dům čp. 77 a 78, dům čp. 116, Wernerovo nábřeží – Městská strúha, Císařský mlýn, kostel sv. Bartoloměje, zvonice, Zelená brána
Vstupné a doba prohlídky Čas trvání prohlídky: cca 60 minut
Vstupné: 140/70 Kč
Minimální počet účastníků prohlídky je pět osob.
Nejbližší prohlídka bude v sobotu 27. 4. 2019 od 15 hodin.
Rezervace prohlídek na telefonním čísle 607 034 110 nebo e-mailu rezervace@vcm.cz.
4.Moderní architektura v Pardubicích
Prohlídka návštěvníky zavede k zajímavým budovám od věhlasných architektů jako byli Josef Gočár, Antonín Balšánek či Ladislav Machoň i stavbám od méně známých tvůrců, mezi něž patřil Oldřich Liska a Jaroslav Kohoutek. Ukáže, že Pardubice netvoří jen historické jádro a průmyslové zóny, ale také řada architektonicky cenných budov veřejných institucí, obytných a obchodních domů či vil v secesním, kubistickém, národním či funkcionalistickém stylu.
Jednotlivá zastavení: Winternitzovy mlýny, obytné domy na Čechově nábřeží, budova soudu a finančních úřadů, obytné domy v Jiráskově ulici, Okresní nemocenská pokladna, Sokolovna, Husův sbor, Státní reálné gymnázium, Městské divadlo, Ředitelství pošt a telegrafů, Anglobanka, Hotel Grand a Okresní dům, secesní obytné a obchodní domy na třídě Míru, Machoňova pasáž, Poštovní a telegrafní úřad
Vstupné a doba prohlídky Čas trvání prohlídky : cca 90 minut
Vstupné : 160 Kč
Minimální počet účastníků prohlídky je pět osob.
Nejbližší prohlídka v sobotu 27. 4. od 14 hodin.
Informace : tel. 607 034 110 nebo e-mail rezervace@vcm.cz.
GPS : 50.0409969N, 15.7764828E
